Připojení Znojma k ČSR

Datum vydání: 17. 1. 2012

---

Vznik německých provincií - Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren - na území nově vyhlášené Československé republiky je v dnešní době mezi filatelisty již celkem známým faktem. V tomto článku bych rád čtenáře blíže seznámil se vznikem poslední z nich – Deutschsüdmähren (Provincie německá jižní Morava) – s centrem ve Znojmě a připojením tohoto města k Československé republice, samozřejmě v rámci možností doplněný filatelistickým materiálem.


Ačkoliv Národní výbor v Praze proklamoval vznik samostatné republiky 28. října 1918, k vyhlášení Deutschsüdmähren došlo již o den dříve, tedy 27. října.
V jejím čele stál krajský hejtman Oskar Teufel, který prohlásil, že celá Deutschsüdmähren náleží k dolnímu Rakousku a fakticky tedy k republice Deutsch-Österreich (obr. 2) vyhlášené 21. října 1918. Znojemské zastupitelstvo ale vyjádřilo Teufelovi a nově proklamovanému státu podporu již 20. října. O týden později tj. 27. října, se znojemské zastupitelstvo mimořádně sešlo znovu a prohlásilo, že se Znojmo spolu se svým okresem připojuje k nově ustavenému státu Deutsch-Österreich a 30. října uveřejňilo vyhlášky, na nichž se prohlásilo pro Německé Rakousko, a jež končí slovy „Heil der deutchen Stadt Znaim! Heil Deutsch–Südmähren! Heil Deutsch-Österreich!“. Deutschsüdmähren bylo území o rozloze 1840 km2 v počtu 173 000 obyvatel, zahrnovalo osm politických okresů (Hustopeče, Dačice, Hodonín, Moravské Budějovice, Moravský Krumlov, Mikulov a Znojmo včetně samotného města) a 195 obcí [1].

Na Znojemsku a obcích jižní Moravy 28. října nebylo 28. října o převratu v Praze ještě nic známo. Zprávu o prohlášení československého státu obdržel vůdce české menšiny ve Znojmě dr. Vilém Veleba telefonicky z Brna teprve navečer 29. října 1918 [2]. Druhého dne večer došlo k ustavení Národního výboru, jehož předsedou byl zvolen právě Dr. Veleba. Na tomto zasedání padl i návrh na vojenské obsazení města, ale z obav z krveprolití a navíc většina přítomných důstojníků pokládala české vojenské síly za nedostačující, neboť se značná část mužstva po převratu rozutekla a kasárna byla prakticky vydrancována, nebyl tento návrh přijat. Většina důstojníků navíc složila přísahu Teufelovi.
Odpoledne 31. října intervenovali přední představitelé NV u soudu a vyzvali vedoucí německé úředníky, aby se podrobili Národnímu výboru v Brně, ti však s výjimkou jednoho složit slib odmítli [1]. České obyvatelsko Znojma, a veřejně činní občané zvláště, byli vystaveni represím ze strany německého vedení radnice i běžných občanů, jako byly fyzická napadení, domácí vězení či vykázání z provincie.
V této době také došlo k odstranění českého názvu z razítek (tzv. germanizaci) na znojemských poštách 1 a 2 (obr. 3, 4, 5). Přesné datum ale není známo a ni to, zda došlo k odstranění názvu u všech razítek. Lze ale předpokládat, že k tomu nedošlo najednou. Během existence Deutschsüdmähren platili na území provincie pouze známky a celiny Rakouska.




Německé vojenské posádky se nacházely ve Znojmě, Slavonicích a v Mikulově. Přímo ve Znojmě disponovali majoři Emanuel Hanak a Viktor Radda dvěma setninami Volkswehru (asi 300 mužů a několik kulometů), dále námořníky z Vídně (Marienwehr) v počtu 100 mužů, německou občanskou obranou (Bürgerwehr) a mladou obranou (Jugendwehr) o síle přibližně 200 mužů. Navíc v polovině listopadu povolal Oskar Teufel z Vídně posily, německá znojemská posádka se rozšířila o 300 mužů vídeňské námořní obrany „Marienwehr“ a o 500 mužů „Volkswehr“. Námořní obrana byla ale spíše neukázněná horda, která byla na obtíž i německým obyvatelům, které velel Teufelův bratr, námořní důstojník [2]. Nový krajský hejtman hrabě Oldofredi (zástupce Oskara Teufla) mohl 30. listopadu počítat s posádkou o počtu 2000 mužů pěchoty. Němečtí vůdčí představitelé si uvědomovali, že při střetu s československými silami nebudou mít pravděpodobně šanci, proto neustále žádali Vídeň o posily. Sami si ale také byli vědomi omezení z právního hlediska. Směrnice vrchního generála Adolfa von Boog zakazovala německo-rakouskému vojsku klást československým jednotkám jakýkoliv odpor. Nikde nesmělo dojít ke krveprolití, neboť Československo náleželo k dohodovým mocnostem, s nimiž Rakousko uzavřelo příměří [1].
Ve Znojmě a jeho okolí panovala nervozita, německá radnice počítala s tím, že k pokusu o obsazení města dojde pravděpodobně 14. prosince, k tomu také činila patřičná opatření. Desátého prosince se uskutečnila schůze německé vojenské rady (jednání se účastnila i městská rada a krajské hejtmanství), na které se měl dohodnout další postup. Značná část jak civilních tak vojenských zástupců se vyslovila pro boj za zachování Německé jižní Moravy. O výsledku jednání ale nakonec rozhodl velitel německých vojsk na jižní Moravě plukovník Straub, který uposlechnul rozkazu nejvyššího velitele, jednajícího v intencích státu, jemuž přísahala jižní Morava věrnost. Tímto se většina německorakouského vojska vzdala boje s československými oddíly.

Na Zemském vojenském velitelství v Brně se 13. prosince 1918 konala porada o způsobu obsazení Znojma. Samotná akce měla být provedena v noci z neděle 15. na pondělí 16. prosince, takovým způsobem aby nedošlo k sebemenšímu krveprolití [1].
Státní rada Teufel svolal shromáždění do německého domu (obr. 6) a přes všechny uzavřené dohody vyzýval ke krajnímu odporu a doslova přísahal, že Češi vjedou do Znojma jen přes jeho mrtvolu. Právě uprostřed Teuflovy řeči dorazila do německého domu informace o pancéřovaném vlaku, který mířil z Hrušovan do Znojma. Ve skutečnosti se však jednalo o zvláštní vlak, který přivážel do Znojma dva vyjednavače doprovázené českými znojemskými důstojníky. Telefonista pravděpodobně nechtěně zaměnil „Sonderzug“ (zvláštní vlak) za „Panzerzug“ (obrněný vlak). O tomto omylu ovšem Teufel a spol. nevěděli. Zpráva vyvolala mezi německými politickými a vojenskými zástupci paniku. Na rozkaz Oldofrediho byla ihned na znojemském nádraží přistavena vlaková souprava, která měla zástupce znojemských Němců odvézt za hranice. Se státním radou uprchli i krajský hejtman hrabě Oldofredi, hejtman Mayer a komisař krajského hejtmanství Dr. Menzel [1].


Vlak s oběma legionáři a znojemskými důstojníky dorazil o půl čtvrté na městské nádraží. Po přivítání Dr. Velebou a Dr. Marešem zamířila tato delegace do úřadoven krajského hejtmanství, kde si vyslechla formální protest zbylých německých zástupců. Poté se jednání mělo přesunout na znojemskou radnici. Zde se jako příslušník dohodových armád ujal slova legionář poručík Gabriš, který vyzval městskou radu Znojma i odpovědné vojenské činitele ke kapitulaci a k odevzdání veškerého vojenského materiálu československé posádce. Dr. Homma vznesl námitky k obsazení a pokusil se na poslední chvíli ještě vyjednávat. Poručík Gabriš však rázně jakákoliv jednání odmítl s odůvodněním, že nepřišel debatovat, ani vyjednávat, nýbrž prohlásit vůli vítěze. Poté následovala jednání o podrobnostech předání. Magistrát se zaručil, že se postará o klid a pořádek do příchodu vojska příštího rána mezi šestou a sedmou hodinou. Mezitím započaly německorakouské oddíly „Volkswehru“ svůj ústup směrem na rakouský Retz, který byl 16. prosince prakticky dokončen. Ve městě zůstaly pouze dva prapory znojemského „Volkswehru“, sestaveného ze znojemských Němců, tyto jednotky byly však záhy rozpuštěny. Klidný průběh operace ale stále mohly ohrozit jednotky vídeňských námořníků. Příslušníci „Marienwehru“, kteří byli v tuto chvíli jen těžce zvladatelní, podnikali četné loupeživé akce, o nichž jejich velení nemělo žádného tušení. Přece jen nakonec však většina z nich svolila k odjezdu, což uvítali ve městě a především v jeho okolí téměř všichni obyvatelé bez rozdílu národnosti [1].

V noci na 16. prosince zahájilo československé vojsko ze všech stran soustředěný pohyb na Znojmo. Vojsko jihlavské skupiny, t.j. dvě setniny pěšího pluku 81 (kromě setnin, které měly obsazeny obce na jižních hranicích Moravy od Slavonic až ke Znojmu) bylo soustředěno spolu s 2 setninami pěšího pluku 21 a l. setninou pěšího pluku 99 v Moravských Budějovicích a bylo v noci na 16.12 v pohotovosti k odjezdu drahou na Znojmo. K tomu se přidružil v nocí ještě obrněný vlak, který přijel z Brna přes Okříšky. Velel mu poručík Dr. ing. František Toušek a jeho zástupcem byl poručík František Berger. Vlak měl posádku 30 mužů a skládal se ze stroje, z 1 dělového a z 1 kulometného vozu. Vyzbrojen byl 2 horskými děly ráže 7,5 cm a 4 ruskými kulomety. Všechny tyto útvary vyčkávaly na nádraží v Moravských Budějovicích příjezdu pražského osobního vlaku, který měl jet do Znojma. Po jeho příjezdu byl zadržen a místo něho poslán na Znojmo obrněný vlak. Avizován byl ale právě vlak osobní. Jako druhý jel potom vlak s částmi I. praporu pěšího pluku 81, 1. setninou pěšího pluku 99 a 2 setninami pěšího pluku 21. S nimi jela i hudba jihlavského pluku. Teprve jako třetí jel pražský osobní vlak.

Na cestě ke Znojmu se zastavil obrněný vlak v Šumvaldě (dnes Šumná), první stanici na území Deutschsüdmähren [4]. Vojáci vyběhli z vlaku do budovy stanice, která byla obsazena Volkswehrem a vídeňskými námořníky. Překvapená posádka se ale kvapem rozprchla a na nádraží i ve vsi zanechal vše včetně zbraní. Na obsazené stanici byli zajištěni němečtí úředníci, kteří ale odepřeli službu. Nově dosazení čeští úředníci oznámili do Znojma opět příjezd osobního vlaku, místo něhož však zase jel obrněný vlak poručíka Touška. Již v jednu hodinu čtyřicet minut byla obsazena další stanice - Olbramkostel [4] [5].


Vlak do Znojma dorazil v časných ranních hodinách 16. prosince 1918. Jako první vjel do Znojma obrněný vlak s jedním dělovým a jedním kulometným vozem přivážející další čety, které byly připraveny okamžitě zakročit. Naproti nim však vyšli vstříc představitelé znojemské posádky a zpravili je o celkové situaci. Obsazování města a jeho okolí probíhalo zcela poklidně. Po příjezdu vojenského vlaku se před nádražím shromáždily části jihlavského, čáslavského a znojemského pluku. Když se toto vojsko na peróně řadilo, přijel právě osobní vlak z Brna. Bylo při tom vidět, že na přibylé Němce působila tato scéna velmi skličujícím dojmem. Tyto oddíly poté táhly městem za doprovodu hudby na Horní náměstí a odtud do kasáren, čímž došlo k bezproblémovému zabezpečení obsazeného města. Současně s vojenským obsazením přejímali členové ONV všechny úřady ve městě a obsazovali je hned českými úředníky (lze tedy předpokládat, že i poštovní úředníky, pozn. autora). Úředníci německé národnosti mohli v úřadě zůstat pouze v případě, když složili slib věrnosti Československé republice [1].



„Byla ještě tma, ale ulicemi se již rozléhal zpěv pochodujícího vojska, jemuž znojemští Čechové po celé cestě provolávali radostné »Nazdar«! Ulice se začínají plnit českým lidem, všude zaznívá jen český hovor a tu a tam se vyvěšují prapory v českých barvách. Znojmo se po prvé probouzí jako české město“ [4]. Dr. Veleba téhož dne oznámil z okna radnice konec německé vlády ve Znojmě, a to slovy, která svědčí o jeho demokratickém smýšlení: „Přátelé! Věc vyřízena, právu sjednán průchod, městská (rozuměj německá, pozn. autora) se vzdala, byl jmenován národní komisař a bude sestavena správní komise. Dnes však zachovejte klid a pořádek i vůči občanům druhé národnosti. Nazdar!“ [6].


Po začlenění pošty Znojmo 1 pod československou poštovní správu, byl donucen tento poštovní úřad, pravděpodobně na své náklady, znovu doplnit některá svá razítka původním českým nápisem. To v podstatě znamenalo, aby místo, kde byl český nápis vylomen, bylo zalito kovem, do něhož pak (asi) místní rytec vyryl nový nápis ZNOJMO 1 (obr. 4). U některých otisků takto doplněných razítek se nové české nápisy dost zřetelně liší od původních, u jiných jsou téměř nerozeznatelné. U razítek poštovního úřadu Znojmo 2 je situace ještě nepřehlednější (obr. 5) [7]. Některá razítka však byla používána v germanizované podobě až do výměny za nová, československá.




Tímto bych rád poděkoval panu Zoltánu Kovácsovi za svolení k zobrazení materiálu ze své sbírky pro tento článek. Také bych rád poprosil sběratele pokud mají materiál z tohoto období, aby neváhali a tento článek doplnili.
Zájemcům o tuto tématiku také doporučuji návštěvu stránky http://www.czech-stamps.org/deutschsudmahrencs.htm kde naleznete další zajímavý filatelistický materiál z toho období.

1) SZK - Sbírka Zoltán Kovács

[1] Padalík, J., 2009: Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946, diplomová práce. 131 s., Jihočeská universita v Českých Budějovicích.
[2] http://www.znoj-tyden.cz/jak-to-bylo-v-roce-1918-ve-znojme-aneb-vznik-ceskoslovenska-z-pohledu-zeleznice.a3165.html
[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Deutsch%C3%B6sterreich.PNG
[4] Osvobození Znojma – Seminární práce (http://web.quick.cz/plocr/osvobozeni.htm)
[5] Jak se na Šumné bojovalo o železniční stanici. Znojemský týden 1.srpna 2011
[6] Blaha, J., 2005. Znojemská beseda 1870 – 2005. Znojemská beseda, 32 str.
[7] Votoček, E., 1982. Monografie československých známek, díl XVI, první a druhý svazek; Popřevratová razítka 1918-1920. poštovní filatelistická služba v Praze.
[8] http://www.cd.cz/mapa/

---

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz