Zpravodaj 1/2007: Není všechno zlato, co se třpytí…
Datum vydání: 17. 3. 2008
Ve filatelistickém tisku jsme byli pravidelně seznamováni s kauzami, které se věnovaly falzům Československých známek. V podstatě se jednalo o známky, které jsou většině filatelistů cenově nedostupné. Známky České republiky se sice nemohou cenově rovnat známkám I. republiky, přesto i zde již můžeme hovořit o falzech ke škodě sběratelům, která jsou příležitostně nabízena na filatelistickém trhu.
Koncem minulého roku se mi dostal do ruky aukční katalog, ve kterém byla v nabídce poštovních známek České republiky zařazena známka 100. výročí založení hvězdárny v Ondřejově (kat. 173). Jednalo se o svislý pásek čtyř známek s deklarovaným otiskem obrazu známky.
Výskyt známek s částečným, výjimečně též s úplným, zrcadlovým obtiskem ocelotiskové barvy na lícové straně známek zaznamenali pozorní filatelisté již před několika lety. Jednalo se zejména o známky emise Znamení zvěrokruhu, jejichž použití v poštovním provozu bylo v té době nejčastější. Obtisky se vyskytovaly jak u známek v neupotřebeném stavu, tak i na zaručeně nefilatelistických celistvostech.
Prvotní nadšení vlastníků těchto známek však záhy vystřídalo zklamání. Společně s kolegou Gramanem jsme totiž již v č. 5/2003 Merkur Revue (str. 11) upozornili na fakt, že se nejedná o nic jiného, než o poškozené poštovní známky, v nejhorším případě o falza ke škodě filatelistům. Vznik obtisků je přitom velmi jednoduchý. Perforační otvory známek jsou většinou malé, a proto je nutné známky v místě perforace několikrát přehnout. Jinak by mohlo dojít k natržení papíru mimo perforaci, čímž by došlo k poškození známek tak, jak tomu často je na nefilatelistických celistvostech. Přeložíme-li známky obrazem k sobě a přes ohyb přejedeme dostatečně silným tlakem, obtiskne se hlubotisková barva z obrazu známky na protilehlou plochu papíru, tzn. do další známky a nebo na okraj archu. Pokud použijeme místo prstů např. kulatou stranu nůžek, případně hranu žehličky, a začneme „žehlit“ na tvrdé podložce, můžeme si vyrobit zrcadlové obtisky, nad kterými se neinformovanému sběrateli zatají dech. Lze obtisknout nejen ocelotiskovou barvu, ale i hlubotiskovou. To v důsledku znamená, že ani různé barevné skvrny na známce nemusí být vždy jen výrobní vadou, která vznikla při tisku známek.
Jak lze doložit, k obtiskům ocelotiskové barvy na lícní straně známky při samotném tisku známek skutečně dochází. Jedná se však o velmi výjimečné případy. Navíc jsou tyto obtisky od „vyrobených“ obtisků odlišitelné: Obtisk ocelotiskové barvy je plastický, jelikož barva vystupuje nad povrch papíru. Navíc lze předpokládat, že obtisk nebude v ose známky. Sytost barvy obtisku je shodná.
Dodatečně vyrobený obtisk ocelotiskové barvy není plastický. Sytost barvy je světlejší. Obtisk je ve svislé či vodorovné ose známky. V případě, že je obtisk vyráběn záměrně, může být i mimo osu. Zrcadlové obtisky na známkách České republiky je nutno považovat v nejlepším případě za známky neúmyslně poškozené při následné manipulaci. Obtisky celých známek, případně obtisky, které zasahují dále od perforace (tedy od místa, kde k obtiskům běžně dochází při oddělování známek), lze pokládat za falza ke škodě sběratelům.
(obr. 1 – detail dolní části)
Vrátím-li se na začátek článku, pak obtisk z obr. 1 jednoznačně splňuje všechny znaky dodatečně vyrobeného obtisku. S ohledem na jeho rozsah si osobně nedovedu představit, že by nebyl vyroben záměrně. Jedná se tedy o falzum ke škodě sběratelům.
Další oblastí, ke které je nutno přistupovat s velkou opatrností, jsou odlišné barevné odstíny. Žel i zde je dán prostor pro vznik „vzácností“, které se neoprávněně stávají chloubou sbírek. Ve skutečnosti se však opět jedná o známky, které byly neúmyslně poškozeny při následné manipulaci. Za onou manipulací v tomto případě nestojí nic jiného, než sluneční záření.
V běžné nefilatelistické korespondenci jsou sem tam nalézány dopisy se známkou, která má výrazně odlišné zabarvení. Takovéto nálezy proto zpočátku posilovaly důvěru v pravost těchto známek. Teprve později bylo zjištěno, že shodné odstíny lze dosáhnout, je-li známka po delší dobu vystavena přímému slunečnímu svitu. Pro příklad takovéto známky nemusíme chodit daleko. Ve Zpravodaji č. 1/2004 na str. 15 jsou vyhodnoceny výsledky soutěže o zajímavou nahodilost. Jednou z vyhodnocených známek byla celistvost se známkou Rozhledny – Slovanka (kat. 361). Dle popisu chyběla na známce z velké části červená hlubotisková barva. V tomto článku jsem upozornil pouze na „poškozování“ známek, které bez jakýchkoli vedlejších úmyslů vyplynulo z jejich běžného používání. Musíme si proto uvědomit, že postupů, jak změnit vzhled známky, je daleko více. Každý filatelista by proto měl být i při sbírání známek České republiky dostatečně obezřetný, protože i v této oblasti začíná platit, že není všechno zlato co se třpytí.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz