Jaroslav Lešetický
Datum vydání: 22. 1. 2019
Jaroslav Lešetický se narodil roku 1866 a zemřel 6. 10. 1936. Svůj život věnoval především filatelii. Nedá se mu v žádném případě upřít jeho nadšení pro věc a pro filatelii samotnou. I když od jeho smrti uběhlo přes osmdesát let, dodnes ho zná snad každý filatelista, který se v oboru pohybuje. To se o některých dalších osobnostech naší filatelie nedá tak jednoznačně říci. Byl v začátcích a u založení KČF v Praze, časopisu Český filatelista, Tribuna filatelistů, Filatelistická revue i naší prvorepublikové filatelie. Někdy s nadšením a někdy i z velké vypočítavosti, ale v každém případě jeho podíl na vzniku přetiskové emise PČ 1919 je bezesporu tím nejhorším, co naší filatelii mohlo potkat. Spekulace, nekontrolovaný tisk různých hračiček, které si sběratelé sami vymýšleli a do tiskárny donášeli, ministerská vydání, komínová vydání, makulatura a spousty jiného nenávratně poškodilo naší filatelii na desítky let. Za tím vším stál Jaroslav Lešetický. Nebyl pochopitelně sám, ale jeho pravomoce sahaly dost vysoko a jeho přemýšlivá filatelistická hlava byla u většiny těchto záležitostí. Přestože byl u počátku tisku PČ 1919 (mohl tedy mít velký znalecký náskok před ostatními) a své jméno si na tomto všem postavil, nebyl to zrovna dobrý znalec, který nechyboval. Snažil se vytvářet a pilně i budovat dojem prvního a neomylného znalce ČSR známek u nás. Dopadlo to dost prabídně a jeho znalecké omyly jsou dodnes nechvalně proslavené. O tom všem a nejen o tom je tento článek.
Český filatelista
Lešetický byl u zrodu našeho legendárního časopisu Český filatelista. Jedná se o první český filatelistický časopis vydávaný KČF v Praze a to již od roku 1896. Dnešním pohledem se nedá říci, že by jeho články byly vysoce odborně založené. Spíše naopak. Při čtení působí dost i dobovým naivním způsobem, když se v nich například dočtete spousty nepřesností či vyložených hloupostí, u kterých se dnešní filatelisté pochopitelně chytají za hlavu. O klihu (lepu) například napsal. „jest lépe odstraniti ho, než nechati, poněvadž pak, když přece začne škodlivě působiti, jest již pozdě“ nebo „Jakmile se voda vaří, vzdálíme plamen a klademe na ni známky tak, aby se líc nesmočil. Posečkáme chvíli (5-10 minut), při čemž známky bedlivě pozorujeme.“
Podobné rady pochopitelně filatelii spíše uškodily, ale jsou to dobové záležitosti a začátky jsou pochopitelně vždy těžké a tak se to dá s přimhouřením oka prominout. Jeho tehdejší anglické překlady jsou také dost nepřesné a matoucí. Nu a ty jeho filatelistické příběhy si vzal na paškál například již Jaroslav Ježek – Sen Jaroslava Lešetického – studie takřka psychoanalytická ve Filatelii 1970. Z nich docela dobře vyčetl a vystihl povahu Jaroslava Lešetického.
První ČSR známka
Co se musí Lešetickému především ponechat, jsou jeho zásluhy na našich prvních ČSR známkách. Nejlépe to vystihuje rozhovor v Českém filatelistovi, který je veden s Alfonsem Muchou: „Již několik dní před převratem byl jsem vyzván dopisem zesnulým Ing. Jar. Šulou, bych připravil návrh poštovních známek pro československý stát. Hned po převratu dostavil se ke mně vrchní oficiál Lešetický v zastoupení poštovní správy a žádal, abych zhotovil návrh nové známky. Ovšem, že jsem ochotně uvolil. Jednalo se o to, aby ještě do rána příštího dne byl návrh hotov k reprodukci, čemuž jsem také vyhověl.“
To se tedy Lešetickému nedá v žádném případě upřít, že u tohoto záslužného činu byl spolu s Jaroslavem Šulou. Udává se, že Lešetický 30. 10. 1918 požádal malíře Alfonse Muchu, aby zhotovil do tří dnů návrhy na nové výplatní, novinové, doplatní i spěšné známky.
PČ 1919
Když se přetisky PČ 1919 připravovaly, byl Jaroslav Lešetický právě na vrcholu své kariéry. Ať už jako filatelistická autorita, tak i jako vrchní poštovní oficiál byl za vším, co se kolem PČ 1919 vůbec dělo. Především z jeho hlavy a hlavy dalších filatelistů (například Jaroslav Šula také nebude úplně bez viny) vyšel nápad, jakým způsobem využít neplatné rakouské a maďarské známky. Nová československá republika ale v žádném případě nepotřebovala jakákoliv provizoria, a to navíc přetisková s příplatkem. Měla totiž již dostatek vlastních a nově vydaných známek emise Hradčany. Vliv Jaroslava Lešetického a možná několika dalších přesto nebyl malý a povedlo se jim prosadit naprosto neopodstatněné vydání přetiskové emise Pošta Československá 1919. Tato věc poškodila naší filatelii v takovém měřítku, že dlouho o naše známky nebyl v cizině prakticky žádný zájem. Každému přemýšlivému filatelistovi totiž brzo došlo, že se jedná čistě o spekulační vydání (dokonce příplatková), které má za cíl vytáhnout z filatelistů jenom peníze. Když se objevily i další opičky typu ministerských vydání (tak jsou označované především známky 4 K a 10 K žilkované PČ 1919 a především 4 K s obráceným přetiskem). Různá komínová vydání, která měla být spálena, ale rozhodně nebyla a postupně se dostávala na trh. Ať už různé obrácené přetisky, dvojité hračičky a pacičky. Dnes to jsou známky prodávané za tisíce a milióny, ale jejich spekulační charakter jim již nikdo nikdy neodpáře. A také to, že velké množství skladových zásob PČ 1919 posloužila Lešetickému či Šulovi (ten si následně i díky tomu založil i obchod se známkami). Někde se dokonce Lešetický zmiňoval a vychloubal jak obrovské množství známek s přetiskem PČ 1919 ověřil, a to údajně až 70 000 exemplářů. Pokud by za den ověřil-odzkoušel dejme tomu 100 exemplářů, kromě práce, kterou odváděl v zaměstnání a i ve filatelie, by nedělal nic jiného a časově by to pochopitelně nemohl stihnout. Je to tedy tak, že minimálně 80-90% známek bylo z jeho skladů-zásob a dal na ně pouze svou znaleckou značku. V tomto případě spíše obchodnickou – majetnickou, protože k tomu docházelo pravděpodobně již těsně po přetištění či přeprodávání známek dalším obchodníkům. Na jeho obranu tuto praxi určitě prováděl i Jaroslav Šula a další, ale asi i díky tomu, že Šula zemřel poměrné mlád, nedopustil se žádných dalších chyb při opravdovém a dalším znaleckém zkoušení (známky, které nepocházejí z jejich zásob). Tedy tak jako jeho kolega Jaroslav Lešetický.
Lešetický jako publicista a aktivní redaktor
Jeho publikační práce je rozsáhlá. Psal snad pro všechny tehdejší filatelistické časopisy. Byl v začátcích Českého filatelisty. Následně přešel do nově založené Tribuny filatelistů, aby pak opět přeběhl dále (když už asi zjistil, že ho Tribuna nepotřebuje) do nového časopisu Filatelistická revue. Vydal první monografii Pošta Československá 1919 – přetisková emise. Uvedené informace v této monografii je nutné, ale brát s rezervou. V monografii si pravděpodobně vymýšlel i samotné náklady známek, kde buď chtěl docílit větší hodnoty a vzácnosti, či je sám přesně prostě neznal. Což je věc, kterou nechtěl filatelistům připustit. Jako první vydal i několikadílné drobné příručky – Filatelistické Rozpravy. Tuto práci je nutné hodnotit kladně, protože tehdy filatelii vysoce propagovala.
Lešetický jako znalec
Příkladů, kdy Lešetický chyboval, je hodně a někdy dost diletanským způsobem (při dnešním pohledu). Snad jen ty známky, které měl přímo ze své zásoby z přetiskovací akce PČ 1919 a nesou jeho znalecké ověření jsou pravé. To, co dále ověřoval, je většinou už dost sporné. Stačí zmínit příklad, který zveřejnil Jan Karásek v roce 1972. Na atestu je pozoruhodné, že je na něm fotografie zkoušejícího místo samotné známky – což by bylo pochopitelně mnohem užitečnější vzhledem k možným machinacím, které se daly již v oné době předpokládat.
Vůbec to byl narcis tenhle Lešetický. Připomíná mi jednoho dnešního znalce, který se chová podobně. V katalogu i časopisech najdete jeho fotku na mnoha místech. Jeho znalecké inzeráty zachycují tvář možná i dvacet let starou. Do televize chodí v kraťasech a zdá se, že růžová je jeho oblíbená barva, protože jinak ho nevidíte ani na velkých výstavách. Snad jen ty filatelistické znalosti jsou větší než měl Jaroslav Lešetický.
Už z prvotního zobrazení je vidět, že se jedná o docela jednoduchý padělek
Lešetický a jeho spor s Hirschem
Tribuna filatelistů a především E. Hirsch v začátcích vydávání tohoto dalšího filatelistického časopisu (1921) Lešetického potřeboval. V prvních letech vydávání Tribuny zcela jistě Hirsch Lešetického využil k odborné záruce nového časopisu. Je možné, že některé jeho vlastnosti mu nebyly sympatické a především to, dělat advokáta PČ 1919 určitě nebylo v záměru Ervína Hirsche, který se snažil bojovat za očistu filatelie. Dokud tedy Lešetický psal pro Tribunu filatelistů, bylo vše v pořádku a nic výrazného se pochopitelně proti Lešetickému nepodnikalo. Jakmile se ale dohodl s novým filatelistickým časopisem Filatelistická revue (1929) a majitelem Karlem Kaplánkem, pro kterého psal již v začátcích časopisu, vznikaly postupně rozsáhlé spory s E. Hirschem. Hirsch určitě viděl v novém periodiku konkurenci a ke K. Kaplánkovi také nechoval zrovna velké sympatie. Tím Lešetický ztratil podporu a ochranu E. Hirsche a ten se do něj pustil hlava nehlava. Je to období vleklých sporů a odhalování velkých znaleckých omylů Lešetického. Ať už to bylo odsouzení znalectví Lešetického na padělcích pražského revolučního vydání (1929). Padělek 10 K žilkované (1936). Spor o 2 K tmavomodrou, která byla do tiskárny donesená k přetištění PČ 1919 již s razítkem – tedy použitá ...atd. Vše bylo ukončeno pochopitelně dost neslavně a to uzavřením znaleckých služeb Lešetického.
Zrušení zkušebny – Tribuna filatelistů 1930 uvádí. „Jak jsem již oznámili, rozhodl se „Spolek obchodníků známkami“ zrušit svoji zkušebnu a sice z toho důvodu, že nemohl nadále nésti morální záruku za zkušební činnost jediného funkcionáře zkušebny, pana Lešetického. Pro čsl. filatelii je úplně lhostejné a vedlejší, zda se p. Lešetický této funkce vzdal, či zda jí byl zbaven, hlavní je, že zkušební činnost pana Lešetického bude napříště docela soukromého rázu a nebude se dáti pod spolkovou záštitou. V zájmu pravdy však konstatujeme, že již ve schůzi „Spolku obchodníků“ ze dne 14. listopadu 1929 bylo usneseno, poděkovati panu Lešetickému za dosavadní jeho činnost a oznámiti mu, že se na jeho další služby nereflektuje. Teprve o čtyři dny později, 18. listopadu 1929, odeslal pan Lešetický svůj resignační dopis. Nebylo by tedy divu, kdybychom se domnívali a s námi každý logicky usuzující čtenář, že je přece jen nějaká spojitost mezi usnesením ze dne 14. a resignací ze dne 18. listopadu. Ale jak jsme řekli, pro naši filatelii to nemá význam a proto by bylo zbytečné dále o tom psát.
Závěr
K závěru tohoto článku si propůjčím věty ze slavné knihy Václava Nebeského – Filatelistovo podzimní rozjímání, který pojednání o Lešetickém ukončuje následovně: „Těžko přetěžko pak vážit, hodnotit a rozhodovat o osobnosti tak rozporuplné; není lehké vynést rozsudek o vině či zásluhách, popírá-li se jedno druhým, ruší-li klady a zápory a naopak. V takových případech užívá soud chvalně známé formulace: Odsuzuje se s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem. Zkusím převrátit tu právnickou formulaci vzhůru nohama a uzavřít: Osvobozuje se s ohlédnutím od přitěžujících okolností. Je-li to spravedlivé, nevím. Je to však lidské.
Použitá literatura:
Český filatelista
Tribuna filatelistů
Filatelistická revue
Filatelie
Filatelistovo podzimní rozjímání – Václav Nebeský
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz