Poštovní historie Kypru
Datum vydání: 17. 8. 2007
psáno pro zpravodaj Terra vydávaný Sekcí Evropa Společnosti teritoriální filatelie (http://philately.webpark.cz/stfscf.htm) a www.infofila.cz
Historie tohoto překrásného ostrova je velmi pohnutá. Důvodem této situace je poloha Kypru na rozhraní evropského a asijského světa, která z něj učinila jedno z bojišť mezi křesťanskou Evropou a muslimskou Osmanskou říší. Ačkoliv většina z nás zná „krále cyperského“ v podání Waldemara Matušky ze slavného filmu „Noc na Karlštejně“ jako pohodového vládce užívajícího si radostí života, často byl život na ostrově spíše opačný.
Ostrov patřil až do roku 1571 Benátčanům, poté se stali jeho vládci Osmané, kteří ho drželi až do roku 1878. V roce 1878 se konal dobře známý Berlínský kongres, na kterém si evropské mocnosti rozdělily části území Osmanské říše. Rakousko-Uhersko na jeho základě okupovalo téhož roku Bosnu a Hercegovinu a Velká Británie se zmocnila Kypru. Stejně jako v případě Bosny mající zvláštní status okupovaného území v rámci Habsburské monarchie, ani Kypr se nestal okamžitě britskou korunní kolonií, nýbrž byl pouze územím pod správou Velké Británie. Na ostrově fungovaly od roku 1846 turecký (osmanský; obr. 1 – emise 1876) a rakouský poštovní úřad (obr. 2 – emise 1867), na kterých byly užívány poštovní ceniny těchto zemí. Od britské okupace v roce 1878 do roku 1880 platily na Kypru britské poštovní známky bez jakékoliv úpravy (obr. 3 – emise 1880), v roce 1880 pak vyšla první emise Kypru připravená formou přetisku na britských známkách (obr. 4).
Obr. 1 - 4
Po převzetí poštovnictví na ostrově Brity můžeme na Kypru stejně jako u jiných britských kolonií a spravovaných území najít němá poštovní razítka s číslem či písmenem místo označení místa použití. Jejich přehled najdete níže.
Obr. 5 – ukázky číslicových razítek
Kypr se stal definitivně britským územím po podepsání Lausannské mírové smlouvy s Tureckem roku 1924 (mírová smlouva po první světové válce), následující rok obdržel status korunní kolonie. Během druhé světové války bojovali Kypřané v řadách britské armády v severní Africe a západní Evropě (mimo jiné u Dankerque, kde bojovali i naši vojáci). V roce 1955 zahájilo ozbrojený boj za kyperskou nezávislost osvobozenecké hnutí EOKA, které podnikalo až do roku 1959 partyzánské akce proti Britům. V témže roce začala jednání mezi kyperskými představiteli a Brity ve Švýcarsku, která trvala až do roku 1960, kdy byla 16. srpna vyhlášena nezávislost Kypru (obr. 6).
Na ostrově vždy žili spolu kyperští Řekové a kyperští Turci. Po získání nezávislosti se Kypr orientoval na úzkou spolupráci s Řeckem (tzv. „enosis“), což ovšem nevyhovovalo turecké menšině. Již na počátku 60. let tedy docházelo ke střetům mezi místními Turky a Řeky. Situace se stala natolik závažnou, že roku 1964 přijalo OSN několik rezolucí o Kypru (obr. 7). Jelikož situace i nadále eskalovala, rozhodla nakonec Rada bezpečnosti OSN o vyslání vojenské mise na Kypr (mise UNFICYP) s mandátem zabránit střetům mezi oběma skupinami. Tento vývoj byl potvrzen i dalšími rezolucemi OSN z let 1965 a 1966 (obr. 8). O doslova „vražedné“ situaci na ostrově svědčí i fakt, že zde roku 1965 zahynul druhý velitel jednotek UNFICYP, indický generál Thimayya (obr. 9).
Obr. 6 – 9
Prvními vojáky na Kypru vyslanými v rámci mise UNFICYP byli Kanaďané (obr. 10), kteří na ostrov dorazili 13.3. 1964, tj. v den, kdy Rada bezpečnosti na žádost Kypru schválila vytvoření mezinárodních sil umístěných na ostrově. Brzy po Kanaďanech následovaly kontingenty Irska, Švédska, Finska, Dánska a následně dorazila i rakouská polní nemocnice. V roce 1964 dosáhl počet příslušníků mezinárodních sil kolem 6.500 osob. V dalších letech se v misi vystřídali i vojáci z dalších států, např. Velké Británie, Argentiny či Nizozemí (obr. 11). V zemi působila od roku 1976 rakouská polní pošta 1501 (obr. 12). Jeden ze sektorů hlídaných jednotkami OSN dokonce spravoval i společný slovensko-maďarský kontingent. Čeští vojáci se mise UNFICYP nikdy neúčastnili.
Obr. 10a – celistvost odeslaná příslušníkem kanadského kontingentu (kanadská polní pošta CFPO 28) v květnu 1964 na velitele základny Královského kanadského letectva (RCAF) na Sardínii (kanadská armádní pošta CAPO 5047)
Obr. 10b – útvarové razítko kanadského kontingentu na Kypru
Obr. 11 – dopis odeslaný z Kypru příslušníkem nizozemského kontingentu v roce 1993 přes polní poštu č. 10 (Veltpost 10)
Obr. 12 – dopis odeslaný od rakouského kontingentu AUSCON v roce 1979 (dislokovaného v turecké části Kypru) ; roku 2001 využit pro výrobu FDC rakouské známky „Polní pošta v zahraničí“ (dole uprostřed)
Dalším milníkem kyperské historie byl rok 1974 (obr. 13). Tehdy podala v pevninském Řecku demisi vojenská vláda. Na tento krok reagovalo hnutí EOKA provedením státního převratu na Kypru, jehož představitelé chtěli navázat na činnost bývalé vojenské junty v Řecku. Této nepřehledné situace pak využilo Turecko, které vyslalo dne 20.7. 1974 pod záminkou obrany kyperské nezávislosti své vojenské síly do země. (obr. 14). Turecké jednotky následně ovládly severní část ostrova obývanou převážně tureckým obyvatelstvem (cca 40% ostrova). Na turecký útok reagovala OSN novou rezolucí (obr. 15). Ta však neměla žádný účinek na vzniklou situaci, v severních oblastech nejprve vznikl „Turecký federální stát Kypr“ (obr. 16), který vyhlásil v roce 1983 svou nezávislost a přejmenoval se na „Severokyperskou tureckou republiku“ (obr. 17). Tuto republiku však uznalo pouze Turecko, ostatní země ani OSN jí do dnešních dnů neuznávají.
Díky rozdělení ostrova došlo i k rozdělení původního hlavního města země Nicosie, jejíž jižní řecká část nese nadále jméno Nicosia a je hlavním městem Kyperské republiky, kdežto turecká část města byla přejmenována na Lefkósii a stala se hlavním městem severního Kypru. Obě části ostrova jsou od sebe odděleny tzv. „zelenou linií“, kterou dodnes hlídají jednotky OSN v rámci operace UNFICYP.
Obr. 13 – řecká známka oslavující znovunastolení demokracie v Řecku roku 1974
Obr. 14 – tur. známka propagující mírovou operaci turecké armády na Kypru v roce 1974
Obr. 15 – 17
Vyhlášení severokyperské republiky si vynutilo přesídlení velkého množství řeckého obyvatelstva z této části země do řeckých oblastí ostrova. Kyperská vláda se rozhodla náklady na přesídlení z části financovat i formou poštovního příplatku, kterému podléhají veškeré vnitrostátní i mezinárodní zásilky. Od roku 1974 dodnes vychází pro tento účel speciální poštovní známky, jejichž výtěžek jde na Fond pomoci uprchlíkům (obr. 18 a 19). Jednotlivá vydání po roce 1977 se od sebe liší rokem vydání uvedeným v obrazu známky.
Obr. 18
Obr. 19 – obchodní dopis odeslaný roku 1998 z Kypru do Belgie vyplacený známkami v hodnotě 25 centů a příplatkovou známkou v hodnotě 1 centu
Bohužel k vyřešení situace na Kypru nedošlo dodnes a ostrov zůstává nadále pro své obyvatele rozdělen …. Dokladem rozdělení ostrova je vstup pouze řecké části Kypru do EU v roce 2004 (obr. 20). Dle posledních zpráv se ale zdá, že se snad konečně podaří překlenout rozdělení tohoto krásného ostrova: kyperští Řekové zbourali v březnu 2007 zeď na hranici mezi oběma etniky a pokud turecká strana stáhne své vojenské hlídky od hranice, mohli by se poprvé po dlouhých létech příslušníci obou národů volně pohybovat po ostrově.
Obr. 20a – řecká známka z roku 2003 (řecké předsednictví EU) oslavující podpis smluv o vstupu nových členů (vč. Kypru) do EU
Obr. 20b – česká známka oslavující vstup do EU
Obr. 20c – belgická známka oslavující vstup Kypru do EU
Na závěr bych rád poděkoval vydavatelství Schwaneberger Verlag za přístup do internetové databáze katalogů MICHEL na adrese www.michel.de , z níž jsem čerpal pro tento článek aktuální informace o emisích pro Fond pomoci uprchlíků.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz