Zpravodaj 3/2005: Chvála a stesky nad exponáty Československa II na výstavě BRNO 2005
Datum vydání: 15. 3. 2006
JUDr. Zdeněk Koupal (České Budějovice; č. B105) vystavil poprvé na velkém mezinárodním fóru exkluzivní exponát „Československo 1945 – 1953“ , který jako hvězda první velikosti zazářil při své premiéře v roce 2004 ve Žďáru nad Sázavou. Hned v úvodu jeho charakteristiky dlužno říci, že tento exponát byl pro zasvěcence i všechny ostatní návštěvníky – sběratele „druhého“ Československa velkou podívanou, potěšením a satisfakcí na stesky o nedostatku dobrých exponátů ČSR II. Tuto vakantnost vynahradil obdivuhodným způsobem: je totiž nejlepším současně existujícím exponátem svého druhu nejen „doma“ v ČR, ale i v zahraničí, exponátem zcela bezkonkurenčním nejen velkou hodnotou a vzácností shromážděného materiálu, ale i způsobem zpracování, koncepčností, informovaností, komplexností, k čemuž autor mnohdy přispěl vlastním výzkumem (jeho výzkumná činnost však zabírá daleko širší oblast včetně současných emisí ČR). Exponát je zároveň reprezentantem rozsáhlé sbírky, budované dosti dlouho a s maximální trpělivostí (pochopitelně i se značnými náklady), která ovšem přesahuje prezentované období daleko za rok 1953. Jistě bude postupně představována rozšířením stávajícího exponátu, spíše však exponáty dalšími. Koupal velmi správně zvolil (na rozdíl např. od V. Babáka) časově relativně krátké období 8 let, v němž se ovšem na poli specializované filatelie toho období „událo“ tolik závažných skutečností a objevilo se tolik pozoruhodných objektů, pro specialisty přímo „lahůdkových“, že shromážděný materiál by stačil ještě na několik detailnějších exponátů. Současné Koupalovo dílo (neboť to vskutku je filatelistické dílo par excelence!) překonává i všechno, co tu bylo již dříve prezentováno ve sbírkách a exponátech dnes již neexistujících, tj. (jak jsme uvedli výše) některých již nežijících sběratelů-specialistů, např. J. Kuldy, F. Hutyry, V. Bernáška a dalších. Z exkluzivit Koupalova exponátu uveď-me např.: mimořádně vzácné celistvosti Zakarpatské Ukrajiny (v první polovině roku 1945 ještě de facto právně součásti ČSR), vynikající specializace Košického vydání (barevné odchylky, výrobní a deskové vady, meziarší, kříže, odchylky průseků) vrcholící nevydaným aršíkem s obloukovým nápisem (viz také Fischer), aršíkem vydaným, avšak s vynechanou zelenošedou barvou, dále aršíky s markantními posuny barev (dokonce i s DV „zlomená tlapa“!), aršíkem s DV „zářez ve chvostu“ a samozřejmě celou řadou mimořádných celistvostí (autentický dopis s řádnou frankaturou 1,50 K; průvodka se známkami 6 a 20 K nebo s půlenou (!) známkou 2 K). Emise „Lipové listy“ byla zastoupena nezoubkovanými bloky a meziaršími známek 30 a 50 h. Široce specializovaná emise Moskevského vydání obsahovala unikátní zkusmé tisky (!), většinu známých variant vynechaného zoubkování, další výrobní vady, retuše (podíl vlastního výzkumu!). Přímo exkluzivní je část věnovaná Londýnskému vydání: soubor zkusmých tisků nevídaného rozsahu - černé, barevné v oficiálních barvách, v neschválených barvách, s hodnotovými údaji i bez nich; výrobní vady a soubor všech dosud známých výskytů obráceného hřebene v blocích (nejen tedy 1,50 Kč, ale také 5 h a zejména vzácný výskyt 20 h), vrcholící nedávným unikátním objevem krajové známky 2 Kč na dopise (!!). Emise „Partyzánských“: nezoubkované dvojpásky všech hodnot, aršíky s enormními posuny tisku známky 5 K a dokonce s vynechanou známkou 4,50 K; další výrobní vady. Výplatní 1946: Masaryk 15 Kčs s meziaršími. Výplatní 1949: Gottwald – zkusmé tisky, meziarší 1,50 Kčs perforované a 1,50 a 3,00 Kčs neperforované, aršík 30,00 Kčs v nevydaném barevném provedení, dále nerozřezaný tiskový list 3 aršíků. Meziarší letecké známky 9 Kčs „mjr. Novák“. Letecká 20 Kčs hnědá v blocích a s kupony. Specializace aršíků PRAHA 1950 včetně známého, velmi oceňovaného tzv. III. typu (podle starého Kuldova dělení). Emise „Pražské jaro“ (1951) a letecké „Lázně“ (1951): specializace v 10blocích včetně nerozřezaných dvojic 10bloků perforovaných i neperforovaných, také zkusmé tisky. Specializace aršíku BRATISLAVA 1952: nerozřezané dvojice, nehotové aršíky, aršík jen v červené barvě, výrobní vady. Není bez zajímavosti ani poslední vzácný dotisk (1953) známky 8 Kč „Jirásek“ (emise 1949) v modročerné barvě. Atd. atd.
Za svůj mimořádný exponát byl Z. Koupal „odměněn“ 81 body a pozlacenou medailí (!!).
Nelze se nezastavit u výše uvedeného výroku jury, jímž Z. Koupala nepochopitelně neocenila ani velkou pozlacenou medailí. Domnívám se, že jde o exemplární případ výroku zcela chybného, případ nejen nedocenění, ale markantního podcenění exponátu. Je opravdu s podivem, jak jury „dokázala“ u tohoto exponátu „vymyslet“ pouhých 81 hodnotících bodů! Nelze se na tomto místě pouštět do rozsáhlých podrobných rozborů a analytických srovnání s hodnocením jiných exponátů v této i jiných výstavních třídách. Nechceme se také nikoho dotknout poukazem na neúměrně vysoké hodnocení ve srovnání s Koupalovým exponátem, vytvořeným dlouhodobě s vynaložením velké práce, velké trpělivosti i velkých nákladů a obsahujícím – a to především – dosud málo vídané nebo dokonce nevídané pozoruhodnosti i vzácnosti v dokonalém smyslu toho slova. Nechť si však každý sám nezaujatě, ale i velmi kriticky odpoví na otázku, jak málo ve srovnání s tímto exponátem stačilo exponátům jiným, v jiných třídách, včetně třídy jednorámových exponátů, k zisku oněch 81 bodů! Vyskytl se názor, že uvedené hodnocení je důsledkem malé pozornosti autora exponátu k dokladům poštovního použití známek dané oblasti, což bylo údajně kompenzováno velkým množstvím sice vzácných, ale s poštovním provozem málo spjatých objektů – zkusmých tisků, nevydaných známek atd. S takovým „zdůvodněním“ nelze souhlasit. Odsouvání jedinečných vzácností kamsi „na druhou kolej“ je zvláště u exponátů tohoto druhu zcela protismyslné, nehledě již na fakt, že vynikajících dokladů poštovního použití je v Koupalově exponátu přiměřené množství (viz zejména košické známky!).
Na první pohled by se mohlo zdát, že není možné, aby zmíněný verdikt vyslovila jury, v níž ze 35 členů bylo 7 českých jurymanů, tj. plná pětina, a navíc jejím předsedou byl český zástupce (L. Brendl). Ukázalo se však, že to možné je! Vtírá se tedy otázka, co dělali tito pánové, aby plénum jury přesvědčili, že návrh ocenění, předložený skupinou hodnotící mj. i exponáty ČSR II, je nesprávný a podivně nesouměřitelný s desítkami jiných ohodnocení. Asi neudělali nic a vlastně se není čemu divit. Žádný ze 7 našich nominovaných jurymanů totiž není odborníkem na ČSR II (byli mezi nimi námětáři, expert na klasiku, specialista na Francii, aerofilatelista, odborník na mládež – a to je vlastně vše). Bylo by jistě zajímavé vědět, kdo byl naším zástupcem (byl-li tam vůbec někdo) a jak aktivně si vedl v dílčí jurymanské skupině, která prohlížela a hodnotila Koupalův exponát. Podle mého názoru odborník dobře obeznámený s touto výrazně specializovanou oblastí by jistě (bez jakéhokoliv „lobování“) dokázal přesvědčivě zdůvodnit spravedlivé, tj. výrazně vyšší ohodnocení a jury by takový návrh určitě přijala za svůj.
Jenže SČF takové odborníky do brněnské jury nenominoval. Jména P. Pittermann, J. Karásek, S. Šablatúra (expert ze SR) by byla zárukou, že by k podobnému faux pas nedošlo. Zdá se však, že i toto „opomenutí“ je dalším projevem snah o jejich definitivní exkomunikaci ze svazového života. Koho to však v konečné fázi poškozuje? Na to nechť si rovněž odpoví každý sám! Nelze nevyslovit ještě jednu malou poznámku. Předsedou jury byl český reprezentant L. Brendl, který do Merkur Revue č. 3/2005 napsal „Ohlédnutí za Evropskou výstavou…“. Je přímo charakteristické, že ve svém neúplném výčtu udělených medailí a cen jaksi zcela „opomněl“ exponáty ČSR II, ba dokonce se o jejich existenci ani nezmínil. Naproti tomu ovšem pečlivě připomíná exponáty málo významné, stojící na okraji zájmu větší části publika (otevřená třída). K tomu dalšího komentáře není zapotřebí…
Co říci na závěr? Často se dnes vyskytuje pesimistický názor, že oblast specializace známek ČSR II „nemá ve světě zvuk“, „jde o málo známou oblast“, „pozoruhodnosti v této oblasti nejsou dost populární a sběratelům v zahraničí nic neříkají“ atd. Ale je tomu opravdu tak? Cožpak např. emise Košická, Londýnská a Moskevská nejsou dnes již „klasikou ČSR II“? A máme věřit, že celých 60 let po válce se o nich téměř nic neví?! To je dost falešný argument. Ale pokud by byl pravdivý, co děláme pro to, aby se situace změnila? Jakou vedeme „mezinárodní osvětu“ v této věci, jak si vedeme v různých jury na velkých mezinárodních výstavách, jako byla ta brněnská? Takže velmi záleží na nás samých, jak dokážeme v mezinárodním povědomí naše objektivní exkluzivity prosadit. Jako se to před lety podařilo u vzácných známek a specializace předválečného Československa…
autor Zdeněk Fritz (Psáno pro „Merkur Revui“ a pro „Zpravodaj SSČSZ“) výňatek Celý příspěvek bude otištěný v příštím čísle.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz