Zpravodaj 3/2007: Sluneční světlo a stálobarevnost poštovních známek

V první části statě o vlivu světla na stálobarevnost poštovních známek bych začal poněkud vědecky, přestože smyslem článku je pokus o objasnění určitých vlivů, které mohou změnit vlastnosti poštovních známek a vést k jejich nevratnému poškození. Zásadním faktorem, který může tyto vlastnosti ovlivnit je sluneční světlo. Světlo je elektromagnetické záření o vlnové délce viditelné okem (380 – 780 nm), obecněji elektromagnetické vlnění v rozmezí od infračerveného po ultrafialové. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření libovolné vlnové délky. Tři základní vlastnosti světla (a elektromagnetického vlnění vůbec) jsou svítivost, barva a polarizace. Kvůli dualitě částic a vlnění má světlo vlastnosti jak vlnění, tak částice. Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou se zabývá optika. Ve svém původním významu představuje část fyziky, která se zabývá světlem, jeho šířením v různých prostředích a na jejich rozhraních, zabývá se vzájemným působením světla a látky, zkoumá podstatu světla a další jevy, které se světlem souvisejí. Světlo je však pouze částí spektra elektromagnetického záření. Také ostatní druhy záření mají velké množství vlastností, které je vhodné popisovat prostřednictvím optiky. Optiku je tedy možné chápat jako nauku o záření.


Zdroje světla známe přírodní – Slunce, oheň, blesk, žhavá láva, biologické zdroje – živočichové a také umělé - jako záření žárovek, výbojek a svítivých diod. Všudypřítomné sluneční záření tedy ovlivňuje stálost zřejmě nejvíce, proto se jím budu zabývat nejdříve. Vyprovokovala mě k tomu diskuse o nálezu „žlutého jablíčka“ na známce Pofis č. 110 Plch zahradní z roku 1996 viz jiný článek v tomto čísle Zpravodaje. Chtěl jsem sobě i ostatním čtenářům doložit, že sluneční záření ovlivňuje barevnost obecně, barvy poštovních známek nevyjímaje. Sluneční záření emituje k povrchu Země i do ostatního prostoru vesmíru záření o vlnové délce 0nm – 1mm. Spektrální rozsah je uvedený na obrázku, kde je černě vyznačeno ultrafialové záření (UVA), viditelné světlo 380 – 780nm (fialová – červená barva) a infračervené (IR) (780 nm – 1mm) záření okem neviditelné, umíme vnímat jako teplo. UV paprsky dobře procházejí např. vodou, křemenem, kazivcem a některými skly – fosfátovým, draselným, pak organickým sklem a vzduchem. Obyčejné sklo UV záření prakticky nepropouští. Co to vlastně UV záření je? Ultrafialové záření (UV) je elektromagnetické vlnění s vlnovými délkami kratšími než viditelné světlo. Zaujímá spektrální oblast vlnových délek od 100 do 400 nm. UV záření můžeme rozdělit podle biologických účinků do tří skupin:
- dlouhovlnné UVA záření (315 - 400 nm) obvykle nezpůsobuje ani akutní zčervenání kůže, ani pálení
- středněvlnné UVB záření (280 - 315 nm) zpravidla způsobuje akutní a chronické poškození kůže.
- krátkovlnné UVC záření (280 - 100 nm) je absorbováno ozónovou vrstvou a na zemský povrch nedopadá.
Kromě UVC záření ozón absorbuje i velkou část UVB záření, což znamená, že UV záření na Zemi je tvořeno UVA (90 - 99%) a malou částí UVB (1 - 10%). Ovlivňuje-li tedy stálobarevnost sluneční záření, nebude to zřejmě UV záření, neboť známky byly vystavené za mým oknem, které je vyrobené zřejmě z obyčejného skla, které UV záření nepropouští. Každopádně ke změnám barev došlo. Smyslem mého pokusu bylo zjistit, zda „žluté jablíčko“ mohlo vzniknout vlivem působení slunečního záření nebo zda se jedná o nehotovou známku (makulaturu). Vystavil jsem proto několik známek tištěných technikou OTr + HT na tři měsíce za okno jižní strany mého domu, abych porovnal takto vystavené známky se známkami uloženými v zásobníku, kam světlo nedopadá. Na následujících obrázcích jsou vidět výsledky.



Po třech měsících vlivem slunečního záření „zmizela“ červená barva z povrchu papíru a „žluté jablíčko“ bylo na světě. Zbývá ještě provést sken mé poškozené známky a známky pana Vondráka na stejném skeneru pro lepší porovnání a osvit pod UV lampou, neboť jsem následně zjistil, že intenzivní sluneční světlo ještě odstranilo z papíru přítomný luminofor. To je tedy situace, která pomůže odhalovat poškozené známky před makulaturou, kdy v takových případech nebude papír jinak poškozený. Tento jev lze prokázat na dalších testovaných známkách.
Zajímaly mne známky tištěné na stejném papíru – fl2 – tedy z české produkce a přípravku Cartax DP. Na dalším obrázku je známka Pofis č. 8 Mistrovství světa juniorů ve vzpírání z roku 1993.



Červená barva v tomto případě zůstává beze změny, ztrácí se naopak barva žlutá, mírně vybledla barva modrá. Pod UV lampou zřetelně chybí luminofor, avšak žlutá barva dresu je pod UV zářením viditelná, akorát světlejší. To je velmi zajímavé, což by chtělo na pomoc přivzat nějakého chemika, nebo experta na elektromagnetické záření. Další zkoumanou známkou je pofis č. 47 XII. Všesokolský slet v Praze.



Tato známky obsahuje velkou plochu tištěnou červenou barvou, proto jsem ji do pokusu zařadil. Avšak ani v tomto případě nedošlo ke změně červené barvy. Opět se ztratilo žluté podbarvení křídel sokola a modrá barva není tak sytá. Bělejší vjem papíru je zřejmě způsobený ztrátou luminoforu. Pod UV lampou jsou křídla sokola opět žlutá. Tedy obě známky vykazují stejné vlastnosti po působení delší doby na intenzivním slunečním záření.



Také další zkoumaná známka byla tištěná na papíru fl2. Hodnota 5 Kč emise Ochrana přírody – zpěvné ptactvo – Pofis č. 50 pochází z roku 1994. Opět došlo k mírnému vyblednutí zelené podkladové barvy a zesvětlení hnědé barvy (zobák, ocas a nohy), červená barva je však stejně intenzivní na obou známkách. Pod UV lampou je zřetelně vidět ztráta luninoforu.
Dal ší zkoumané známky jsou z roku 1995. První, Pofis č. 62 Tradice české známkové tvorby, byla pro pokus vybrána pro červenou HT barvu hodnoty známky.



Ta však zůstala beze změny a je dalším důkazem toho, že ne každá červená barva může být změněna slunečním zářením. Nedošlo ke změně okrové podkladové barvy holubice, modrá OTr barva je tmavší – modročerná. Opět zecla chybí pod UV lampou luminofor, papír se jeví jako papír bp. Budeteli kdokoli mít podezření, že vám někdo nabízí za raritu jinak barevnou známku, ve skutečnosti známku poškozenou, pokuste se tuto prohlédnout pod UV lampou. Je-li vidět změna luminoforu papíru, bude se jednat s velkou pravděpodobností o známku vystavenou delší dobu na intenzivním slunečním světle.


Poslední mnou zkoumanou známkou je Pofis č. 80 – Dětem s námětem kresby kocoura. U této známky nepozoru-ji mimo ztráty luminoforu pozorovatelou jen pod UV lampou, žádnou změnu HT barev, a to jsou u této známky použity čtyři (žlutá, červená, fialová a modrá). Protože nemohu posoudit, jestli PTC použila pro všechny zkoumané známky stejné hlubotiskové barvy, nelze z tohoto pokusu vyvodit závěry, že jen žlutá a červená barva je nestálobarevná. Pouze v jednom případě došlo ke zmizení červené barvy, ve dvou případech ke zmizení žluté barvy, v jednom případě k zesvětlení zelené barvy, ve třech případech ke ztmavnutí modré barvy, v jednom případě ke ztmavnutí modré OTr barvy a v jednom případě nedošlo k žádným změnám. Ve všech případech došlo ke zmizení luminoforu, ten je tedy na sluneční světlo nejcitlivější (Pozor na padělky papírů!). Nedovedu určit, která vlnová délka světelného spektra má tyto změny na svědomí, mohu však všem sběratelům doporučit, aby zbytečně nevystavovali svoje známky nadměrnému slunečnímu záření a zabránili tak jejich poškození. Na obálce časopisu je zveřejněn barevný obrázek dvou známek, ostatní si mohou čtenáři prohlédnout na internetových stránkách Infofila. Neměl jsem možnost zkoumané známky prohlížet pod mikroskopem, abych prověřil, zda na poškozených známkách zůstaly stopy po původních barvách.