Jubilanti
Datum vydání: 24. 2. 2005
Rád bych zahájil novou rubriku, ve které bych chtěl poblahopřát výtvarníkům – umělcům, kteří se zapsali svojí aktivní účastí do naší známkové tvorby poválečného období až do současnosti. Na známku nelze pohlížet jen jako na "platidlo" či na malý kousek zoubkovaného papíru potištěného linkami, body a barevnými flíčky. Známka je plnohodnotné výtvarné dílo i když malých rozměrů, které vypovídá o pocitech, projevech, událostech a další řadě aspektů. Známka je také "značka", která reprezentuje naši vlast.
Dnes bych chtěl popřát pevné zdraví a sílu, spousty krásných nápadů a plodný rok 2005 čtyřem našim grafikům, kteří se zapsali do našich myslí svým osobitým projevem.
Pan Oldřich Kulhánek, akademický malíř a grafik, oslaví letos, 26. 2., své 65. narozeniny. Pro později narozené sběratele připomínám, že pro nás navrhnul známku Pofis č. 2965 ke Dni čs. poštovní známky v roce 1990 s portrétem K. Svolinského (Připomenutí právě profesora Svolinského není náhodné. Mistr Kulhánek u něho studoval.) a Pofis č. 2977 ke 100. výročí Všeobecné zemské výstavy v Praze v roce 1991. V éře samostatné ČR pak pokračoval Výročím osobností 1994 – UNESCO až po známku s portrétem současného prezidenta Václava Klause. Milovníky jeho umění zajisté potěšil aršík tří známek, vydaný v roce 1997 k Praze Rudolfa II. Podkladem ke známkám byly jeho grafické listy.
Možná se ptáte, proč pan Kulhánek začal se známkovou tvorbou tak pozdě? Za odpověď použiji pasáž z jeho životopisu. "V březnu 1971 jsem byl zatčen StB a obviněn, že jsem svými grafickými listy z let 1968-1971 hanobil představitele komunistických zemí (čímž byla míněna tvář Stalina v některých mých grafických listech) a tím jsem se dopustil i pobuřování atd. Případ, tak jako mnoho jiných, byl vyfabrikován agenty Státní bezpečnosti. V mé kauze, zvané Kulhánek a spol. číslo 3T 80/72 (spol. proto, že stejně postižen byl i můj kolega a přítel, akademický malíř Jan Krejčí), se jednalo o jeden z prvních případů komunistické genocidy ducha po roce 1968. Po měsíčním věznění jsem byl propuštěn a po celé dva roky každých čtrnáct dnů vyslýchán. Tato kafkovská situace občana K. trvala do konce roku 1972. Přestože rozhodnutím prezidenta byly paragrafy, za které jsme byli žalováni, amnestovány, konalo se 5. 7. 1973 líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10. V této nehorázné frašce hodné Haškova Dobrého vojáka Švejka na lavici obžalovaných "usedlo" mých 11 grafických listů (Make up, Hurá, I vy naplňte míru otců svých, Pokušení, Bude stále těžší vyváznout, Svátek neviňátek, Andělíčku, můj strážníčku, Záda, Super, Akt a Apokalyptický sen) a kolegových devět grafik. Oba jsme statovali jako svědkové obžaloby. Grafiky byly odsouzeny soudcem Petrem Stutzigem k likvidaci. Indiskrecí jednoho z přísedících tohoto tribunálu jsem se později dozvěděl, že naše odsouzené grafiky byly ušetřeny likvidace, čímž se rozumělo upálení. Páni soudci si je rozebrali, tedy ukradli. Tehdy jsem pochopil, že životní situace, byť tragická, nikdy nepostrádá špetku humoru, pravda, většinou velice černého. Sedmdesátá léta jsou v mé tvorbě ve znamení totálního zákazu výstav, zákazu spolupráce s nakladatelstvími, zákazu publicity." Připomínám ještě, že Oldřich Kulhánek odvádí pro dobré jméno české známky také záslužnou práci jako předseda Komise pro výtvarné řešení známek při GŘ České pošty – viz článek Povídal jsem si s Vítězslavou Franckovou.
Přeji si, aby i on dal svolení pro napsání krátkého "povídání" právě s ním. S dílem mistra Kulhánka přicházíme do styku každodenně při platbě hotovými penězi. Byl pověřen výtvarným zpracováním sady našich bankovek.
Druhým jubilantem je výtvarník Karel Hruška. Ten, na svátek Josefa 19. 3., oslaví své 75. narozeniny. I jemu přeji pevné zdraví a všechno nejlepší. Hledáme-li v katalozích známek jeho výtvarné dílo, musíme zavítat také před rok 1970, konkrétně do roku 1963. Karel Hruška vytvořil emisi známek pofis č. 1285 – 1290 se sportovními náměty, nazvanou výstižně Sport 1963.
I on měl v minulém režimu, jako člen Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, nelehký život. Činnost SČUG HOLLAR byla komunistickým režimem od roku 1972 do listopadu roku 1989 zakázána, teprve po listopadu 1989 byla znovu obnovena. To, že se na známkách již žádné jiné jeho dílo neobjevilo, mohlo mít různé příčiny, které neznám, každopádně i za tuto jedinou emisi panu Hruškovi ze srdce děkuji.
Třetím jubilantem bude pan Adolf Born. Své 75. narozeniny oslaví 12. června. Představovat tohoto všestranného umělce je tentokráte zbytečné. Jeho kreslené postavičky jsou nezaměnitelné s žádnými jinými a na známkách, hlavně těch současných, jsme jich viděli již několik. Počínaje aršíkem A 3006 vydaného na počest 500. výročí objevení Ameriky až po Macha a Šebestovou, vydanou "Dětem" v roce 2004.
Jeho knižní ilustrace provázejí četbu všech generací, proto se mi zdá zbytečné o panu Bornovi více rozepisovat. Jeho představení jste si mohli přečíst v článku Zapomenutí umělci 3 ve Zpravodaji 2/2004 str. 39.
Pro dnešek posledním jubilantem je pan Pavel Sukdolák. Své 80. narozeniny oslaví 21. září. I on patří k umělcům SČUG HOLLAR a zapsal se do našeho povědomí mimo jiné známkovou tvorbou. Ve svých 25ti letech byla podle jeho návrhu zrealizována známka Pofis č. 541 k 5. výročí osvobození. V dalších létech 1954 – 1955 zřejmě "soupeřil" s výtvarníkem L. Čepelákem o přízeň u tehdejší Komise pro výtvarné řešení známek, o čem svědčí fakta z článku Zapomenutí umělci ze Zpravodaje 2/2004 str. 28-30. Následuje jedenáctiletá pauza, o jejíž příčině mi také není nic známo. S jeho dílem se tedy na známkách setkáváme opět v roce 1966, a to v emisi Indiáni Severní Ameriky – Pofis 1536 – 1538. O dva roky později dává do oběhu pošta známky emise Pražský hrad 1968. Obě známky určené pro tiskovou techniku OTr+HT navrhnul právě on. To byly poslední známky od tohoto umělce. Mohu se opět jen domnívat, že politické události znemožnily tomuto výtvarníkovi podílet se dále na známkové tvorbě. Pro bližší poznání jeho díla jsem si vypůjčil text Dr. Evy Petrové: "Sukdolákovo malířské cítění se projevuje i v tom, že geometrie není narýsována, barva sama tvary vyznačuje bez kreslené kontury. Kompozice jsou vyvážené, přehledné, spolu se snášejí abstraktní prvky, znaky, znamení, s přírodninami, zejména lasturami a ulitami, náznaky rostlin i malých živočichů. Každý list je universem, světem pro sebe. Nic však nebrání tomu do něj vstoupit. Je to svět harmonický i vzrušivý nenápadným děním, vztahy mezi zřetelnými konkrétnostmi a náznaky. Pavel Sukdolák má pozorné oči, všímá si věcí, jevů, úkazů, živé přírody. Bere si odtud podněty a dovede je transponovat nezaměnitelně osobním způsobem."
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz