Zpravodaj 3/2008: Na návštěvě u Oldřicha Pošmurného

Datum vydání: 31. 10. 2010


S výtvarníkem Oldřichem Pošmurným jsem se poprvé osobně setkal v souvislosti s podpisem pamětních listů, připravených k inauguraci poštovní známky emise Dětem – Povídání o pejskovi a kočičce. Pro tuto inauguraci jsem se rozhodl zcela spontánně, neboť jsem si zavzpomínal na dětství a vybavil si kreslené pohádky O pejskovi a kočičce, které byly vydány nejen knižně, ale byly zpracovány i jako televizní večerníčky pro děti s nezapomenutelným hlasem herce Karla Högera (mimochodem tyto večerníčky vyšly na DVD začátkem srpna v edici 60 nejlepších večerníčků č. 11). Času pro zajištění této inaugurace bylo pramálo, a tak nezbylo nic jiného, než oba autory známky, kteří se inaugurace nemohli osobně zúčastnit, Oldřicha Pošmurného i Jaroslava Tvrdoně, navštívit osobně a pamětní listy nechat podepsat předem.


S Oldřichem Pošmurným jsem si měl o čem povídat. V atelieru svého rodinného domku měl zrovna rozpracovány návrhy vstupenek na Světovou výstavu Praga 2008 a další publikaci České pošty, zaměřenou tentokrát na historii filatelistických výstav Praga. Ta se řadí již jako čtvrtá v pořadí ke zdařile graficky zpracovaným publikacím, které pošta postupně vydává (2002 - 10 let české poštovní známky, 2004 - České poštovní známky v ocelorytině a tisku z plochy a 2006 - 15 let činnosti České pošty - vydávání poštovních známek).

I když jsem v den návštěvy byl v časové tísni, stačil jsem se dozvědět, že pan Pošmurný je mimo jiné sběratelem přívěsků na klíče, obzvláště takových, které něco dovedou, že je od srdce věrným foglarovcem, a že se kromě grafiky věnuje okrajově také psaní. Na důkaz toho jsem obdržel dvě malé povídkové knížky, které obsahují celkem 23 krátkých povídek, které sám autor nazval příběhy ze života. Řada těch příběhů je až neuvěřitelná, psána velmi čtivým humorným jazykem. Již všechny tyto skutečnosti rozhodly o tom, že se do atelieru Oldřicha Pošmurného musím vrátit, abych se dozvěděl více zajímavostí, se kterými bych rád naše čtenáře seznámil. Pan Pošmurný mi vyhověl, proto jsem se s ním setkal znovu koncem července.

Chtěl jsem se dozvědět co nejvíce informací, které by pro filatelisty mohly být zajímavé, a tak se také stalo. Oldřich Pošmurný mi moji roli „novináře“ ulehčil tím, že mi zapůjčil svoji knížku „Život a dílo“ a dále časopis Bobří stopou – zpravodaj SPJF č. 54 ze září 2006, ve kterém byl otištěn rozhovor s ním. A kde tedy začít? Inu sluší se uvést alespoň stručná životopisná data.

Narodil se 8. dubna 1942 v Táboře. Dětství prožil ve Voticích u Benešova, ve 13 letech se s rodiči přestěhoval do Prahy. Po skončení studií (1956-1960) působil jako výtvarný redaktor v nakladatelství Svoboda. (Z tohoto období mě napadá prozradit, že spolužákem Oldřicha Pošmurného na základní škole byl známý muzikant Ivan Mládek). Vojenskou službu absolvoval v letech 1961 – 63. V prvním roce jako ZZVP (zástupce zástupce pro věci politické) v Hranicích; v této době zakládá divadelní soubor MRK, se kterým jezdil po Západních Čechách s hrou, kterou napsal, nastudoval s vojíny, k níž namaloval kulisy a zahrál si i hlavní roli. V druhém roce byl členem týmu, který připravoval po výtvarné stránce Muzeum Pohraniční stráže v Praze na Karlově. V roce 1964 se poprvé oženil, po třech letech se rozvedl. V roce 1973 se seznamuje a začíná žít se spisovatelkou, textařkou a překladatelkou Aidou Brumovskou, se kterou se oženil v roce 1983 a žije s ní dodnes.

Od roku 1968 zvolil výtvarnou činnost jako svobodné povolání. Zabývá se knižní typografií, užitou a propagační grafikou, návrhy firemních a ochranných známek, značek a symbolů, výtvarným řešením podnikových propagačních materiálů, jednotným koordinovaným stylem a informačními systémy podniků, institucí, hotelů a nemocnic. Dále navrhuje písma a také poštovní známky.

V roce 1974 spolu s Václavem Kučerou zakládá skupinu Typo &. Mezi členy patří také další autoři známkové tvorby R. Vaněk a J. Solpera, později se mimo jiné přidávají také P. Hrach, C. Istlerová, J. Jiskra, J. Rathouský a Z. Ziegler.

Zabývat se zde oceněním tvorby Oldřicha Pošmurného by zabralo mnoho místa. Obdržel řadu vyznamenání a cen od nakladatelství Svoboda, Práce, Olympia, Naše Vojsko a v soutěži Nejkrásnější knihy - převážně za knižní typografii, ale získal také čestný diplom redakce deníku Mladá fronta za první místo v anketě Volíme nejlepší čs. poštovní známku roku, a to za rok 1986. Vítěznou známkou se stala známka Pofis č. 2755 s námětem 100 let od zavedení R-nálepky.


Touto známkou vstoupil Oldřich Pošmurný do známkové tvorby a hned se umístil na prvním místě. Stejná známka získala 2. cenu v soutěži ministra spojů ČSSR. Graficky upravil emisi Cirkusy a varieté ve stejném roce. V roce 1988 navrhuje poštovní známky Pofis 2829-30 a v roce 1990 z jeho dílny pochází známka Pofis 2946 s Miladou Horákovou. Ale se jménem tohoto výtvarníka se setkáváme i po rozdělení Československa. Již v roce 1994 se grafickou úpravou podílí na emisi Pravěcí veleještěři Zdeňka Buriana a od roku 2002 také navrhuje dopisnice k 100. výročí narození astronoma K. Hujera a k 90 letům českého skautingu. V roce 2003 dopisnice k výstavě Ostropa, v roce 2004 k Miléniu města Žatce, v roce 2005 k výročí Broučků Jana Karafiáta, v roce 2006 k III. výstavě Euregia Egrensis – Karlovy Vary a 2007 k Národní výstavě Hradec Králové. Z jeho atelieru pochází také dopisnice k výročí Žďár nad Sázavou – 400 let městem.

Ke známkám se vrací až v roce 2007, kdy se zhostil grafické úpravy kresby J. Petráčka na známce Europa – Skauting a navrhnul známku emise Dětem s námětem Rychlé šípy včetně obálky sešitku, FDC a razítka. V závěru roku ještě navrhnul známku ČR v Schengenském prostoru. V roce 2008 se graficky podílel na již dříve zmiňované známce s pejskem a kočičkou od Josefa Čapka.


Ale Oldřich Pošmurný zůstává v paměti filatelistů ještě v souvislosti s pořádanými filatelistickými výstavami Praga. Stal se totiž hlavním výtvarníkem výstavy Praga 1988, kde je autorem kromě loga výstavy většiny pamětních razítek, příležitostných dopisnic (u některých přizval ke spolupráci Pavla Sivka), ale také grafického zpracování katalogů výstavy, propagačních bulletinů a ostatních materiálů.


Za tuto práci získal stříbrnou medaili a diplom. Spolu s Václavem Kučerou se na stejných materiálech podílel již v souvislosti s výstavou Praga 1978. V roce 1989 navrhuje logo výstavy Bratislava 89. Po výstavě Praga 88 ve stejném grafickém designu zpracovává také Sborníky článků, které navazují na velkou Specializovanou filatelistickou příručku z roku 1988.


Pro Českou poštu dále navrhuje obálky emisních plánů, oblíbených brožur filatelistů, ze kterých se v předstihu veřejnost dozvídá, jak budou poštovní známky příslušného emisního roku vypadat. Pro právě skončenou filatelistickou výstavu Praga 2008 navrhnul výstavní razítka, vstupenky a řadu dalších materiálů. Je také autorem dopisnice k výročí 90 let pošty českých skautů.


Již jsem se zmínil, že jedním z oblíbených autorů Oldřicha Pošmurného je Jaroslav Foglar, jehož knížky si zamiloval jako kluk. Dokládá to i další zajímavá sbírka artefaktů, které se nacházejí v jeho atelieru, a to ježků v kleci, kterých tu jsou téměř tři desítky.


Sbírá také chlapecké časopisy Mladý hlasatel, Junák a Vpřed a starší vydání „foglarovek“. Jeho sbírka je téměř kompletní. Je také například autorem loga oslav 100 let od narození Jaroslava Foglara, které proběhly v roce 2007, či logotypu pro Klub skautských sběratelů Junáka.


Všeobecný zájem o J. Foglara se dostal do povědomí nakladatelů, zabývajících se touto tematikou (Olympia a Leprez) a ti jej zvou ke spolupráci při vydávání knih z této oblasti. Podle jeho návrhů byly také realizovány krabičky, ve kterých se prodávají ježci v kleci.

Nemohu se v tomto článku podrobně zabývat hlavní profesní činností autora – grafickými návrhy logotypů a značek, zato bych se chtěl ještě zmínit o návrzích příležitostných poštovních razítek, kterých má Oldřich Pošmurný na svědomí pěknou řádku.


Vytváří také ambigramy = slova (jména), která lze číst stejně hlavou dolů; připomínám jeho razítko k Valentýnovi. I dnešní můj podpis na konci reportáže bude jako ambigram z dílny autora, který mi ho věnoval.



Autor: Josef Fronc
fronc@cbox.cz

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz