Oddělování známek

K oddělení jednotlivé známky z archu se používají tři základní postupy.

Střih
Výrobně nejjednodušší způsob oddělení známky z archu, kdy je oddělení známky ponecháno plně na poštmistrovi a jeho nůžkách. U střihu se posuzuje pouze jeho "kvalita". Neměl by být veden příliš těsně k obrazu známky, pokud by jím rovnou procházel, jednalo by se o těžce poškozenou známku. Tento způsob oddělování známek se občas používá dodnes, většinou však byl používán v dobách dřívějších. Nejstarší známky světa byly stříhané téměř všechny.

Průsek
Archy známek jsou po natištění prosekávány přerušovanými řadami bodů nebo čárek (obdobně tomu bývá u perforovaného toaletního papíru), nebo je průsek proveden po celém obvodu známky různě tvarovanou vlnovkou či lomenou čárou. Tento průsek neprochází celou tloušťkou papíru, aby se arch známek nerozpadl. Takové oddělování se rovněž používalo spíše v dřívějších časech, jedna z jeho podob se ale začala používat v době nedávné. Je to průsek po celém obvodu známky a v celé tloušťce papíru, používaný u samolepicích známek s podkladním papírem. U některých průseků jsou v katalozích uváděny jejich rozměry, obdobně jako je tomu u zoubkování známek.

Zoubkování
Nejčastěji používaný způsob oddělování známek, při kterém údery perforačního stroje vytvářejí mezi známkami v natištěném archu řady, zpravidla kruhových otvorů. Výjimkou jsou některé známky Velké Británie z posledních let. U nich je místo několika kruhových otvorů vyražen jeden otvor ve tvaru úzké elipsy.

Typy zoubkování

Údaj o typu zoubkování bývá v katalozích známek uveden písmenem před rozměrem zoubkování a katalogy od různých vydavatelů používají svá vlastní označení. Ta jsou uvedena ve vysvětlivkách příslušného katalogu.

Řádkové,
při kterém je perforační stroj osazen jednoduchou lištou s děrovacími jehlami, usazenými v jedné řadě. Děrování pak probíhá tak, že jsou vyděrovány otvory mezi známkami v jednou směru, pak se arch známek pootočí o 90 stupňů a vyděrují se postupně zbývající řady otvorů. Na děrování celého archu je potřeba o dva údery stroje více, než kolik činí součet řádků a sloupců v archu.

Hřebenové,
při kterém vytvářejí perforační jehly po každém úderu stroje jednu dlouhou řadu otvorů na celou šířku archu (jako u zoubkování řádkového) a kolmo k ní krátké řady otvorů na délku odpovídající délce jedné známky z archu. Při tomto druhu zoubkování stačí k děrování archu o jeden úder více, než kolik má arch se známkami řádků. Ukázka na obrázku - na detailu jsou jednotlivé údery "hřebenu" vyznačeny barevně, porušení souososti otvorů je zřejmé.

Rámcové,
které je nejdokonalejším druhem zoubkování. Při něm perforační stroj vyrazí všechny otvory kolem známky najednou, jehly jsou usazeny v desce pro celý arch najednou a známky jsou perforovány jedním úderem, nebo ve válci a perforování pak probíhá při jeho rotaci. Rozmístění jednotlivých otvorů je dokonalé.

Rozměry zoubkování

Rozměr je dalším hlediskem při posuzování zoubkování známek. Je to počet perforačních otvorů, který se vejde do jednoho palce délky zoubkování. Je uváděn v celých, nebo ve smíšených (celé číslo + zlomek), číslech. Rozměr zoubkování se měří filatelistickou měrkou, která se dá koupit ve sběratelských prodejnách. Na měrce jsou ryskami vyznačeny rozteče všech běžných zoubkování od 9 do 15 včetně zlomků. Stačí najít na ploše měrky stupnici s roztečí čar shodnou s roztečí zoubků měřené známky a přečíst příslušné číslo. Výjimečně se vyskytují známky s rozměry zoubkování mimo 9 až 15. U starších známek to bývají zoubkování s "velkými zuby" až do velikosti 5, některé emise známek Malajsie mají naopak drobné zoubky ve "velikosti" 18. Pro posouzení některých známek je důležitý i průměr perforačního otvoru.

Velmi často bývají známky zoubkovány jiným rozměrem zoubkování ve vodorovném, a jiným ve svislém směru. Vodorovný směr se pak uvádí napřed, svislý za dvojtečkou. Příklad: L 12 1/2 : 13 - takto by katalog Michel označoval známku s řádkovým (Linien) zoubkováním dvanáct a půl vodorovně, třináct svisle. Kdyby měla známka stejné zoubkování v obou směrech, záznam by mohl vypadat L 14 1/4 - řádkové zoubkování čtrnáct a čtvrt v obou směrech.

Existují i případy, kdy jsou na známkách použity tři rozměry zoubkování, například některé známky Bosny a Hercegoviny z počátku 20. století. Zcela výjimečně se na známkách najde zoubkování, u kterého má každý zoubek jinou velikost.