První vydání Babičky od B. Němcové - 1855

Název emise: První vydání Babičky od B. Němcové – 1855 - (příležitostná poštovní známka )
Datum vydání: 9. února 2005
Známka číslo: 425
Nominální hodnota: 7,50 Kč
Počet kusů v archu: 30
Rozměr známkového obrazu: 23 x 40 mm
Výtvarný návrh: Otakar Karlas
Rytec: Bohumil Šneider
Druh tisku: rotační ocelotisk v barvě černé kombinovaný čtyřbarevným hlubotiskem v barvě okrové, hnědočervené, tmavooranžové a zelené



„Dávno, dávno již tomu co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře co jsem zulíbala to bledé líce plné vrásků, nahlížela do modrého oka v němž se jevilo tolik dobroty a lásky, dávno tomu co mne mne posledně žehnaly staré ruce! – Není více dobré srařenky! …“ Takto začíná klasické dílo české literatury od spisovatelky Boženy Němcové. Je to již 150 let, kdy v sešitovém vydání pražského knihkupce a nakladatel J. Pospíšila vyšla poprvé. Vyšla ještě mnohokrát a stala se také námětem filmového zpracování. Mám knihu a film Babička spojený s herečkou Jarmilou Kurandovou, jdoucí rozkvetlou strání a obklopenou vnoučaty. Film plný dobra a laskavé prostoty, moudrosti a lásky. Přesně takový, jaký v knize líčí vesnický život, však doopravdy nebyl.

Božena Němcová si mírně zidealizovala své vzpomínky na dětství v Ratibořicích a na svoji babičku Magdalénu Novotnou, jež se stala obrazem pro hlavní postavu své knihy. A asi záměrně, jak říkala, psala Babičku pro potěchu duše. Kniha však překročila svůj rámec, stala se nadčasovou, až politickým manifestem. Vezmeme-li v úvahu dobu jejího napsání. Dobu národnostního útlaku bachova absolutismu. Stala se tak nedílnou součástí národního obrození druhé poloviny devatenáctého století. Vrátím-li se ke knize, budu ještě citovat: „Pan otec byl včelař a měl mnoho úlů, slíbil také Proškové, až se mu roj vydaří, že dostanou, poněvadž nejednou slyšel od babičky, že by si ničeho nepřála u toho stavení než úl, že je veselo člověku, když vidí ty včeličky celý den lítat z úlu do úlu a pilně pracovat.“ Zaznívá mi z toho úcta k práci i boží pokora a souznění s přírodním koloběhem.

O samotné Boženě Němcové (1820-1862), narozené ve Vídní a provdané za výrazně staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce, se toho ví hodně. Nejenom proto, že se již krátce po své smrti stala skoro legendou. Zemřela však skoro osamocená v Litomyšli v roce 1862. Až příliš často se zdůrazňuje její údajné neharmonické manželství, tak odlišné od zmiňované knihy. Také kočovný život a smrt syna Hynka, jednoho ze čtyř dětí. Literární dědictví je však bohaté, (Divá Bára, Pohorská vesnice, Karla, Pan Učitel, V Zámku a v podzámčí a jiné povídky i pohádky.)



Právě vycházející známka si připomíná knihu její obálkou z roku 1903, kdy ji doplnil svými kresbami malíř a ilustrátor Adolf Kašpar (1877-1934). Známka je doplněna textem Božena Němcová – Babička – 150 let. Platí do odvolání.