Quo vadis české vystavovatelství, aneb má dnes smysl vystavovat?

V létech minulých byla česká filatelie ve světě známá nemalými vystavovatelskými úspěchy. Bylo běžné, že naši vystavovatelé vozili z evropských i světových výstav zlaté i velké zlaté medaile. V posledních letech tomu tak není. Proč?

Skutečně jsou naši vystavovatelé nyní tak zaostalí a jejich exponáty tak slabé? Když si vzpomeneme na dávné doby Světové výstavy v Praze v roce 1968, tak pokud bychom hodnotili počet získaných medailí, tehdejší ČSSR získala celkem 26 medailí. Z toho 1 velkou cenu (Zdeněk Kvasnička), 3 velké zlaté (Kvasnička, Herout, Lavrov), 5 malých zlatých a 17 pozlacených. Z hlediska počtu získaných medailí bychom tehdy zvítězili, i když nejvíce velkých zlatých medailí tehdy získala Itálie a to 6. Jen tak pro zajímavost, ČSSR tehdy vystavovala 255 exponátů, NSR 147, Velká Británie 96 exponátů. Sice můžeme říct, že podmínky tehdy byly trochu jiné, tehdejší ČSSR byla pořadatelská země, pro filatelii v oněch dobách platilo přísloví, že jde o "krále koníčků", ale výsledky byly fantastické. Navíc v době totality, kdy naši sběratelé měli omezený přístup k drahým materiálům i informacím. Jen dodám. Jury tehdy měla 55 členů a pozorovatelů z 23 zemí světa, z toho 17 z Česskoslovenska!

Na Světové výstavě Praga 1978 jsme měli 187 exponátů. Naše exponáty obdržely 1 čestnou cenu, 1 velkou zlatou medaili, 11 zlatých, 35 pozlacených, 50 stříbrných, 29 postříbřených, 8 bronzových medailí. Nejúspěšnější byl V. Kovář s velkou zlatou medailí a věcnou cenou. Zlaté medaile získali J. Brejha, J. Jakubec, O. Grosz, J. Straka, I. Kvasnička, J. Hečko, F. Blahuta, V. Konštant, F. Daniel, V. Krajíc a E. Votoček.

Výstava Praga 1988 v této tradici pokračovala. Nutno podotknout, že této prestižní záležitosti věnovala patřičnou pozornost a podporu tehdejší komunistická vláda. Na výstavách byli přítomni prezidenti Svoboda, či Husák, předsedové vlád a vrcholní funkcionáři.

Po roce 1989, kdy se umožnily neomezené nákupy drahých položek u nás i ze zahraničí a byl volný přístup k informacím, se dalo očekávat, že při odborných kvalitách našich sběratelů i funkcionářů se naše vystavovatelské úspěchy ještě zlepší. Místo toho nastal pozvolný pád. Proč?

Můžeme se vymlouvat, že je to opadnutím masového zájmu o filatelii. Jenže tento problém nastal nejen u nás, ale všude ve světě. Takže tady asi příčina našeho ústupu ze světové špičky nebude. Dá se říct, že jediný filatelista, který vozil velké zlaté medaile a čestné ceny ze Světových výstav byl Ludvík Pytlíček. Místo, aby jeho úspěchů tehdy naše filatelie (tedy vedení Svazu) náležitě k propagaci naší filatelie využilo, dopustilo, aby byl mediálně zlikvidovaný svým obchodním konkurentem. Dokladem toho bylo, kdy na výstavě Praga 2008 naši vystavovatelé již nezískali žádnou velkou zlatou medaili, třebaže jich bylo uděleno celkem 22, zlaté medaile získali pouze 2 naši vystavovatelé z 90 udělených. Tedy ústup ze slávy a to naprostý.

Výsledky našich vystavovatelů na Evropských či Světových výstavách v letošním a minulém roce jsou ještě horší. Dá se říct, že velmi špatné. Pokud vezmeme Evropskou výstavu Paříž 2012 a Světovou výstavu Melbourne 2013, kdy na velké zlaté medaile jsme museli již dávno zapomenout a jedinou zlatou medaili získává pouze náš národní komisař Vít Vaníček, je to pro naši filatelii doslova vystavovatelskou katastrofou.

Měli bychom si ještě položit otázku, zda jsou všechny naše exponáty opravdu tak špatné, že si zaslouží na těchto výstavách maximálně pozlacenou medaili. Vždyť ještě na Světové výstavě v Praze 2008 a i na Světové výstavě v Londýně 2010 získal velkou pozlacenou medaili výborný exponát Miloše Hauptmana "Multistamps Flat Printing from Steel Engraving" a nyní v Austrálii 83 b a pozlacenou medaili, či exponát Petra Tučka "SIAM – The Provisional Att Surcharges 1889-1899“, který získal též pouze pozlacenou medaili.

Největším excesem ovšem bylo pouhých 81 bodů a pozlacená medaile za exponát „Silesia Orientale“ od vystavovatele Zdeňka Filípka. Přitom se dá říct, že od doby exponátů Ludvíka Pytlíčka se na našich výstavách nic lepšího nevyskytlo. Zcela ojedinělý exponát, jak kvalitou materiálů, tak zpracováním. A tady se chci dotázat, čím to je, že tento pozoruhodný exponát zcela zapadl. Když na podzim v roce 2012 bylo v Brně setkání našich jurymanů s vystavovateli formou besedy, vystoupil v diskusi náš národní komisař Vít Vaníček s tím, že když byl v Paříži 2012 vystavený exponát Silesia Orientale, tak jej zahraniční jurymané přešli s poznámkou „koho by zajímal nějaký bezvýznamný lokál“. Takže si můžeme položit dvě otázky:

1. Má vůbec smysl vystavovat naše lokály, které neznají zahraniční jurymané?

2. Dovolil by si někdo tento nesmyslný argument říct našemu národnímu komisaři v letech, kdy byl presidentem FIP náš Ladislav Dvořáček? Myslím, že by se dočkal pádné odpovědi.

Na výstavách už jsem viděl kdeco. Prvotřídní materiály diletantsky zpracované a podprůměrné materiály též diletantsky zpracované. Přesto získaly vyšší, nebo stejné hodnocení než mnou popisovaný exponát Zdeňka Filípka. Uvedu konkrétní případy. Nikdy jsem neviděl lepší materiály než na WIPA 2008 na exponátu Indie od Jochena Heddergota. Ovšem zpracované způsobem, že by jej mohli školit i naši začínající mládežníci. Na tomto exponátu mimo jiné zcela chyběl úvodní list! Přesto dostal 93 bodů a zlatou medaili. V Praze 2008 jsem si podrobně prohlédl exponát Afghánistánu od australského jurymana, který obsahoval naprosto běžné materiály bez jediné vzácnější položky, který zcela postrádal jakýkoliv osobní výzkum a osobní znalosti (k prezentaci materiálů stačil kterýkoliv katalog). Exponát, pokud by byl objektivně hodnocený, tak skončí někde na výstavě Premiéra s 50 body. Přesto dostal na světové výstavě Praga 2008 81 bodů a pozlacenou medaili a byl hodnocený lépe než perfektně zpracované exponáty našeho známého vystavovatele Indie a indických kolků Ing. Jiřího Černého, které jsou navíc plné nových objevů!

Nyní nechejme trochu hovořit čísla. Když jsem se podíval na výstavní propozice Austrálie 2013, z 50 členné jury jen domácích australských jurymanů bylo 12! Např. z Thajska byli 3, z Jižní Afriky 3, dokonce i z Costariky, ale z České republiky, kdysi filatelistické velmoci ani jeden! Speciálních cen bylo uděleno 48. Česká republika = 0. Třída šampionů-Austrálie 2, hlavní cenu získal domácí Australan Blake 97 bodů. Australané získali celkem 9 velkých zlatých medailí! a zlatých nepočítaně. Velkou zlatou dokonce získaly např. exponáty Australští ptáci série 1964-1966, nebo St Vincent - The De La Rue Period.

Vida, ostrov Sv. Vincenta zahraniční jurymané znají, ovšem nějaké Česko, které si běžní Američané pletou s Čečenskem, jim nic neříká. Natož lokál“Silesia Orientale“…

Takže si položme otázku.

Má vůbec smysl vystavovat na evropských či světových výstavách, když víme, že s našimi exponáty bude naloženo jako s něčím podřadným?

Jak je vůbec možné, že za opovrhované totality do roku 1989 nás filatelistický svět bral s respektem, Ladislav Dvořáček byl ve světě respektovaná autorita a nyní nás hodnotí jako nýmandy? Jak je možné, že vystavovatelé z Pákistánu dopadli v Austrálii podstatně lépe než naši vystavovatelé? Skutečně byli o tolik lepší?

Položil jsem příliš mnoho otázek. Ale je skutečně chyba jen v našich vystavovatelích a jejich exponátech?