Dva tucty glos k dějinám filatelie II. - Jak se zrodil výraz filatelie
Datum vydání: 27. 8. 2019
Slovo filatelie se poprvé objevilo v listopadu 1864 ve francouzském časopise Le Collectionneur de Timbres-Poste (Sběratel poštovních známek). Jeho tvůrcem byl Georges Herpin, který jako první nalezl nezbytnou dávku odvahy a zavrhl starší, dnes poněkud svérázně znějící výraz timbrologie či timbrománie, odvozený od termínu timbre-poste, jež ve francouzštině označuje poštovní známku. Důvod, který ho k tomuto vpravdě revolučnímu kroku vedl byl prozaický: starý název považoval za málo důstojný, skoro až hanlivý. A tak zároveň adresoval veřejnosti výzvu k diskusi, která měla vyústit do nalezení nového názvu pro systematické sbírání a studium poštovních známek.
Nyní poněkud odbočme a přenesme se do Čech, abychom si stačili povšimnout, že zhruba ve stejné, možná nepatrně starší době se poštovním známkám zcela běžně říkalo marky a že markománie tedy byla filatelie. Někteří lidé dokonce známky nazývali brouky. Toto podivuhodné označení mělo svůj původ ve jméně ministra obchodu Karl Ludwiga von Brucka, za jehož ministrování byly vydány (1. 6. 1850) první poštovní známky habsburské monarchie, které zobrazovaly císařský znak a korunu a byly vydány v hodnotách 1, 2, 3, 6, a 9 krejcarů.
Ale zpět do Francie. Georges Herpin se rozhodl jít příkladem a sám jako první seznámil veřejnost se svými úvahami, které vycházely ze zjištění, že většina evropských jazyků si při tvorbě nových slov jejich kořeny vypůjčuje z klasické homérovské řečtiny nebo latiny. A tak se také zrodil i výraz filatelie. Kořen první části fil byl převzat z řeckého výrazu filein (milovat, mít rád, mít v oblibě), druhá část ateleia vznikla připojením záporné předpony a- k řeckému slovu telos (poplatek, daň) a znamenala tedy osvobození od poplatku či daně. Při tvorbě nového výrazu filatelie se tedy uplatnil shodný myšlenkový postup s jehož pomocí bylo v italštině a němčině vytvořeno slovo označující něco, co osvobozuje od vybírání poštovních poplatků v hotovosti, tj. poštovní známku (něm. Freimarke - osvobozující značka, it. francobollo - osvobozující pečeť). Ostatně jasně patrná je i přímá souvislost mezi českým slovem frankovat a italským výrazem franco, tj. volný, svobodný.
S lepším návrhem než byl Herpinův nikdo nepřišel a tak z timbrománie se definitivně stala filatelie a její vyznavači napříště již byli filatelisty. Pojem filatelie pravopisně přizpůsobený jednotlivým jazykům se rychle ujal na celém světě.
Jedním z prvních, kdo si v českých zemích osvojil nové slovo filatelie byl Jan Neruda, byť na začátku slova místo dnes obvyklého "f" psával ještě latinské "ph". V českém prostředí slovo filatelie pevně a natrvalo zakotvilo a nedokázali tomu zabránit ani puristé, kteří si usmysleli nahradit v českém jazyce každé přejaté slovo libozvučným českým ekvivalentem, v našem případě filatelii známkofilií či známkománií. Jejich úsilí - bohudík - mělo jepičí život a vyznělo naprázdno. Nebo byste dnes skutečně raději než filatelisty byli známkofilisty nebo dokonce známkovými maniaky?
Příště: První filatelisté
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz