Zpravodaj 2/2004: Zajímavosti na známkách
Datum vydání: 14. 9. 2004
V dnešních zajímavostech dostávají prostor opět naši dopisovatelé. Pan Tomáš Fiala z Jirkova zaslal následující informaci. "Zabýval jsem se studiem aršíku A2671 z emise 'Úspěchy socialistické výstavby' z roku 1984. Skoro na všech aršících, které jsem viděl, jsou patrné znatelné posuny barev státních vlajek oproti červenému orámování.
Nejvíce je to patrné u barvy černé – viz obrázek. Posun je také znatelný u barvy modré a zelené. Bohužel neznám popis rozlišení aršíkových polí, takže nevím, zda-li se nejedná o zbytečnou věc (mé studium). Dle mého názoru by se mohlo jednat o zajímavou výrobní nebo deskovou vadu, která není v žádném z vydaných specializovaných katalogů zatím popsána. Dále jsem zjistil na lepu těchto aršíků skvrny různé velikosti a rozsahu, což by mohla být výrobní vada lepu. Věřím, že budete mít o tento objev zájem a že jej ve Zpravodaji zveřejníte."
Děkuji Tomášovi za příspěvek a pokusím se na jeho objevy zareagovat. Nejprve tedy uvedu fakta, která lze zjistit v literatuře. Tento aršík byl tištěn technikou OTr + HT, tedy na rotačce Wifag 3 vzhledem k použitým barvám. Již při běžném pohledu je patrné, že slovo "vícebarevná", které s oblibou autoři katalogů používají (šetří to místem a nemusí se trápit přesnými názvy odstínů) lze nahradit za: červený ocelotisk kombinovaný čtyřbarevným hlubotiskem v barvě žluté, modré, černé a zlaté. (zelená barva byla vytvořena žlutou a modrou barvou tištěnou přes sebe). Dále je uvedeno, že tisková forma obsahovala 4 AP, která lze mezi sebou rozlišit a je zveřejněn odkaz na článek pánů Hirše a Hutyry, zveřejněného ve Filatelii č. 6 z roku 1985, str. 170. V tomto článku je uvedeno, že bylo prohlédnuto 2500 ks aršíků, a že se v expedičních balíčcích vždy střídaly dva různé PL (tehdejší terminologie připouštěla pro tento typ provedení označení "přepážkový list" – PL, za termín "Aršík" – A, byl zaměněn později). Autoři ještě uvádějí, že rozměry PL vykazovaly toleranci 3 mm a nepatrný posun perforace oběma směry. Lep se vyskytoval v odstínech od bezbarvého až do slabě nažloutlého. Popsaná 4 tisková pole označily písmeny A,B,C a D, označení je nahodilé a neodpovídá skutečnému umístění v TF. Je to logické, autoři tohoto článku neměli možnost vidět otisk TF, přesto chtěli filatelistickou veřejnost informovat co nejdříve o čtyřech polích a umožnit jim tato pole rozlišit.
Položil jsem sám sobě otázku, proč se v článku nehovoří o zjištěných skutečnostech, které zaznamenal pan Fiala, když oproti jeho několika aršíkům jich autoři prohlédli 2.500 ks? Naskýtá se mi tato odpověď. V roce 1984, kdy se používal pro tisk známek na rotačce tuzemský papír opatřený lepem na bázi dextrinu, bylo naprosto běžné, že tento vykazoval drobné nedostatky. Nemělo smysl toto zveřejňovat, neboť by se toto muselo uvádět u všech emisí. Vzhledem k tomu, že lep byl na papír nanášen již v papírně a takto dodáván do tiskárny, volil bych spíše termín výrobní vada papíru (nebo vada lepu), než výrobní vada lepu. K zjištěným posunům HT barev bych uvedl, že tyto nejsou tak markantní, aby se o nich psalo, neboť i tyto jsou běžným jevem u vícebarevného hlubotisku. Tehdejší kontrola a regulace soutisku byla na nějaké úrovni, takovýmto nepatrným posunům se nevěnovala pozornost. Jedná se tedy o výrobní vadu soutisku HT barev, nelze v žádném případě hovořit o DV!
Závěrem bych chtěl říci, že se postupně dostaneme k prohlídce všech dostupných materiálů Poštovního muzea, abychom mohli pokračovat ve vydání monografií o známkách tištěných v období 1952 – 1992 na strojích Wifag technikou OTr + HT. Pak budou jednotlivá pole TF popsána jednoznačně a zveřejněny i všechny pozoruhodnosti, které rozhodnou o případné katalogizaci.
Všem badatelům přeji hodně štěstí při objevování zajímavostí a věřím, že se budou při bádání ubírat správným směrem. Vy ostatní ničeho nelitujte, každý čas strávený nad našimi známkami je časem příjemným, i když se zrovna nepodaří učinit významný objev.
Druhý příspěvek zaslal pan František Bláha ze Zbůhu u Nýřan. Děkuje za Zpravodaj, který se značně vylepšil a zasílá dva nálezy, které objevil ve své sbírce. "Nalezl jsem na TL známky č. 1932 u ZP 7 nedotištěné písmeno 'V' názvu ČESKOSLOVENSKO. Nemohu posoudit, o jakou vadu jde, neboť jsem se s ní ještě nikde nesetkal."
Na přiložené fotokopii je vidět, že kromě zmiňovaného písmene V na ZP 7 je slabší i písmeno V na ZP 2, dále bota a opasek postavy obou ZP. Na ZP 7 je slabší tisk červené barvy i na pravé části horního obloučku. Jedná se tedy prokazatelně o nedotisk červené OTp barvy. O příčině vzniku se dá jen spekulovat. Jedná se zřejmě o nahodilou VV. Proč chybí barva jen v úzkém proužku desky nevím. Mohlo to způsobit stírací zařízení stroje Waite, ale také nedokonalé nanesení barvy z přenášecího válce na desku. Každopádně velmi zajímavý "úlovek" dokumentující výrobní fázi této tiskové techniky.
Také následující ukázka je od pana Bláhy. Při prohlídce svých aršíků s akvarijními rybičkami narazil na jeden, u kterého zaznamenal posun hnědé ocelotiskové barvy oproti ofsetovým barvám.
Toto je názorná ukázka VV posunu soutisku kolem diagonální osy. Mimo pozorovatelného posunu v pravém horním rohu aršíku je posun dobře znatelný také v levém dolním rohu. K této vadě dochází tehdy, když se z nějakých příčin pohne arch potištěného papíru ofsetovým tiskem před tiskem ocelotisku z plochy. I když je posun větší než 1 mm, nezdál se výstupní kontrole tak velký, aby ho zařadila do makulatury ke skartaci, nebo byl výstupní kontrolou přehlédnut a vyexpedován do skladů Postfily k další distribuci.
Poslední zajímavostí, kterou jsme do redakce obdrželi, je obálka, vyplacená známkou s kuponem pro přítisky. Obdrželi jsme v ní novoročenku od vedoucí Postfily, což znamená, že i Postfila měla k této příležitosti vytištěné PFko na kuponu, tak jako Česká pošta. Pouze motiv přítisku je odlišný. Pošta má na kuponu mimo PF 2004 své logo – trubku.
I když je na kuponu motiv související s poštovní tématikou - POSTFILA, nejedná se o oficiální vydání a tak by se tento motiv neměl objevit nikde v katalozích. Kupon pošty byl vidět ve Filatelii 1/2004.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz