Aršíky Kde domov můj?

Datum vydání: 22. 8. 2017

---

Jedny z nejpopulárnějších aršíků první republiky Kde domov můj? byly vydány 17. 12. 1934. Aršíková úprava (ve Věstníku nazvány jako grafické listy, což je termín, který se v praxi pochopitelně neujal) měla 3x 5 ZP (tedy celkem 15 známek) s ozdobně potištěnými okraji aršíků. Vydaná byla hodnota 1 Kč a 2 Kč na silném kartonovém papíru bez lepu. Už to, že aršíky neměly lep, vedlo k jisté sběratelské nedůvěře k pochybné poštovní funkci aršíkového vydání, která vedla k sálodlouhým diskuzím v tehdejším filatelistickém tisku, o kterých se zmíníme dále. Nyní si ukážeme to nejdůležitější - popis originálních aršíků a jejich ověřování na charakteristických znacích pravých známek (aršíků). Autor tohoto článku má totiž názor, že je nutné ukazovat především originální známky a to jak je poznat, než popisovat desítky známých padělků, což se ve výsledku může jevit jako kontraproduktivní. Znát originální známky (aršíky) je důležitější hlavně v případě objevu nových padělků, které nejsou ani v tomto případě definitivně vyloučené.


Co říkají katalogy?

Stručná poznámka nejnovějšího katalogu POFIS – Československo 1918-1939 je nyní spíše na škodu, protože přerušená linka u 1 i 2 Kč je u již známých padělků vyškrabovaná a čárka nad N u 2 Kč hodnoty dokreslovaná. Merkur-Revue je v prvním vydání z roku 2002 již detailnejší, ale k posouzení pravosti/nepravosti je to pochopitelně základní, ale již nedostačující informace. Na druhou stranu v katalogu jsou tyto informace tak trošku navíc (nemůžeme to po nich ani pochopitelně žádat). U těchto dvou znaků pravosti je potřeba tedy nastudovat jak vypadá originál a zda není čárka dokreslená či linka vyškrábaná (což je znatelný na poškozeném papíru pod mikroskopem – vyškrábaný papír a zbytky barvy).





Další charakteristické znaky pravosti:

Díky výše uvedeným argumentům je dobré aršíky či samotné známky z aršíků prostudovat ještě detailněji a proto popisujeme další významné znaky pravosti.








V praxi je dobré znát i další charakteristické znaky pravosti, ale tyto jsou jedny z nejdůležitějších a zkušený sběratel si může dokonce na originálu sám nalézt další a ty své znaky pravosti. Je dobré mít nastudovanou knihu Padělky československých poštovních známek z roku 1963 (případně novější z roku 1998 od J. Karáska, která ale není už tak detailnější od předchozího vydání).

Další celkové znaky pravosti aršíků i známek:

Vhodné je mít jako srovnávací materiál zaručeně pravou zoubkovanou známku (materiál za pár korun) z aršíku a srovnávat zoubkování s materiálem, který ověřujeme a to přiložením kus ke kusu (pokud zoubkování sedí je to další znak pravosti). Zoubkování pravých známek a aršíků je čisté. U padělků nacházíme zoubkování méně čisté a více nepravidelné.


Barva originálních aršíků je typická a při zapamatování může také sloužit jako dobré a rychlé vodítko. Dobré je proměřit originální velikost obrazu známky, protože s padělky se často odlišuje i o 0,5 mm. Pro opravdové zájemce o originální známky (aršíky) je zajímavé sledovat různé tečky a čárky v obrazci i mimo obraz známky. Některé jsou opravdu velké – jiné malé, ale pokud se naučíte jejich rozmístění, máte k dispozici další dobré vodítko.



Netradiční padělky

Padělatel sestříhl u obyčejných archových hodnot (1 Kč i 2 Kč) zoubkování až po okraj obrazu a nalepil je na silný kartonový papír. Dále je použil k výrobě celistvosti, kde s razítky (můžou být padělané-dokreslené i pravé-zneužité), kde mohou u některých sběratelů vyvolat pocit, že je vše v pořádku. Nejsou to složité padělky k odhalení, ale existují a pochopitelně obraz samotných známek je tím pádem pravý. Pod lupou i mikroskopem určitě odhalí i laik.

Rozměry aršíků KDM

Katalogy a Monografie aršíky rozlišují podle jejich rozměru na
Úzké: 173 mm x 285 mm
Široké: 174 mm x 284 mm

Ještě dál zašel nadšený a významný sběratel ČSR Peter Hoffmann, který na svých stránkách http://phstamps.com dlouhodobě přináší statistické vyhodnocení velikosti aršíků a rozměry tisku KDM. Jeho práce je záslužná a pro specializované sběratele jistě zajímavá. Kupodivu nebyla ještě v žádném odborném tisku publikovaná a asi by její výsledky stály za zveřejnění.

Spekuloval E. Hirsch úmyslně na nákupu aršíků KDM?

Je kupodivu, že až dodnes se objevuje tato čistě spekulativní informace o tom, že E. Hirsch úmyslně spekuloval na nákupu aršíků KDM. Tuto aféru podporoval a prvotně nejvíce otevíral tehdejší protektorátní tisk - například Český filatelista (redigoval nechvalně proslulý Ševčík s odborným dozorem Gilberta) či Filatelistická revue. Názvy článků z Českého filatelisty proti E. Hirschovi z ročníku 1939 stačí k dokreslení doby a ještě dnes běhá po jejich přečtení mráz po zádech. Str. 98 – Židozednáři ve filatelii, str. 116 - Praktiky židozednářů ve filatelii, str. 246 – Židovská Tribuna a změny v dozoru na tisk známek a další tehdejší vyřizování účtu mezi znalci.

V roce 1969 bylo toto téma znovu otevřené ve Filatelistických sešitech a ve Filatelii, kde byla i zveřejněna obhajoba E. Hirsche. Podívejme se nyní na celou záležitost znovu a definitivně ukončeme spekulace, že E. Hirsch na aršíkách KDM vědomě spekuloval. Chápu, že žákům znalce Gilberta, který mu dodnes chodí na hrob a uctivě k němu vzhlížejí a píšou sáhodlouhé oslavné články, se tyto slova zamlouvat pravděpodobně nebudou, ale ostatní čtenáři musí znát pravdu.

Citujme z Filatelie 1969 článek Nepravda o Hirschovi od Dr. Karla Nováka ze strany 432.

„1. Hirsch v době, kdy aršíky vyšly, byl pevně přesvědčen (bez jakéhokoliv postranního úmyslu), že nejde o filatelistický objekt, a uvedl k tomu svoje důvody. Důvody byly přesvědčivé a tehdy je uznávali i odborníci-filatelisté. Při tom ovšem sám redaktor Hirsch nabízel, že ve své filatelistické službě tyto aršíky zájemcům obstará, pokud si to budou přát“

„2. Je však naprostá nepravda, že by red. Hirsch sám proti svému veřejně vyslovenému stanovisku skoupil celý balík aršíků. Ona vymyšlená verze se objevila až za protektorátu, kdy cena aršíků začala stoupat a kdy Hirsch byl v nerovnoprávném postavení, které mu nemusíme závidět, a kdy neměl možnost se bránit proti menším nehoráznostem, jimiž trpěl.

Zajímavé čtení je, i jakým poklidným způsobem probíhal prodej samotných aršíků, o které díky vysoké ceně nebyl z počátku vůbec žádný valný zájem. Popisuje například Jiří Nekvasil v článku aršíky Kde domov můj? - Filatelie 1969-440.

Tedy prosím, zdůrazňuji, že první den vydání aršíků „Kde domov můj?“ nebyl žádný filatelistický horror, žádná fronta, žádné strkání, nervozita, žádné sarkastické poznámky na adresu editora a jeho distribučních manýrů, žádné slovní potyčky s nebohými a celkem úplně nevinnými pracovníky...

Jiří Nekvasil popisuje jak jako studentík napochodoval v 9 hodin ráno 21. prosince k okénku dvorany pražské hlavní pošty. Před ním žádná fronta pouze jeden jediný pán, kterému slečna nesměla nabídla ony dva aršíky.

„Pán si je prohlídl, ale když zvěděl cenu, zasmál se a prohodil něco o tom, že to nejsou vlastně žádné známky, když nemají klih, a že on není blázen, aby vyhazoval takový nekřesťanský obnos.“

Nestor filatelie Jiří Nekvasil si zakoupil dva páry aršíků za 90 Kč a určitě v následující době investice nelitoval. Počáteční nezájem sběratelské veřejnosti o tyto aršíky lze vysvětlit několika důvody. V první řadě se jedná o určitou nedůvěru sběratelů k materiálu tohoto druhu. Zvláště proto, že aršíky neměly lep. Cena obou aršíků byla na tehdejší dobu dost vysoká – 45 Kč a to prosím v době kdy v hospodářství doznívala velká krize. Hlavní příčinu k prvotnímu nezájmu o aršíky měl pochopitelně asi i výrok Ervína Hirsche (Tribuna filatelistů 1934), který citujeme:

„Tyto aršíky, ať již neupotřebené nebo znehodnocené barevným či černým razítkem jsou a budou filatelisticky bez ceny“
a dále „Co podniknou filatelisté? Vyříznou si ze svého aršíku 15 známek a budou jimi frankovat – jen známky skutečnou dopravou prošlé mají v budoucnu naději na cenový vzestup.“

V cenové předpovědi aršíků se E. Hirsch pochopitelně a zcela jasně spletl, ale možná díky těmto větám má aršík opravdu takovouto hodnotu, protože celých aršíků ve vynikající kvalitě (nevešel se do tehdy vyráběných zásobníků a rohy i části jsou často poničené i zastřižené) se jich mnoho nezachovalo. Svědčí o tom i poznámka v katalogu POFIS, kde je uvedeno, že cena luxusních aršíků je mnohonásobně větší. Nu, pokud sběratelé z části ještě poslechli Hirsche a o závod vylepovali a frankovali, není se pak ani čemu divit. Pravděpodobně velké množství z nákladu 12 900 aršíků 1 Kč a 9 600 aršíků 2 Kč bylo roztrháno. Jiří Nekvasil se například zmiňuje, že jenom Hirsch pro čtenáře Tribuny filatelistů (subskribentům) rozeslal celkem 1832 párů aršíků a několik tisíc jednotlivých aršíkových známek (tedy roztrhaných aršíků). Údajně rozeslal i 1127 dopisů, které byly frankovany těmito známkami. Když ale byl oznámen náklad aršíků, zjistilo se, že byl malý a cena aršíků začala stoupat. Tím vzniklo mnoho tehdejších polemik mezi Hirschem v Tribuně a konkurečním Českým filatelistou i Filatelistickou revue, kteří této situace proti Hirschovi využili. K roztrhání aršíků (jednoho páru) se ve výše citovaném článku přiznává i Jiří Nekvasil a nebyl pravděpodobně sám. Není se tedy pak čemu divit, že cena aršíků pak rychle stoupala. V té době si pravděpodobně Hirsch uvědomil, že se spletl a zcela změnil názor (i když opatrně, aby si zachoval svou tvář) a objevují se i jeho pokusy o vykupování aršíků (což na druhou stranu vylučuje jeho nějaké větší zásoby, které jsou mu neprokázaně podsouváný). Například se o tom zmiňuje Ladislav Novotný ve Filatelii 1973-412 v článku To bylo tenkrát, kde zveřejnil dopis, kde Hirsch má zájem o zakoupení aršíků od L. Novotného.

Ze známých faktů se nedá říci, že by E. Hirsch úmyslně spekuloval na prodeji aršíků KDM a celá věc by byla jeho promyšleným kalkulem. Když by tomu tak bylo, spíše by postupoval tak, že by rozdával jednotlivé známky tak jako je to známo z dnešní doby u první Vlastní známky, kdy celý neroztrhaný list je následně vydavatelem vlastněn a prodáván za tisíce. Příklad s dnešními prvními Vlastními známkami je pravou ukázkou dnešní spekulace a příkladem, jak to ten Hirsch měl tenkrát udělat, když by chtěl spekulovat. Nechat si celé aršíky a trhat a trhat větší část známek, aby těch neroztrhaných aršíků bylo málo, čímž by bylo náhráno vzácnosti a spekulaci. Jenže oproti Vlastním známkám neměl pochopitelně k dispozici celý náklad a nemohl si tak sám určit co se s aršíky stane a kolik jich kde zůstane neroztrhaných.

Vraťme se ale k dnešnímu tématu. V roce 1935 Tribuna filatelistů mírně obrací v článku Budou vzácné? kde se přiznává k tomu, že pravděpodobně neexistuje velká zásoba těchto aršíků. Na druhou stranu Hirsch svým čtenářům zajistil veškeré objednané aršíky a známky a zároveň těmito známkami i sám frankoval. Tím přispěl ke zvýšení ceny těchto aršíků, ale pravděpodobně nezáměrně, protože není prokázáno, že by mu nějaká větší zásoba aršíků zůstala, když je i po určité době sám vykupoval a to za větší cenu. Aršíky KDM jsou nádherným grafickým dílem a jsou po právu ozdobou každé sbírky.

Použitá literatura:
1) Monografie Československých známek – díl 3. - kolektiv autorů
2) Padělky československých poštovních známek – 1963 – J. Karásek
3) Merkur-Revue - Československo 1918 – 1939 – Klim, Schödelbauer, 2002
4) Filatelie
5) Český filatelista
6) Tribuna filatelistů
7) Filatelistická revue

---

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz