Dva tucty glos k dějinám filatelie XVI. - Známky zrozené za ostnatým drátem
Datum vydání: 25. 2. 2020
Koncentrační tábory a židovská ghetta, do nichž nacisté v letech druhé světové války zahnali milióny lidí z celé Evropy, se sice nacházely v centru civilizované Evropy, ale neměly s ní pranic společného. Nepřekročitelná hranice z nich učinila svět sám pro sebe, v němž platily absurdní zákony a kde každá maličkost nacisty alespoň dočasně tolerovaná mohla nesnesitelnému životu dodávat alespoň zdání snesitelnosti. Jedním z takových míst bylo osmdesátitisícové ghetto v polském městě Lodži. Židovská komunita zde tvořila zvláštní společenství jedinců, živořících bez reálné naděje, že někdy ještě budou plnoprávnými a svobodnými lidmi a nic na tom neměnila ani skutečnost, že správa ghetta byla formálně ponechána radě starších a stařešinovi v jejím čele. Jednou z tolerovaných maličkostí zde byly tři poštovní úřady, které zabezpečovaly dopravu dopisů a ostatních zásilek, ale jen výhradně uvnitř židovského ghetta.
A byl to právě stařešina, kdo usiloval - z důvodů více psychologických než praktických - o vydání výplatních známek pro ghetto. Pochopení u velitele ghetta ale nenašel a plánované vydání známek bylo zakázáno. Na jaře v roce 1944, v době krátké nepřítomnosti velitele ale pohotově získal pro svůj plán souhlas velitele místního gestapa. Proč se to povedlo, těžko soudit, snaha Židům vyhovět se ale i s odstupem více než půl století stále jeví jako krajně nepravděpodobný důvod. Gestapák tedy spíše musel kalkulovat s finančním ziskem, který taková zvláštnost, jakou židovské známky byly, mohla přinést. Narychlo povolaný grafik Josef Kowner, jehož jméno je dodnes známo, navrhl dvě známky v hodnotě 5 a 10 feniků. Byl na nich zpracován shodný motiv, který se na obou známkách odlišoval jen v detailech - v levé půlce ležatého obdélníku známky portrét stařešiny města, v pravé šesticípá Davidova hvězda a lodžské Kostelní náměstí. Připojený nápis upozorňoval, že se jedná o známku židovské pošty ghetta v Lodži. Obě známky byly v tiskárně ghetta technikou kamenotisku urychleně vytištěny - pětifeniková červeně, desetifeniková zeleně. Papír byl v ghettu velkou vzácností, tisklo se na rubu starých vyhlášek. Na tiskové archy se nevešly víc než čtyři známky. K vytištěným známkám gestapo pravděpodobně vzneslo připomínky. Lze tak soudit z toho, že se začalo pracovat na třech nových návrzích s nominálními hodnotami 5, 10, a 20 feniků. Hlavní motiv na známkách zůstal téměř nezměněn, zkratka pf označující měnu nominální hodnoty ale zmizela, pravděpodobně proto, že v očích gestapa příslušela výhradně jen německým známkám. Zato ale gestapo dodalo kvalitnější papír, který umožnil tisknout dvacet známek na jeden arch. Barvy známek se střídaly - modrá, oranžová, červená a olivově zelená. Kolik jich bylo celkem vytištěno není známo. V polovině března se vrátil velitel tábora a použití známek zakázal. Vytištěné exempláře byly shromážděny a zničeny. Šéf gestapa se v případu dále neangažoval, buď proto, že mu celá záležitost za to zkrátka nestála nebo naopak mu vyhovovalo, že se zachovalo jen pár exemplářů, které skončily v jeho archivu, kde také po osvobození ghetta byly objeveny.
Dvě miniaturní poštovní správy působící v důstojnických zajateckých táborech ve Woldenbergu a v Gross Bornu, existující pod správou německé branné moci si dovolily oživit myšlenku, že v roce 1944 opět nastal čas, který ve starověkém Řecku byl nazýván ekecheiriá, tj. všeobecný mír vyhlašovaný v době konání olympijských her. V primitivní tiskárně vybudované s přispěním Mezinárodního červeného kříže byly doslova na koleně vydány dvě malé červené známky znázorňující běžce vbíhajícího do cílové pásky a pět olympijských kruhů. Místo označení státu slova POCZTA OB (tj. obozy oficerow, důstojnické zajatecké tábory) OF II.C (kód označení tábora ve Woldenbergu). Tábor II. D v Gross Bornu na svou známku s kresbou závodníka na dvoukolovém vozíku taženém koněm, dokonce umístil i slovo OLYMPIÁDA. Známky se pochopitelně za hranice obvodu tábora nedostaly a projev ojedinělé mírové aktivity válečné události zcela pohltily.
Zcela jiná historie je spjata s ghettem Terezín. Právě zde pražské gestapo zřídilo vhodné náhradní prostory za své přeplněné věznice. V letech 1940 - 1945 ghettem prošlo na 35 000 osob a pro velkou většinu z nich to byla přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů. V Terezíně nacisté vymysleli a zavedli tzv. připouštěcí známky, které ovšem neměly výplatní moc. Jejich jediným účelem bylo zkomplikovat a omezit zasílání balíčků internovaným osobám. Po zavedení připouštěcích známek totiž mohl balíček odeslat jen ten příbuzný, který předtím od vězně tuto připouštěcí známku obdržel.
Terezínské připouštěcí známky vznikly v pražské Státní tiskárně cenin podle návrhu Bedřich Fojtáška. Idylický motiv rozpracovaný na známkách samozřejmě nijak nekorespondoval s poměry v Terezíně: v popředí dvojice košatých stromů s vinoucí se silnicí, v pozadí vesnička s kostelíkem, na obzoru kopce a bílé obláčky nad nimi, dole nápis THERESIENSTADT. Nominální hodnota na známce uvedena nebyla, údajně ale známka byla prodávána za deset korun.
Aršík terezínských připouštěcích známek rozdávaný členům delegace Mezinárodního Červeného kříže v době jejich návštěvy v terezínském ghettu.
Připouštěcí terezínské balíkové známky se později staly velmi vyhledávaným a mnohokrát padělaným filatelistickým materiálem a také dnes mají značnou hodnotu. Na mezinárodní aukci pražského Domu filatelie PROFIL v květnu 2003 byla nabízena studijní sbírka připouštěcích známek pro ghetto Terezín z pozůstalosti rytce Jindry Schmidta a znalce Rudolfa Gilberta. Jednalo se o nejvýznamnější světový soubor těchto známek, obsahující i položky, které existují jen v jediném exempláři. Vyvolávací cena 1.480.000,-- Kč znamenala slevu z katalogové ceny 2.600.000,-- Kč více než 40 %. Ačkoliv řadu položek katalog pro jejich unikátnost vůbec nedokázal ocenit a skutečná katalogová cena sbírky tedy musela být ještě výrazně vyšší, kupec se přesto nenašel.
Jeden z četných padělků terezínské připouštěcí balíkové známky.
Československá známka z roku 1965 vydaná u příležitosti 20. výročí osvobození Terezína a vězňů židovského koncentračního tábora. Návrh C. Bouda, rytina B. Housa.
Na konci války se do pražské tiskárny dostavil důstojník gestapa a vyžadoval odevzdání desek, z nichž se připouštěcí známky tiskly. Přítomný rytec Jindra Schmidt stačil udělat do štočků několik vrypů, jimiž odstranil na jednom z domků v pozadí dvě okénka. Navždy tak oddělil pravé známky od případných pozdějších neregulérních tisků.
Není na připouštěcích terezínských známkách ale nejkrásnější skutečnost, že podruhé zatím nikdy nemusely být vydány a že jinak tomu snad nebude ani v budoucnu?
Příště: Chyby a omyly na známkách
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz