Jiří Hána - neúnavný publicista a badatel naší numismatiky

Jiří Hána je přední český numismatik, publicista, badatel a zakladatel a první předseda České numismatické společnosti, pobočky Pražské groše. Poskytuje poradenské činnosti v oboru numismatika. Nabízí ověřování pravosti a odhadů cen mincí i sbírek. O něm a s ním je tento náš rozhovor.

Řekněte našim čtenářům něco dalšího o sobě.

Snad jen upřesním výše uvedené:

Poradenskou činnost a ověřování pravosti a odhady cen jsem poskytoval do změny legislativy o znalcích v roce 2019. Zákon 254/2019 Sb. nepočítal se znalci, kteří udělají jen několik posudků do roka pro potřeby PČR, soudů nebo notářů a nekompromisně požadoval uzavření profesního pojištění, jehož cena v mém případě představovala asi polovinu ročního příjmu ze znalečného - ergo jsem razítko odnesl v prosinci 2019 na soud. Nebyl jsem sám. Z cca 40 znalců zapsaných ve znaleckém rejstříku vedeném Ministerstvem spravedlnosti před účinností uvedeného zákona jich zbylo 8. Pokud se podíváte do tohoto rejstříku dnes, jsou už tam asi jen tři.

Z České numismatické společnosti jsem byl vyštípán v roce 2023 nenávistným člověkem, který si z ní udělal vydavatelství medailí a cestovní kancelář. Kvůli jím zapříčiněným problémům s vydáním medaile ke 100 letům pobočky v Plzni jsem v polovině loňského listopadu rezignoval na členství v této společnosti a tím i na předsednictví plzeňské pobočky. To mě obzvlášť mrzelo, neb jsem se jí pokoušel rozjet k životu po čtvrt století stagnace, ale koníček má člověka bavit, nikoliv stresovat, a když vám pražské ústředí hází klacky pod nohy, nemá smysl se o nehonorovanou práci, kterou nechce nikdo jiný dělat, nějak prát. Pojďme ale k veselejším tématům :-)

Jak jste se dostal ke sbírání mincí a kdy to přešlo k tak pečlivé badatelské práci?

Staré mince mi učarovaly úplnou náhodou. Jako čtrnáctiletý školák jsem šel jednoho rána v roce 1989 s partou dětí ze sídliště do školy a během cesty mi jeden z kamarádů nabídl za pět korun starou minci, kterou, jak jsem se dozvěděl později, sebral doma tátovi, který ji měl pohozenou jako téměř bezcennou v nějaké misce nebo hrnku ve vitríně v obýváku. Minci jsem si celý den ve škole prohlížel a nemohl jsem uvěřit, že bych mohl tak starou minci vlastnit. Považte - byl na ní letopočet 1659! O takových mincích jsem si tehdy myslel, že mohou být jen v muzeu. Táta toho kamaráda se později stal mým mentorem v numismatických začátcích; doporučoval mi, co bych si měl přečíst, na co u mincí zaměřit pozornost, trpělivě mi zodpovídal začátečnické otázky, zakoupil jsem od něj celou řadu svých prvních mincí a posléze mě přivedl i do řad ČNS.

Celé tři roky na středním odborném učilišti i další dva roky nástavby, kam mě přivedl zájem o mince (byť studium bylo ve zcela jiném oboru) jsem se věnoval ve volném čase numismatice a jak dovolily studentské příjmy i sbírání mincí, které byly tehdy daleko levnější a tedy i dostupnější než dnes. Svůj první článek jsem publikoval v roce 1994 v Numismatických listech. Šlo tehdy o novou variantu tříkrejcaru Josefa I. z roku 1711, kterou se mi podařilo získat do sbírky a při určování jsem zjistil, že nebyla dosud popsaná. Přijetí článku do odborného časopisu mě motivovalo k dalšímu bádání i sbírání. Jednoho dne jsem si zakoupil v plzeňském obchodě s mincemi dva pražské groše Karla IV. Když jsem je večer na internátě prohlížel a obdivoval, všiml jsem si nápadného křížku mezi konci ocasu lva na rubu a to nastartovalo moji zvědavost na plné obrátky. Trávil jsem hodiny po knihovnách a dělal si výpisky z nejrůznějších článků o grošové době. Když jsem pak získal další pražský groš Václava IV. s jinou značkou v podobě kroužku za hřívou lva, začala se mi v hlavě rýsovat teorie o možném významu tzv. rubních značek na pražských groších. Pro její ověření jsem požádal o možnost studia grošových mincí nejprve v Západočeském muzeu v Plzni, posléze v Národním muzeu v Praze. Profesionální numismatici si tehdy mojí hypotézu vyslechli a ochotně mi poskytli studijní materiál. Svojí teorii jsem shrnul do obsáhlejšího článku opět pro Numismatické listy. Když ale už článek čekal na vydání v redakci něco přes rok a tehdejší redaktorka NL dr. Hásková, která mi při prvním setkání říkala, že je k významu značek na groších skeptická, k mému překvapení použila mojí teorii z nevydaného rukopisu v knize Peníze v českých zemích do roku 1919, reflektoval jsem nabídku známého, že mi teorii vydá jako samostatnou knihu s tím, že mu tisk zaplatím, až knihy prodám. Tak přišla roku 1998 na svět moje první samostatná práce Rubní značky pražských grošů. Numismatické listy článek otiskly až po dalším asi půl roce.

Čemu všemu se sběratelsky věnujete?

Ve svých sběratelských začátcích jsem dal na dobrou radu předchozího majitele mojí zmíněné první mince a sbíral jsem všechno. Měl jsem tehdy v úplných začátcích ve sbírce třeba posmrtný sestercius římské císařovny Faustiny starší, půlkrejcar salzburského arcibiskupa Parise Lodrona nebo vídeňský 20 krejcar Františka Josefa I. (ročník už si nepamatuju). Získal jsem tím základní orientaci v různých obdobích. Můj zájem se ale velmi záhy soustředil na české mince. Zpočátku jsem příliš nerozuměl keltským mincím ani nejstarším denárům velkého střížku. Především byly pro mě jako studenta cenově nedostupné, ale i nedostatek srovnávacího materiálu, alespoň v podobě kvalitních fotografií v literatuře, mě zrazoval od jejich pořízení. Tyhle mince totiž musí mít sběratel nakoukané, aby minimalizoval riziko pořízení falza.

V době, kdy jsem začínal sbírat mince byly jedny z nejdostupnějších českých mincí pražské groše. Můj první groš Václava IV. mi přivezl známý z aukce za 30,- Kčs! Zároveň grošové období mělo zdaleka největší potenciál pro badatelskou činnost. Někdy si říkám, zda jsem přílišnou snahou o popularizaci tohoto období kontraproduktivně nepřispěl k dnešním, někdy až šíleným cenám grošových mincí:-) Nicméně pražské groše se staly vedle několika denárů a řádky mincí tolarového období, nejpočetněji zastoupenými mincemi v mojí studentské sbírce.

Část této sbírky jsem musel prodat v okamžiku, kdy jsem řešil otázku vlastního bydlení. Nechal jsem si tehdy jen mince grošového období a těm se dál věnoval - jak sběratelsky, tak badatelsky. Koncem roku 2010 jsem na čas přestal mince sbírat. Mohly za to určité pomluvy, které se začaly šířit (pro změnu od Hradce Králové). Po asi dvouleté přestávce došlo u mě ve sběratelství mincí k recidivě (inu je to psychiatrická diagnóza) a v nové sbírce budované od prosince 2013 mají místo mince z českého území od Keltů po poslední české dvacetníky Františka Josefa I.

Nedávno Vám vyšla nová kniha Řeč starých mincí. Můžete ji čtenářům představit?

Uvedená kniha je takovým mým shrnutím sběratelské vášně, ukázka, jak se dá s mincemi pracovat, aniž by musely texty přinášet něco objevného. Vzpomněl jsem si na svoje numismatické začátky, kdy jsem jedním dechem hltal knihy jako Jak sbírat mince Jindřicha Marca, Krása české mince prof. Nohejlové-Prátové nebo Peníze, poklady, padělky autorů Pavla Radoměrského a Bohuslava Hlinky. Chtěl jsem se pokusit o něco podobného - knihu, kterou by nezatěžovaly vědecké teorie, ale která by byla lehkým čtením, jež by zpřístupňovalo obor a především samotné mince také nenumismatikům - laikům, popřípadě zájemcům okrajovým; která by měla třeba i potenciál zlákat na scestí sbírání mincí náhodné čtenáře. Snažil jsem se proto text u každé kapitoly shrnout pouze na jednu stranu a maximálně využít možností, které dávají současné reprodukční techniky, abych knihu vyplnil množstvím kvalitních, zvětšených, fotografií. Kniha obsahuje přes 650 plnobarevných fotografií českých mincí, většinou ve zvětšeném měřítku. Především u románských denárů jsou neuvěřitelně propracované miniatury vyobrazené v detailu. Vedle množství vyobrazení mincí ale přináší i celou řadu zajímavostí - ať už o mincovních pokladech, pomíjivé vzácnosti mincí, sběratelských úskalích, ale i svým způsobem unikátních mincích nebo sbírkách a sběratelských značkách.

Kniha je určená pro každého zájemce o historii, umění nebo starožitnosti. Nabízí se jako ideální vánoční dárek jak pro sběratele, tak třeba pro investory, kteří často ani netuší, jakou krásu jejich numismatické investiční portfolio obnáší. 

Jaké knihy, publikace a práce jste již vydal či se na nich podílel? Je to neuvěřitelný součet dobré a důkladné práce.

Mám toho, pravda, jako amatér - neprofesionál v oboru - na svědomí celkem dost. Říkám tomu poslední dobou prokletí touhy dělit se s ostatními o svoje postřehy, nebo, chcete-li, nadšení pro staré mince a vše, co s nimi souvisí. Měl jsem za sebou pár článků a útlou brožurku o rubních značkách, když mě oslovilo ke spolupráci Vlastivědné muzeum dr. Hostaše v Klatovech v okamžiku, kdy jejich sbírku obohatil grošový nález z Defurových Lažan v roce 1999. Dohodli jsme se, že popis nálezu pojmeme jako první díl edice, která by postupně zahrnula zpracování celého nálezového fondu muzea. Vedle dvou vyšlých a jednoho připraveného dílu edice brzy přišla i typologie a chronologie pražských grošů Václava IV. jako supplementum edice. K jejímu vzniku přispěla právě spolupráce s klatovským muzeem, kdy jsem při určování asi třetího/čtvrtého depotu s pražskými groši Václava IV. začal zjišťovat, že dokážu podle stávajících zpracování určovat tyto groše i podle drobných detailů a že by stálo za to tuto nabytou schopnost nějak shrnout a dát k dispozici ostatním. Začal jsem překreslovat tvary korun a lvů jednotlivých typů a asi za čtyři roky byla práce připravena k vydání. Prof. Vorel, kterého jsem krátce před dokončením práce oslovil s prosbou o kontakt na autora metody hydrostatického zjišťování ryzosti mincí, použité při zpracování grošového nálezu z Hradce Králové, jehož autorkou byla jeho manželka, mi tehdy odseknul, že moje dosavadní práce neukazují na to, že bych byl schopen podobnou práci zpracovat. Dnes se podle této typologie určují Václavovy groše v nálezech i v aukcích.

Dalším supplementem edice byla moje disertační práce na téma mincovní technika - Technické aspekty vývoje středoevropského mincovnictví do konce 19. století. Původně měla být moje práce zaměřena na povrchové úpravy kovů - fyzikální vlastnosti povrchových vrstev. Protože se ale společné pracoviště Ústavu termomechaniky AVČR a Katedry materiálu Západočeské univerzity po zřízení Ústavu mezioborových studií rozhádalo a čtyři roky se “vedoucí” pracovišť přetahovali o přístroje, na kterých se nedala realizovat potřebná měření, přišla v okamžiku blížícího se konce maximální doby mého distančního doktorského studia na řadu dohoda s vedoucím práce na změně tématu, kterou vědecká rada univerzity schválila. Řadu let jsem předtím shromažďoval materiály k historii mincovní techniky a tak jsem tuto zájmovou aktivitu proměnil ve vědeckou práci. Ani její cesta ale nebyla lehká. Při neveřejné části obhajoby práce se projevil jistý doc. Benda z Katedry fyziky ZČU s otázkou k čemu je takové téma dobré plzeňské Škodovce?! Naštěstí jsem před obhajobou žádal, vzhledem k mezioborovosti práce, o dvojí oponenturu - technickou a humanitní. Díky tomu obhajobě přítomný oponent prof. Sláma (jako distingovaně vystupující profesor Karlovy univerzity o level převyšující většinu ostatních členů komise) snadno vysvětlil, že technická práce na toto téma je přínosná především pracovníkům humanitních oborů pro to, aby bez technické erudice nedocházelo k chybným interpretacím ať už historických pramenů nebo archeologických nálezů.

Vedle těchto “větších” prací jsem si sám vydal tři další. Cesta žádné z nich nebyla bez komplikací. Úvod do sbírání mincí grošového období vznikl na popud vydavatele časopisu Mince a bankovky. Když byla práce připravena, od záměru vydat ji jako monografii ustoupil a některé kapitoly byly vydané jako články v uvedeném časopisu. Inu, vydal jsem motivační brožurku pro zájemce o grošové mince v roce 2014 vlastním nákladem. 

Typologie drobných kruhových peněz husitského období byla poprvé představena na numismatické konferenci Peníze v proměnách času IV. v roce 2003 v Olomouci. Jeden z korektorů - jakýsi doc. Krejčík (v numismatice prakticky neznámé jméno) se proti publikaci práce ve sborníku poměrně razantně postavil, takže jsem neváhal a než bych riskoval, že myšlenku základní a paralelních řad kruhových peněz zcizí nějaký neumětel, práci jsem dal k otištění ve Sborníku Západočeského muzea v Plzni v roce 2004. Poté jsem situaci a varianty horských peněz na nějaký čas přestal sledovat. V roce 2020, kdy kvůli Covidu bylo trochu víc volného času, oslovil jsem Pavla Gregora, který se též dlouhodobě věnuje problematice drobné mince grošového období (a narozdíl ode mě nepřestal sledovat vývoj v dané problematice) a společně jsme doplněnou typologii kruhových peněz vydali znovu jako samostatnou publikaci.

O vzniku knihy Rubní značky pražských grošů už byla řeč. Protože byl její náklad už řadu let zcela rozebrán, zájemci se stále čas od času hlásili a při prodejích dosahovala útlá brožura závratných částek, rozhodl jsem se pro druhé - doplněné vydání, které jsem realizoval v loňském roce. Byl to takový můj způsob prokrastinace, kdy se mi nechtělo učit se ke zkouškám na revizního technika TNS a tak jsem několik dní z času, který jsem na to učení měl vyhrazený, věnoval oprášení a doplnění teorie o rubních značkách :-)

Ze svojí poslední knihy Řeč starých mincí mám opravdu dobrý pocit a radost, kterou umocňují i reakce čtenářů, kterým se líbí. No ani její vznik nebyl zcela bez komplikací. Měl jsem knihu již rozpracovanou, když ČNS začala s nakladatelstvím LN vydávat knihy jako Příběhy starých mincí, Příběh pražského groše, Příběhy biblických mincí… Předseda ČNS Michal Mašek mě oslovil, zda bych připravovanou publikaci nedal k dispozici do uvedené edice. Souhlasil jsem a upravil i formát připravované práce. Nicméně vloni došlo k mému nepříjemnému rozchodu s ČNS a tak jsem na Michalovu otázku při příležitosti aukce sbírky dr. Bruny letos v dubnu, zda na knize stále pracuju a že mi jí s NL vydají, musel odpovědět, že vzhledem k loňským událostem nemohu - z obavy, abych se po jejím vydání nedočetl, že ji napsal třeba výbor ČNS, který odkoupil vloni od autora kresebné návrhy na připravovanou medaili ke 100 letům plzeňské pobočky. A tak jsem si knihu nejen sám napsal, ale i nafotil a vysadil - graficky upravil, takže tiskárna jen tiskla a vázala (nejinak tomu ovšem bylo i u všech mých již uvedených prací).

Jakým způsobem lze získat nové sběratele mincí do našich řad?

Cest je celá řada. Sběratelství je ušlechtilý koníček, ale i psychiatrická diagnóza:-) K propadnutí sběratelské vášni/úchylce může vést třeba dárek několika mincí malému klukovi, vlastní nález staré mince někde na poli, nebo třeba kniha. Nicméně sborník numismatických prací nebo typologická studie nejspíš nikoho nechytne. Proto musí občas vzniknout i nějaká ta popularizační práce, která krásu oboru zpřístupní a přiblíží také laikům.

Na druhou stranu nutno uvažovat i v tom smyslu, že čím víc bude zájemců o nějaké sbírkové předměty, tím vyšší bude patrně i jejich cena na trhu. Současně se ale bude i komu pochlubit s vlastními sběratelskými úspěchy a případně komu prodat mince ze sbírky, až přijde čas se s nimi rozloučit. Ten přijde zákonitě u každého. Jeden známý pražský sběratel donedávna (dej mu PánBůh nebe!) říkával, že ty mince má každý sběratel na tomhle světě jen na nějakou chvíli půjčené k opatrování.

Další otázkou je, jak se v budoucnu ke sběratelství zachová government/establishment. Už tu byly ve starší i velmi nedávné historii snahy postavit sběratelství historických předmětů mimo zákon, nebo je alespoň regulovat. Před 2.WW byly v bankách na příkaz vlády otevírané bezpečnostní schránky a rekvírován drahý kov. Majitelé historických mincí byli vyzýváni, aby svoje mince předložili k posouzení, zda mají historickou hodnotu. Přesto i řada historických mincí skončila tehdy nuceně ve zlatnické výhni. V dobách socialismu, mohl nečlen ČNS vlastnit pouze tři kusy libovolných zlatých mincí. Pouze člen ČNS směl mít tři kusy od každého druhu mince (podle sběratelské zásady 1x lícem do sbírky, 1x rubem do sbírky a 1x na výměnu). To byl důvod velkého zájmu o členství i složité přijímací procedury (čekatelství, ručitelé) členů ČNS, kterou jsem se kdysi snažil ještě jako člen výboru ČNS odbourat. Před několika lety museli představitelé ČNS složitě přesvědčovat pracovníky Ministerstva kultury, že historické mince existují v soukromých sbírkách prokazatelně už několik století a že nutně nemusí platit: historická mince = ukradený/zatajený archeonález. MK totiž připravovalo právní předpis, který by obchodování s mincemi i jejich sbírání postavil mimo zákon. I teď to vypadá, že jednou budou sbírkové mince evidované v nějaké centrální databázi a přidání nové položky bude velmi složitým procesem spojeným s prokazováním původu. Orwellův Velký bratr může zvolna začít tiše závidět.

Jaký máte názor na diskusní portál o sběratelství Sberatel.com?

Sberatel.com jsem objevil zcela náhodou někdy v létě 2006. Portál mě zaujal úrovní diskuse. Znalejší uživatelé se tu nezištně dělili o znalosti se všemi. Uchvátila mě úroveň diskuse nad pražskými groši a začal jsem aktivně přispívat. Diskuse byla natolik plodná, že posléze vyústila v založení nejmladší pobočky ČNS, kterou, ač už nejsem členem ČNS, považuji za svoje dítko, na které jsem poměrně hrdý. Jde sice o menší pobočku, ale publikačně bezkonkurenčně nejproduktivnější.

Bohužel úroveň diskuse za posledních cca 15 let poněkud degradovala. Začali se objevovat hejtři, nebo rádobyodborníci a řada vážně započatých diskusí se dříve nebo později zvrhává v osobní útoky a dehonestaci diskutujících s odlišným názorem. Co bychom ale chtěli v době, kdy je takové chování běžnou normou ve veřejném životě a zejména v politice. Je to smutné.

Sberatel.com má určitě velkou váhu v založení pobočky Pražské groše. Založení této pobočky bylo díky Sberatel.com o mnoho jednodušší, ale určitě by i tak vznikla. Sešla se tam úžasná parta lidí a sběratelů, kteří se následně aktivně zapojili do práce. Trvá to stále a jak se pobočce daří?

Jsem přesvědčený, že bez Sberatel.com a mojí iniciativy by pobočka PG niky nevznikla. Myšlenka na založení virtuální pobočky vznikla po několika mých dotazech na diskutující, zda jsou, případně proč nejsou členy ČNS. Odpověď byla v principu taková, že se byli podívat na schůzce místní pobočky a tam zjistili, že ty schůze jsou o ničem. Žádný hlubší zájem, většinou jen vyzvednutí pamětních mincí, často kšeftaři snažící se nováčka obrat… Přitom členy s hlubším zájmem by ta zájmová organizace víc než potřebovala. Byl jsem tehdy přesvědčen, že získávání nových členů je jedinou správnou cestou k udržení chodu a existence Společnosti. Díky osvícenosti předsedy ČNS Michala Maška nakonec k založení pobočky došlo. Dnešní trend je jiný. ČNS hodlá být “prestižní výběrovou organizací”, která nežije z členských příspěvků, ale z vydávání medailí, jejichž realizací i distribucí obchází daňové předpisy, aby nespadla do DPH a pro vybrané členy pořádá poznávací zájezdy na blízký východ nebo do severní Afriky.

Bohužel Vám nemohu říct, zda a jak se pobočce daří, neb po mém ukončení členství v ČNS, které jsem pobočce oficiálně sám neoznámil, se mě už po třech měsících ani neobtěžovali pozvat na následující výroční členskou schůzi.

Na Sberatel.com jste znám jako Patason. Proč jste zvolil zrovna tuto přezdívku?

Kdysi za studií na ZČU jsme si jako studenti museli zřizovat počítačové/síťové účty. Na každého uživatele byl omezený strojový čas v počítačových učebnách. Protože spolužačka s počítači příliš nekamarádila, dohodli jsme se, že si svůj účet zřídí a poskytne mi ho k užívání. Abych si dvě uživatelská jména snadno pamatoval, napadla mě jména známé dvojice skandinávských komiků Pat a Patason. Druhé z uživatelských jmen jsem po čase použil i při registraci profilu na diskusním fóru.

V průběhu tohoto roku dochází k velkým změnám na stránkách Sberatel.com. Nebudou to jen změny grafické a v samotném modernějším kódu, ale chceme stránky posunout někam dál. Největší problém vidím v tom, že se sběratelé častokrát dohadují o hloupostech a nevěnují se pak základům toho proč stránky existují. A to je především odborná diskuze o numismatice (obecně sběratelství). Máte nějaký nápad jak stránky lépe vést a tohle vyřešit?

To je těžká otázka. V době, kdy v diskusích všeho druhu frčí hejterství a hujerství je provoz jakéhokoliv diskusního fóra silně závislý na úrovni účastníků. Ty si ale jakákoliv platforma příliš vybírat nemůže. Diskusi mohou krotit adminové, ale kdo si chce hejtrující hujery znepřátelit mazáním příspěvků…

Jaká je Vaše nejvzácnější nebo nejvíce ceněná mince ve sbírce?

Těch mincí je celá řada. Některé mince jsou zajímavé, i když jejich cena není vysoká. Jiné jsou drahé, protože jsou sběratelsky/investorsky v poslední době ceněné, ale jinak jsou běžně známé. Jednu z těch cenných i ceněných jsem získal jako “cenu útěchy”. V jedné aukci jsem před několika lety chtěl vydražit pražský tolar Josefa II. Před aukcí jsem zmobilizoval všechny volné finance a i si domluvil půjčku od rodiny. Tolar ale dosáhl ceny, která byla asi o dva příhozy nad moje možnosti. Ve stejné aukci byla o několik položek dál velmi zajímavá mince, tak jsem na ni přihodil a ona mi zůstala:-) Jistě chápete, že nechci být konkrétní. V dnešní době, ve veřejném prostoru… ten rozhovor nemusí číst jen sběratelé a nikdo nestojí o nezvanou návštěvu. Byť má dnes každý rozumný sběratel zvláště cennější mince v bankovním trezoru, není vylomený zámek a zpřeházený byt zrovna snovou představou, i když si bandaska nic neodnese… Ale abyste neřekl, dám Vám jeden konkrétní příklad. Před několika lety jsem zakoupil v aukci kutnohorský kiprový jednokrejcar z roku 1622. Malá, téměř měděná, nic moc zachovalá mince mi udělala velikou radost, neb jsem jí za 30 let sbírání viděl poprvé “na živo”, nikdy před tím ani na fotografii v literatuře - jen na perokresbách, a ani nebyla tak drahá, jak jsem se bál, že bude.

Jaký je podle Vás nejdůležitější aspekt numismatiky? Je to historie, estetika mincí, nebo jejich sběratelská hodnota a proč?

Ty aspekty jdou ruku v ruce. Nejde podle mě říct, který je hlavní nebo nejdůležitější. Zájem o mince je dán většinou kombinací všech. Jde nejen o hodnotu (cenu), která je spíš bonusem z pohledu investora. Roli jistě hraje i estetika nebo romantičnost představ o tom, kdo mohl starou minci držet v ruce, kdo se za ni opil, komu zachránila život… kdo ji uschoval v pokladu a kdo ji po staletích našel, který slavný sběratel nebo obchodník ji měl ve sbírce či prodeji… Pro každého může hrát prim některý z aspektů, ale ve výsledku působí všechny aspekty ve vzájemné synergii. 

Existuje nějaká mince, kterou si přejete vlastnit, ale dosud jste ji nezískal?

Tak takových je celá řada. Mám v mobilu určitý seznam mincí, které kdyby se objevily v nabídce, měly by nespornou prioritu. Snažím se být pochopitelně nohama na zemi a proto na seznamu nemám třeba kutnohorský desetidukát Leopolda I., ani pražský tolar zimního krále Fridricha Falckého, ač bych ani jedním z nich rozhodně nepohrdl. Zmíněný tolar Fridricha je přitom vedle už výše zmíněného pražského Josefova jedním ze dvou tolarů, který mi chybí, abych měl od každého českého panovníka, který je v Čechách razil, alespoň jeden tolar. Jeho cena jde ale do miliónů a ty bohužel nemám:-( Toho Josefa II. stále ještě nevzdávám, i když jeho cena je počínáním investorů a především investičních fondů už teď taktéž neskutečně vysoká.

Jak se za poslední desetiletí změnil numismatický trh v České republice a v zahraničí? Vidíte nějaké zásadní trendy nebo změny v oblasti sběratelství mincí?

Nedávno jsem na to téma publikoval názor, myslím na FB (nebo Sb.?):

Mezi lidmi je strašně moc peněz. Covid omezil možnosti setkávání - ergo osobního předávání vědomostí a zkušeností, které, bohužel, pro finanční výhodnost přetrvává i po skončení “pandemie”. Když se sběratelé nepotkávají na aukcích a schůzkách, snadno a často se pak stává, že neznalý “investor” draží za nesmyslné ceny a ještě během té dražby má radost z toho, že proti němu někdo přihazuje, i posléze z velkého vítězství. To, že proti němu nejspíš přihazuje dražitel pověřený prodejcem nebo aukčním domem, aby maximalizoval cenu, si patrně vůbec nepřipouští…

Je dobrá doba prodávat - ceny jsou na maximu, kvalitního materiálu málo, ale vážní sběratelé - srdcaři - zažívají poměrně těžké období… zbývají na ně už jen ošklivé a/drobáky… Velké, lepší a kvalitnější kusy končí v trezorech investorů nebo investičních fondů za šílené částky. Jak je vůbec možné, že ty ceny pořád rostou? A) především klesá hodnota peněz (měny), B) PR článek po každé větší aukci mincí slibující 20% zhodnocení p.a. láká další investory, C) ceny se zvedají uměle tak, že proti reálným zájemcům na aukcích přihazují zástupci “numismatických investičních fondů” (často založených přímo aukčním domem pořádajícím aukci) a pokud se cena přestřelí, tzn. reálný zájemce už nepřihodí, předražená položka se připíše na vrub fondu. Do toho vkládají prostředky nenumismatici - investoři - kteří očekávají prosté zhodnocení svých investic. K tomu skutečně dochází, když se každý rok přepočítá cena ve fondu uložených mincí o 20% podle informací trhu (=PR článku po další zmanipulované aukci).

Jak se díváte na investiční potenciál numismatiky? Jsou mince dobrým způsobem, jak zhodnotit své finance?

Znovu Vám odpovím nedávno prezentovaným názorem na FB (Sb.?):

Vzhledem k očekávané recesi (automobilový průmysl opět drasticky šetří) nechtějí mít znalí zásoby hotovosti nebo virtuálních peněz na účtu. Snaží se je proměnit v něco, čeho je omezený počet, má hodnotu a pokud možno i likviditu. Navíc jsou investoři už několik let masírovaní 20% zhodnocením investic do numismatiky (ať přímo nebo prostřednictvím fondů). To, navíc ve spojení s propracovanými prodejními (aukčně/fondovými) technikami, pak dramaticky zvedá ceny. Sběratel už si skoro nic nekoupí - tedy krom nejběžnějších drobasů. Situaci může zvrátit jen nějaký krach, kdy investoři zjistí, že za vyšponované ceny to nikdo zpátky kupovat nebude a budou odepisovat ztráty - je to jak s akciemi na burze - momentálně letí vzhůru - bublina se nafukuje.

Mít doma sbírku mincí nelze považovat za zaopatření. Leda by šlo o sbírku 10 / 20 korun FJI. nebo jiných podobných zlatých mincí (franky, marky, rubly a pod.). U těch se dá předpokládat, že vám za ně v době války nebo hladomoru někdo prodá pytel mouky. Za takový luxusně vyražený a zachovalý pražský groš (=3g. stříbra) ale v době nouze dostanete možná kus chleba, možná ani ten ne. Majitele životně potřebných komodit vůbec nebude zajímat, jak je krásný a vzácný a že stál v roce 2023 na zahraniční aukci 1500,-€

Máte nějakou konkrétní příhodu nebo příběh, který se váže k nějakému vašemu objevu či významnému momentu ve Vaší numismatické kariéře?

Tak už jsem zmiňoval křížek mezi konci ocasu na groši Karla IV., který mě přivedl k bádání nad rubními značkami pražských grošů. Podobně tomu bylo s typologií kruhových peněz husitského období, když jsem do sbírky získal několik atypických ražeb, které mě napadlo vyčlenit do tzv. paralelní řady, se kterou dávala typologie větší smysl.

Stejné to bylo v nedávné době, kdy získání dlouho vytouženého parvu/haléře Karla IV. mě přivedlo na myšlenku relativně-chronologického seřazení Karlových parvů a dutého haléře podle návaznosti obrazu sv. Václava. Nástřel tohoto řazení si můžete prohlédnout v knize Řeč starých mincí - kapitole Jak se dělá typologie a relativní chronologie. Současně kapitola dává vodítko pro další rozpracování a kompletaci typologie těchto drobných mincí budoucím badatelům.

Ono získání jakékoliv mince mě vždy vedlo ke snaze najít si o dané ražbě co možná nejvíc informací, vyhledat ji, kde jen se dá - v literatuře, v aukcích, diskusích (třeba na Sberatel.com). Srovnání s dalšími exempláři pak může přinést do té doby netušené postřehy. Při hledání tolaru Karla VI. z pražské mincovny jsem například zjistil, že totožný kus je vyobrazen v rakouském katalogu L. Herinka z roku 1972, nebo půlgroš Jana Lucemburského českého typu jsem našel v knize J. Ječného Vývoj českého mincovnictví z roku 1929. To jsou takové rodokmeny mincí, ke kterým se sběratel náhodně propracuje jen tím, že hledá, prohlíží a srovnává obrázky mincí. To byl vlastně také jeden z důvodů založení už zmiňované pobočky Pražské groše, která si dala za úkol vytvořit a spravovat databázi grošových mincí jako základnu pro další badatelskou práci. Databáze skutečně vznikla, ale nejsem si úplně jistý zda a jak dobře plní funkci, se kterou byla koncipovaná. Snad ano.

Setkal jste se někdy s padělkem, který byl téměř nerozpoznatelný od originálu? Jak se vyvarovat nákupu takových mincí?

Samozřejmě setkal. Bohužel podvodníci byli, jsou a budou, s tím se nedá nic dělat. Sběratel by měl být vždy opatrný; zvlášť když kupuje dražší minci, měl by si o ní zjistit všechny dostupné informace. Velmi často jsou dnes téměř dokonalá moderní falza mezi sběrateli diskutovaná, takže účastník diskusí je zpravidla na možné nástrahy připraven. Od publikace fals s rozborem markant, které je jako falza identifikují, bylo již opakovaně ustoupeno, aby se falzátorům nedával podrobný návod, jak falza upravit - zdokonalit k nepoznání od originálů. Bohužel s rostoucí úrovní moderních technologií se stávají falza čím dál dokonalejšími a jejich identifikace je proto stále obtížnější. Smutné je, že se v produkci falz angažují občas i známí sběratelé, kteří se na sběratelských fórech tváří jako největší falzobijci, rozdávají ostatním zasvěcené rady a s dech beroucí jistotou označují a odsuzují falza vzácných mincí, které zřejmě nepocházejí z jejich dílny. Je otázkou, zda společenská poptávka minoritního sběratelského odvětví, jako je numismatika, může vést k vývoji a vzniku analytických/forenzních metod pro účely rozpoznání falz např. podle struktury povrchu kovu nebo patiny. Mnohem pravděpodobnější je, že si musíme počkat, až bude podobná metoda vyvinuta z nějakého důvodu pro některé průmyslové nebo komerční odvětví. Tím jsem asi z větší části odpověděl i na následující otázku…

Jaký máte názor na moderní technologie a jejich roli v numismatice? Pomáhají například k lepšímu ověřování pravosti mincí, nebo k jejich lepšímu katalogizování?

Moderní technologie jsou úžasné. Díky technologiím je dnes mnohem snazší třeba pořizovat obrazovou dokumentaci mincí. V mých publikačních začátcích to byl velký problém. Musel jsem hledat fotografa, který uměl fotit makro s použitím jakýchsi mezikroužků. Když jsem později objevil skener, velmi záhy jsem si ho pořídil, i když jen malý - ruční. Dnes jsou skenery mnohem dostupnější a pro základní dokumentaci k nějakému článku postačí. Mnohem lepší jsou však fotografie a i ty je dnes snadné pořídit, neb fotoaparáty jsou běžnou součástí mobilních telefonů. Kupříkladu všechny fotografie pro svoji poslední knihu jsem pořídil s jen pomocí mobilního telefonu.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Připravujete nějaké nové projekty nebo publikace, na které se můžeme těšit?

S těmi plány je to těžké. Řada numismatiků mě vytrvale přesvědčuje, že cokoliv pro ně tvořit, je dost kontraproduktivní (naštěstí je i dost výjimek:-)). Poprvé jsem se s tím setkal při publikačních překážkách, o kterých už byla řeč (Hásková, Krejčík, Vorel…). Když jsem na sklonku roku 2013 začal po dvouleté přestávce opět sbírat mince, byl jsem několikrát dost překvapený, když běžná mince, kterou jsem chtěl koupit (protože jsem předtím větší část sbírky rozprodal a neměl jsem ji), byla najednou neskutečně drahá - měl jsem z toho pocit, že je to jen proto, že o ni projevil zájem Hána a proto na ní musí být něco vzácného… Dost mě také překvapily už zmíněné pomluvy, kvůli kterým jsem udělal tu asi dvouletou pauzu ve sbírání. U nově vytvářené sbírky si pečlivě schovávám doklady o nabytí mincí a odmítám nabízená zpracování muzejních mincovních nálezů nebo jiných fondů. Říkal jsem si tehdy, v roce 2010/11 s počínající přestávkou v numismatice, prodejem sbírky a složením funkcí v ČNS, že už nebudu sbírat, psát, ani organizovat. Ve všech třech oblastech došlo postupně k recidivě (psychiatrická diagnóza:-)), ale do toho organizování jsem se opravdu neměl pouštět - o tom mě bolestně přesvědčily události loňského podzimu. Plány proto nemám v tuto chvíli žádné. Možná čas opět rány zhojí a elán se vrátí, možná ne.

Chtěl byste na závěr rozhovoru něco vzkázat čtenářům?

Milí čtenáři, pokud Vás zajímají staré mince, máte ten nejkrásnější koníček ve sběratelském světě. Mince s sebou nesou příběhy a odhalují historii; jsou nejdostupnějšími historickými artefakty, které můžete vlastnit a těšit se z jejich krásy. Současně fungují jako aktiva, která mají potenciál uchovat nebo i zhodnotit vklad (o investičních úskalích byla řeč, takže jen když zbytečně nepřeplácíte). Navíc jsou to mimořádně skladné a poměrně nenáročné starožitnosti. Nenechte si tuto ušlechtilou zábavu nikým znechutit - ať už závistivými pomlouvači a konspirátory, nebo byrokraty, kteří se snaží mít pod kontrolou vše, co dnešní občan dělá, kupuje či prodává nebo čte a píše. Možná se vrátí časy, kdy se bude s dobrými mincemi obchodovat v šeru barů nebo na pánských toaletách, kam bude agentům žinantní za svými sledovanými objekty chodit, jako tomu bylo před listopadem 1989. Možná dojde ke krachu nafouknutých numismatických trhů. Z toho by se ale měl sběratel radovat, neboť pomine-li investorská sanace numismatického trhu penězi, bude třeba opět možné pořídit pěknou starou minci i za dostupnou cenu… Uvidíme, co budoucnost přinese; staré mince tu byly léta a staletí před námi a budou i po nás. Zasluhují si proto péči, jejich umělecko-řemeslné zpracování obdiv a jejich svědectví pozornost. 

https://youtu.be/b9VdVMKtwFw?si=3K7PqmZuPtzvpQDJ

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Za redakci Infofila.cz a Numin.cz – Zdeněk Jindra