Nevydané aršíky L. Svobody před prezidentskou standartou - rarita nebo podvod?
Datum vydání: 5. 5. 2005
V tomto článku se chci zabývat úvahou na téma nevydaných známek. Nevydané známky nejsou nic neobvyklého, rozhodující by mělo být jakým způsobem se dostanou mezi filatelisty.
Pokud se rozhodne, že nevydané známky se mohou prodat filatelistům, obchodníkům (totéž se týká zkušebních tisků, makulatur atd..) potom je všechno v pořádku. Jiný a podle mne podstatný rozdíl nastane tehdy, pokud se rozhodne o skartaci, tedy zničení, známky ani nejsou součástí žádného katalogu, ale přitom se „oficiálně“ objeví mezi sběrateli. A dokonce jako rarita.
Konkrétně se budeme bavit o nevydaném aršíku L. Svobody před prezidentskou standartou jehož náklad byl skartován. Některé aršíky však zaměstnanci tiskárny vynesli a pomocí spekulantů rozprodali. Když se aféra „provalila“ její aktéři byli odsouzeni a dostali nepodmíněné tresty.
Můžeme se sice ohánět tím, že se to událo za totality v roce 1975, ale je to chabá obrana. Krádež by měla zůstat krádeží za každého režimu a zabavené aršíky se měly zničit a tím pádem přestat existovat. Nebo jejím majitelem měl být stát a aršíky mohly být vystaveny v poštovním muzeu.
Přesto se tak nestalo.
Aršík se objevil v oficiální aukci za vyvolávací cenu 490.000,-Kč. Kde je jeho původ? Pokud by jej prodával člověk, který byl za jeho krádež odsouzen (protože jiný zdroj než krádež tyto aršíky nemají), tak by to mělo určité vysvětlení. Pokud však prodávajícím je člověk, který v souvislosti s touto aférou nebyl nikdy vyšetřován, pak musí tato aukce vyvolat pár pořádných otazníků! A kupující? Nebude ho zajímat původ tohoto aršíku a zavře oči jen když bude mít kýženou raritu?
Myslím, že je to docela zajímavá úvaha.
Nevydaný aršík L. Svobody 1975
Vydaný aršík L. Svobody 1975 - POFIS č. A2175
Zkoušel jsem zjistit něco z této aféry kolem rozšiřování nevydaných aršíků , tak se pokusím vylíčit zjištěné skutečnosti. Jména tehdejších obžalovaných a odsouzených jsou samozřejmě změněna.
Aféra byla odstartována koncem 70. let minulého století, když se jeden filatelista specializovaný na 70. léta ČSSR ptal filatelistických funkcionářů, kde se dají koupit nevydané aršíky L. Svobody před prezidentskou standartou. Funkcionáři odpověděli, že něco takového oficiálně vůbec neexistuje a že takový aršík nepatří ani do specializované sbírky. Muž se s nimi začal přít, že podle něj by takovýto aršík mohl být ozdobou specializované sbírky a že slyšel, že se s těmito aršíky obchoduje. Protože původ aršíků nemohl být jiný než krádež, tak se rozjelo pátrání. Zanedlouho už kriminalisté věděli, že značné množství nelegálního materiálu se vyskytuje u jistého Martina Kalouska. Když se o tohoto člověka začali hlouběji zajímat, dozvěděli se, že vlastní sbírku v hodnotě kolem 2 milionů tehdejších Kčs! A že se známkami čile obchoduje. Když zjistili, že právě on prodal jeden z aršíků a další nabízel k prodeji, tak jej zadrželi. Kalousek se tehdy tvářil velmi sebejistě a sebevědomě a jakékoliv obvinění odmítal. Ovšem až do doby, kdy u něj byla provedena domovní prohlídka a při ní zabaveno 18 těchto aršíků a velké množství materiálu vynesených z tiskárny.
Při tom vypověděl, že materiály z tiskárny mu prodal přímo jeden z tiskařů Vít Tlustý. A aršíky mu zase prodal Vlastimil Langer. 20 kusů aršíků za 64.000,-Kčs. Kalousek je potom prodával kus po 20.000,- Kčs.
Ještě se dozvěděli, že dalších 24 kusů koupil Langer od bývalého zaměstnance tiskárny Petra Béma za 38.000,-Kčs, který je kdysi na svém pracovišti odcizil.
Před soudem se potom sešlo 11 obžalovaných. Za hlavní viníky byli v průběhu líčení označeni Martin Kalousek a Vít Tlustý. První byl odsouzen k 5 letům odnětí svobody a pokutě 30.000,-Kčs, druhý ke 4 rokům vězení a stejné pokutě. Potrestáni byli i ostatní.
Celý tento příběh byl uzavřen na počátku osmdesátých let a v historii naší poválečné filatelie je řazen mezi největší, k nimž v bývalém Československu došlo.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz