Rozhovor s Josefem Chudobou - redaktorem Zpravodaje Společnosti čs. knihtiskových známek

Josefa Chudobu znají čtenáři především ze Společnosti sběratelů československých knihtiskových známek. Dále z jeho práce, kterou zveřejňuje v odborných filatelistických časopisech. Nedávno připravil i velmi užitečnou Bibliografii článků o ČSR I.

Řekněte čtenářům něco více o sobě do začátku našeho rozhovoru.

Dobrý den, předem bych chtěl poděkovat za možnost rozhovoru na Infofile. Z profesního hlediska jsem zaměstnán na Technické univerzitě v Liberci, kde jsem vystudoval tvorbu matematických modelů (především v oblasti spolehlivosti a rizik). To znamená – lidštěji řečeno – že se zabývám především aplikovanou matematikou a statistikou. V posledních několika letech přispívám k výpočtům při hodnocení bezpečnosti připravovaného hlubinného uložiště vyhořelého jaderného paliva.

Jinak volný čas věnuji především mým koníčkům, mezi které mohu zařadit na prvním místě sbírání a studování známek, pak dlouho nic a nakonec turistika a hraní mariáše. A dále pokud to lze zařadit mezi koníčky i dobré a kvalitní jídlo.

Jaké byly Vaše filatelistické začátky?

Opravdu sbírat poštovní známky jsem začal ve svých jedenácti letech (v roce 1992) s tím, že předtím nikdo u nás doma známky nesbíral. Rodiče však k nim měli kladný vztah, protože mamka se vždy snažila mít doma pěkné poštovní známky (především nepolitické), které chodila kupovat do POFISu.

O rok později jsem se již přihlásil do Klubu filatelistů v Liberci, kde jsem dosud. Mým velkým štěstím bylo, že mne rodiče ve sbírání vždy podporovali. Moje první sbírky, a ty mám dodnes, jsou protektorátu a ČSR II.

Přibližně ve čtrnácti letech jsem začal sbírat první republiku. Z té jsem měl zpočátku velký strach, protože se zde nacházejí velké vzácnosti, na druhou stranu jsem se zaměřil spíše na levnější knihtiskové známky, kde lze objevit řadu pěkných deskových vad a prakticky zadarmo.

Měl jste nějakého učitele?

Jistě bez učitelů filatelistů by to nikdy nešlo. Dnes si mnoho lidí myslí, že obyčejným setkáním a burzám již odzvonilo a veškerý materiál si seženou na internetu. Mají pravdu, co se týče materiálu, ale získání informací, prohlídka různého materiálu a profilování sběratele je nejlepší právě na těchto schůzkách, kde si lze „poklábosit“ o zajímavostech a běžných problémech. Takže hlavním učitelem byly časté návštěvy burz a získávání drobných, ale cenných poznatků.

Kdybych měl někoho jmenovat z našeho klubu tak je to především náš bývalý předseda, dnes již zesnulý Vítězslav Bulis, který mne naučil mít vřelý vztah k literatuře, kterou jsem mohl po večerech studovat. Dále bych jmenoval Jardu Zemana, který mne zase směřoval ke sbírání knihtiskových známek. Dnes je to především Aleš Náprstek, Tomáš Pazderník a Tonda Polcar. Další významní učitelé ze Společnosti knihtisku jsou například Pepa Chvalovský – velký znalec známek emise Osvobozená republika, Karla Paděru, Frantu Hamra a kamarádů sbírajících novinové známky.

Co všechno tedy sbíráte a jak budujete svou sbírku?

Sbírám vše, co se týká první republiky. Sbírku si tvořím dle třídění Monografie zabývající se bibliografickým přehledem. Myslím si, že by bylo škoda tohoto třídění nevyužít, když mi dal takovou práci. A navíc si myslím, že vytvořený systém je velmi logický a přehledný.

Z jakého filatelistického přírůstku jste měl největší radost?

Ve svém sbírání se zaměřuji především na získání vzácných materiálů z pohledu jejich získání, ale často i s velmi nízkým cenovým záznamem. Neumíte si představit, co dá za práci najít poslední deskovou vadu (známkové pole) do rekonstrukce archu. Známka je za korunu, ale to hledání je velmi pracné. Obdobně bych mohl pokračovat i při sbírání razítek, perfinů apod.

Dnes řada sběratelů diskutuje nad cenami novinek. Já říkám, proč bych musel za drahé peníze kupovat čisté nové známky, když mohu sbírat například jejich razítkovanou variantu (a dá to také mnohem víc práce, než si je koupit v klubu filatelistů nebo na poště). Když se ohlédnu například na razítkované známky Československa (i prvního), tak lze vytvořit zajímavou sbírku, která udělá velkou radost a není finančně ruinující.

Můžete čtenářům přiblížit Společnost sběratelů československých knitiskových známek?

Jistě a rád. Společnost československých knihtiskových známek byla založena v roce 1987. Od té doby vydala 80 zpravodajů a více než 100 specializovaných příruček na jednotlivé známky. Jejich seznam by byl na tento rozhovor dlouhý, proto zkráceně. Dnes jsou prakticky dokončeny studie všech známek emisí Hradčany, Legionářské (15 až 50 hal), TGM 1920, Holubice, Osvobozená republika, spěšné, novinové a doplatní z roku 1919. Mezi cíli do budoucna patří především zpracování celin. Máme asi 150 členů a myslím si, že za těch 25 let jsme jedna z nejpracovitějších existujících společností.

Čeho chcete jako redaktor zpravodaje dosáhnout?

Rád bych svojí činností podporoval Společnost knihtisku, aby se počet sběratelů spíše zvyšoval. Dále bych chtěl neustále zvyšovat kvalitu Zpravodaje a naskenovat a publikovat starší Zpravodaje například na www.filaso.cz .

Jaké odborné studie v této Společnosti za poslední dobu vyšly a které se připravují?

Právě se dělá subskripce na souhrnnou studii Holubice, která by navazovala na úspěšné Rukověti (příručky o emisi Hradčany) a Specializovanou příručku na emisi Osvobozená republika. V minulém roce byla dokončena fenomenální studie na známku 5 hal novinovou Sokol v letu. Tato známka je zajímavá tím, že byla vydána v největším nákladu z československých známek (více než 3,5 mld. známek). A pro tisk bylo použito více než 300 tiskových desek z počátku leptaných, později z galvan. Obdivuju jejího autora Emila Kolesara, který toto dílo dokončil.

Na jaře se připravují příručky na známku 5 hal Holubice, tisková deska 2 a příručka na dopisnice se známkou 50 hal Osvobozená republika.

Společností prošlo velké množství sběratelů, kteří v naší filatelii něco znamenají. Můžete vyjmenovat pár těch největších odborníků a zmínit jejich práci?

Budu pouze stručný a uvedu hlavní autory studijních příruček – F. Hamr (Hradčany), Z. Ryvola (Hradčany, legionářské, TGM 1920, doplatní), K. Paděra (Hradčany, Holubice, OR), J. Krňák (Hradčany, novinové), J. a M. Kašpar (Holubice), J. Chvalovský (Holubice a Osvobozená republika), Z. Chvosta J. Matys a Z. Rákosník (OR), J. Látal (Hospodářství a věda), J. Moravec (Holubice, OR a doplatní) a E. Kolesar (novinové známky). Nerad bych však zapomněl na další sběratele, kteří jsou také velmi činní ve společnosti.

Ve vzpomínce na Karla Paděru od L. Olšiny je vzpomínka na tohoto vynikajícího badatele a je tam drobná zmínka o tom, jak pan Paděra objevil nějakou další tiskovou desku u emise Holubice 1920. Jeho badatelská práce a poznámky se nyní nachází v mých rukou, kdy jsem v jedné aukci skoupil 2-3 krabice plné jeho poznámek bez ladu a skladu prodávané doslova jako smetí. Naštěstí bylo zachráněno před spálením či zničením alespoň něco a je to postupně zpracováváno. Nikde jsem ale žádnou zmínku o tomto zatím nenašel, i když jiného velmi zajímavého materiálu tam bylo více než dost. Je tento objev již nějak zpracován nebo pracuje na něm ještě někdo jiný?

O objevu nové tiskové desky u Holubice 1920 nevím, a ani si žádnou noticku nevybavuji. K. Paděra však často publikoval o retuších řetězů na známce 60 hal. Osvobozená republika, kde po více než 50 letech spoluobjevil jediný dochovaný arch s těmito retušemi. Tento arch je velice zajímavý tím, že zde bylo retušováno více než 70 známkových polí.

Je dobře, že se jeho poznámky zachovaly a jsou / budou i následně studovány.

Dokážu si představit kolik práce bylo s novinkou – Bibliografie článků o ČSR I. Můžete čtenářům Infofily trošku toto dílo dále představit?

Rád. Při studiu známek, vzhledem k šířce mého záběru, jsem si často vybavoval článek, který bych si rád prostudoval, ale nemohl jsem ho ani při delším hledání najít. Proto jsem si z počátku soukromě vytvořil databázi článků, kterou jsem následně rozvíjel, až nakonec jsem dospěl k závěru, že by se toto dílo mohlo publikovat i pro širší veřejnost. Zatím mám pouze pozitivní ohlasy, což jsem rád.

Nyní k Monografii. Dílo zahrnuje bibliografické záznamy všech článků týkající se období ČSR I, které byly napsány v celostátních filatelistických časopisech. Kniha je rozdělena do kapitol – známky, celiny, celistvosti, razítka, nálepky, perfiny, polní pošty, poštovní historie, padělky a předpisy. To znamená, že zahrnuje odkazy na všechny specializované články.

Zpracování knihy obnášelo přečtení více než 100 000 stran textů, z nichž jsem vybral přibližně 10 000 článků a k nim napsal stručnou anotaci. Vytvořil jsem systém členění kapitol, aby bylo možné rychle vyhledat odkaz na potřebný článek. Kniha obsahuje více než 2500 stran textu. Můj osobní názor je, že pokud někdo se chce zabývat specializovaným sbíráním známek ČSR I, tak tuto knihu bude potřebovat.

Dá se z toho soudit, že jste také velkým fanouškem odborné filatelistické literatury. Co zajímavého máte ve své knihovně nebo co považujete za nejlepší literaturu pro sběratele knihtiskových vydání?

Ve své filatelistické knihovně mám prakticky všechny knížky a časopisy, které se zabývají obdobím ČSR I a byly vydány v Československu. V současnosti kamarádi skenují ročníky starších časopisů a aukčních katalogů, které se postupně zveřejňují na www.filaso.cz . Na těchto stránkách si může každý zcela zdarma stáhnout celé ročníky časopisů do počítače a ušetřit tím drahocenné místo v knihovně. Při tvorbě bibliografie jsem tyto odkazy často využíval. Svojí bibliografií jsem vytvořil další rozměr těchto stránek, protože v současnosti se nikdo nemůže vymlouvat na nedostatek literatury.

Rád bych tedy poděkoval všem kamarádům, kteří tyto časopisy skenují a řídí www.filaso.cz, jmenovitě Aleši Náprstkovi a Jindrovi Šimůnkovi.

Ve svém článku Známé i neznámé skutečnosti o známce 50/50 jste kromě jiného zveřejnil i počet existujících exemplářů. Zdá se mi to jako vynikající nápad, jak bojovat proti padělkům. Vytváření databáze existujících exemplářů má určitě svůj smysl. Kolik exemplářů 50/50 jste zatím nashromáždil?

Ve své sbírce nemám ani jeden. Byl jsem potěšen množstvím ohlasů na článek a tím, že seznam byl doplněn dosud neznámými exempláři. Pokud se nepletu, dnes je mi známo 16 kusů. Nepředpokládám, že někde se bude nacházet další větší množství neobjevených pravých exemplářů.

Ano máte pravdu, psaní o existujících vzácných známkách je jeden ze způsobů, jak odhalovat padělky.

Máte tam velmi zajímavou pasáž. Zjišťování pravosti, kde zmiňujete i důležité záležitosti kolem pravosti této naší rarity. Nepřišla Vám žádná z těch vyobrazených položek trošku podezřelá při srovnání s těmi ostatními?

Některé z exemplářů mají odlišný způsob razítkovaní známky, ale bez bližší prohlídky každého z těchto exemplářů není možný udělat konečný verdikt. Protože známky na razítkování mohly používat dvě osoby (například ranní a odpolední směna, dvě přepážky apod.).

K dvoupásce 50/50. Když jsem jí poprve viděl v Tribuně filatelistů, kde bylo uvedeno, že je ze sbírky pana ředitele Berky a že se jedná o dvoupásku, říkal jsem si, co že to existuje za raritu, o které se nikdy pořádně ani nepsalo. Myslíte, že šlo spíše o dva samostatné exempláře? Co si budeme povídat. Jako zachovalá dvoupáska by to dnes byla rozhodně největší rarita naší filatelie.

Myslím si, že se spíše jednalo o dvě známky, které byly umístěny na listě ve svojí blízkosti. Obrázky v Tribuně filatelistů, i ve výstavním katalogu z Bratislavy 1937 jsou velmi špatné, proto by bylo potřeba prozkoumat jednotlivé exempláře a zjistit zda známková pole byla vedle sebe. Pokud existovala dvojpáska, byla určitě roztržena, protože levý exemplář byl odcizen na výstavě v Tokiu.

Podle mého názoru by podobný seznam exemplářů byl užitečný zpracovat a zveřejnit i u PČ 1919 – žilkované 4 K a 10 K – PČ 1919. Jen se obávám, že 80-90% zveřejněných položek z aukcí všech velkých firem v ČR by zobrazovalo především padělky. Vyobrazení těch zaručeně pravých s nějakým kloudným rodokmenem by byl tedy asi oříšek? Shodneme se ale na tom, že by to užitečné bylo, pokud by se podařilo vyfiltrovat padělky?

U žilkovaných čtyřek a desítek je problém, že po dlouhou dobu byly ve výstavních katalozích ukazovány pouze exempláře z Poštovního muzea a na ostatní se jaksi zapomnělo. Toto může připravovat živnou půdu pro výrobu padělků. Myslím si, že Vámi uváděných 80 až 90 % prodaných padělků (u velkých firem) je dost nadsazeno.

U ostatních vzácných známek je podíl výrazně (až řádově) nižší, což je vidět na obrázcích vyobrazených exemplářů na aukcích a jejich porovnání s vyobrazenými exempláři ze starších katalogů. Na druhé straně se vyskytuje velké množství zcela primitivních padělků (především na internetových aukcích), které i neodborník pozná na první pohled. Bohužel i takové padělky se prodávají za vysoké ceny, a tady lze říci, že je to sběratelova blbost.

U těchto padělků odhaduji jejich cenu dle původní ceny známek a taková by měla být (maximálně) i cena padělků. Jestliže někdo koupí rakouskou známku za korunu a udělá na ni padělaný přetisk, tak padělek má cenu maximálně zase jednu korunu. Z tohoto důvodu bych chtěl ještě jednou zdůraznit nutnost se scházet na burzách, protože předáváním informací můžeme eliminovat zcela nevýhodné nákupy.

Otázka padělků je mnohem obtížnější. Vždycky, když přijde nějaká nová generace padělků, tak oklame znalce i obchodníky, kteří pak mají velkou práci zpětně obhajovat svoje kvality. V průběhu více než 90 let, zkoušení emise Pošty Československé prošlo zkoušení několika etapami. Je směšné, že v roce 1921 při sporu o pravost žilkované desítky ve sporu Šašek Amtsbüchler rozhodovala pouze „rozdílná velikost přetisku“ a „jiný barevný odstín“ a nikdo se nepozastavil nad typologií známek. Dá se říct, že to byla první generace padělků, kdy informace o typologii a způsobu přetiskování nebyly žádné. Následovala geniální typologie přetisků od E. Hirsche, J. Fraňka a J. Mrňáka a na základě této typologie se dařilo zcela jednoznačně odhalovat padělky.

Pádem režimu v roce 1989 a informačním boomem se objevila zcela nová generace padělků, které z počátku oklamaly nejenom znalce, ale i obchodníky. Myslím si, že zpětně kategoricky hodnotit tato hodnocení je dosti složité (pokud je padělek z nové generace a nebyla v daný okamžik o těchto padělcích informována širší a znalecká veřejnost). Je nutné si uvědomit, jaké jsme měli před 15 lety počítače (jakou měly RAMku, velikost harddisku apod.), skenery, digitální fotoaparáty a další. Především nikdo neznal datum, kdy se začnou tyto padělky objevovat na trhu. A s těmito vstupními parametry je teprve možné znalce a padělky zpětně hodnotit.

K otázce vytvoření seznamu existujících exemplářů vzácných známek. Myslím si, že v tomto bodě máme velkou ztrátu za okolním světem. Vždyť například již před čtyřiceti lety byla sepsána kniha, kde byly vyobrazeny existující exempláře „volských hlav“ z Rumunska – mimochodem krásná klasická známka. Seznam modrých a červených Mauritiů byl vydán, dokonce v československém tisku, již v roce 1930.

Myslím, že někde jste i zveřejnil statistiku nákladů PČ 1919 podle nějakého matematického odhadu? Měl jste tam tedy i možnost nějakého procenta toho, že velké množství PČ 1919 je u nás prodáváno jako padělky ke škodě sběratelů?

Ano v časopise Filatelie jsem zveřejnil předpokládanou výši nákladu u známek, jejichž náklad se pohybuje v řádu desítek až stovek kusů. K tomu jsem využil přesnou znalost nákladu u známky 20 filérů Magyar Posta, který činí 100 ks. Laicky řečeno, jestliže se některá známka na aukcích vyskytuje třikrát častěji než referenční, měl by být i její náklad trojnásobný. Novum v článku spočívá v určení intervalových odhadů, tj. určení intervalu, kde s určitou pravděpodobností se bude nacházet skutečný náklad této známky.

Při psaní článku jsem propojil svoje filatelistické znalosti a zároveň znalosti statistiky. Kamarádi si ze mě dělali legraci, a asi oprávněně, že jsem založil nový obor „numerická filatelie“. Zároveň mi dodatečně gratulovali, že jsem tento obor hned v zárodku pohřbil.

Odhad nákladů známek PČ byl použit pro známky, které mají přibližný náklad 100 ks. V případě, že náklad je výrazně nižší (vyšší), nelze tuto metodiku použít. U známek mající tento přibližný náklad, je výskyt padělků na velkých aukcích výrazně nižší, proto navržená metodika nemá vliv na stanovení velikosti nákladu známek.

Ve Filatelii 8/2010 na straně 41 je uvedeno cituji „z historie totiž víme, že znalecké značky všech často se vyjadřujících znalců (Mrňák, Gilbert) skončily neznámo kde, a lze se dokonce obávat, že v nepovolaných rukách“. Když jsme se na toto téma na Infofile rozsáhle rozepisovali, bylo pak vydáno stejnou redakcí jiné, ale opačné stanovisko. Například v seriálu o R. Gilbertovi, ale i jinde. Jaký je Váš názor na tuto situaci ohledně znaleckých značek a obecně na tuto problematiku, kdy není známo co se se znaleckými značkami děje a jsou i případy, kdy by znalec takto známku nikdy neoznačil?

Znalecká značka znalce R. Gilberta byla skutečně zlikvidována, kdy byl dokonce uveden protokol o jejich zničení – Filatelie 1990/133 a 1990/388. Redakci Filatelie bych z ničeho neobviňoval, pouze si neuvědomili, že tato noticka byla před dvaceti lety napsána (kdo z nás si pamatuje články 20 let staré). A následně při zjišťování podkladů k článku o R. Gilbertovi tento článek objevili a popsali. Což je správné.

Můj osobní názor na zkušební značky je ten, že tyto značky by měly být každému ze znalců na náklady Svazu vyměněny za zcela jiné při jeho 70. narozeninách. Tímto by se eliminovalo několik vlivů: 1) u znalce se vlivem stáří může začít vyskytovat větší podíl ověřených padělků, 2) znalecké značky by po smrti znalce byly ztraceny a mohly být dodatečně zneužity. V obou těchto bodech by se možnost zneužití týkala pouze známek ověřených v jeho pozdním věku. Svaz po odevzdání značek by následně vydal notářský zápis, že byly zničeny. Myslím si však, že každý sběratel by měl u jakékoliv značky znalce uvažovat zda může/nemůže dotyčnému znalci věřit.

V současné době jsem zastáncem atestů.

Organizovaná filatelie se potýká s problémem úbytku jejích členů. Máte nějakou představu, či nápad jak řešit tuto situaci?

Ano je to pravda. Myslím si, že velkou chybou je, že neexistuje propagace filatelie v rámci wikipedie. V dnešní době řada lidí bere wikipedii jako první encyklopedii na kterou sáhnou, pokud něco neví. Proto si myslím, že přidat známky s motivy zajímavých lidí a přírodních krás by nemusel být problém a mohl by se zvýšit zájem o filatelii.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

Plánů do budoucna je mnoho. Minimálně bych se chtěl i nadále věnovat psaní článků – kde mám několik nápadů, o čem by měly být, ale vyprecizovat je, je docela náročná práce. V současné době pracuju na příručce popisující deskové vady na dopisnicích OR, zpracovávám Zpravodaj knihtisku. No a do budoucna jsem slíbil pomoc při psaní knihy o sudetských přetiscích z Rumburku – takže uvidím, co zvládnu a na co mi zbyde čas.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Já taky děkuji.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra