Alšovy pohlednice - V. Z českých dějin

Alšových pohlednic zobrazujících českou historii je nepřeberné množství a myslím bez nadsázky, že by se z nich dala sestavit velmi zajímavá kronika českého národa.

Aleš znal dokonale dějiny českého národa, ale i všech ostatních slovanských národů. Dával svým dějepisným postavám všechny povahové znaky, jak si je ožilo jeho vnitřní zření na základě dějin, kronik i lidového podání. Neilustruje ale dějiny podle předem daných látek, ale sám vybírá děje a osoby, k nimž má citový vztah nebo zájem. Nekreslí nikdy pomyslné, neživé zjevy zašlých dob, ale dává tvářím osob pravdivou živost výrazu a tělu přirozený pohyb a živoucí postoj. Aleš vždy dbal toho, aby dějinné postavy byly v dobově správných krojích a zbraních.

Praotec Čech uvádí svůj lid do nových trvalých sídlišť, aby v nich po svém žil, půdu obdělával, krví svou jí hájil a na ní umíral.


Na této pohlednici Aleš zobrazil příchod křesťanství do zemí českých, Slovanské věrozvěsty umístil i s průvodem v oblacích na znamení, že jsou to nové vyšší duchovní hodnoty životní, před nimiž prchají démoni pohanští s noční havětí a odnášejí bůžky i obětní nádoby.


Do doby Přemyslovců nás zavede pohlednice s kresbou z roku 1876 Chorál Svatováclavský. Chorál je třídílnou skladbou. Biskup s kněžstvem, šlechtici a modlícím se lidem před kostely na Hradčanech vyvolává nebeskou oblačnou vidinu podle slov chorálu. Svatý Václav před trůnem Jezulátka a Madonou oroduje za svůj lid, na který z nebes shlíží a rukou k výšinám víry a naděje jej vyzývá. Ostatní svatí patronové se modlí za národ, jehož symbol, svatováclavskou korunu Karlovu, chráněnou samými nebesy, ukazuje lidu průhledem oblaků král Václav IV., vedle něho stojí otec, císař Karel IV., a klečí slepý hrdina Jan. Králové to z rodu Lucemburského i se svými manželkami.


Nejčastěji se na Alšových pohlednicích objevují čtyři postavy. Tyto kreslil po celý život, aby je předváděl národu jako příklad jejich ctnosti. Sv. Václava - jako zdroj duševní síly a naděje národa pro všechny časy, Mistra Jana Husa - jako vzor pravdy a věrnosti v rozumovém poznání, Jana Žižku - jako projev síly, odhodlanosti a statečnosti a Jiříka z Poděbrad jako zjev státnické moudrosti.

Podobu sv. Václava Aleš vytvořil na základě starých románských, gotických i barokních ilustrací a starých pečetí i mincí, ale také podle lidových vyobrazení.





Jana Husa kreslil v mnoha podobách a obměnách s přemýšlivou a odhodlanou tváří s orlím nosem v ostře řezaných rysech. Tvář vždy s vousem, jak ji vytvořilo XVI. století a obyčejně kolem hlavy svatozář. Někdy kreslí jen hlavu, častěji však celou postavu v taláru nebo sutaně s biretem na hlavě a s biblí v ruce.



Z dob husitství je druhou nejčastější postavou Jan Žižka. Aleš ale zobrazuje i velké množství husitských hejtmanů.





Vláda krále Jiřího z Poděbrad zaujala Alše natolik, že v něm vytvořil typ moudrého a prozíravého vládce, vůdce národa a státu.
Aleš nehledal smysl dějin ve výbojích a válkách pro rozšíření moci, ale v ušlechtilém a kulturním životě národním. V roce 1891 vytvořil ilustraci "A ta naše lípa". Pod mohutnou lípou, jejíž větvě nesou názvy slavných děl, které národ probouzely, udržovaly a povzbuzovaly, sešli se jejich tvůrci, národní buditelé, vědci, básníci, hudebníci i zakladatelé sokola. Za výtvarníky vykreslil Aleš Mánesa, u jehož nohou se sám posadil v podobě hošíka, aby v jeho dědictví pokračoval a dokončil jej.


To je jen malá ukázka pohlednic zobrazující naše dějiny. Na dalších pohlednicích se můžeme setkat s postavami jako např. Karel IV., Sv, Ludmila, Jan Sladký Kozina, ale i s různými událostmi jako Bitva na Bílé hoře, husitské bitvy atd.

Příště: Z kreseb rodinných