Zpravodaj 3/2005: Perforace známek České republiky (2)
Datum vydání: 31. 5. 2006
Za skutečný úvod do rozlišování perforace u známek České republiky tištěných v PTC a. s. rotačním ocelotiskem kombinovaným s hlubotiskem (OTr + HT) lze považovat až toto druhé pokračování. Na problematiku pohlížím z výrazně jiného úhlu, což s sebou přineslo až překvapivě mnoho nového. Proto větší část tohoto dílu článku věnuji podrobnému seznámení se s těmito „novinkami“. Závěr je již zaměřen na použití jednotlivých blokových perforátorů řady V.
II. Úvod do rozlišování perforace a blokových perforátorů
A. Současné nedostatky při rozlišování perforace
S dodnes respektovaným systémem rozlišení známek ČR podle velikosti průměru perforačních otvorů (ø PO) jsme se poprvé setkali v článku [2]. Zde jsou rozdílné ø PO rozděleny do tří skupin - malé PO (MaPO) – ø cca 0,9 mm, střední PO (SPO) – ø cca 1,0 mm a velké PO (VePO) – ø cca 1,1 mm. M. Arbeit v článku Průměr PO u známek České republiky tištěných na strojích WIFAG (Zpravodaj SSČsZ SČF 3/2003, s. 21–22) posunul ø PO u MaPO na cca 1,0 mm, u SPO na cca 1,1 mm a u VePO na cca 1,2 mm. V článku dále navrhnul, dle mého názoru nedostatečným způsobem, rozlišování některých z „problematických“ rámců. Domnívám se, že cestu správným směrem ve značení rámců nastínil jako reakci P. Lukavský v článku Velikost perforačních otvorů podruhé (Zpravodaj SSČsZ SČF 4/2003, s. 41). Pokus o další upřesnění v rozlišování ø PO uvedl J. Fronc v článku Druhy perforátorů a jejich použití v PTC a.s. Praha – I. (Zpravodaj SSČsZ SČF 1/2005, s. 19–23), kde je u MaPO ø PO 0,96 – 1,02 mm, u SPO ø PO 1,06 – 1,15 mm a u VePO ø PO 1,18 – 1,24 mm.
Jak vidíme, určit nastavené hranice mezi skupinami PO je složité a navíc stávající systém pomíjí řadu zásadních problémů perforace. Porovnáme-li navíc ve výše uvedených článcích hodnoty ø PO a razníků, které se v mnohém rozcházejí, pak začínáme mít v informacích přinejmenším chaos. V článku [4] je uvedeno, že po určité době se celý perforátor převrtává na nové silnější razníky, kdy se postupuje obvykle po 0,05 – 0,06 mm. Pracujeme tedy se setinami milimetru! Kdo z nás je schopen tyto rozměry změřit? Děsí mě představa, že řadoví filatelisté vymění pinzetu a lupu za kalibry a mikroskopické měřidlo. Domnívám se, že současný postup opouští sběratelskou únosnost. Navíc je v oblasti perforace mnoho problémů, kterým se v tisku systematicky ještě nikdo nevěnoval. Pokusil jsem se proto otázku perforace pojmout jako celek. Postupy, které se zde pokusím prezentovat, nahlížejí na danou problematiku z jiného úhlu pohledu a věřte, obešel jsem se bez kalibrů a mikroskopického měřidla. Perforaci vztahuji k použitému perforátoru a pro sběratelskou únosnost odlišných ø PO zavádím termín „prosté zrakové srovnání“.
B. Základní rozdělení a značení perforátorů
Zřejmě málokterý filatelista měl to štěstí vidět perforátor v PTC a. s. v provozu, natož možnost podrobněji ho prozkoumat. Přesto na poštách a ve sbírkách je nepřeberné množství přepážkových listů, jejichž perforace je jeho „otiskem“. Každý takový otisk je jedinečnou stopou po perforátoru, ze které lze mnoho vyčíst. Podle jedinečně vychýlených PO lze určit, který perforátor byl použit, případně jaké opravy na něm byly provedeny. K vlastnímu rozlišení blokových perforátorů, k určení jejich počtu a dokonce i k doložení jejich použití, a to den po dnu, nám tedy „postačí“ vyhledání a vyhodnocení jedinečných identifikačních znaků na dochovaných arších a jejich částech. Přestože jsem měl dosah k velkému množství materiálu a na první pohled se jedná o velmi jednoduchý postup, nebudu schopen předložit ve všech případech vždy úplné a definitivní výsledky. Zde uvedené informace budou muset být doplňovány a upřesňovány i o zjištění ostatních filatelistů.
V prvním díle článku jsem uvedl základní rozdělení blokových perforátorů podle formátu obrazu známky. Pro filatelistické účely musí být značení perforátorů co nejjednodušší, snadno zapamatovatelné a v neposlední řadě dostatečně pružné pro nálezy, které mohou být uskutečněny dodatečně. K rozlišení perforátorů jsem proto použil základní dvoumístný (v případě potřeby se rozšiřuje o další místa) alfanumerický kód:
První údaj kódu – rozděluje blokové perforátory do řad, které jsou odvozeny od rozměrů známky (šířka x výška; rozměry známky jsou dány vzdáleností středů perforačních otvorů protilehlých stran):
M (malý) – řada M, rozměry známky 22 x 26,5 mm, RZ 11 3/4 : 11 1/4 (viz obr. 4a),
S (střední) – řada S, rozměry známky 33 x 26,5 mm, RZ 11 1/2 : 11 1/4 (viz obr. 4b),
V (velký) – řada V, rozměry známky 44 x 26,5 mm, RZ 11 3/4 : 11 1/4 (viz obr. 4c) a
Č (čtvercový) – řada Č, rozměr známky 37,5 x 37,5 mm, RZ 11 1/4 (viz obr. 4d) - perforátor může v případě potřeby perforovat i trojúhelníkové známky [5]; nutno dodat, že PTC a.s. v současnosti vlastní dva perforátory a toto umožňuje pouze jeden z nich.
V přehledu nejsou uvedeny veškeré velikosti známek ČR. Jedná se o známky kat. č. 156, 157 a A158, k jejichž perforaci byl použit blokový perforátor řady S.
K obrázkům 4a - d: Plnou čarou je zakresleno uspořádání úplné perforace (viz dále) ve standardním přepážkovém listu, který má vždy rozměr cca 255 x 291,5mm. Je nutno upozornit na fakt, že perforace je zrcadlově uspořádána k razníkům perforátoru. Části PL ohraničené perforací jsou značeny jako perforační pole (viz dále). Poslední řada perforačních polí je vždy otevřena směrem dolů, a proto v dolním okraji obrázků je pro lepší představu přerušovanou čarou vyznačeno „uzavření“ perforačních polí, ke kterému dochází jiným úderem perforátoru. V horní a po levé straně je vyznačeno číslování sloupců a řad perforace.
Druhý údaj kódu je shodný s nejnižším katalogovým číslem známky ČR (do budoucna též Československa), u které bylo doloženo použití daného perforátoru. Nerozhoduje tedy, u které známky byl perforátor poprvé použit. Příkladem je perforátor V185 Kmoch. Ten byl totiž dne 14. 4. 1998 poprvé použit u známky ČR kat. č. 187 (6,- Kč, R. Kubelík). Až následně dne 22. 4. 1998 u známky kat. č. 185 (4,- Kč, Fr. Kmoch).
Další údaj kódu v některých případech dále rozlišuje použitý perforátor. Jedná se zejména o případy, kdy: - k výrobě jedné známky jsou poprvé použity dva perforátory stejné řady (jde o známky z roku 1993), - u jednoho perforátoru dochází k výrazné a dlouhodobější změně hlavních charakteristických znaků, např. změna průměru perforačních razníků, dlouhodobě chybějící perforační razník.
Dalším údajem je písmeno či písmena, která vhodným způsobem rozlišují perforátory shodné řady (mají-li druhý údaj kódu shodný) a nebo průběh změn v perforátoru. Pro současné potřeby je dostačující následující:
m – perforátor obsahující perforační razníky s menším ø, tzn. PL mají menší ø PO (nezaměňovat s MaPO),
v – perforátor obsahující perforační razníky s větším ø, tzn. PL mají větší ø PO (nezaměňovat s VePO),
a, b, c… – pro stejný perforátor, u kterého došlo k výrazné změně hlavních charakteristických znaků.
Příklad: označení M3m znamená:
M – perforátor řady „M“ určený pro zhotovení perforace u známky o velikosti 22 x 26,5 mm,
3 – u známek ČR byl perforátor poprvé použit u výplatní známky kat. č. 3, Prezident Václav Havel (2,- Kč),
m – perforátor obsahuje menší ø perforačních razníků, tzn. přepážkové listy mají menší ø PO (z logiky věci vyplývá, že při rozlišení perforátoru M3m musí existovat další perforátor, v našem případě M3v).
Označení M3m by nemuselo být pro sběratele dostatečně zapamatovatelné, a proto každý perforátor označuji i slovně. Pro M3m uvažuji o pojmenování „malý Havel“ a pro M3v „velký Havel“.
C. Základní poloha perforátoru, určování a označování perforačních polí
Základním požadavkem, od kterého se vše odvíjí, je, aby orientace v perforaci byla vždy jednoznačná. Dosud používaná orientace odvozovaná od známkového pole je nevyhovující, jelikož je závislá na formátu obrazu známky, který je proveden na šířku a nebo na výšku. Při identifikaci polohy perforačního otvoru se tak většinou uvádějí obě možnosti. Např. u jednoho z perforátorů s SPO je vychýlený PO mezi ZP 24 – 29 při orientaci obrazu na šířku a nebo mezi ZP 15 – 16 při orientaci obrazu na výšku. Musíme zároveň počítat i se situací, kdy je perforátor obrácen o 180° (tzv. ORZ) a značení perforačních otvorů vůči známkovým polím doznává podstatných změn. Navíc perforace pokračuje do okrajů PL, kde k tisku známek většinou nedochází (tzv. hřebenový výběh). Zde se podle známkového pole nelze orientovat! K další komplikaci dochází, pokud jsou z perforátoru vyjmuty některé perforační razníky (příklady viz 1. díl). Ve všech výše uvedených případech však musí mít každý PO své pevné a ničím nezaměnitelné místo. Proto jsem pro potřeby tohoto článku zavedl několik termínů:
O úplné perforaci mluvíme tehdy, jsou-li použity všechny perforační razníky perforátoru (obr. 4a - d).
Perforační pole (PP) je pevně daná plocha přepážkového listu, která je při použití úplné perforace ze všech stran ohraničena perforací.
Základní poloha perforátoru je taková poloha, při které sloupce perforačních razníků výrazně přesahují v jeho dolní části přes poslední řadu perforačních razníků (obr. 4a - d). Určitou výjimkou je perforátor řady Č, u kterého je stejný přesah razníků jak v dolní tak i v horní části. Proto u tohoto perforátoru k určení základní polohy využíváme i další znaky (vychýlené perforační razníky).
Hřebenovým výběhem perforace je ta část perforace, která byla zhotovena jedním úderem perforátoru a která zároveň ohraničuje perforační pole poslední řady z horní, pravé a levé strany (např. na obr. 4b, 4c se jedná o perforaci, která plnou čarou vymezuje PP 51 až 55).
Typická vzdálenost perforačních otvorů je rovna vzdálenosti mezi středy sousedních PO, které nejsou vychýlené ze své polohy a které byly zhotoveny jedním úderem perforátoru. Typickou vzdáleností perforačních otvorů se liší jednotlivé řady perforátorů (známky mají odlišný rozměr zoubkování).
Při určování perforačních polí si musíme uvědomit několik zásadních rozdílů, kterými se liší od známkového pole. Perforační pole:
- při vyjmutí perforačních razníků nedoznává plošných změn a v tomto případě není u speciálních PL vždy ze všech stran ohraničeno perforací,
- je plocha, která v místě hřebenového výběhu perforace je ze spodní strany ohraničena perforací, která není zhotovena stejným úderem perforátoru (přerušovaná čára u obr. 4a – d).
Perforační pole se označuje v řadách vzestupnou číselnou řadou (1, 2, 3 …. ) zleva doprava a to od horní řady směrem k dolní (poloha perforátoru musí být v tzv. základní poloze); označení PP není ovlivněno, jsou-li použity pouze některé razníky perforátoru (viz Příklad 3 v oddíle D).
D. Orientace přepážkového listu podle základní polohy perforátoru
K zorientování PL tak, aby perforace kopírovala základní polohu perforátoru řady M, S a V tzn., aby perforace poslední řady PP byla otevřena směrem dolů, nás dovedou následující tři kroky:
• Tomuto požadavku vyhovuje zorientování standardního PL tak, aby datum a pořadové číslo bylo na levém okraji. Výjimkou je obrácené rámcové zoubkování (ORZ), kdy perforace PL při tomto zorientování nekopíruje základní polohu perforátoru. Důvodem je obrácení perforátoru o 180˚. Obdobně lze k orientaci PL využít polohy kontrolních barevných značek (KBZ), které jsou standardně v dolním okraji PL a nebo polohy barevné testovací stupnice (BTS), která je standardně na pravém okraji PL. Zde je nutno zdůraznit fakt, že z pohledu perforace se určení pravého, levého, horního a dolního okraje PL opět odvíjet od základní polohy perforátoru tzn. od perforace a není tudíž brán zřetel na obraz známky (porovnej obr. 6b a 6c).
• K ověření správnosti prvního kroku nám dopomůže nalezení místa, kde došlo k „nastavení“ perforace tzn. k nalezení místa, kde se setkává dolní (nejspodnější perforační otvory hřebenového výběhu) a horní (1. řada perforačních otvorů) konec perforátoru. Toto místo se většinou vyznačuje tím, že sousední PO jsou vůči sobě více či méně posunuty, a proto mezi nimi není dodržena typická vzdálenost PO. Na obrázcích jsou případy, kdy je vzdálenost (mezera) nejspodnějších PO z hřebenového výběhu vůči PO z 1. řady perforace větší než typická vzdálenost (obr. 5a) a nebo menší než typická vzdálenost (obr. 5b). Typická vzdálenost PO není dodržena ani tam, kde sloupce perforace neleží v přímce a jsou vůči sobě posunuty do strany (obr. 5c).
V případech na obr. 5a – 5c je „nastavení“ zaznamenáno vždy mimo plochu známky v horním okraji PL (nebereme na zřetel obraz známky, podle kterého by se jednalo v případě na obr. 5b o levý okraj). Určitou výjimkou je použití perforátoru s tzv. prodlouženým hřebenovým výběhem (obr. 5d). V místě hřebenového výběhu jsou sloupce perforace prodlouženy dolů o jeden perforační otvor, který pak zdvojuje perforační otvory v místě průsečíků sloupců a 1. řady perforace. I v těchto případech je řešením sledování typických vzdáleností PO. Na obr. 5d tak zjistíme, že perforace všech stran známky byla zhotovena jedním úderem perforátoru a snadno pak zorientujeme přepážkový list podle jeho základní polohy. Cílem druhého kroku je však odhalení ORZ, kdy „nastavení“ perforace je vždy v ploše známky (obr. 5e). Hledáme tedy známku, která leží v hřebenovém výběhu perforace, a proto dolní strana perforačního pole je operforována jiným úderem blokového perforátoru než zbývající tři strany. Zorientujeme-li PL podle základní polohy perforátoru, pak v případě na obr. 5e držíme známky vzhůru nohama. Datum a pořadové číslo je tedy u tohoto nestandardního případu na pravém okraji, KBZ na horním okraji a BTS na levém okraji PL.
• Posledním, třetím krokem je orientace podle vychýlených PO. To je využitelné v kombinaci s předcházejícími kroky a nebo samostatně, a to zejména u většiny speciálních PL (např. obr. 1, 2, 3b prvního dílu), u kterých z důvodu technologie výroby chybí ta část PL, kde je místo nastavení perforace a nebo kde lze nalézt datum a pořadové číslo (jednalo by se opět o levý okraj standardního či speciálního PL!) či KBZ nebo BTS. V následujících oddílech, které věnuji popisu perforátorů, vždy uvádím polohu nejvýrazněji vychýlených PO, které ho charakterizují (např. viz obr. 7). Neuvádím nevýrazně vychýlené PO, kterých je podstatně více.
Při použití prvního a třetího kroku dokážeme zorientovat i přepážkové listy perforované blokovým perforátorem řady Č. Tomuto odlišnému postupu se budu podrobněji věnovat v dalším díle článku.
Umíme-li PL zorientovat podle základní polohy perforátoru, pak můžeme určit i příslušné perforační pole (viz obr. 4a až 4d). Pro lepší představu uvádím ještě názornější příklady (obr. 6a, 6b, 6c), které přibližují závislost ve značení perforačních a známkových polí u 50-ti kusového PL. V prvním případě (obr. 6a) je ukázka platná pro formát obrazu známky, který je vytištěn na šířku. V druhém případě (obr. 6b) pro formát obrazu známky, který je vytištěn na výšku. U obou obrázků je perforace orientována podle základní polohy perforátoru. Všimněme si, že zatímco označení perforačních polí je vůči perforaci v obou případech neměnné (a to je naším cílem!), značení známkových polí se mění podle formátu obrazu poštovní známky.
K obrázkům 6a, 6b, 6c: Plnou čarou je znázorněna perforace, které je zhotovena jedním úderem perforátoru. Přerušovaná čára v horní a dolní části obrázku znázorňuje část perforace, která byla zhotovena předcházejícím a následujícím úderem perforátoru.
Výše uvedené definice a ukázky nemusejí být dostatečně srozumitelné. Proto uvádím ještě několik dalších příkladů, které pomohou k jejich pochopení:
Příklad 1: určení PP vychází ze základní polohy perforátoru, PP není závislé na poloze obrazu známky. Přepážkový list držíme v základní poloze tzn. tak, aby otevření hřebenového výběhu bylo směrem dolů; na orientaci obrazu známky nebereme zřetel:
- u známky č. 71 je formát obrazu známky 30 x 23 mm, v tomto případě je PP 1 rovno ZP 1 (obr. 6a);
- u známky č. 232 je formát obrazu známky 23 x 30 mm, v tomto případě je však PP 1 rovno ZP 41 (obr. 6b),
- v případě ORZ u známky č. 232 dochází k dalším změnám, v PP 1 není proveden tisk známky, to je rozříznuto a stává se součástí dolního a horního okraje po sobě jdoucích standardních PL (obr. 6c).
Příklad 2: označení perforačních polí vychází z úplné perforace - není tedy ovlivněno vyjmutím perf. razníků.
K výrobě PL Ema Destinnová (kat. č. 114) byla použita pouze menší část perforačních razníků blokového perforátoru, který se u jednoho z PL vyznačuje vychýlením 4. PO zdola mezi ZP 8 a 9. V našem případě se však jedná stále o PP 24 a 29 (viz obr. 1 předchozího dílu).
Příklad 3: určení PP vychází z úplné perforace a ze základní polohy perforátoru.
Ne vždy je jedno známkové pole rovno jednomu perforačnímu poli. Z ukázek na obr. 3a a 3b předchozího dílu jasně vyplývá, že došlo k vyjmutí perforačních razníků tak, že každá ze známek je vytištěna na dvou perforačních polích. V sešitkovém listu na obrázku 3b předchozího dílu je pak ZP 1 rovno PP 19/20. U speciálního PL, který je umístěn vedle sešitkového listu, je ZP 1 rovno PP 49/50.
E. Určování polohy perforačních otvorů
Dosud se určení polohy PO odvozuje pouze od známkového pole. Nyní lze při určení polohy PO využít stejné postupy, avšak ve vztahu k perforačnímu poli. Tento způsob určování polohy PO je s ohledem na shora uvedeným postupy praktičtější (viz příklad 2 v oddíle D).
Ne vždy však lze tento postup použít. U speciálních přepážkových listů nejsou používány všechny perforační razníky, a proto ZP někdy bývá složeno ze dvou perforačních polí. V těchto případech lze využít další postup, při kterém se přesné a neměnné určení polohy perforačního otvoru odvodí od řad a sloupců perforace, jejichž očíslování je vztaženo k úplné perforaci (viz obr. 4a až 4d). Každý perforační otvor je očíslován orientačním číslem, které udává jeho polohu od perforačního otvoru v nejbližším průsečíku řady (Ř) a sloupce (S) perforace. Perforační otvor s pořadovým číslem jedna je umístěn vždy v průsečíku řady a sloupce perforace. Písmena určují směr od průsečíku (h – nahoru, d – dolů, p – napravo, l – nalevo).
Příklad: orientační číslo Ř4/S2/5p znamená, že se jedná o 5. PO napravo od průsečíku 2. sloupce a 4. řady.
F. Shrnutí
Pochopení nových postupů a termínů je do určité míry složité a náročné. Souhlasím s názorem, že se jedná o značný zásah do dosavadní praxe. Přesto se domnívám, že se jedná o krok správným směrem. Výše uvedené postupy pokládám za nejjednodušší cestu k identifikaci perforátorů a k zmapování jejich použití. Známky České republiky jsou ale pouze jedním dílem z většího celku. Teprve doplnění údajů o známky Slovenska od roku 1993 a zejména o známky Československa nám dá ucelený obraz o dané problematice. V tomto ohledu si je nutno uvědomit, že značení blokových perforátorů bude u většiny zde popsaných perforátorů posunuto do období před rokem 1993. To již ale není předmětem tohoto článku a ani cílem mé studie. Chci dále upozornit na fakt, že určování perforátorů bude středem zájmu velmi úzkého okruhu specializovaných sběratelů. Většina filatelistů se uspokojí pouze s výstupy, které jsou též zapracovány do následujících částí článku, a které až na některé drobnosti budou shodné s dosavadním rozlišováním.
Pro potřeby specializovaných sběratelů jsou všechny podstatné údaje tohoto článku k dispozici na webové adrese – www.sweb.cz/rudolf.oppolzer. Tyto údaje zde budu průběžně doplňovat a upřesňovat.
III. Blokové perforátory řady V
A. Rozlišení
Na základě materiálu, který jsem měl k dispozici, mohu potvrdit použití celkem čtyř blokových perforátorů řady V určených pro poštovní známky ČR o rozměru 44 x 26,5 mm. Jejich nejvýraznější identifikační znaky perforace jsou zobrazeny na obr. 7.
Obr. 7- Standardní PL s perforací blokových perforátorů řady V a s vyznačením jejich hlavních identifikačních znaků
Nepomucký (V4) – použití tohoto perforátoru u známky České republiky s nejnižším katalogovým číslem je doloženo u známky Svatý Jan Nepomucký (kat. č. 4). Perforace tohoto perforátoru je označována jako MaPO. K identifikačním znakům tohoto perforátoru patří:
a) Průměry perforačních razníků a tedy i perforačních otvorů jsou menší (cca 1,0 mm) než u zbývajících blokových perforátorů řady V, u kterých jsou cca 1,18 mm.
b) Perforátor obsahuje celkem šest perforačních razníků, které mají větší průměr (cca 1,18 mm). Jedná se vždy o 4. perforační otvor napravo od průsečíků 3. sloupce perforace a 6. až 11. řady perforace (viz obr. 7 – zobrazeno 6-ti body). Tyto větší perforační otvory nalezneme mezi PP 23 a 28 (Ř6/S3/4p), 28 a 33 (Ř7/S3/4p), 33 a 38 (Ř8/S3/4p), 38 a 43 (Ř9/S3/4p), 43 a 48 (Ř10/S3/4p), 48 a 53 (Ř11/S3/4p).
Klášter (V7) – použití tohoto perforátoru u známky České republiky s nejnižším katalogovým číslem je doloženo u známky 1000 let Břevnovského kláštera - UNESCO (kat. č. 7). Perforace tohoto perforátoru je označována jako VePO. K identifikačnímu znaku tohoto perforátoru patří:
a) Mezi PP 46 a 51 je výrazněji vychýlen 13. perforačního otvoru zleva (Ř11/S1/13p) a to směrem nahoru.
Sokol (V62) – použití tohoto perforátoru u známky České republiky s nejnižším katalogovým číslem je doloženo u známky Tradice české známkové tvorby – Sokol v letu (kat. č. 62). Perforace tohoto perforátoru je označována jako VePO. K identifikačním znakům tohoto perforátoru patří:
a) Mezi PP 8 a 9 je vychýlen 3. perforační otvor shora (Ř2/S4/3d) a to směrem nahoru a zároveň doprava.
b) V průběhu použití tohoto perforátoru dochází mezi PP 47 a 52 k výraznějšímu vychylování 12. perforačního otvoru zleva (Ř11/S2/12p) a to směrem doleva a dolů.
Kmoch (V185) - použití tohoto perforátoru u známky České republiky s nejnižším katalogovým číslem je doloženo u známky Výročí osobností - František Kmoch (kat. č. 185). Perforace tohoto perforátoru je označována jako VePO. K identifikačnímu znaku tohoto perforátoru patří:
a) Mezi PP 1 a 51 je řada výrazně vychýlených perforačních otvorů. Jedná se zejména o 2. a 3. PO zleva (Ř1/S1/2p a Ř1/S1/3p) směrem od sebe a 4. a 5. PO zleva (Ř1/S1/4p a Ř1/S1/5p) směrem k sobě.
B. Varianty
Za celou dobu tisku poštovních známek České republiky byly v PTC a.s. přestavovány perforátory řady V pouze jednou, a to pro perforaci aršíku kat. A110/113, Ochrana přírody – Chránění savci (WWF).
Při perforaci aršíků byl použit perforátor V4 Nepomucký, který lze určit podle menších ø PO. Dále byl použit perforátor V62 Sokol, který má mezi PP 8 a 9 (pod ZP 3 horního aršíku) vychýlený 3. PO shora (Ř2/S4/3d) a to směrem nahoru a zároveň doprava. Jedná se o hlavní identifikační znak tohoto rámce - viz obr. 7.
Jak je z obrázku 8 patrno (arch je zorientován podle základní polohy perforátoru), vyjma perforačních razníků potřebných k perforaci známek aršíku, byly v perforátoru ponechány i některé perforační razníky, které zasahovaly již mimo plochu aršíků. Jednalo se o celou šestou řadu, kterou zároveň nad a pod přesahovaly vždy dva razníky všech šesti sloupců. V místě hřebenového výběhu bylo v každém sloupci ponecháno vždy po čtyřech perforačních raznících.
C. Souhrnný přehled použití
Tabulka 1 obsahuje přehled blokových perforátorů řady V použitých u známek ČR tištěných v PTC a. s. rotačním ocelotiskem kombinovaným s hlubotiskem (OTr + HT). Tabulka obsahuje pouze datumy, které jsem měl k dispozici. Při určování perforátorů jsem většinou vycházel z jednotlivých v tomto článku nepopsaných identifikačních znaků perforace. Důvodem je fakt, že tyto znaky jsou nepatrné a že vedle několika málo celých PL jsem měl k dispozici pouze dochované pásy známek s pořadovým číslem a datumem tisku na okrajích PL.
Tabulka 1 - souhrnný přehled použití blokových perforátorů řady V u poštovních známek ČR (1993 – 2005)
Poznámka 1 - v Poštovním muzeu v Praze jsou uloženy nerozřezané standardní PL s datumem 18.III.96 (perforátor V4 – Nepomucký) a s datumem 19.III.1996 (perforátor V62 – Sokol).
Poznámka 2 - pro známky vlepované do zn. sešitků byl použit perforátor řady M, který měl menší ø razníků.
D. Rozlišení pro sběratelské účely
Na oddíly „Rozlišení pro sběratelské účely“ v tomto a v následujících dílech článku budeme prosím pohlížet pouze jako na doporučení, které uvádí jednu z možností při výběru známek do sbírky. Uvedená problematika bude vždy zpracovaná pro sběratele, který do sbírky zejména zařazuje:
- poštovní známky, u nichž byly k výrobě perforace použity alespoň dva perforátory a rozdílné průměry perforačních otvorů jsou odlišitelné prostým zrakovým srovnáním a
- nejvýraznější vady a odlišnosti perforace (Pozor, právě tímto způsobem lze též u jedné poštovní známky se stejným průměrem perforačních otvorů doložit použití více perforátorů).
Za prosté zrakové srovnání je pro potřeby tohoto článku považováno porovnávání rozdílů pouhým zrakem tzn. bez použití jakýchkoli optických nebo jiných technických prostředků. Za optické prostředky nejsou považovány brýle sloužící dané osobě ke korekci vady zraku. Předpokladem pro prosté zrakové srovnání je srovnávací materiál. V případě perforátorů řady V postačí páska dvou známek buď perforovaná perforátorem V4 a nebo jedním z perforátorů V7, V62, V185.
Rozdílné ø PO:
a) Rozdílné ø PO lze pozorovat mezi perforátorem V4 Nepomucký (menší ø PO - perforace označovaná jako MaPO) a zbývajícími třemi perforátory řady V (větší ø PO - perforace označovaná jako VePO).
b) U emise Osudy dobrého vojáka Švejka byl použit perforátor V62 Sokol (větší ø PO; perforace označovaná jako VePO). K výrobě sešitkových listů byl použit perforátor řady M (menší ø PO; perforace označovaná jako MaPO).
Do sbírky doporučuji vždy zařadit dva čtyřbloky (nejlépe rohové), kdy každý dokládá použití jednoho z předmětných perforátorů. U aršíku Chránění savci (A110-3) zařadíme celé aršíky. Přehled poštovních známek ČR, u kterých jsou rozdílné ø PO odlišitelné prostým zrakovým srovnáním, je uveden v následující tabulce 2:
Legenda k tab. 2:
- v horní části tabulky je srovnání použití perforátorů V4 s menším ø PO a ostatních (V7, V62 a V185) s většími ø PO,
- v dolní části tabulky je srovnání použití perforátoru řady M s menším ø PO a V62 s větším ø PO,
- číslice pod kódy perforátorů uvádějí počet dnů, po které byla známka perforována daným perforátorem.
Vady a odlišnosti perforace:
a) Šest větších PO mezi menšími PO, které charakterizují perforátor V4 Nepomucký, který byl použit u známek ČR kat. č. 4, 11, 46, 47, 62, 77, 81, 82, 115, 152, 159, 161, 185, 186, 270 a 300-301. Uvedenou odlišnost perforace lze zdokumentovat již páskou dvou známek.
b) Nejvýrazněji vychýlené perforační otvory uvedené na obr. 7. Bude se zejména jednat o vychýlené PO charakterizující perforátor V62 Sokol a V185 Kmoch.
c) Vynechaný PO (Ř9/S2/1) u známky Osobnosti – V. Nezval (kat. 256).
Rudolf OPPOLZER (rudolf.oppolzer@seznam.cz) [1] Specializovaný katalog poštovních známek a celin České republiky rok 1996, Sekce sběratelů českých známek SSČsZ SČF ve spolupráci se Společností celin SČF. Praha 1997, s. 69
[2] Procházka, J.: Vady a odchylky perforace na českých známkách. Filatelie 10/1997, s. 10 - 11
[3] Vondřich, M.: Tisk poštovních známek v Poštovní tiskárně cenin (5). Filatelie 9/2004, s. 40 - 41
[4] Vondřich, M.: Tisk poštovních známek v Poštovní tiskárně cenin (4). Filatelie 8/2004, s. 29 - 30
[5] Beneš, F. ml.: Některé otázky kolem perforace nových známek ČR. Filatelie 3/2003, s. 34 – 36
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz