US Navy od Americké revoluce do současnosti

Jako zástupce „novějšího“ námořního útvaru jsme vybrali námořnictvo Spojených států amerických. Zde ovšem musíme zrelativizovat slova o novosti tohoto námořního sboru, protože ten byla založen pouze o 50 let později než námořnictvo Rakousko-Uherska. Na rozdíl od něj však dosud stále existuje a dále se vyvíjí, v čemž je třeba spatřovat jeho „novost“.

Americké námořnictvo je dokonce starší než vlastní Spojené státy americké. Bylo založeno rozhodnutím Kontinentálního kongresu ve Filadelfii (Continental Congress) dne 13.10. 1775 pod názvem „Continental Navy“ jako vojenská jednotka zřízená na pomoc americkým kolonistům bojujícím s britskou správou Severní Ameriky (obr. 1). V té době již existovali američtí námořníci, kteří získali bohaté zkušenosti na britských lodích. Mezi ně patřil i Lawrence Washington, starší bratr George Washingtona, který se účastnil výpravy admirála Vernona do Střední Ameriky v létech 1739-1741.

Kontinentální námořnictvo bylo urychleně zformováno nákupem 8 lodí roku 1775 (lodi Alfred, Columbus, Andrew Doria, Cabot, Providence, Hornet a Wasp). Větší množství lodí bylo zakoupeno v létech 1776-8. Po roce 1779 půjčila již vytvořeným Spojeným státům americkým (USA) několik lodí Francie (např. lodi Ariel či Pallas). O náročnosti boje mezi americkými kolonisty a britskými jednotkami svědčí fakt, že z prvních 8 lodí amerického námořnictva zakoupených roku 1775 bylo do roku 1779 6 lodí zničeno a zbylé dvě padly do rukou nepřátel. Přesto se podařilo v roce 1776 vyhlásit nezávislost USA, nadále však pokračovaly boje až do roku 1783. V nich stála na jedné straně Velká Británie a na druhé straně USA, Francie, Španělsko, později i Rusko, Portugalsko, Nizozemí, Dánsko a Švédsko. Součástí této války byla blokáda britských lodí v evropských přístavech vyhlášená v roce 1779. V témže roce vyslala Francie do Severní Ameriky pozemní jednotky vedené Lafayettem. Britové byli nuceni předběžně kapitulovat v roce 1781 u Yorktownu, předběžná mírová smlouva byla podepsána roku 1782 v Londýně a defintivní mírová smlouva pak v Paříži v roce 1783.


Obr. 1 – americké známky ukazující vojáka „Kontinentální armády“ a námořníka „Kontinentálního námořnictva“ 1775

Po úspěšném uhájení existence USA došlo roku 1787 ve Filadelfii k sepsání americké ústavy, která vstoupila v platnost od roku 1789. Během tohoto jednání došlo ke sporům mezi dvěma skupinami přítomných zákonodárců. Jednou z oblastí tohoto sporu byla i budoucnost amerického námořnictva. První skupina vedená Thomasem Jeffersonem ho chtěla zaměřit především na ochranu amerických obchodních lodí jako nástroj na rozvoj amerického obchodu. Proti ní stála skupina Alexadra Hamiltona, která chtěla námořnictvo využít i k prosazování amerických politických zájmů na západní polokouli. Nakonec zvítězila Hamiltonova skupina s tím, že americká ústava svěřila výstavbu a správu námořnictva do rukou Kongresu. Toto strategické rozhodnutí bylo umocněno Napoleonskými válkami v Evropě po roce 1792, kdy Spojené státy rapidně zvětšily počet svých vojenských lodí, které chránily americká civilní plavidla obchodující s Francií proti útokům britského námořnictva. Jednou z lodí postavených v rámci tohoto programu byla známá fregata „Constitution“ (Ústava).


Obr. 2 – příležitostná obálka oslavující loď Constitution z roku 1933

Vzhledem ke francouzské pomoci americkým kolonistům v době vzniku USA udržovala americká vláda úzké vztahy s francouzskými úřady i v době Napoleonských válek jak lze dokumentovat dohodou „Luisina Purchase“, dle níž v roce 1803 koupily USA od Francie území francouzské kolonie Luisiany. Tehdejší Luisiana se však neomezovala na teritorium současného stejnojmenného státu, nýbrž obsahovala i území okolních amerických států na jihovýchodě USA a po tomto obchodu se výrazně zvětšilo území kontrolované vládou Spojených států.

Ačkoliv se Napoleonských válek Spojené státy přímo neúčastnily, docházelo v té době k vojenským střetům amerických a britských vojenských a námořních jednotek v Severní Americe, zejména v létech 1812-1814. Válka se zpočátku nevyvíjela pro Američany příznivě, britské pozemní jednotky dokonce dobyly Washington. Americkým silám se později podařilo Brity vytlačit a v prosinci 1814 byla podepsána mírová smlouva potvrzující předválečný status quo. Paradoxem je, že největším úspěchem amerických jednotek byla bitva svedená u New Orleans v lednu 1815, tj. už po podpisu mírové smlouvy. Hrdinou amerického námořnictva se v této válce stala fregata Wasp (druhá loď téhož jména) vedená kapitánem Blakeleyem, která 28.6. 1814 porazila v boji muže proti muži posádku britské šalupy Reindeer. Později ještě potopila válečnou loď Avon a zajala britskou obchodní loď Atlanta. Konec lodi Wasp je jak z dobrodružného filmu: 9.10. 1814 vyrazila na plavbu do Karibského moře a nikdy více jí nikdo nespatřil. Často bývá pokládána za jednu z obětí „Bermudského trojuhelníku“. Tuto válku můžeme ilustrovat americkou známkou z roku 1936 (vůbec první americká série s námětem US Navy) zobrazující loď „Saratoga“ (obr. 3) , která byla vlajkovou lodí americké flotily, která se roku 1814 střetla s britskými plavidly na jezeře Champlain ležícím na hranicích Kanady a USA.



V roce 1790 došlo k založené nového oddílu amerického námořnictva – pobřežní stráže (Cost Guard ; obr. 4a). Toto námořnictvo převzalo do své péče ochranu pobřežních vod USA a mělo za úkol dopadat piráty, pašeráky zboží či zbraní a starat se o bezpečnost pobřežní lodní dopravy.


Obr. 4a - známka z americké celinové pohlednice s historickou vlajkou pobřežní stráže


Obr. 4b – celistvost odeslaná z ledoborce „Polar Star“ užívaného pobřežní stráží

Dokladem silného postavení amerického námořnictva v době Napoleonských válek je fakt, že v té době začali amer. námořníci provádět aktivní operace v různých částech světa. Kolem roku 1801 chránila např. americká vojenská plavidla obchodní lodě ve Středozemním moři před libyjskými piráty. V oblasti karibských ostrovů (West Indies) podnikalo US Navy protipirátskou operaci od roku 1822 až do 30. let téhož století. Ještě delší námořní operaci si vyžádalo rozhodnutí amerických úřadů znemožnit obchod s otroky tím, že americká válečná plavidla budou hlídkovat s cílem zajmout lodi dovážející otroky z Afriky. Tento hlídkový systém amerického námořnictva fungoval celých 41 let (1820-1861) až do počátku občanské války v USA !

Aby zajistilo námořnictvo dostatečné množství dobře proškolených námořních důstojníků, byla roku 1845 založena Námořní akademie USA (obr. 5) . Americké námořnictvo podniklo také několik důležitých zámořských výprav, z nichž nejvíce ceněná byla expedice komodora Perryho do Japonska v roce 1853 (obr. 6) , na které se podílely parníky „Mississippi“ a „Susquehanna“. Perry navštívil Čínu a Japonsko na palubě americké lodi „Powhatan“ (obr. 7) ještě roku 1854, kdy se mu podařilo navázat politické i obchodní vztahy s Japonským císařstvím a smluvně zajistit otevření japonských přístavů pro americká plavidla. Mimo to se tento důstojník zapsal do historie amerického námořnictva jako velitel první válečné parní lodě „USS Fulton II“ (v roce 1837).





Americká občanská válka („válka Severu proti Jihu“) mezi otrokářskými jižními státy USA (tzv. Konfederace) a pokrokovými severními státy (tzv. Unie) probíhala v období 1861-1865. I když se její hlavní boje odehrály mezi pozemními jednotkami obou znepřátelených stran (např. útok na Fort Sumter 1861, bitvy u Gettysbergu 1863 či Appomattoxu 1865; všechny lze dokumentovat i poštovními známkami), tvořily její důležitou součást i námořní střety loďstev Unie a Konfederace. Vůdčími osobnostmi byli admirálové Farragut (Unie) a Semmes (Konfederace ; obr. 8). V této válce se proslavila již zmíněná loď Powhatan, která se podílela na blokádě města Mobile a řeky Mississipi a účastnila se také námořních operací u Charlestonu v Jižní Karolině. Do námořní historie se válka Severu proti Jihu zapsala první bitvou obrněných plavidel, která proběhla v roce 1862 u probřeží Virginie mezi loděmi „Monitor“ (Unie) a „Virginia“ (Konfederace; obr. 9).


Obr. 8a – portréty obou admirálů z amerického vydání z roku 1995


Obr. 8b – mimo známek vyšla emise z roku 1995 i na celinových pohlednicích



Po skončení americké občanské války nastalo období relativního klidu trvající až do roku 1898, kdy vypukla americko-španělská válka. Důvodem jejího vzniku bylo potopení americké vojenské lodi „Maine“ v havanském přístavu roku 1898 (obr. 10) . Ačkoliv se neprokázala žádná účast španělských úřadů na této akci, americká administrativa neprodleně obvinila Španělsko z tohoto útoku a začala podnikat diplomatické a vojenské akce namířené proti Španělsku a jeho americkým koloniím. Španělsko reagovalo na americké aktivity mobilizací svých námořních a vojenských jednotek. Boje se neomezily pouze na Karibské moře, ale vojenská plavidla obou stran se střetávala po celém Atlantiku a Tichém oceánu. Z těchto srážek vyšlo lépe americké námořnictvo, takže Španělsko bylo nuceno kapitulovat a dohodou o příměří ztratilo Kubu, Filipíny, Guam a Portoriko. Paradoxem této války bylo, že přinesla první vyobrazení americké válečné lodi na nějaké cenině (obr. 11a). Nejednalo se však o poštovní známku, nýbrž o kolek emise 1898, který předběhl americké poštovní ceniny s tématikou vojenského námořnictva skoro o 40 let. Přínosem této války do alb filatelistů jsou pak španělské známky válečné daně (obr. 11b) vydané roku 1898 dokonce ve dvou emisích, které se staly předchůdci obdobných známek vydávaných řadou států během 1. či 2. světové války.








V létech 1899 – 1902 americké námořnictvo bojovalo o Filipíny, které se mu tehdy podařilo definitivně podřídit americké správě. V létech 1900-1901 se pak americká plavidla účastnila spojenecké výpravy do Číny, kde probíhalo tzv. „boxerské povstání“ . Po jeho potlačení zasahovali američtí námořníci ještě v několika zemích Latinské ameriky (od roku 1906 prakticky až do roku 1933 - Nicaragua).

Příchod 20. století však znamenal i příchod nových vojenských technologií. Od roku 1900 byly zařazeny do amerického námořnictva ponorky (obr. 12) a od roku 1911 pak i námořní letectvo (obr. 13) . Hezkou ukázku námořního letadla z doby první světové války najdete na obr. 14.


Obr. 12 – známkový sešitek ke 100. výročí zavedení ponorek do amerického námořnictva



První světové války se USA účastnily až na jejím konci (v létech 1917-1918). Nepřímo však byly do ní vtaženy již dříve, protože americké námořnictvo muselo poskytovat ozbrojenou ochranu obchodním lodím ohrožovaným německými ponorkami. V roce 1916 vyhlásil prezident Wilson masivní investiční program do námořnictva, který měl za úkol výrazně podpořit jeho schopnosti a vést pokud možno k vyrovnání sil s loďstvi Velké Británie a Německa. Po vstupu USA do války pak rozšířilo americké námořnictvo své aktivity o převoz vojáků a vojenského materiálu na bojiště. To nebyl malý úkol vzhledem k tomu, že pouze Americký expediční sbor (American Expditionary Corps) v Evropě čítal více něž milión vojáků. Další se pak nacházeli na Sibiři (hl. Vladivostok) a v severním Rusku (Murmansk).

Od druhé poloviny 30. let můžeme americké vojenské lodě najít v Číně, kterou napadlo Japonsko. Americká válečná plavidla se v této oblasti nacházela až do roku 1939.

Po vypuknutí druhé světové války napadením Polska 1.9. 1939 a vstupem Británie a Francie do válečného stavu s Německem musely i tehdy neutrální Spojené státy reagovat na vzniklou situaci. Prezident Roosevelt ihned zahájil vyzbrojovací program pro námořnictvo, protože si byl již tehdy jist, že USA budou muset do války nakonec vstoupit (obr. 15) . Obratem také zahájil dodávky vojenského materiálu Francii a Velké Británii, což vyvolalo negativní reakci Německa, které hrozilo potápěním lodí převážející tento náklad. Nejprve se jednalo o britská a francouzská plavidla, kterým začalo americké námořnictvo poskytovat konvojovou ochranu přes celý Atlantik, později byly do přepravy tohoto materiálu zapojeny i americké obchodní lodě ( obr. 16).



Dne 7. prosince 1941 podniklo vojenské letectvo Japonského císařství útok na tichomořskou základnu amerického námořnictva v Pearl Harboru zřízenou na Havaji roku 1873, která byla součástí 14. zóny amerického námořnictva ( obr. 17a & 17b). Během tohoto útoku zničily japonské letouny 6 lodí (USS Arizona, Oklhoma, California, West Virginia, Oglala a Utah) a zabili tisíce vojáků a námořníků (z toho pouze na lodi USS Arizona zemřelo 1177 lidí ; existuje internetový seznam civilních i vojenských obětí útoku, viz sekce odkazy). Tento útok způsobil velký šok americké veřejnosti, která se tehdy domnívala, že Spojené státy mají zůstat neutrální zemí a do války nezasahovat. Po útoku na Pearl Harbor nastal zlom, jelikož Američané si uvědomili, že válka se týká i jich a pokud se jí nezúčastní, budou cílem útoků na vlastním území. Japonsko tímto krokem jasně deklarovalo, že oblast Tichomoří považuje za svou zájmovou sféru a nebude zde tolerovat přítomnost žádných cizích vojáků.


Obr. 17b – základna Pearl Harbor uvedená v pošt. razítku lodi USS Minneapolis z r. 1936

Po vstupu USA do války se stejně jako v době první světové války americké námořnictvo zapojilo přímo do bojových operací. Celistvost odeslanou nedlouho po americkém vstupu do bojových operací druhé světové války najdete na obr. 18. , vlevo se na této obálce nachází cenzurní razítko vojenského námořnictva.



Americké vojenské velení rozdělilo teritorium působnosti amerických pozemních i námořních jednotek na oblast Atlantiku (zde bojující jednotky měly „adresu“ New York; obr. 19) a Tichého oceánu (s adresou „San Francisco“; obr. 20). Americké námořní jednotky se v této válce podílely na vylodění spojenců v Itálii a Francii, bojovaly o Tichomoří v Austrálii, Číně, Indočíně i Japonsku … .


Obr. 19 – dopis od amerického námořníka bojujícího v Atlantiku z roku 1944


Obr. 20 – letecký dopis (proto vyfrankován známkou 6 centů pro letecký připlatek) zaslaný americkým vojákem sloužícím na ponorkové základně v Tichomoří do USA

Nedlouho po skončení druhé světové války začala válka nová – tentokrát studená, kdy na jedné straně stál Sovětský svaz a na druhé USA. První větší válečnou operací v rámci studené války byla Korejská válka 1950-1954 ( obr. 21). V létech 1962 až 1975 pak následovala válka ve Vietnamu ( obr. 21b).


Obr. 21a – dopis z americké lodi „Tripoli“ z roku 1952


Obr. 21b – dopis z americké lodi „Procyon“ z roku 1966

V době studené války rozmístily jak USA, tak SSSR své vojenské a námořní jednotky doslova po celém světě, aby zabránily druhé straně získat v daném teritoriu vojenskou převahu. Pěknou ilustrací tehdejší doby je pohled odeslaný americkým námořníkem působícím ve Velké Británii ( obr. 22). Pro nás je potěšující, že toto vojenské soupeření ustoupilo sběratelskému zájmu filatelistů, kteří chtěli mít ve svých sbírkách zásilky odeslané z válečných plavidel. Výjimečný je případ sběratelské celistvosti na obr. 23, která byla odeslána z americké vojenské ponorky „Michigan“ v roce 1982 do komunistického Československa ! Takovouto celistvost prošlou mezi nepřátelskými bloky navíc ještě od tak strategické zbraně, jakou byly a jsou ponorky, nanajde sběratel každý den. Je to důkaz, že občas může zvátězit zdravý rozum i nad vojenským a politickým soupeřením velmocí .





Po skončení studené války rozpadem Sovětského svazu v roce 1992 nekleslo angažování námořních sil USA, spíše naopak. Americké námořnictvo se zapojilo do Kuvajtské války (1991-1992), operací v Kosovu v roce 1999 i do současných vojenských operací uskutečňovaných po roce 2001. Jako ukázku filatelistických zásiálek odeslaných ze současných plavidel jsem zvolil tři lodi: letadlovou loď „Nimitz“ ( obr. 24) a bojová plavidla „Rainier“ ( obr. 25) a „Vicksburg“ ( obr. 26).


Obr. 24 – dopis z let. lodi Nimitz (1999) pojmenované po admirálu Ch. Nimitzovi, vrchním veliteli amer. námořnictva v Tichomoří 1941-45


Obr. 25 – dopis z lodi Rainier (1999) do ČR


Obr. 26 – dopis z lodi Vicksburg (2002) do ČR

Zajímavé internetové linky o US Navy:
• http://www.navy.mil/ US Navy
• http://www.cpf.navy.mil/ US Pacific Fleet
• http://www.cnsl.spear.navy.mil/ US Atlantic Fleet
• http://www.historycentral.com/Navy historie amer. námořnictva
• http://www.nwc.navy.mil/usnhdb/ historie amer. námořnictva
• http://www.history.navy.mil/ historie amer. námořnictva
• http://www.history.navy.mil/faqs/faq66-2.htm Pearl Harbor
• http://www.pearlharbormemorial.com/ Pearl Harbor Memorial
• http://www.nps.gov/usar/ USS Arizona Memorial
• http://www.arizonamemorial.org/education/education-casualty-list.html seznam obětí

J. Tomandl / L. Kunc