Plzeňská filatelie a Ing. Lumír Brendl - 6. část

Datum vydání: 3. 2. 2024


2.2 DĚTSTVÍ, STUDENTSKÁ A PRACOVNÍ LÉTA


Lumír Brendl se narodil v roce 1935 v Praze v Klimentské ulici a jakožto představitel Českobratrské církve evangelické byl, stejně jako sestra Světla, pokřtěn v mělnickém evangelickém kostele farářem Kantorkem.58 Rané dětství prožil s rodiči ve středních Čechách na zmíněném Mělnicku, ačkoliv nějaký čas trávil rovněž v Plasích u babičky Blaženy, která na něho dohlížela v době, kdy se Lumírova matka Otilie rozhodla vrátit k vyučování, a nastoupila proto zpět do školy. Toto řešení nicméně netrvalo příliš dlouho, jelikož se Otilie raději nakonec zaměřila na rodinu a svůj čas zasvětila především péči o Lumíra a poté i o Světlu.59 Školní docházku započal tedy v Mělníku na místní obecné chlapecké škole, kde byl součástí pedagogického sboru i jeho otec Bohuslav. Ten svého syna sice vyučoval, avšak rozhodně k němu nepřistupoval protekčně, nýbrž rovně jako k ostatním svým žákům, případně naopak přísněji.60 Závěr válečných let přečkal Lumír opět v Plasích, kam s ním i se Světlou odjela Otilie v domnění, že zde bude bezpečněji nežli v rušném Mělnicku. V Plasích pak pokračovala i Lumírova školní léta, na zdejší Masarykovu měšťanskou školu nastoupil hned v roce 1945 a úspěšně ji dokončil v roce 1950.61


Rozhodování, na jakou školu se vydat dál, nebylo pro Lumíra příliš těžké, a to s ohledem na dosažené skvělé studijní výsledky. Z toho důvodu si přihlášku podal na plzeňské gymnázium, na nějž však bylo jeho přijetí zamítnuto. Rok 1950 znamenal pro Lumíra tedy jisté komplikace, které s sebou nesla doba, v níž žil a studoval. Třebaže se po únorovém převratu v roce 1948 otec Bohuslav stal jedním z členů Komunistické strany Československa, matka Otilie se rozhodla v politice neangažovat, a tudíž vstup do strany odmítla. Právě v tomto spočívala potíž, která hrála zásadní roli v nepřijetí na gymnázium. Otilie byla v tu dobu vnímána jako někdo, kdo smýšlí a jedná protikomunisticky, a označena tak byla za reakcionářku. Tato silně reakční žena navíc žila s dětmi v Plasích bez manžela, který již nějakou chvíli pobýval sám v ústeckém bytě. Na Lumíra a jeho výchovu musela mít proto dle některých jedinců výraznější vliv matka než otec, což měla vyřešit nezbytná převýchova ve smyslu dělnickém. Tyto skutečnosti přivedly Otilii k přesvědčení, že je zapotřebí se vymanit z dosahu místních soudruhů a přesídlit ze Západočeského kraje někam jinam. Nové útočiště našla rodina v kraji Pražském, přesněji v Šanově u Rakovníka, jak bylo nastíněno v předchozí kapitole. Lumírovi nezbývalo nic jiného, než v Rakovníku znovu absolvovat poslední třídu měšťanské školy, po jejímž odchození ale již nic nebránilo nástupu do prvního ročníku na Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku.62 Gymnázium ho obohatilo mimo jiné v oblasti cizích jazyků, jež mu byly podobně jako sestře Světle velmi blízké. Během studia docházel na hodiny nejen jazyka ruského, nýbrž také kupříkladu francouzského nebo latinského.63 Středoškolská léta skončila Lumírovi definitivně školním rokem 1953/1954, ve kterém byl jeho celkový prospěch klasifikován jako prospěl s vyznamenáním. 64 Stejného výsledku dosáhl i u maturitní zkoušky 29. května 1954, v níž obstál výborně vedle českého a ruského jazyka rovněž z dějepisu a chvalitebně z matematiky. 65


Maturitní vysvědčení Lumíra Brendla


Lumír Brendl jakožto schopný student zamířil po zdařilém odmaturování na akademickou půdu a pokračoval ve studiu ještě na vysoké škole. Samozřejmě se nemohl věnovat oblasti, která by souvisela s cizími jazyky či se specializovala na zahraniční věci, což by Lumíra zajímalo nejvíce a bylo by pro něho za jiných okolností jasnou volbou. Místo toho se po tentokrát bezproblémovém přijetí zapsal 1. září 1954 na pětiletý obor ekonomiky vnitřního obchodu přednášený na Vysoké škole ekonomické v Praze na Fakultě vnitřního a zahraničního obchodu.66 Na Lumíra tak čekalo pět let strávených v Praze, kde si se svým přítelem z Rakovníka Karlem Strassem našel podnájem na Vinohradech v Italské ulici, přičemž se zároveň vždy na víkendy vracel domů do Plas.67 Státní závěrečnou zkoušku složil v roce 1959, ve stejném roce taktéž obhájil diplomovou práci pojmenovanou Sociálněekonomické funkce reklamy. Splněním všech potřebných náležitostí se tak stal 2. července 1959 držitelem titulu Ing. a vysokoškolské kvalifikace promovaný ekonom.68 Na Vysokou školu ekonomickou v Praze se opět po několika letech vrátil, a sice v září roku 1965, kdy se v rámci Fakulty politické ekonomie účastnil dalšího, doplňkového pedagogického studia. Po získání tohoto vzdělání v roce 1970 byl Lumír oprávněn vyučovat na středních školách ekonomické předměty.69 Přestože se ve finále nevydal cestou učitele, částečně alespoň následoval kroky rodičů i sestry Světly a z určitého úhlu pohledu by se dalo říci, že zapadl do učitelské rodiny. V jeho vzdělání má ovšem důležité místo rovněž jeden ze zahraničních institutů nacházející se v italském Turínu, jedná se o Italský institut pro nová povolání – Instituto Italiano Professioni Nuove. Zásluhou profesora Dina Dal Vermeho, zdejšího ředitele, kterého zaujal jeden z Lumírových článků o obchodu a marketingu, mu bylo v roce 1968 umožněno absolvovat tajně dálkové studium oboru vědecké organizace. Pro Lumíra, taktéž vzhledem k jeho zálibám, znamenala tato nabídka skutečně skvělou příležitost, již se rozhodl využít.70


Výkaz o studiu na VŠE v Praze


Oznámení o ukončení vysokoškolského studia


Až do roku 1995 byl L. Brendl zaměstnán v plzeňském podniku Domácí potřeby Plzeň na třídě Marie Škardové, dnešní Pražské ulici. Po pohovoru v roce 195971 a splnění dvouleté povinné vojenské služby, kterou vykonal u motostřeleckého pluku Československé lidové armády v Karlových Varech, nastoupil do obchodu nejprve na nižší pozici, z níž se postupně během let vypracoval na vyšší posty. Počátky jeho profese jsou tedy spojené především s prováděním inventur,72 avšak od roku 1966 do roku 1987 zastával již funkci vedoucího oddělení organizace provozu, odkud byl následně přeložen na pracovní místo technického náměstka. V letech 1993 až 1995, nedlouho před odchodem do důchodu, dosáhl povolání, které ho konečně více naplňovalo, a stal se vedoucím marketingu a PR.73 Po odchodu do penze v roce 1995 rozhodně ale Lumír nezahálel a svůj čas trávil zvláště filatelií, jíž propadl už jako malý chlapec. Filatelie a s ní spojená odborná činnost Brendla představují základní pilíř jeho života, a proto se jimi detailněji zabývají další části práce. 


Na rozdíl od své sestry Světly Lumír nikdy nevstoupil aktivně do světa politiky a nebyl tedy ani součástí některé z politických stran. Jediné, čeho se účastnil stejně jako tenkrát většina, byly organizace Svaz československo-sovětského přátelství a Revoluční odborové hnutí. Nadto patřil do spolku Československé vědecko-technické společnosti, a to z pověření zaměstnavatele, jímž byl výše zmíněný podnik Domácí potřeby Plzeň, a dále především do Svazu československých filatelistů, jehož váženým členem se stal a v němž dosáhl velkých úspěchů.74


Lumír dlouhá léta zůstával v Plasích, odkud dojížděl každý den vlakem do práce. Teprve až v osmdesátých letech coby člen Stavebního bytového družstva mladých získal nárok na byt v Plzni-Bolevci, kam se s ním nastěhovala i sestra Světla.75 Ta byla jedinou ženou, kterou měl po boku až do posledních chvil svého života. I přestože se objevily potenciální partnerky, životním smyslem i náplní pro něho byla filatelie. Takto se vyjádřil také v dokumentu pro Českou televizi: „...když jsem měl určitou známost, velice seriózní, tak nebylo vítáno, abych věnoval více času tomuto koníčku. To byla taková překážka, která mně zabránila v tom, abych se oženil.“76 Sice Lumír nikdy nezaložil rodinu, nicméně neustálým úsilím a pracovitostí po sobě zanechal značné dědictví ať už z hlediska uložených filatelistických exponátů, množství pořádaných výstav, nebo například sepsaných článků a publikací. 



58) Rodinný archiv Brendlů, rodný a křestní list Světly Brendlové ze dne 10. 5. 1939.

59) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

60) LOVČÍ, Radovan. Ing. Lumír Brendl (1935-2020). Vlastivědný sborník – čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, 2020, roč. XXX., č. 4, s. 10.

61) Rodinný archiv Brendlů, vysvědčení Lumíra Brendla z roku 1949/1950.

62) LOVČÍ, Radovan. Vzpomínka na Lumíra Brendla. Plaský zpravodaj. Plasy: Město Plasy, 2021, roč. XXXI., č. 2, s. 22.

63) Rodinný archiv Brendlů, vysvědčení Lumíra Brendla z roku 1952/53.

64) Tamtéž, vysvědčení Lumíra Brendla z roku 1953/54.

65) Tamtéž, vysvědčení Lumíra Brendla o maturitní zkoušce z 29. 8. 1954.

66) Rodinný archiv Brendlů, výkaz o studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze ze dne 1. 9. 1954.

67) BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 19 (strojopis).

68) Rodinný archiv Brendlů, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce ze dne 2. 7. 1959.

69) Tamtéž, výkaz mimořádného studenta o studiu na vysoké škole ze dne 30. 9. 1965. 70) TŘEŠTÍK, Michael. ed. Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. ISBN 80-902586-7-0, s. 57.

71) Rodinný archiv Brendlů, doporučení k přijetí do pracovního poměru ze dne 17. 6. 1959.

72) LOVČÍ, Radovan. Ing. Lumír Brendl (1935-2020). Vlastivědný sborník – čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, 2020, roč. XXX., č. 4, s. 11.

73) TŘEŠTÍK, Michael. ed. Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. ISBN 80-902586-7-0, s. 57.

74) Tamtéž, s. 57.

75) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

76) Předseda Českého svazu filatelistů Lumír Brendl. In: Barvy života [televizní pořad]. ČT2, 2. 12. 2011. Dostupné též z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095889602-barvyzivota/211562221200033/cast/180752/



Autor: Bc. Anna Krauzová

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz