Milujete filatelistické kosti?
Datum vydání: 26. 2. 2010
Začínám trochu podivně, ale jistě pochopíte proč. Pro normálního filatelistu, který má pohříchu hluboko do kapsy, je každý nový přírůstek do sbírky přijímán s nadšením a rád mu dělá místo i v srdci. A to platí nejen pro známky a celiny, ale také celistvosti. Mezi nejzajímavější patří samozřejmě, autentické letecké celistvosti. Já osobně velmi fandím zlaté éře mezi světovými válkami. Celkem nedávno se mi do ruky dostala pomuchlaná obálka ( bez známek), ale s vloženým původním dopisem. Delší dobu mi ležela na stole. Do sbírky nepatří, ale vyhodit jí, to srdce jsem neměl.
„Ahoj Mílo, zdravím tě z Afriky.... píši Ti Par avion... zdraví Tě srdečně Frantík.“
Pár řádek zběžných informací, datovaných 18. ledna 1934, spíše obchodního rázu. A žádost, ... „doufám, že mi také moje otázky sofort „Par avion odpovíš..“. Nic víc podstatného. Můžeme z dopisu tušit, že již v té době se letecká pošta stává naprosto normální součástí poštovního provozu, byť výrazně dražší.
Pro normálního filatelistu je letecký dopis z období ČSR tak trochu velký otazník. Roztříštěné informace v časopisu Filatelie, několik řádek v příručce pro sběratele poštovních známek. Většinou jsou to zprávičky o otvíracích, příležitostných a jinak zajímavých letech. A ostatní letecké celistvosti k nám dopravené jinými leteckými společnostmi - naprostá neznámá. Ale, je tady také dobrý katalog letecké pošty od Petra Horky (rok vydání 1997). Odtud jsem čerpal základní informace.
Obr.: č. 1 Lícová strana celistvosti
Na lícní straně, kde můžeme tušit pět poštovních známek. Tunisko bylo v té době, od roku 1881 až do roku 1956 pod protektorátní správou Francie, ale poštovní známky nesly název země. Tři z nich – v pravém horním rohu – již podle nalepení a oražení, byly Tuniské a další dvě, dofrankované někde po trase – viz fragment frankovacího stroje, nejspíše francouzské. Pravděpodobné je i místo nalepení letecké nálepky v levém dolním rohu. Dále denní poštovní razítko s čitelným datem i hodinovým údajem. Navíc je zde i identifikační razítko poštovního letu TUNIS – MARSEILLE. Samotné toto razítko je pěkné, i když jeho část nemá stoprocentní otisk. Málokterý aerofilatelista se jím může pochlubit.
A ještě něco – může se zdát, že na oražení (nálepky nebo poštovní známky) bylo použité ruční razítko tvaru X. To, že skutečně dopis přeletěl středozemní moře, dokládá další razítko s datovým 19. 1. 34 a hodinový údaj 16*, s textem MARSEILLE – BARE – AVION / BCHES DU RHONE. viz obrázek. Bylo to nejspíš velmi frekventované letiště, ze kterého létala letadla oprav do všech koutů světa.
Obr.: č. 2 Příchozí razítko letiště Marseille
Původně jsem měl dojem, že by se mohlo jednat o letištní razítko, velmi mne však mátly další údaje na razítku a tak jsem začal hledat další informace. Jako v životě, tak i ve filatelii hrají často náhody. Posuďte sami. Našel jsem tři celistvosti s tímto příchozím razítkem. A jedna z nich mi velmi usnadnila další pátrání. Reprodukuji ji, jedná se o celistvost nabízenou v minulých dnech na e bay.
Obr.: č. 3 Celistvost s příchozím razítkem 20. ledna 1934
Skutečně se jedná o razítko letištní pošty, nacházející se kousek od Marseille. Jen drobnou poznámku, razítka příchozích letištních pošt samozřejmě filatelisticky zhodnocují tu kterou celistvost.
Než budu pokračovat, musím se zmínit o vlastních pocitech. Lovím z podvědomí vše co by mi tuto celistvost přiblížilo. Marseille – letecká pošta – najednou jsem si uvědomil, že jistý čas měl pobývat na letišti v Marseille i letec, spisovatel a velká ikona Antoine de Saint-Exupéry. Po chvíli je mi jasné, že mé rozechvění bylo naprosto zbytečné. Ověřil jsem si, že právě v lednu 1934 byl jinde, přesněji v Francouzské Indočíně (oblast Kambodža, Laos, Vietnam). Stručný výňatek z Saint-Exupéryho životopisu, je nejenom mým výrazem obdivu k jeho osobnosti, ale i nástin podobných životních osudů letců, kteří často skončili svůj život jako vojenští piloti za druhé světové války. Cituji. „V roce 1932 létá nějaký čas na lince Marseille - Alžír a získává pilotní diplom pro létání s hydroplány. V srpnu se objevuje na lince z Casablanky do Dakaru a v roce 1933 přijímá místo zkušebního pilota u firmy Latécore. V prosinci však havaruje a firma ho uvolňuje za svých služeb. V roce 1934 pobývá na základě smlouvy s Air France v tehdejší Francouzské Indočíně, ale znovu havaruje.“ konec citátu.
Obr.: č. 4 Rubová strana celistvosti
Další část mého pátrání byla neméně zajímavá. Na rubu dopisu vidíme, mimo jiné, výše uvedené razítko, ale také denní razítko pražské pošty a čtyřmístné číslo v zelené barvě otištěné ručním pořadníkovým razítkem. Jak se dopis dostal z Francie na poštu v Praze v Jindřišské ulici (datumovka 21. I. 34 – 14) a následně k příjemci na Žižkov do Riegrovy ulice během necelých tří dní? Otázka, na kterou by bylo nejlépe odpovědět: „jak jinak, než letecky – jedná se přece o letecký dopis“. Tak jednoduché to nebude. Letecká doprava v té době byla podřízena sezóním vlivům a byla nahrazována dopravou kombinovanou, tedy vlakem. Znamená to, že se v zimním období létalo podstatně méně, případně se nelétalo vůbec. Pokud nedoložíme existenci nějakého leteckého spojení mezi Marseille a Prahou případně jiným městem ve Francii. Měl jsem na mysli především Paříž, ale v úvahu připadl i Štrasburk. Možná se budu muset poohlédnout po jiném způsobu poštovní přepravy. V první fázi vycházím z toho co si jasně můžeme na celistvosti doložit. Žádná stopa po tom, že celistvost byla letecky dopravena na letiště Kbely. Nejdříve je potřeba, alespoň okrajově zmínit fakt, že tehdejší letiště Praha se nacházelo v Kbelích (tam kde se dnes nachází Museum letectví a letiště Kbely..). Do nynějších míst v Praze Ruzyni se letiště přestěhovalo až v roce 1937. Poštovní úřad Praha letiště fungoval od 1.4. 1921 a posléze v roce 1926 byl přejmenován na Praha 82 – letiště. Mohlo by se zdát, že mám již vyhráno, jenže ouha. Žádná naše letecká společnost, na našem území tehdy podnikající ani ČSA ani ČLS nelétala přímo do Marseille. Teprve až přibližně rok na to, (15.5.1935) otvírá ČLS poštovní provoz na lince Praha – Mnichov – Curych – Ženeva – Marseille (a zpět). Jediným leteckým přepravcem v té době operujícím mezi Francii a Československem (Prahou) byla francouzská letecká společnost CIDMA tehdy již po reorganisaci (1933) přejmenovaná na Air France. Která létala pravidelně od 6. října 1930 (v návaznosti na předcházející obdobné letecké spoje již od roku 1920) Až do roku 1939 do smutného data 15. března. A to celoročně, snad jen s menším výkyvy v důsledku špatného počasí, na trase Paříž – Štrasburk – Praha. Toto bude s největší pravděpodobností náš hledaný letecký spoj. Neboť není vyloučeno, že právě letem, který nesl výše zmíněnou celistvost do Buenos Aires, na zpátečním letu přepravil „ náš dopis od Frantíka“. Při mezipřistání ve Štrasburku jej předal k další přepravě do Prahy. Je to sice jen spekulace, ale zdá se mi jako nejpravděpodobnější možnost.
Neškodí si připomenout, že každá nefilatelistická letecká celistvost skutečně prošlá mimo hlavní leteckou sezonu je vzácná, nebo podstatně vzácnější než ostatní celistvosti.
Obr.: č. 5 Otisk razítka Telegrafní ústřední stanice
Jestli se dopis nakonec do rukou adresáta dostal za pomoci potrubní pošty, to není jen čirá spekulace. Tomu faktu nasvědčuje poštovní razítko Telegrafní ústřední stanice a to zelené čtyřčíslí 0227 (rozuměno takto číslované), kterým pošta označovala zásilky prošlé potrubní poštou. Pošta na Žižkově byla jednou z přijímacích stanic potrubní pošty. Dalo by se ještě dodat, právě toto můžeme považovat za podpůrný důkaz, neboť z obdobných celistvostí víme, že pošta dodávala letecké celistvosti k dalšímu dodání právě na hlavní poštu v Jindřišské ulici.
Na závěr jen smutné konstatování, škoda jen, že nějaký zapálený filatelista zničil nádhernou leteckou celistvost v hodnotě řádově kolem 500 Kč, pro tuctové letecké známky. Svým způsobem je toto varování pro dnešní generaci zapálených sběratelů, před tím, než nechají úřadovat nůžky, aby použili rozum a cit.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz