Bójková pošta na ostrově Sv. Kilda - Skotsko
Datum vydání: 18. 9. 2018
Sv. Kilda je unikátní skotské souostroví, které leží v Atlantském oceánu, 64 kilometrů západně od Vnějších Hebrid. Ostrovy jsou považovány za jakousi raritu v novodobé historii a to díky své téměř dokonalé izolovanosti. Rozloha ostrova je 3,3 km2
Existuje několik teorií o původu jména. Žádný světec není znám pod jménem Kilda. Jméno Sv. Kilda se poprvé objevilo na holandské mapě v roce 1666. Předpokládá se, že byl název odvozen ze jména Norse sunt kelda. Martin Martin, který ostrov navštívil v roce 1697 tvrdil, že jméno Sv. Kilda je po jednom místním obyvateli.
Souostroví představuje zbytky zaniklé sopky vyrůstající z mořského dna přibližně 40 metrů pod hladinou. Jednotlivé ostrovy jsou složeny z magmatu.
Obyvatelé neměli větší lodě, protože moře v okolí je neobyčeně bouřlivé a jediné kotviště ve Village Bay není příliš chráněné.
Izolace ostrova byla dlouho téměř dokonalá. Ostrované, ač formálně poddaní britského krále, si vládli fakticky sami prostřednictvím místního sněmu. Obstarávání potravy spočívalo ve sběru vajec a v lovu mořských ptáků (prováděném riskantním lezením po skalách), jednoduchém rybolovu, později chovu ovcí a pěstování ječmene. V roce 1697, kdy St. Kildu navštívil Martin Martin, činila populace 180 lidí. Později sem návštěvní lodě zavlekly choleru a neštovice, což zapříčinilo úbytek stávající populace. V roce 1727 přišlo na ostrovy několik rodin z ostrova Harris, aby tento úbytek nahradil. Okolo roku 1758 byl počet místních těsně pod stovkou, což víceméně platilo po další století. Emigrace 36 obyvatel do Austrálie v roce 1851 už byla tak drastická, že už se počet obyvatel nikdy nezvýšil. V roce 1928 opustilo ostrov 36 ostrovanů a zbylo tu již pouze 37 lidí. 29. srpna 1930 opustilo posledních 37 obyvatel ostrov Sv. Kildu a přesídlilo se na skotský poloostrov Morvern.
Bójková pošta
Koncem devadesátých let 20. století se na ostrově Sv. Kilda vyvinul jedinečný systém odesílání dopisů. Tuto myšlenku vyvinul John Sands, novinář, který se v roce 1876 ocitl na ostrově. Ostrované věděli jaké jsou mořské proudy kolem ostrova a jakým směrem fouká vítr. Dopisy byly uzavřeny ve vodotěsné nádobě připojené k bóji nebo plovoucímu objektu a vhozeny do moře s nadějí, že budou mořskými proudy doneseny na břeh kde je někdo najde a odevzdá. Obvykle tyto pozoruhodné poštovní zásilky byly mořskými proudy dopraveny na pobřeží Norska, kde byly odevzdány na ministerstvu zahraničí. Čtyři zásilky ze šesti se dostaly do cíle.
Lidé z ostrova Sv. Kilda postavili mnoho typů poštovních lodiček, pomocí materiálů, které měli k dispozici. Dopisy a mince byly umístěny v lahvích, kakaových plechovkách nebo kožených vacích - v jakémkoliv kontejneru, který byl vodotěsný - zatímco vodotěsný kontejner byl spojen s něčím, co by přežilo cestu a plavalo na hladině, jako je dřevěná loď, dutá kulatina nebo bóje z nafouknuté ovčí kůže.
Některá z těchto bójí se také dostala na anglické pobřeží. V úředních listinách Shetlandských ostrovů se uvádí, že: Vyzvedli na ostrově St Ninian´s Isle, bójku z ostrova Sv Kilda, kterou obyvatelé ze Sv Kilda obvykle používají pro komunikaci s vnějším světem, sestávající z nafukovací vaku z ovčí kůže, na kterém byla přiložena cínová nádoba, obalená vatovou a zakrytá bavlněnou látkou s jemným povrchem. Bóje byla předána poštovní kanceláři Lerwick. Bylo zjištěno, že plechovka obsahuje dva dopisy a osm pohlednic, které byly řádně předány adresátům. Také tam bylo několik mincí. Bóje byla odeslána 21. června, takže to trvalo dva měsíce a jeden den než dorazila ze Sv. Kilda do Shetlandu.
V archivu Royal Mail generální pošta zkoumala vytvoření pravidelné poštovní služby pro zlepšení komunikace mezi ostrovy a pevninou - jedním z návrhů bylo zaplatit místním rybářům aby shromažďovali poštu z ostrovů - ale zjistilo se, že je to příliš nákladné. V roce 1900 byla na Svaté Kildě založena podatelna.
Pro Generální poštovní úřad to bylo složité, jelikož malá populace na ostrovech prodražovala snahu o vytvoření pravidelné služby. Velké úsilí bylo vynaloženo na počátku 20. století, avšak první světová válka měla na ostrovy velký vliv: populace se snížila v důsledku toho, že muži odešli do války. Rozhodnutí o evakuaci lidí s ostrova bylo přijato, protože život se stal na ostrově neudržitelným.
Většina lidí opustila tradiční život, stříhání ovcí na vlnu, tkaní tvídu, rybaření, sbírání vajíček a oleje z mořských ptáků bylo mnohem těžší udržet. Lidé na ostrově trpěli, neboť povětrnostní podmínky často zabraňovaly dodávání dostatečného množství potravin a poštovních zásilek mezi podzimem a jarem.V roce 1957 byl ostrov Sv. Kilda vyhlášen národní přírodní rezervací. Sv. Kilda patří do majetku organizace National Trust for Scotland a je od roku 1986 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Ostrov Sv. Kilda vydává také známky, ať je to jak chce s tímto vydáním známek na malých ostrovech, jsou výborným propagačním materiálem těchto míst, finančně přispívají k jejich údržbě a k jejich provozu.
Zdroj informací a obrázků: https://postalheritage.wordpress.com/2013/01/16/the-mail-boats-of-st-kilda/
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz