Zpravodaj 1/2005: Druhy perforátorů a jejich použití v PTC a.s. Praha - I
Datum vydání: 18. 7. 2005
Pro účel tohoto seriálu se nezabývám historickým vývojem názvu společnosti, která zajišťuje tisk poštovních známek. V současnosti se jmenuje Poštovní tiskárna cenin a.s. Praha a sídlí v Praze Holešovicích na Ortenově náměstí. Již řadu let je vybavena stroji, na kterých se známky tiskly a tisknou i v současnosti. Budu se tedy zmiňovat i o emisích, které se tiskly v období, kdy to ještě PTC nebyla, protože název není podstatný. Podstatné je, že jedním z technologických kroků při výrobě známek je i perforace TA, a že používané perforátory prodělávají své změny, na které se chci zaměřit. Dnes, v prvním dílu podám obecnější informace o perforátorech, v dalších dílech se zaměřím na jednotlivé konkrétní perforátory.
Hlavně v poslední době, kdy se sběratelé současných českých známek při mapování všech znaků, podle kterých rozlišují jednotlivé varianty PA, TL nebo A, soustřeďují i na perforaci a její odchylky, budou tyto informace pro řadu sběratelů poučné. Není to tak dávno, co proběhla na stránkách Zpravodaje diskuse několika členů na téma velikost PO u známek tištěných na rotačkách Wifag a jejich označení pro potřeby filatelistické terminologie (v č. 1/03 str. 15-17; č. 3/03 str. 21-22 a č. 4/03 str. 41). Domnívám se, že nastala ta správná doba pro uzavření diskuse a zveřejnění závěrů, které budou zahrnuty do odborné literatury včetně filatelistické terminologie. Další důležité informace – perforátory známek ČSSR a ČR známek tištěných technikou OTp, popsali v Merkur-Revui naši členové František Graman a Zdeněk Koupal. Bylo to v číslech 2 – 4/03. Přesto bude vhodné doplnit i tyto informace a seznámit s nimi naše čtenáře.
Po rozhovoru s vedoucími pracovníky PTC mohu potvrdit následující domněnku, která ode mne již v textu předcházejících článků o PO zazněla. "Perforace slouží ke snadnému oddělování známek od sebe" – to jsou slova nejvyšších představitelů tiskárny a jsou v podstatě pravdivá. V rámci diskuse s nimi zazněl z rozhovoru podiv nad tím, že se sběratelé věnují odchylkám v perforaci. Snaha přimět někoho v tiskárně k označení perforátorů a ještě evidovat jejich použití (hlavně u rotačního tisku) je již definitivně Sci-Fi. Možná se dozvíme počet používaných perforátorů pro jednotlivé formáty známek, současně používané průměry razníků, ale víc nic. To, že máme vypozorované některé odchylky, na základě kterých umí-me rozlišit, kterým perforátorem byly známky perforovány, je naše plus. Přesvědčil jsem se, že o nich víme více údajů než lidé, kteří se o ně starají. Je to dáno tím, že my jsme sběratelé a vše pečlivě studujeme, pro ně je to každodenní rutina. Navíc se některé perforátory řadu let nepoužívají a nejsou tudíž v tiskárně jejich pamětníci.
Některé změny, které v průběhu používání nastávají, evidujeme také, bude ale zřejmě nad naše síly zdokumentovat přesně data těchto změn. Je to prosté. Manipulace s perforátory je četnější, než jsme si dovedli představit a má své opodstatnění, o kterém se zmíním později. Logicky: čím větší peforátor a menší formát známky, tím větší počet razníků a tedy množství možných odchylek. Dávám současně prostor pro diskusi, zda zařazovat do sbírek i jiné varianty perforace, než VPO (vynechaný perforační otvor) a ORZ (obrácené rámcové zoubkování). Existují emise, kde jsou patrné varianty perforace s různou velikostí PO a u některých z nich vychýlené nebo posunuté PO. Ty jsou pro nás sice jednoznačným identifikátorem použitého perforátoru, ale má smysl bloky známek s perforací, kde je vychýlený nebo posunutý PO sbírat? A jak je to u malých perforátorů? I u těch evidujeme varianty s posunutými a vychýlenými otvory a bez nich a snad i různé velikosti PO. Víme ale, že známky perforované různými perforátory nelze řadit mezi typy. Budou se tyto výskyty začleňovat do současného terminologického pojmu odchylka v oddělování známek nebo bude vhodnější terminologii rozšířit o nové pojmy?
V první řadě si řekněme, že si perforátory rozdělíme do dvou skupin. V první skupině budou perforátory velké, používané pro perforaci známek tištěných na rotačkách Wifag, ve druhé skupině pak perforátory malé, používané pro perforaci známek tištěných na strojích Waite, tedy pro ocelotisk z plochých desek, a to jak vícebarevný, tak kombinovaný s ofsetem, nejmladší tiskovou technikou. Bude tedy řeč o blokových perforátorech pro rámcové zoubkování. Vlastní blokový perforátor (mnohdy námi označovaný jako perforační rámec), se skládá ze tří hlavních částí a je vyráběn u externího dodavatele na objednávku. Horní část - hlava - je deska, do které se upínají perforační razníky, střední část – vedení - je deska s provrtanými otvory, kterými jsou razníky vedeny do potištěného papíru a spodní část – matrice - je opět deska s otvory, kterými jsou vyseknuté konfety (malá kolečka papíru, které razník vysekne) odstraňovány z perforačního zařízení. U Wifagu jsou odsávány vzduchem do zásobníku, u perforačních zařízení malých perforátorů odsávací zařízení není. Mezi vedením a matricí je mezera, kterou prochází potištěný papír. U Wifagu v podobě "nekonečného" pásu papíru pohybujícího se směrem ke konci tiskařkého stroje, kde je po operforování rozřezán na jednotlivé PA, u ocelotisku z plochy není perforační zařízení součástí stroje Waite, jedná se o samostatný stroj, v současné době se používají dva stroje Bickel, kam se papír zakládá ručně v podobě menších TA (ty jsou po operforování nařezány na konečný rozměr). Tato mezera je různě široká u jednotlivých perforátorů a je odvislá od stavu celkového opotřebení. Matrice je třeba po nějaké době přebrousit, proto se její tloušťka snižuje a mezera se tak zvětšuje. U perforátorů pro rotační tisk je mezera nového perforátoru velká jen několik desetin mm. Čím starší perforátor, tím větší mezera mezi deskami vedení a matrice. U malých perforátorů je mezera větší, cca 3 mm, proto se perforuje několik TA najednou, zpravidla 4 – 5 kusů podle druhu papíru. Perforátor obsahuje stovky až tisíce razníků. Aby byla perforace kvalitní, musí být hlavičky razníků dostatečně ostré – nabroušené. Vlastním perforováním dochází k postupnému otupení hlaviček, což má za následek "střapaté" okraje otvorů, někdy pozorujeme přímo deformované otvory způsobené prorážením tupým razníkem. Pokud se při kontrole funkčnosti perforačního zařízení objeví více neproražených konfet, zůstávajících v PA známek, je třeba stroj zastavit a vyměnit perforátor za nabroušený, a pokračovat s novým perforátorem. To se děje obzvláště u emisí s vyšším nákladem, a to i několikrát po sobě. Ale někdy se tak děje i z jiného důvodu.
Konfety se za normálního stavu z perforačního zařízení odsávají. Pokud není průraz dokonalý, konfeta se v PA zachytí za neproražená mikrovlákna papíru, zůstává v PA neodsána a to je impuls pro obsluhu, aby perforátor opravila nebo vyměnila. Proto má tiskárna k dispozici více perforátorů pro jednotlivé formáty známek (minimálně 2 ks), neboť nabroušení tupých razníků trvá nějakou dobu.
Někdy se stává, že obsluha namontuje do perforačního zařízení novější perforátor, který není ještě tolik opotřebovaný a kde mezera mezi vedením a matricí je úzká. Může to způsobit potíže tehdy, tisknou-li se známky s plochou více pokrytou ocelotiskovou barvou (větší množství prorytých linií). Tato barva, protože je hustá, nestačí tak rychle zasychat, navíc vytváří plastický reliéf typický pro ocelorytinu. Právě barva převyšující sílu papíru se může v mezeře otírat o vedení a dochází tak k jejímu rozmazávání, což má za následek nekvalitní tisk, navíc se mezera zanáší barvou a to způsobuje nekvalitní perforaci. V takovém případě musí obsluha také perforátor vyměnit za jiný, s větší mezerou, přitom je jinak perforátor zcela funkční (je dostatečně nabroušený). Můžeme tedy občas pozorovat rozdílnou perforaci i během jednoho dne tisku. Častější výměna perforátoru je ale způsobena otupěním razníků. Průměr razníků nových perforátorů je 0,96 nebo 1,0 mm. Zajímavé je, že v perforátoru má každý razník své místo. Je to dané tím, že se liší svojí délkou, neboť pro zajištění správné funkce perforátoru nelze perforovat všemi razníky najednou. Ty by totiž v takovém případě kladly velký odpor při kontaktu s papírem a vlastní perforační zařízení, které se vlastně pohybuje na Wifagu s papírem po směru pohybu papíru, by muselo být podstatně robustnější. Proto jsou ve středu perforátoru razníky nejdelší a postupně se k okrajům zkracují. Razníky se přebrušují na desce do "stříšky" strojně. Vlastní průsek tak probíhá postupně, a odpor papíru je tak optimální. U malých perforátorů se razníky s různou délkou střídají nahodile, takže také nedochází k prorážení konfet najednou, ale protože náklad známek tištěných touto technikou je nižší než u známek tištěných rotačkou, není výměna perforátoru tak četná. Razníky se zde brousí ručně a to každý samostatně.
Rozdíly, které pozorujeme u některých PA známek, vznikly spíše omylem, když při opravě perforátoru došlo k osazení jednoho či několika razníků odlišného průměru. Pracovníci tiskárny provádí opravu – výměnu razníku, zatemování otvorů v matrici,... převážně mimo perforační zařízení. Oprava je dosti složitá na to, aby se prováděla přímo na místě. Jak již víme, musí stroj obsluha zastavit, přerušit pás potištěného papíru, blokový perforátor vyjmout z perforačního zařízení, osadit nový perforátor, papír do něho zavést a znovu stroj rozjet. Toto všechno způsobuje vznik nájezdové makulatury, a to je neekonomické. Na tomto příkladu si každý dovede představit, jak obtížné rozhodování, které perforátory použít, odhadnout, jak se bude papír chovat v závislosti na vlhkosti vzduchu, použité barvě, výsledném stavu ocelotiskového válce,... pracovníci tiskárny mají. Myslím si, že je třeba na tomto místě vyjádřit hlubokou úctu všem, kteří se na tisku známek podílejí. Přesto evidujeme perforaci způsobenou perforátory, kde se při opravě – výměně razníku, použil razník o jiném průměru a můžeme tak pozorovat perforaci s velkými otvory, ve kterých je několik otvorů malých a obráceně. To mohu i já doložit na předchozích obrázcích. Pro lepší kontrast uvádím obrázky bez vyobrazení známek, na rubu PA. To je další důkaz toho, že primární funkce – snadné oddělování známek, zůstává zachována, jiný faktor se nezohledňuje. Budeme se proto s těmito rozdíly setkávat zřejmě do té doby, než dojde k celkové repasi – převrtání perforátoru na větší otvory a osazení novou sadou razníků. Ke změně může dojít také při změně formátu známky, neboť některé druhy perforátorů jsou použitelné pro více formátů známek a jejich násobků, jak uvádím dále.
Co se týká vychýlených otvorů, jedná se pravděpodobně o odchylku vzniklou již při výrobě perforátoru. Je-li tedy některý z otvorů vyvrtán mimo osu, razník do něho vjede, možná se i trochu ohne a proto pak PO vysekne vychýleně. Neustálým pohybem razníků ve vodící desce dochází i vlivem tření k opotřebování otvorů, proto se postupem času vychýlení na pozorovaném místě pravděpodobně zvětšuje. Má-li někdo ze specialistů chuť sledovat, jak se vyvíjí opotřebení perforátorů, kdy se měnily razníky za jiné, ať tak dělá dále. Nebude to mít ale zřejmě sběratelský význam, spíše význam pro evidenci.
Nadměrné vychýlení PO se snaží pracovníci PTC opravit zaletováním vychýleného otvoru a převrtáním do správné polohy. Podstatně zajímavější je situace, kdy dochází u jedné emise z důvodu výměny opotřebovaného perforátoru za náhradní - odlišný a lze tak evidovat stejné známky s různou velikostí PO. Stává se tak hlavně u známek s větším počtem vyrobených PA, ale můžeme takové objevit i tehdy, maže-li se OTr barva vlivem nízké mezery mezi vedením a matricí, na malém nákladu při nátisku, nebyl-li celý vyřazen do makulatury i z jiných důvodů. Proto věnujte pozornost velikosti PO u každé emise. Náhradní totožné perforátory jsou obvykle osazeny jiným průměrem razníků. Tento jev lze pozorovat také u jedněch z posledních vydaných známek formátu 23x30 a 30x23 mm. Zn. č. 374 Orel nejmenší, č. 389 Buškův vodní kovací hamr, č. 391 Velikonoce nebo poslední č. 407 Zpívající lípa. Je-li obzvlášť velký nepoměr nákladu s oběma velikostmi PO, je nasnadě menší výskyt považovat za vzácnější.
Asi největší sběratelskou lahůdkou jsou vynechané PO. Situace, kdy se u některého razníku ulomí hlavička nebo zcela vypadne, je sice také impulsem pro přerušení tisku, ale než obsluha stroje zpozoruje tuto výrobní vadu a razník do perforačního zařízení doplní, stane se, že několik PA známek má vynechaný perforační otvor. Takovéto PA mají být taktéž vyřazeny do makulatury, ale občas i tato VV se objeví u poštovních přepážek. Naposledy to byla známka č. 256 s V. Nezvalem v roce 2000. Zde se při kontrole perforace jevila tato anomálie mezi ZP 38, 39, 48, 49 jen jako neodsátá konfeta, kvůli které by bylo neekonomické stroj zastavit a měnit perforátor. Teprve později se přišlo na to, že se jedná o vynechaný průsek způsobený ulomením hlavičky razníku. Nakonec bylo odsouhlaseno tyto PA pustit do oběhu. Pro nás sběratele je pak milé, když něco takového u poštovních přepážek objevíme.
Dáte mi asi za pravdu, že díky tomu, jací jsme "šťouralové", máme nejraději, když se podaří obsluze stroje perforátor vložit do perforačního zařízení obráceně o 180° a vznikne tak ORZ. Stává se to velice zřídka a opět připomenu fakt, že to nijak nebrání v oddělování známek od sebe. Není to proto důvod k tomu, takové PA nepustit do oběhu. A proč k ORZ fakticky dochází? Výrobce blokového perforátoru umísťuje na jeho okraj výrobní číslo, štítek s údaji,... Toto má určitou zákonitost. Za ta léta, co se známky tisknou na rotačkách Wifag, prošla rukama obsluhy řada perforátorů. Proto si zvykli na to, že se perforátor vkládá do perforačního zařízení štítkem dopředu. V některých případech dodal výrobce perforátory opatřené štítkem na straně protilehlé, což způsobilo, že rutinné vkládání perforátoru do perforačního zařízení štítkem dopředu proběhlo sice jako jindy, ale perforátor byl usazen fakticky obráceně o 180°. Když si toho někdo všiml, byla již část jinak bezvadných PA perforována odlišně. Tyto perforátory byly dodatečně v PTC označeny, aby obsluha věděla, že se mají vkládat otočené, ale někdy je okolo tisku známek napjatá situace, a tak se to neuhlídá. Proto se ORZ vyskytuje jen na malé části nákladu a jen jednou za čas. My sběratelé máme alespoň co dělat. Při prohlížení PA známek proto nesmíme zapomenout zkontrolovat vzdálenost mezi první horní vodorovnou řadou PO a otvory nad ní a pod ní. Samozřejmě horní či levou podle formátu známek.
Už tedy víme, že nově dodaný perforátor má od výrobce průměry razníků 0,96 nebo 1,0 mm. Po nějakém čase, když jsou již otvory i razníky značně obroušené a mají tudíž větší vůle, dojde k převrtání desek na otvory větší a k výměně razníků za silnější. Pozorujeme pak otvory o průměru cca 1,045; 1,068; 1,088; 1,11; 1,13; 1,15; 1,18; 1,2 a 1,24 mm (údaj z tiskárny). Převrtávání se provádí asi o několik setin mm větším nástrojem. PO větší než 1,24 mm se na známkách nevyskytují, neboť po takovém převrtání již nezbývá mnoho papíru mezi otvory a známky by se mohly při manipulaci s PA oddělovat samovolně. Takový perforátor je již vyřazený z provozu.
Nám zůstává potvrdit, že MPO budeme nazývat perforátory s průměry razníků 0,96 – 1,02 mm, SPO s průměry razníků 1,06 – 1,15 mm a VPO s průměry razníků 1,18 – 1,24 mm, popřípadě určit, které perforátory se vyznačují jakými rozdíly (vychýlení a posunutí PO na určitých místech), co je tedy pro ně charakteristické. Rozroste se tak specializované sbírání o sbírání odchylek v oddělování známek. Bude pak určitě zajímavé zveřejnit seznamy známek podle použitého perforátoru, alespoň statisticky. Ozve se mi pan Ing. Jan Procházka z Brna s aktuálním seznamem svých zjištění?
Dále víme, že PTC v současnosti používá 4 druhy velkých blokových perforátů. Pro formát obrazu známky 19 x 23 mm a jeho násobky (23 x 40 a 19 x 49 mm); pro obraz známky 23 x 30 mm (násobek 30 x 49 mm); samostatný pro obraz známky 23 x 40 mm a pro obraz známky 33,5 x 33,5 mm. Je-li součástí emise i známkový sešitek, musí se perforátor upravit – odebrat nepotřebné razníky z části perforátoru a také opatřit navíc stroj Wifag řezacím kolečkem, které umožní po konečném zpracování PA oddělovat vlastní SL ze ZSt. Již z tohoto výčtu vyplývá, že od některých druhů jsou v PTC i čtyři kusy od jednoho druhu. Z toho dva pro rozměr 19 x 23 s otočeným štítkem, tedy toho, který způsobuje produkci známek s ORZ nejčastěji. Zbývá dodat, že ne všechny formáty obrazu známek se dnes používají. Formát 19 x 49 byl naposledy použit pro známku Pofis č. 3029 Den čs. poštovní známky v roce 1992 a formát 30 x 49 mm poprvé v ČR pro známky emise Praha stověžatá 1997 Pofis č. 156, 157. Před tím naposledy u emise Historické hodiny Pofis č. 2400 – 2404 v roce 1979. Tímto končím první povídání o perforátorech. Čekám na vaše připomínky a doplnění. Ve druhém dílu si něco řekneme o perforátoru – "dvacetibloku", používaného pro perforaci známek tištěných technikou OTp a OTp + OF. Zatím prozradím jen to, že je nejpoužívanějším perforátorem pro tuto techniku tisku, lze ho využít pro různé formáty známek a i tento je dublovaný, aby nebrzdil práci tiskárny v případě, že je třeba přebrousit. Umíme prozatím oba rozlišit podle specifických PO. Ale více až příště.
Na následujícím obrázku vidíte nález, zaslaný jedním naším členem. Jedná se o charakteristickou odchylku v perforaci u "stovkového" perforátoru s VPO a s vychýleným a současně posunutým PO.
Mezi ZP 45 a 46 je druhý PO zdola posunutý nahoru a doprava. Razník měl navíc tupou hlavičku, takže papír v okolí otvoru není dokonale vyseklý, ale je zdeformovaný. Poškození hlavičky navíc způsobilo protržení papíru mezi druhým a třetím PO zdola. Zajímavé je, že tento perforátor byl používán dost dlouho, aniž by došlo k jeho opravě. Tato vada byla zaznamenána třeba i na známce Pofis č. 168 s portrétem prezidenta V. Havla s datem tisku 18. 2. 97. Přitom známka vyobrazená je z emise Městská architektura (zřejmě jde o druhý dotisk z období 20. – 22. 8. 97). Stejnou vadu pozoruji také u známky č. 91 z emise Historické stavební slohy ze dne tisku 10. 1. 97. Tento perforátor se používá dodnes i pro tisk známek dvojnásobného formátu na šířku (při pohledu na blokový perforátor shora ve směru pohybu pásu papíru na stroji Wifag). Byly jím například perforovány známky z letošní emise Olympijských her a Paralympiády. Vyobrazenou odchylku na těchto známkách logicky nenalezneme, neboť vzhledem k dvojnásobnému formátu známky jsou razníky ze sudých svislých řad hlavy vyjmuty. Tato odchylka se na-chází v šesté řadě.
Tento obrázek zachycuje známku č. 408 z nedávné emise Chráněné stromy. Šipkami je označený rozmazaný text nápisu Česká republika u ZP 37 a 38 PA č. 04631 z 18. 6. 04.
Podle našeho člena, pana Dostála ze Kdyně, byly minimálně 2 PA s touto vadou na tamní poště k dispozici. Jedná se evidentně o nahodilou VV, která může mít souvislost s výše popisovaným jevem, kdy se OTr barva maže v důsledku procházení papíru skrze úzkou mezeru vedení a matrice perforátoru. Samozřejmě možností, jak k rozmazání barvy došlo, je několik a zřejmě ji neurčíme na sto procent. Domnívám se jen, že se nemůže jednat o vadu stíracího zařízení. Pokud nedošlo k rozmazání barvy v perforátoru, mohlo k tomuto dojít ještě při manipulaci s PA po jeho odříznutí z "nekonečného" pásu papíru a jeho pádu na stolek, ze kterého PA odebírá obsluha stroje Wifag a zakládá je do sušící skříně. I když se tedy tento obrázek nevztahuje přímo k perforaci, s perforátorem zřejmě souvisí.
Dle informací z PTC a vlastních poznatků napsal Josef Fronc
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz