Rozhovor s Jaromírem Petříkem - novým odpovědným redaktorem Merkur-Revue
Datum vydání: 18. 2. 2014
Jaromír Petřík je známý čtenářům Merkur-Revue, Infofily či zpravodaje Geophila svými odbornými i populárními články na téma filatelie. Specializuje se na Afghánistán a známkové země. Aktivně publikuje, vystavuje, zajímá se i o znalectví. Je dlouholetým redaktorem internetového portálu Infofila, před 2 roky se stal členem redakční rady časopisu Merkur-Revue a od roku 2014 je novým odpovědným redaktorem Merkur-Revue.
Řekni čtenářům Merkur-Revue a Infofily něco dalšího o Tvojí osobě jako menší představení do začátku tohoto rozhovoru pro čtenáře, kteří tě zatím neznají.
Jsem ročník 1956 a známky jsem začal sbírat již v první třídě základní devítileté školy v roce 1963. Dokonce mám ve sbírce svoji první známku, kterou jsem tehdy neodborně odlepil z pohlednice, takže známka „svítí“ a de facto má nulovou sběratelskou hodnotu. Poštovní známky mne doprovázely celou školní docházku, kdy známky sbírala polovina třídy a značnou část našeho času tvořila vzájemná výměna známek. Již tehdy jsem toužil mít zastoupení co nejvíce států v poštovních známkách, což byla předzvěst mojí pozdější specializace na známkové země. Poté jsem na mnoho let svoji filatelistickou činnost přerušil a skutečně aktivně se k ní vrátil až v polovině devadesátých let.
Co všechno sbíráš? Proč se specializuješ zrovna na Afghánistán?
Kromě Afghánistánu sbírám i známkové země. Zde se mi jako jednomu z mála našich sběratelů podařilo sesbírat všechny známkové země podle filatelistického atlasu Hlinky a Muchy. Tuším, že jsme z celé České a Slovenské republiky pouze 3 sběratelé, komu se to podařilo. Specializovat na Afghánistán jsem se začal přibližně před 8 lety, jelikož se mi vždy líbily známky Indického subkontinentu, ovšem Indii se věnovalo příliš mnoho sběratelů a Afghánistánu zase minimum sběratelů. Dá se říct, že po stránce poštovní historie je to jedna z nejména probádaných známkových zemí a i nyní je zde příležitost k novým objevům, což se i mně již podařilo.
Jaké byly Tvoje filatelistické začátky?
Moje filatelistické začátky v roce 1963 byly za úplně jiné situace než dnes. Dá se říct, že za celou školní docházku jsem nikdy nenavštívil žádný filatelistický klub, i když v Boskovicích v té době byl poměrně velký KF a dokonce se v Boskovicích pořádaly filatelistické výstavy.
Z tohoto důvodu mi chyběly potřebné filatelistické znalosti, takže jsme si se spolužáky zavedli vlastní „ceník“ známek. Vzpomínám si, že za „cenné“ známky jsme tehdy měli známky Monaka a San Marina. Jinak naše materiály pocházely z dědictví po předcích, známky odlepené z dopisů, nebo tehdy hojně prodávané balíčkované známky. Dodnes mám ve svojí sbírce alba z té doby. Nyní se na to dívám s nostalgickým úsměvem, protože je to typická sbírka, u které radíme tazatelům na diskusním fóru Sběratele „dát dětem na hraní“, třeba je to chytne a začnou se o známky blíže zajímat. Po skončení školní docházky už jsem se poštovním známkám věnoval velmi nepravidelně a svoji sbírku i znalosti rozšiřoval velmi málo. Jak jsem již uvedl, kouzlu filatelie jsem definitivně propadl před necelými 20 lety a tehdy jsem začal důkladně pracovat na svých filatelistických znalostech, protože ty jsou základem budování jakékoliv sbírky. Nyní za mnou dochází nemálo dědiců se sbírkami po svých předcích a já jen žasnu, jaké peníze do svých sbírek jejich předkové investovali. Nedávno jsem se probíral sbírkou, která obsahovala snad 60 alb známek, což nemám ani já, byly to převážně čisté známky Československa v mnoha dubletách bez bližší specializace, špatně uložené a nyní obtížně prodejné.
Můžeš nám něco říci ohledně Tvého nástupu do sběratelského časopisu Merkur Revue? Jakým způsobem chceš tento časopis zlepšit?
Já jsem nejdříve do Merkur-Revue posílal články, které jsem psal pro Infofilu. Tehdejšímu redakčnímu kolektivu se moje články líbily a tak je v Merkur Revue začali vydávat. Asi před 3 roky jsem se blíže seznámil s vydavatelem panem Klimem a účastnil se některých schůzek redakční rady. Protože se mi tato činnost moc líbila, tak jsem se posléze stal členem redakční rady a cca 2 roky se zúčastňuji všech schůzek, kde se nová čísla Merkur-Revue tvoří. Pokud bych chtěl v Merkur Revue něco zlepšit, tak co největší „pestrost“ článků. Aby si tam přišli na svoje co se týká filatelie, nejen sběratelé československých známek, ale i zájemci o známky z celého světa. V současnosti vychází ojedinělý seriál o známkách Indie od vynikajícího odborníka přes fiskální známky Indie Jiřího Černého, který zde zveřejňuje i svoje nové objevy, které doposud nebyly publikované v žádné literatuře. Dále nový seriál o známkových zemích od špičkového sběratele a odborníka Petera Valdnera a nemálo článků vyšlo i o známkách Afghánistánu ode mne. Za zmínku určitě stojí, že od čísla 5-2013 vychází nový seriál o znalcích převzatý od našeho dopisovatele Petra Hoffmanna ze Švédska. Takže sami čtenáři nejlépe posoudí, zda jako nový odpovědný redaktor budu pro Merkur Revue přínosem.
Na kterých výstavách jsi již vystavoval a jaké máš vystavovatelské úspěchy?
Vystavoval jsem na výstavách v Hluboši, Trnavě, 2x v Jihlavě a na Světové výstavě v Indii. Z vystavovatelských úspěchů je asi největší v Jihlavě 2009, kde jsem tehdy na národní výstavě získal nejvíce bodů ze všech vystavovatelů a zlatou medaili. Za úspěch určitě mohu hodnotit i loňskou mezinárodní výstavu v Jihlavě OSTROPA 2013, kde jsem ve třídě Tradiční filatelie získal zlatou medaili a i když jsem ji nevyhrál, tak jsem v této třídě z našich vystavovatelů získal nejvíce bodů. Světovou výstavu Indipex 2009, kde jsem získal velkou stříbrnou medaili hodnotím jako propadák, uvidím, zda složím reparát letos v Jižní Korei, kam jsem se přihlásil. V době našeho rozhovoru mi ještě není známo, zda byl můj exponát na výstavu přijatý.
Z jakého filatelistického přírustku jsi měl kdy největší radost?
Ze známkových zemí jde o známku Chorezmu z roku 1923 s atestem vydaným přímo v Chivě v roce 1935. Pokud je mi známo, tak jde o unikát. Více unikátů vlastním z materiálů Afghánistánu, kdy se mi podařilo získat arch ručně ražených výplatních známek z roku 1881 s 19 známkami, což je největší dochovaný arch v historii. Dá se tak trochu přirovnat k 80známkám Modrého Merkura v našem Poštovním muzeu, ovšem s tím rozdílem, že v případě známek Afghánistánu se jedná o výplatní známky.
Jaromír Petřík s Alfonsem Zuluetou z USA - špičkovým sběratelem známek Afghánistánu
Unikátní arch výplatních známek Afghánistánu z roku 1880
Účastníš se i aktivně diskuzního fóra Sberatel.com. Jaký máš na tento projekt názor?
Toto fórum pokládám za vůbec jeden z nejlepších nápadů týkajícího se sběratelství. Zde se kdokoliv v podstatě v jakémkoliv sběratelském oboru může dozvědět velmi kvalifikované informace, které jej zajímají. A nejde jen o známky. Jsou zde rubriky pro mince, bankovky, obrazy, umění, modeláře, ale třeba i sběratele Kinder vajíček a obalů od žvýkaček. Pro tazatele stačí naskenovat obrázky svých materiálů a vždy se přihlásí kvalifikovaný moderátor, který tazateli odpoví. A kolikrát nejde vůbec o jednoduché záležitosti. Za nesmírně cennou pokládám hlídku sběratelů, která upozorňuje na padělky a nemálo padělků odhalila. Tyto informace si může přečíst široká veřejnost a myslím si, že je to jeden z největších přínosů pro všechny sběratele. Za velmi cenné pokládám diskuse mezi zkušenými moderátory a sběrateli, kdy si navzájem sdělují nové informace.
Jaký je Tvůj názor na dnešní mládežnickou filatelii? Ukazuje se, že na Internetu funguje velké množství mládežníků, ale nemají potřebu se organizovat a vstupovat do KMF. Je to tím, že je jiná doba a mládež spíše sedí u Internetu než, aby navštěvovala spolky a kluby?
Mládežnickou organizovanou filatelii považuji za tragédii, ale netroufám si tvrdit, kde je chyba. Největší podíl je určitě v tom, že vyrostla tzv. „počítačová“ generace, kterou místo filatelie zajímají počítačové hry. A mládežníci, pokud mají zájem o filatelii, nemají potřebu se organizovat v KMF. Je to jistě i tím, že na Internetu najdou potřebné informace, tím pádem je i „jiná doba“ a „jiná mládež“. Takže se spolky a kluby, tak jak je známe to vidím bledě, ale počítám, že mládež se stejnými zájmy se bude na Internetu organizovat bez potřeby být někde oficiálně organizován. Příklady máme i na Infofile, kde je několik mladých sběralů pravidelnými účastníky diskusního fóra. Vzhledem k tomu, že žádné podobné diskusní fórum ohledně sběratelství u nás neexistuje, tak na Infofile vidím i velký potenciál s mladými sběrateli do budoucnosti. Dá se říct, že jedinými filatelisty, kteří potřebují SČF jsou vystavovatelé, protože tzv. „Novinky“ již každý sežene kliknutím myši na Internetu. A kvůli „Novinkám“ v době masového zájmu o filatelii se stávali členy SČF a KF sběratelé z důvodu, že některé „Novinky“ nebyly k sehnání na poště. Tyto doby však již pominuly.
Jaký máš názor na Hlídku sběratelů Infofily či dřívější znalecké hlídky v Merkur—Revue a celkově jaký máš názor na znalectví u nás?
O znalecké hlídce jsem se již zmínil a její mimořádnou důležitost bych chtěl znovu vyzdvihnout ať již na Infofile, nebo v Merkur Revue. S rozvojem počítačové techniky došlo k úplně jiným možnostem zkoumání známek ať již pomocí digitálních mikroskopů, nebo skenerů, kdy se dá pomocí počítačové projekce vzájemně porovnat známkový obraz porovnávaných známek na setinu milimetru. Díky tomu jsme odhalili i padělky našich největších poštovních rarit, které měly atesty našich předních znalců. Případným investorům doporučuji, aby již nedali na atesty znalců staré generace, ale dali je na posouzení někomu, kdo umí porovnat známkový obraz pomocí počítačové projekce. Téměř ve všech případech totiž jde o padělky přetisků POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ1919.
Jaké máš plány do budoucna a chceš něco vzkázat našim čtenářům?
Co se týká budování mojí sbírky, kde se úzce specializuji, ať již na známkové země či Afghánistán, tak materiály již přibývají velmi pomalu. O to více mne baví práce redaktora, ať již na Infofile, tak v MERKUR REVUE. A čtenářům bych vzklázal, že sběratelství není jen slepé shromažďování cenných materiálů bez ladu a skladu, ale hlavně studium a znalosti. Znalosti totiž dělají sběratele sběratelem.
Za redakci Infofila.cz a Merkur-Revue - Zdeněk Jindra
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz