Zpravodaj 2/2007: Okno k sousedům - Slovensko a známková tvorba
Datum vydání: 26. 4. 2008
Pokračování našeho seriálu o známkové tvorbě našich sousedů tentokráte postihlo dvě výročí. V první řadě bychom chtěli poblahopřát ke 45. narozeninám výtvarníkovi Igoru Piačkovi. Patří k mladší generaci vychovanou již na Slovensku, nepodílel se tedy na známkové tvorbě bývalého Československa. Jeho první realizované známky pocházejí z roku 1995 z emise Osobnosti. Podle jeho výtvarných návrhů rytiny známek i FDC k výročí maďarského hudebního skladatele Bély Bartóka a vynálezce vrtulníku Jána Bahýla provedl Bohumil Šneider.
Igor Piačka se narodil v roce 1962 v Třebíči. V letech 1980 – 1983 studoval na Pedagogických fakultách v Trnavě a v Nitře. V letech 1983 – 1989 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě volnou grafiku a knižní tvorbu u profesora Albína Brunovského, z toho 2 roky na Academie Royal des Beaux Arts v Bruselu. Od roku 1990 pedagogicky působí na Vysoké škole výtvarných umění jako odborný asistent. Žije a tvoří v Pezinku. Od roku 1996 je členem grafické skupiny G Bod.
„Po jeho prvotině osobností vytvořil pro slovenskou známkovou tvorbu několik návrhů, které charakterizuje pohyb a dynamika. Jeho práce svědčí o autorovi jako o zručném kreslíři, který umí výstižně zobrazit lidské tělo v pohybu. Dokazují to známky se sportovní tématikou: Ondrej Nepela, 6. mistrovství světa v půl-maratonu, ZOH Nagano 1998, ale i přetiskové motivy celin Rok slovenské hudby. Dynamika pohybu je typická i právě z jeho prvotin osobností. Ve spektru slovenské známkové tvorby dílo Igora Piačky představuje výraznou osobnost.“
V první části okénka jsem publikoval text o dvojí perforaci aršíku s námětem koní. Tento je také dílem právě oslavovaného Igora Piačky.
Přiložená fotografie byla pořízena u příležitosti inaugurace tohoto aršíku, na kterou vzpomíná Ing. Emil Kovalčík, Phd. takto:
Deň 30. jún 2005 sa opäť zapsal do kroniky Národného žrebčína slávnostným písmom. Po prvý krát v histórii Národného žrebčína boli slávnostne inaugurované – teda do života uvedené – 2 filatelistické známky. Svoje miesto v albume filatelistov zaujme „Kôň kráľov a kráľ koní“ – teda najstaršie európske kultúrne a historické plemeno koní LIPICAN spolu so SLOVENSKÝM TEPLOKRVNÍKOM.
Námetom pre akad. mal. Igora Piačku a rytca akad. mal. Rudolfa Cigánika boli športové kone uvedených plemien chované v Národnom žrebčíne Topoľčianky.
Práve 30. júna 2005 v historickej Jazdiarni Národného žrebčína o 14,00 hod. sa uskutočnila Slávnostná inaugurácia oboch známok za účasti predstaviteľov Národného žrebčína Topoľčianky, rezortu ministerstva pôdohospôdárstva a samozrejme Slovenskej pošty. V rámci sprievodného programu sme uvideli koníky, ktoré sa stali námetom pre oboch umelcov, aby natrvalo zostali zvečnené aj prostredníctvom malého filatelistického bonbónika. Súčasťou akcie bola predaj pohľadníc a známok s pečiatkou „prvého dňa“.
Druhá připomínka se vztahuje k desátému výročí úmrtí jednoho z představitelů výtvarné generace minulého století. V roce 1997 v Bratislavě zemřel Vincent Hložník. Narodil se roku 1919 ve Svederníku. V letech 1937 – 1942 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze dekorativní a monumentální malbu u profesorů F. Kysely aj. Nováka. V letech 1942 – 1943 působil v Matici slovenské v Martinu. V letech 1952 – 1972 vedl oddělení volné grafiky a knižní ilustrace na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V roce 1958 byl jmenovaný řádným profesorem. V letech 1959 – 1963 byl rektorem VŠVU v Bratislavě. V roce 1968 mu byl udělen titul národní umělec. Po roce 1972, když musel z politických a náboženských důvodů zanechat pedagogického působení, věnoval se převážně volné tvorbě. V oblasti monumentálně-dekorativní tvorby vytvořil několik nástěnných maleb a vitráží sakrálních objektů s náboženskou tématikou. Za svoji grafickou a ilustrační tvorbu se stal nositelem mnoha významných ocenění doma i v zahraničí.
O profesoru Hložníkovi se paní Mgr Antonia Paulinyová vyjadřuje takto: „Byl významnou osobností slovenského výtvarného umění. Léta vedl oddělení grafiky na VŠVU a vychoval řadu významných umělců – grafiků mladší a střední generace, mezi nimi i velký počet současných tvůrců známkové grafiky. V. H. pozoruhodně zasáhl do známkové tvorby, kde zužitkoval své zkušenosti z oblasti volné grafiky, obzvláště ve vícemotivové kompozici, ve stylistické zkratce využívající tvarovou bohatost a kreslířskou zručnost, začleněním alegorie a personifikace, důsledným respektováním zásady rychlé rozeznatelnosti znaků, ale i specificky vlastním zvládnutím nápisů je V. H. inspirujícím příkladem tvořivého a vyváženého spojení výrazových prostředků volné tvorby s prvky podmiňujícími známkovou grafiku.
Pro slovenskou známku vytvořil emisi Nad Tatrou sa blýska ..., která vyšla v roce 1994 v aršíkové úpravě. Tato emise má všechny znaky vyspělé grafické tvorby autora a charakteristické znaky autorova grafického rukopisu.
Mimo tuto emisi vyšlo v sérii Umění ve stejném roce Hložníkovo dílo Býci. Mezi poslední známkové realizace patří použití Hložníkových ilustrací ke Starému a Novému zákonu v projektu tříleté emisní řady Duchovní obnova 1997, 98 a 99, tedy realizované po jeho smrti.
Jedná se o ilustrace z cyklu orientovaného na náboženské téma. Autor tyto práce tvořil v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy musel opustit pedagogické působení na VŠVU. Definitivní podobu známek této řady dotvořil Martin Činovský“.
Autorka této statě se vůbec nevyjadřuje k autorově známkové tvorbě pro bývalé Československo, kde Vincent Hložník po sobě zanechal řadu krásných známek.
Jak to bylo se známkovou tvorbou slovenských autorů, Vincenta Hložníka nevyjímaje, nám snad časem prozradí pan Rudolf Fischer.
V závěru dnešního okénka přidávám ještě krátkou vzpomínku výtvarníka Ivana Schurmanna. Otázku položil pan Peter Závacký při jednom z rozhovrů. Ako si spomínate na svojho profesora V. Hložníka?
„Majster Hložník formoval nielen náš vzťah k umeniu ale aj k životu. Bol jedným z prvých známych slovenský ilustrátorov, keď medzi jeho najznámejšie diela patria ilustrácie k Andersenovým rozprávkam, Robinsom Crusoe, Gulliwerové cesty, Goetheho Faust.... spolu približne okolo 300 kníh. Ako študenti sme boli práve svedkami jeho, dnes už kultových ilustrácii kníh Rozprávok H.Ch. Andersena z roku 1956 /v preklade Jaroslava Kaňa, pozn. autora/ a Robinsona Crusoe Daniela Defoe jedných z najčítanejších a najobľúbenejších kníh deti a mládeže na celom svete, ktoré zostali dodnes neprekonané.
Aj jeho zásluhou roky neuberajú Andersenovi a Defoeovi čitateľov. Postavy dánskeho rozprávkára v nich pred nami priam ožívali. Ako výtvarník bol profesor Hložník práve vtedy v plnom rozmachu tvorivých síl a rovnako intenzívne sa venoval pedagogickej práci a svojim študentom. Aj preto mal ateliér tohoto profesora a charizmatického človeka medzi študentmi VŠVU najväčšiu príťažlivosť a nie náhodou odtiaľ vyšli viacerí významní umelci našej súčasností. Pre nás bol teda predovšetkým príkladom už svojim dielom. Jeho majstrovstvom a taktiež jeho priam neuveriteľnou plodnosťou. Bol aj mimoriadne inšpiratívny. Študentov dokázal usmerniť pri hľadaní vlastného výtvarného názoru. Aj keď sa zvykne hovoriť jeho absolventom "Hložníkova škola", každý z nich je iný, osobitý a originálny. Učil nás, že ilustrácia nie je iba doplnok k textu, ale niečo ešte navyše, čo umeleckú hodnotu textu ešte znásobí. Umocniť písaný text obrazom. Vypestoval v nás umelecký zmysel pre disciplínu, cit pre náročnú kompozíciu a prepracovanie úderného detailu. To všetko som neskôr pri svojej prvej známke - vypálenie českých dedín Lidíc a Ležák akoby našiel a naplno zúročil. Rovnako pri výtvarných návrhoch Medzinárodný rok ženy a Československá spartakiáda.“
Úvodní texty jsou použity z publikace „Poštová známka a Slovensko“ autorů: Ing. Františka Martinky, Mgr. Antonie Paulinyové a Ing. Andrey Surové.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz