Filatelistické pomůcky VII.
Datum vydání: 30. 10. 2004
Čas od času sběratel stojí před úkolem odlepit ve vodě poštovní známky z výstřižků z korespondence nebo ze skartu. Nejlépe se k tomu hodí plastové misky požívané donedávna při vyvolávání fotografií, postačí ale i dva hluboké talíře nebo misky. Pro odlepování známek potřebujeme alespoň dvě. Filatelista známku z obálky NIKDY nestrhne násilím za sucha. Výsledkem tohoto počínání zpravidla bývá poškození známky, neboť část známky přitom zůstane na obálce. Známku proto vystřihneme i s částí obálky (stačí 3 mm okolo známky) opatrně tak, abychom nůžkami neodstřihli zoubky známky nebo část jejího okraje, jde-li o známku nezoubkovanou. Než však známky začneme vystřihovat, pozorně si každou celistvost prohlédneme, jak jsem se již dříve zmínil. Známky určené k odlepení sběratel zpravidla hromadí na výstřižcích ve větší obálce nebo v krabici. Před odlepováním je nutno výstřižky roztřídit. Nejprve je pečlivě prohlédne z obou stran a vyřadíme ty, které by mohly při odlepování poškodit ostatní známky. Jsou to známky přeškrtnuté inkoustovou tužkou, výstřižky, které jsou na rubu popsány inkoustem nebo strojem s kopírovací páskou, výstřižky obálek s barevnou vložkou, které by zbarvily nejen vodu, ale současně i ostatní známky. Sběratelsky hodnotnější a cennější známky odlepujeme vždy zvlášť, někdy dokonce jednotlivě, abychom zabránili jejich možnému zbarvení ve vodě. Nikdy nenamáčíme více než asi 50 známek najednou, jinak by odlepování trvalo déle, papír známek by dlouhým namáčením příliš změkl a mohl by se snadno trhat. Voda k odlepování známek má být vlažná; horká voda barvám známek škodí. Vyloučíme proto ze společné lázně i některé známky tištěné snadno rozpustnými barvami, které snášejí pouze kratší studenou lázeň (např. Hradčany 400 h, Pofis č. 24 a známky z roku 1925, Pofis 187 – 198). Známky tištěné na křídovém papíru nenamáčíme vůbec, protože by ztratily charakteristický lesk (Pofis 141 a 142). Navlhčíme proto výstřižek z rubové strany a uvolněný papír pak se zbytkem lepu odstraníme. Takovýchto choulostivých známek však naštěstí není mnoho a dobré katalogy na ně zpravidla upozorňují.
Při odlepování zbavujeme známky nejen spodního papíru, ale i lehce rozpustné nečistoty a při vysoušení lisováním známkovou plochu vyrovnáme. Celá tato procedura tedy přispívá k tomu, aby známky získala pěkný vzhled, Někteří sběratelé proto přidávají do vody různé prací prostředky, aby při odlepování snáze odstranili ze známek také ulpělou nečistotu. Přísada však nesmí obsahovat z filatelistického hlediska škodlivé látky, hlavně bělící, proto takovéto prostředky nemůžeme doporučit. I tak je však nutno známky po odlepení ještě jednou opláchnout ve vlažné vodě (druhý talíř, miska), zejména jestliže jsme pro osvěžení a ustálení barev koupaných známek přidali při odlepování do vody špetku kuchyňské soli nebo peroxidu vodíku. Pokud jsme nuceni odlepovat známku z výstřižku, který má na rubu stopy inkoustu, odlepujeme ji zvlášť ve studené vodě a sledujeme odlepování. Jakmile zjistíme, že se voda začíná zbarvovat, výstřižek z vody vyjmeme a vodu vyměníme. V takových případech je vhodnější známku odlepit pod tekoucí vodou u umývadla v koupelně.
Při odlepování známek po chvilce zpozorujeme, že některé jsou již odlepeny, zatímco jiné stále ještě pevně lpí na papíru výstřižku. Odlepený papír z vody postupně vybíráme a odlepené známky ponecháme ještě chvíli ve vodě, aby se zbavily zbytků lepidla. Pak je ještě opláchneme ve druhé misce s čistou vlažnou vodou a poté vyjmeme z vody a pokládáme je obrazem dolů na čistý bílý savý papír. Částečně osušené známky v navlhlém stavu pak přeložíme pinzetou na nové sací papíry a po překrytí savým papírem je ponecháme zatěžkány (například knihami) doschnout. Pracujeme-li večer, tedy nejlépe přes noc do rána. Pozor musíme dávat na známky reliéfní, abychom přílišným zatížením reliéf nevyhladili. Takové známky necháme doschnout volně.
Vyschlé a vylisované známky jednu po druhé bereme pinzetou a nad černým papírem z obou stran pozorně prohlížíme. Do jedné obálky nebo krabičky dáváme známky dobré kvality, do druhé odkládáme známky s utrhanými zoubky a známky jinak poškozené, tedy všechny ty, jež nelze z hlediska kvality nebo vzhledu ani zařadit do sbírky, ani určit na výměnu. Jde-li o známky běžné, vyřadíme je do odpadu ihned. Jsou-li to známky hodnotnější, které dosud ve sbírce nemáme, ponecháme si je jako vzor do té doby, než získáme kvalitní exempláře.
Pokračování příště
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz