Karel I., Císař rakouský, Král český a uherský

V roce 1917 byly v rakouském císařství vydány výplatní známky malého formátu s portrétem císaře Karla I. podle návrhu A.Cossmanna, katalogové číslo Mi 221 – 224.



Tyto platily i na území Československa jako předběžné, resp. souběžné známky. Byly také použity k přetištění a opatřeny přetiskem Pošta Československá 1919, katalog Pofis č. 38 – 41.



Přetisková emise patří do zvláštní problematiky, já bych se rád zmínil o osudech posledního Habsburka na českém trůnu.

Karel I. byl rakouský císař z dynastie habsbursko – lotrinské. Narodil se 17. 8. 1887 v Persenbergu jako syn arcivévody Otty a Marie Josefy. Byl synovcem císaře Františka Josefa I.



Původně mu byla určena vojenská kariéra, sloužil u dragounů v Brandýse nad Labem. Dostalo se mu také právnického vzdělání, studoval práva na univerzitě v Praze. Z této doby pochází také jeho velmi kladný vztah k Čechám. V mládí byl znám jako příjemný společník, byl oblíbený a vedl poněkud rozmařilý a lehkomyslný život.

V roce 1911 se oženil se Zitou Bourbon – Parma, budoucí Císařovnou rakouskou, Královnou českou a uherskou. Z tohoto svazku se narodilo osm dětí, poslední již po smrti Karla I. Svatba se konala 21. 10. 1911 na zámku Schwarzan am Steinfelde.





Karel I. trávil mnoho času v Čechách, byl velitelem eskadrony dragounů ve Staré Boleslavi a často pobýval na zámku v Brandýse nad Labem, který v roce 1917 koupil.



Po smrti svého strýce, Františka Ferdinanda v roce 1914, se stal následníkem trůnu a po smrti císaře Františka Josefa I. se 21. 11. 1916 stal císařem a vrchním velitelem armády. Stal se také uherským králem. Chtěl se dát korunovat i českým králem, v tom mu však bylo zabráněno.



Jako korunovaný uherský král musel totiž zachovávat hranice a zákony Uher a nechtěně tak podporovat Maďary v jejich převaze nad Slovany.

Vlády se ujímal v těžké situaci, kdy se ve válkou vyčerpané monarchii začaly projevovat příznaky krize. Chyběly mu zkušenosti, neboť i když byl následníkem trůnu, na vládě se nijak nepodílel a k důležitým jednáním nebyl zván. Mezi jeho silné vlastnosti nepatřily ani rozhodnost ani silná vůle, proto na jeho jednání měli velký vliv lidé z jeho okolí, kteří zabránili i jeho již zmiňované korunovaci českým králem.

Nový císař si jasně uvědomoval, že zachovat monarchii znamená ukončit válku a zrekonstruovat říši tak, aby získal podporu všech národů. Prostřednictvím bratra své ženy, prince Sixta, důstojníka belgické armády, se snažil ukončit I. světovou válku a uzavřít separátní mír se státy Dohody. To se mu však, především díky Německu, nepodařilo.

V prvním roce své vlády také obnovil parlamentní život a učinil vstřícná gesta vůči Čechům, udělil milost Kramářovi, Rašínovi a dalším, nabídl ministerská křesla Staňkovi a Šmeralovi. V té době se však již čeští politikové stále zřetelněji odvraceli od Vídně a Karel I. při dalších rozhodováních již nebral na Čechy ohled.

Vnitřní rozklad v armádě, hlad a demonstrace v zázemí postupně vedly k rozpadu monarchie. Dne 11. listopadu 1918 podepsal Karel I. manifest, že se stahuje z řízení vládních záležitostí. Po vyhlášení republiky se odmítl formálně vzdát trůnu a byl donucen opustit Rakousko. Dokonce žádal vládu Československa, aby mohl trvale žít na zámku v Brandýse nad Labem, nebylo mu však vyhověno. Odešel i s rodinou do exilu do Švýcarska a odtud ještě podnikl dva pokusy o převzetí vlády v Uhersku. Poté byl i s manželkou Zitou deportován na portugalský ostrov Madeiru, kde 1.dubna 1922 umírá na těžký zápal plic.

Byl skromně pochován na místním hřbitově.