Rozhovor s Ludvíkem Pytlíčkem - první část

Vážení čtenáři Infofily:
Vychází seriál o našem nejúspěšnějším filatelistovi Ludvíku Pytlíčkovi. Člověku, jež získal velké množství medailí a filatelistických ocenění, současně je vnímaný i jako kontroverzní postava naší filatelie.
Proto jsme se rozhodli na stránkách Infofily dát mu volný prostor pro popsání svého filatelistického životního příběhu vlastními slovy.
L.Pytlíček je členem Evropské filatelistické akademie - AEP se sídlem v Paříži, již více jak 30 roků soudním znalcem filatelie a vlastní certifikát EUREX EN 45013 jako znalec pro oceňování známek a posuzování jejich pravosti v EU. Je čestným členem Royal Philatelic Society of Canada.


1. Díl – Filatelistický život L. Pytlíčka
2. Díl – Sbírka L. Pytlíčka
3. Díl – Aféra s padělky

Filatelistický život L. Pytlíčka

Otázka:
V kolika letech jste začal sbírat známky a které známky vás nejvíce zaujaly?

Poštovní známky jsem začal sbírat v deseti letech, takže je sbírám 58 roků. Začínal jsem s motivy zvířat a letadel.

Otázka:
Kdy a kde jste poprvé vystavoval? Jaký to byl exponát a jaké jste za něj získal ocenění?

Poprvé jsem začal vystavovat ve Valašském Meziřičí v roce 1983, následovala Národní výstava Strakonice, kde jsem získal cenu výstavy a zlatou medaili. Byla to sbírka ČESKOSLOVENSKO 1918-1939 a následovala Italia 85 s velkou zlatou medailií.

Otázka:
Tato otázka bude poměrně obsáhlá, ale můžete nám říci na kolika výstavách jste vystavoval, jaká jste získal ocenění? Alespoň ty nejdůležitější.

Sbírku jsem vystavoval na Světových filatelistických výstavách, prakticky ve všech nejdůležitějších Světových filatelistických centrech světa:
Evropa - Londýn, Paříž, Stockholm, Řím, Moskva i jinde.
Svět - New York a San Francisko, Rio de Janiero, Tokio, Peking, Dillí , Singapúr i jinde.
Sbírka Československo 1918-39 obdržela dvacet velkých zlatých medailí, gratulace mezinárodní jury, toho si cením nejvíce a desítky čestných cen a dalších ocenění.



Až někdo z českých vystavovatelů přiveze ze světa polovinu velkých zlatých medailí za sbírku Československa, budu se mu do smrti klanět až k zemi. Dokazuje to i příklad s Praga 2008, kdy velmi dobře zastoupená sbírka mého přítele Oty Grosze obdržela sice Národní cenu výstavy, ale jen zlatou medaili a bylo to v domácím prostředí, kdy na docílení velké zlaté medaile jsou nejlepší podmínky ! V jury těchto domácích výstav je nejvíce domácích jurymanů. A je to jako u fotbalu, kdy rozhodčí přece jen domácím připískávají.

Otázka:
Vystavoval jste v mnoha zemích světa. Za tu dobu jste poznal i řadu světových filatelistických es. Můžete nám říci se kterými významnými filatelisty z celého světa jste se seznámil? A Vaše nejsilnější zážitky?

Seznámil a spřátelil jsem se například se Zbyňkem Mikulským, znalcem čs.známek a Ruska, dále J. Frissorem, Otou Hornungem, Davidem Feldmanem - můj velký přítel a pořadatel největších filatelistických aukcí světa ! Dražil všech 17 Mauritiů i největší světové rarity! Dále je to pan Kroo, zakladatel a president klubu, který mne do klubu Monte Carlo doporučil. Velký můj přítel je i nynější president klubu Patrik Maselis, který mi ze svých světových cest více jak patnáctkrát ročně, zasílá pohledy a pozdravy. Musím se též zmínit i o Davidu Sundmanovi, velkém sběrateli a investorovi z USA, vlastnící jednu z největších rarit, proslulou „létající Jenny“ - převrácený čtyřblok letadla s DČ.
Novým přítelem pro mne je i Hendrik Slabbinck - president AEP. Ale mohl bych jmenovat prakticky všech 80 členů Monte Carla se kterými jsem v korespondenci a se kterými se i mimo výstav v Monte Carlu setkávám po celém světě na aukcích. Těch zážitků jsou desítky, například večeře na Českoslovenkém velvyslanectví v Římě při udělení mojí první velké zlaté medaile v roce 1985 za přítomnosti pěti členů italské vlády, návštěva Vatikánu a papeže v delegaci výstavy, přijetí na Monackém hradě knížetem Rainierem, setkáním s japonským císařem na výstavě v Tokiu a anglickou královnou v Monte Carlu.


Otázka:
Je o Vás známo, že jste členem elitního klubu 100 Monte Carlo. Tento klub sdružuje 80 nejvýznamnějších filatelistů z celého světa a 20 muzeí. Můžete říci, kdy jste se stal členem tohoto klubu a kolika setkání jste se zúčastnil?

Do klubu Monte Carla jsem vstoupil v roce 2000 a zúčastnil jsem se všech výstav a prakticky i všech setkání, které byly podniknuty i mimo výstavní činnosti, například návštěva ostrova Mauritius s prohlídkou muzea, návštěva Velké ceny Monte Carla formule 1 jako VIP host. Jedním z největších zážitků byl zájezd do USA nazvaný Amerika tour pro osmnáct pozvaných členů klubu. Zde se uskutečnila přehlídka světových filatelistických rarit v New Yorku, výstava se pak přesunula do Washingtonu, kde poštovní muzeum USA oslavovalo 15. výročí nově otevřeného muzea. Zde probíhala celá řada akcí i pozvání k privátní návštěvě Bílého domu s pozvánkou a podpisem osobního tajemníka G.W.Bushe. Vrcholem všeho byl i závěrečný večer Achievement Awards Gala Diener, v prostorách poštovního muzea, kde jsem obdržel zlatou plaketu k 15.výročí obnovení činnosti poštovního muzea, za vystavení těch největších čs.rarit a unikátů.
Samozřejmě v katalogu této výstavy byly presentovány Pošta čs.1919 převrácená 4.- K na žilkovém papíře Unikát . Devítiblok Magyar Posta, též Unikát a historický telegram s příjezdu presidenta Tomáše G .Masaryka z USA do Československa frankovaný 10 h skautskou známkou s přetiskem Příjezd presidenta TGM.


Členství v klubu Monte Carlo musí doložit a doporučit tři význační filatelisté, jurymané, ale i obchodníci, kteří se nějakým způsobem zasloužili o rozvoj našeho hobby. Čestným presidentem je již zemřelý Kníže Rainier III. Samozřejmě ani členský příspěvek není zanedbatelný a pobyt v nejlepším hotelu Monte Carla při výstavách je finančně náročný. Zlaté medaile, věcné ceny na příklad sada Eurových mincí Monaka 2000 v nominální hodnotě 3,88 Euro stojí dnes kolem 1000 Euro. Tohle částečně vyrovnává, ale to není podstatné, důležitá je radost a ocenění z toho, kam to sběratel ze Semil jako jediný z Československa a nyní z České republiky dotáhl.

Otázka:
Vím, že členem Klubu 100 Monte Carlo je i německý národní komisař, juryman a významný sběratel Rolf-Dietrich Jaretzki. Mimochodem na výstavě Praga 2008 vystavoval v síni slávy exponát Afghánistánu. Znáte jej osobně?

K Vaší otázce. Samozřejmě Rolfa Jaretzkého znám osobně, má též překrásnou sbírku Mexika a další sbírky Německa atd. Na výstavě Wipa 2000 jsme spolu prohlíželi můj exponát a později i sbírku Jana-Olafa Ljunga německých prvních známek s orlicí tak zvané Brutschilde.
Jednalo se o zcela mimořádnou sbírku barevné frankatury, mimořádný exponát . Majitel pochází ze Švédska a bydlí u břehu Bodamského jezera v Bregenz v Rakousku, je též novým členem Monte Carla a znají se naše manželky, které spolu korespondují. Náhoda na palmare ve Vídeňské radnici mne usadila k jednomu stolu a cítil jsem Olafovu nervozitu jak dopadne. Byl totiž jmenován mezi třemi aspiranty na Velkou cenu výstavy WIPA 2008. Ujišťoval jsem jej, že to musí dobře dopadnout a v tajném hlasování jury to vyšlo. Neumíte si představit té radosti, kdy oslava pokračovala až do samého rána.



Otázka:
Nevystavoval jste na Světové výstavě Praga 1988. Můžete se nám vyjádřit k tomuto období? Vím, že něco bylo počátkem 90. let zveřejněno v časopise Reflex, ale už nevím, jestli byl učiněný nějaký závěr.

Před výstavou Praga 1988 byly dvě sbírky, které měly každá dvě velké zlaté medaile. Jedna moje, která měla i jedno plus a to gratulaci mezinárodní jury ve Stockholmu a německého milionáře Freda Hefra. Jistě si pamatujete co v těchto letech znamenala německá marka ! A pan Hefr byl zdatný obchodník, zval členy organizačního výboru na večeře atd. Docílil toho, že mu mimo jeho sbírky v soutěžní třídě bylo umožněno na dvaceti rámech vystavit v čestném dvoře část své sbírky, návrhy, zkusmé tisky a další filatelistický materiál. Já jsem takovou možnost neobdržel i když jsem o to žádal ! Přitom výstava byla na domácí půdě, kde v jury je více domácích jurymanů.
A Vy by jste šel do takto nerovné soutěže?
A tak jsem odmítl vystavovat. Tajemníkem Praga 88 mi bylo sděleno: „Neblbni, ty jsi mladý a tu velkou cenu dostaneš na další Praga výstavě za deset let“. Báli se totiž, že celou záležitost budu presentovat v tisku. Kolegové mne zrazovali ať to nedělám, že ti samí lidé budou za deset let zase v organizačním výboru Praga 2008 a v čele SČF.

Přišla změna režimu a já obdržel dopis od SČF s omluvou za vše co se dělo kolem Praga 1988 a celé vedení SČF bylo najednou přátelské a tak jsem dostal několik možností dělat na Světových výstavách komisaře naší účasti. Bylo to v Japonsku 91, Brazílii 93 až po Londýn 2000 i to ovšem začalo vadit některým členům vedení SČF. Já si většinu cest platil z vlastních prostředků. Byla to šňůra úspěchů a velkých zlatých medailí ! Dokonce jsem byl v letech 2000-05 zvolen do předsednictva SČF.

Otázka: Nedávno vzbudila velkých rozruch dražba sbírky Lamberta Krejčíře. Podle vyobrazených položek tam byla celá řada velkých rarit, ale dle mínění odborníků i nemálo falz. Víte něco bližšího o těchto materiálech nebo sbírce? Přece jen Lambert Krejčíř byl asi spíše investorem než filatelistou. Ucházel jste se v aukci o tuto sbírku?

Pan Lambert Krejčíř mne spolu s manželkou oslovil v brněnském hotelu International při přestávce aukce firmy Klim s otázkou, zdali bych mu mohl obstarat 1,-Kr červené meziarší Nitra. Sdělil jsem mu, že meziarších je známo deset, možná dvacet kusů, ale výskyt napovídá deseti kusům na světě. On, že na penězích mu nezáleží a že já jistě seženu vše. Sdělil jsem mu, že se značně mýlí. Přesto mi dal vizitku a dvakrát do měsíce mi volal, střetávali jsme se také na aukcích, kde hodně nakupoval.
Nakonec měl velké štěstí a meziarší jsem mu sehnal. Lambert byl filatelista, samozřejmě chytrý člověk, který vydělal na kupónové privatizaci. Ke známkám se vrátil proto, že kdysi prodal sbírku po otci a za utržené peníze postavil dům. Sbírku chtěl předat svému vnukovi až dospěje.
Seznámil mne i se synem, ale když dnes slyším za co je policí obviněný, běhá mi mráz po zádech - no coment. O sbírku v aukci jsem se zajímal, měl jsem zájem o čtyři - pět položek , které nemám ve čtyřbloku. Samozřejmě zde bylo mnoho falz i s atesty našich předních znalců.
Dražila za mne manželka syna telefonem a dal jsem jí limit kam až může jít. Věděl jsem, že já bych se neudržel v sále a šel bych za vítězstvím a takovou cenu ta sbírka v tu dobu neměla a tak jsem na sbírku nedosáhl.
Sbírku koupil přítel, pražský právník prostřednictvím svého agenta. Přitom jsem byl v sále s manželkou, která mne hecovala, abych do aukce vstoupil a sbírku získal, když už jsem šel tak vysoko. Neposlechl jsem byla to chyba!! Musel bych na úhradu prodat akcie ČEZ, které měly v tu dobu 1470.- Kč a dnes jen 750.-Kč. A tak bych získal sbírku prakticky za polovinu ceny, která ona v aukci dosáhla.

Otázka: Co v současné době podnikáte? Pokud vím, měl jste několikrát vystavené svoje nejlepší materiály a ceny na pražském Veletrhu Sběratel.

V příštím roce je již několikátý Monacophil 2011, přehlídka stovky největších světových rarit v Monte Carlu, které se zúčastním . A již nyní se těším.


V současné době jsem rentier, ovšem s dvanáctihodinovou pracovní dobou. Podnikám na burze cenných papírů, jsem tichý společník jedné firmy, bavím se známkami, prodávám přebytky ze své sbírky v aukcích a na Sběrateli. Pomohl jsem jej rozjet, za což mi několikrát vedení Progres Partners poděkovalo.
Za vystavení svých rarit jsem měl grátis na několika Sběratelích svůj prodejní stánek, posledně jsem vystavil svoji unikátní sbírku kolků. Podobná je i situace v Bratislavě na Bratislavských sběratelských dnech, kde též vystavuji, posledně i dopis s Modrým Mauritiem POST PAID. Každoročně dělají tiskovou konferenci kam jsem pozván a několikrát jsem vystoupil v Bratislavských televizích. Propagaci veletrhu tam věnují daleko větší pozornost a rok co rok mají tím i větší návštěvnost .
V životě jsem velmi spokojený, jsem podruhé ženatý, mám příjemnou a hezkou manželku a s ní tři dcery. Nejmenší Coru Elizabet , které bude v létě pět let, dále patnáctiletou Andreu a dvacetiletou Martinu. Důležité je být v životě spokojený a zdravý.

Zdravím všechny čtenáře a přeji jim hodně zdraví a spokojenosti v Novém roce 2011.

Ludvík Pytlíček

Na otázky Jaromíra Petříka odpovídal ve formě vyprávění Ludvík Pytlíček