Rozhovor s JUDr. Tomášem Mádlem o filatelii a vystavování

Tomáš Mádl je naší filatelistické veřejnosti znám především jako úspěšný vystavovatel, který sice začal vystavovat až v poslední době, ale o to rychleji sbírá zlaté medaile. Stává se z něj i nadšený propagátor filatelie i samotného vystavování. Pomáhá organizovat i velké výstavy (například PRAGA 2018).

Na začátek našeho rozhovoru poprosíme o nějaký další menší medailonek o Vás.

Pocházím z Kamenice nad Lipou na Vysočině, odkud jsem před zhruba 25 lety přišel jako student Právnické fakulty UK do Prahy. Od mládí mě bavila práce s nemovitostmi, táta i děda byli stavaři, tak jsem asi podědil geny po nich. Právnické a ekonomické vzdělání a praktické znalosti stavařiny mě proto asi předurčili k tomu, čím se živím dnes, jsem ředitel realitní a developerské skupiny. Jsem ženatý a mám desetiletou dceru, která ale zatím projevuje spíš umělecké vlohy a věnuje se zpěvu.

Jaké byly Vaše filatelistické začátky?

V rodině jsem první skutečný filatelista, začátečnické pokusy sestry a bratra nepočítám. Tak jako všechny děti jsem začínal s námětovou filatelií, první byli motýli a známky s olympijskými motivy. Teprve v nějakých 10-12 letech jsem se začal zabývat i známkovými zeměmi, na začátku bylo pochopitelně Československo a Rakousko, kde jsme měli mnoho příbuzných, tak díky nim jsem se dostal i ke známkám tehdy pro nás tak atraktivní země za železnou oponou.

Měl jste nějakého učitele?

Navštěvoval jsem v rodné Kamenici kroužek mladých filatelistů, který vedl fantastický pedagog a obětavý člověk, pan učitel Kupka, který byl už v té době dávno v důchodu a naprosto nezištně se řadu let staral o partu výrostků, kteří místo aby běhali někde po ulici a zlobili spolužačky, seděli vzorně každý pátek odpoledne ve třídě, rýsovali si rámečky a lepili do nich známky :-)
Někdy kolem 12. roku věku jsem začal chodit pravidelně i mezi opravdové dospělé filatelisty, kteří měli v Kamenici svůj klub a které vedl (a dodnes vede) vášnivý filatelista, špičkový amatérský historik a badatel a místní patriot, Štěpán Kučera. Tam už jsem začal trochu seriózněji vnímat ten filatelistický svět kolem sebe, začal studovat katalogy a odbornou literaturu a díky podpoře svého táty, který mě vždy v rozumných aktivitách podporoval, jsem začal budovat základy svých pozdějších sbírek. Můj záběr se postupně rozšiřoval z obvyklého sbírání všech časových úseků Československa a Protektorátu, přes Slovenský štát, až později do prakticky celé Evropy. V poslední době jsem utekl i ze starého kontinentu, který se mi ale podařilo během cca 20 let intenzivní sběratelské činnosti poměrně komplexně vysbírat a věnuji se nově i britským koloniím, což je ale práce na několik generací.

Kdy jste si řekl, že nyní nastal ten správný čas pro vystavování?

Na rozdíl od ostatních zemí, které sbírám více méně generálně, jsem se od studentských let specializovaně a později studijně, zaobíral obdobím tzv. 1. československé republiky, tzn. zjednodušeně řečeno obdobím mezi světovými válkami. Díky několika povedeným akvizicím v průběhu předešlých 20-25 let se mi podařilo shromáždit soubor našich nejslavnějších známek a dalšího filatelistického materiálu, který se domnívám, dosud žádný sběratel a vystavovatel nesestavil a Velká zlatá medaile na letošní světové výstavě PRAGA 2018 byla takovým příjemným završením a odměnou této etapy mé práce.

Byl jste členem organizačního výboru Světové výstavy poštovních známek PRAGA 2018. Popište čtenářům o jakou práci se jednalo.

Zatímco na předcházejících pražských výstavách od roku 1938 byly vždy pověřeny přípravou a organizací výstavy celé týmy profesionálů, ať již zaměstnanců Svazu, Pošty nebo příslušného ministerstva, nás pracovalo v organizačním výboru devět! Jednalo se o 3 roky velmi intenzivní práce, jejíž rozsah si nezúčastnění neumí asi příliš představit. Stovky a stovky hodin práce, telefonování, rozesílání stovek mailů, desítky schůzí, schvalování veškerých materiálů, tiskovin, grafických návrhů atd. atd. To vše pochopitelně mimo vlastní pracovní nebo osobní aktivity, tzn. zejména o víkendech, dovolených a po nocích. A to všechno samozřejmě zcela zdarma. Ale to není žádné stěžování si, všichni jsme to dělali dobrovolně a s láskou. A pevně doufám, že to bylo na výsledku znát.





Jak jste s PRAGA 2018 spokojený? Co se vydařilo a naopak nepovedlo?

Výstavu hodnotím veskrze pozitivně. Podařilo se uspořádat akci s prestižním přívlastkem "světová", což se dlouhé roky nepovedlo zejména v Evropě mnohem větším zemím typu Německa nebo Ruska. Výstavu navštívilo během čtyř výstavních dnů přes 30.000 spokojených návštěvníků ze všech koutů světa, což je na dnešní dobu mimořádně vysoké číslo, ke kterému nám naši kolegové ze zahraničí, ať již se jednalo o národní komisaře, jurymany, vystavovatele, nebo běžné návštěvníky, neustále gratulovali. Když to člověk porovná s návštěvností obdobných akcí v zahraničí, tak musím konstatovat, že to s kulturností českého národa není vůbec špatné. A to pomíjím fakt, že většina výstav v cizině bývá s volným vstupem! K tomuto úspěchu nám blahopřáli i nejvyšší přítomní představitelé filatelistických federací FIP a FEPA.

Pochopitelně jako vždy, můžeme poukazovat i na věci, které by se daly zlepšit a kterých se můžeme na dalších akcích vyvarovat. Lze se zamyslet nad skutečností, zda je praktické mít na jiném místě soutěžní část výstavy a její část obchodní (Expo), to ale pochopitelně bylo dáno limitujícím rozpočtem celé akce. Víme i problémech s nedostatečným nasvícením soutěžních exponátů, jinak ale spolupráce s kongresovým hotelem Clarion probíhala velmi korektně a úspěšně.

Mám i soukromé přání a cíl, aby další výstava Praga byla nainstalována již na zcela nových výstavních rámech, neboť ty stávající, 40 let staré, postupně dožívají a i manipulace s nimi není příliš komfortní.

Co Váš exponát Československo 1918 – 1939 (zajímavosti a vzácnosti)? Popište ho čtenářům a vyzdvihněte to nejlepší z něj.

Domnívám se, že drtivá většina vašich čtenářů na výstavě byla a měla tam možnost se s exponátem seznámit. Šlo mi o to, abych v co nejkomplexnější podobě odvyprávěl prostřednictvím exponátu umístěného na osmi výstavních rámech, příběh československé známky napříč celým vymezeným obdobím. Chtěl jsem tak zachytit všechny fáze výroby, od prvotních výtvarných návrhů, přes přípravné a zkusmé tisky, až po definitivní vydání a následné poštovní použití. To vše pochopitelně s důrazem na to nejzajímavější a nejvzácnější, co která emise nabízí.

Vzhledem k tomu, že se celý exponát sestává prakticky jen z mimořádně vzácných položek a obsahuje desítky unikátů, nemá asi cenu se zde o všech zmiňovat, od toho právě slouží akce typu světových výstav, nicméně já osobně mám nejradši emisi Pošta československá 1919, která umožňuje nejvíc studijního bádání a sbírání. Je to emise zdaleka nejpočetnější a pochází z ní také zdaleka nejvíc československých rarit, byť všichni víme, že okolnosti jejího vzniku nebyly zcela "košer". Právě v ní ale nalezneme takové skvosty, jako devitiblok známek Magyar Posta, nebo čtyřbloky uherských "Černých čísel". Pochopitelně každý v mém exponátu hledá i zřejmě nejkrásnější dochovaný exemplář nejvýznamnější československé rarity, slavný chybotisk doplatní známky 50/50, či mimořádně populární meziarší Nitra a Křivoklát, obojí mám v exponátu dokonce v krajovém provedení.

Plánujete vystavovat i dále a kde případně? Jakým způsobem exponát hodláte vylepšovat?

Určitě nechci, aby úspěch z Prahy zůstal osamocený, takže plánuji v příštím roce účast na světové výstavě v Pekingu a v roce 2020 výstavu v Kuala Lumpur. Nejbližší světovou výstavou v Evropě bude výstava v Londýně, ale její termín ještě nebyl upřesněn. Vylepšovat je pochopitelně stále co, jsem ale bohužel limitován daným limitem 8 výstavních rámů, tj. 128 listů, přičemž cca 20% musí i ve třídě tradiční filatelie, ve které soutěžím, zabírat celistvosti, což někdy bývá na úkor špičkového známkového materiálu, který se vám do exponátu díky tomu prostě nevejde, ale taková už jsou pravidla..

U jakého exponátu na PRAGA 2018 jste se pozastavil s obdivem?

Vzhledem k tomu, že musel díky omezené kapacitě výstavních prostor organizační výbor výstavy velmi pečlivě vybírat z přihlášených exponátů, kterých bylo přihlášeno mimochodem více než dvojnásobné množství, než šlo z kapacitních důvodů přijmout, dostalo se na výstavu opravdu jen to nejlepší, co současná světová filatelie nabízí. Pochopitelně jsem jako každý český návštěvník a sběratel nejvíce času strávil studiem exponátů českých vystavovatelů, nebo exponátů s československým materiálem. Fantastický objekt představil a po právu zlatou medaili získal Miloš Hauptman za jeho Ocelotisk z plochých desek, což je vzhledem k "mládí" prezentovaného materiálu úžasný výsledek. Pochopitelně velký respekt chovám k exponátu slovenského kolegy a přítele Pavola Lazara ze Slovenska, který ho za poslední rok velmi přepracoval a vylepšil a já z něj mohu čerpat inspiraci pro práci na svém exponátu, neboť má velmi podobné téma jako já. Z poštovně-historických exponátů se všem, mě nevyjímaje, nejvíc líbily exponáty kolegů Petera Severina a Víta Vaníčka, za které oba dostali po právu velkou zlatou medaili a Vít Vaníček si navíc odnesl i národní cenu.

Ze zahraničních exponátů mě jednoznačně nejvíce nadchnul exponát klasického Švýcarska vystavovatele Josepha Hackmeyho, který je v současnosti asi největší světovou filatelistickou celebritou a důstojným nástupcem takových sběratelů, jimiž byli v minulosti osobnosti jako hrabě Phillip von Ferrari nebo Maurice Burrus, kteří jsou také označováni jako "otcové zakladatelé světové filatelie". Za svůj exponát pochopitelně obdržel Velkou zlatou medaili a ocenění Grand Prix International.

S Josephem Hackmeym jsem měl možnost také krátce pohovořit na závěrečném palmáre výstavy a byl to pro mě skutečně mimořádný zážitek, když i taková osobnost mi blahopřála k mému exponátu a jeho hodnocení i k celkovému úspěchu celé výstavy. Už samotná osobní účast takovéto osobnosti a jednoho z nejbohatších mužů světa dodala pochopitelně této akci další prestiž a lesk.







Ve Vašem exponátu nejsou žádné žilkované známky z emise PČ 1919? Ztratil jste k nim důvěru?

Všichni víme, jaká je v současné době situace kolem těchto známek, takže nemá cenu dále přilévat olej do ohně a znovu rozebírat již stokrát rozebrané a vysvětlené. Už způsob jejich vzniku byl mimořádně problematický, problematický byl i způsob obchodování s nimi a to prakticky po celou dobu jejich existence trvající dnes již bezmála celé století. Několik padělatelských afér z různých období jejich špatnou pověst bohužel jen dále ještě zhoršilo a ano, já se snažil dokázat, a nakonec se ukázalo, že úspěšně, že i exponát bez těchto "žilkovaných oblud naší filatelie" může získat na světové výstavě velkou zlatou medaili! Pochopitelně jsem během výstavy návštěvníkům i jurymanům musel svůj postoj k nim stále dokola opakovat a vysvětlovat, ale zdá se, že moje argumenty padly na úrodnou půdu a našly pochopení.





Nedávno se prodala 4K světle zelená na žilkovaném papíru s převráceným přetiskem za vcelku neuvěřitelné peníze – s aukčními poplatky za 9 282 000 Kč. Ukazuje se, že je to tedy jedna z našich nejdražších rarit. Usiloval jste o tuto známku také? Byl by to přeci skvost pro Váš exponát.

Uznávám, že se jedná o unikátní a nejdražší československou známku, ale vzhledem k již řečenému to není známka, kterou bych musel za každou cenu získat a vlastnit. Nakonec skončila ve vlastnictví subjektu, který stojí mimo naši filatelistickou obec, to znamená, že se stala pouze předmětem obchodního zájmu a spekulace a tak je to asi nejlepší. Nicméně jsem zvědav, a jistě nejsem sám, jaký skutečný tržní potenciál v sobě tato známka dále skrývá a jak se jí bude v příštích letech na trhu dařit, neboť jsem přesvědčený, že se tato známka na trh v brzké době vrátí.

Je o Vás známo, že jste v minulosti zakoupil sbírku Lamberta Krejčíře. Jak to proběhlo a jste ve výsledku s nákupem spokojený?

Aukce proběhla již před více než deseti lety a domnívám se, že o této akvizici byla odborná i laická veřejnost informována v poměrně široké míře, proto bych se jí již příliš nezabýval. Je pochopitelné, že se stala pevnou součástí mých sbírek i mého exponátu a vzhledem k současným tržním cenám známek 1. čs. republiky se ukazuje, že můj investiční odhad byl tehdy jednoznačně správný a její současná hodnota je jistě více než dvojnásobná. Nemluvě o tom, že obsahovala několik unikátních položek, které se prakticky penězi zaplatit nedají, protože kde neexistuje nabídka, nelze vytvořit a definovat poptávku.

Postupně se ukazuje, že některé známky ze sbírky Lamberta Krejčíře jsou padělky ke škodě sběratelů - například 4 K žilkovaná (o té Infofila psala již v roce 2011 jako o jasném padělku), či jiné z PČ 1919. Necháváte si je postupně ověřovat u znalců?

O zřejmých padělcích ve sbírce jsem pochopitelně věděl již před její aukcí a na tyto jsem při svých výpočtech, které mě vedly ke stanovení aukčního limitu, nebral ohled, tzn. hodnotil jsem je jako bezcenné, některé další známky byly minimálně problematické a těmy jsem se pochopitelně v průběhu let zabýval a postupně je nechal ověřovat, ale naštěstí jsem již mnoho dalších padělků neobjevil.

Jaký je Váš názor na padělky, které se u nás od konce devadesátých let objevují? Například v redakci Infofily máme zmapováno již neuvěřitelných deset žilkovaných padělků, které se postupně objevují na trhu a bohužel se ukazuje, že to není konečné číslo. Nebojíte se padělků, když je zde evidentně škoda v miliónech?

Na toto existuje jediná rada a té by se měl každý sběratel či investor řídit. U těch opravdu nejvýznamnějších položek v hodnotě přesahující řekněme 1,000.000 Kč je třeba kupovat pouze známky s prokazatelným životopisem, vystavené v nejvýznamnějších exponátech, popsané ve staré dobové literatuře typu Tribuny filatelistů, zobrazené v respektovaných publikacích typu Monografie, nebo Karáskových Vzácností a opatřené samozřejmě příslušnými atesty erudovaných znalců. Nikdy se neřídit "výhodnou cenou", zvlášť u známky, která se jako nový objev fantasticky objevila ve "staré pozůstalosti". A někdy bývá ve finále lacinější koupit známku přes renomovanou aukční síň a zaplatit jí provizi při vědomí, že v případě reklamace uspěji, než kupovat takovou věc tak říkajíc z ruky od "šťastného nálezce" nebo "dědice". Pokud vám někdo nabídne pod rukou za půl milionu korun žilkovanou desetikorunu nebo chybotisk 50/50, tak jste těch o půl milionu rozhodně přišli.. Kdo vlastní takové (pravé) známky, tak rozhodně zná jejich hodnotu i možnosti jejich likvidity a nikdy vám nic takového pod cenou neprodá.

Po smrti znalce Pavla Pittermanna došlo k protokolárnímu znehodnocení jeho znalecké značky. Byl jste u toho a jak to proběhlo? Je to chválihodná činnost, která by měla proběhnout u všech znalců.

Ano, k tomuto aktu došlo v prosinci 2015 v sídle mé firmy na Vinohradech a stalo se tak několik měsíců po smrti Ing. Pittermanna, který byl mým blízkým přítelem i filatelistickým rádcem a toto jsem chápal jako poslední službu, kterou mu můžu prokázat. O přepilování značky byl sepsán protokol podepsaný několika přítomnými svědky, mezi nimiž byli jak významné osobnosti naší filatelie, tak zástupce rodiny. Přepilovaná značka pak zůstala v majetku manželky Ing. Pittermanna. Souhlasím s Vámi, že toto by měl být standardní postup při likvidaci všech znaleckých značek po zemřelém znalci, nebo znalci, který svou znaleckou činnost již přestal definitivně provádět.

V posledním čísle Filatelii ve článku o výstavě PRAGA 2018 jste se kolem známek i dopisů legendárního a vzácného Mauritia docela podřekl. To už je přeci skoro všem jasné, kdo známky zakoupil. Není už čas se k nim přihlásit, když se o tom již otevřeně mluví?

Nevím o čem a kde se "otevřeně" mluví, ale já se klepy nezabývám. Vlastník Mauritiů se těsně před výstavou prostě z různých důvodů rozhodl zůstat v anonymitě a domnívám se, že je to jeho nezpochybnitelné právo a dál bych se tím nezabýval. Tyto známky jsou tak ikonické a jejich význam naprosto přesahuje svět celé filatelie jako oboru, že trocha dalšího tajemna kolem nich jim jistě neublíží, ba naopak. Buďme spíš pyšní na to, že takovýto unikátní soubor vlastní náš krajan a že jsme si ho mohli všichni v uplynulých dnech na výstavě prohlédnout a potěšit se jeho krásou. Možná se nám tato možnost už nikdy v budoucnu nenaskytne.



Z jiného soudku. Patříte například mezi zakladatele Společnosti přátel Vlasty Buriana. Co je cílem této společnosti a jak funguje?

Jedná se o obecně prospěšnou společnost, která si vytkla za cíl společenskou rehabilitaci osobnosti Vlasty Buriana. Člověka, o němž Miloš Forman kdysi prohlásil, že každý Čech, který se směje jeho geniálnímu a nadčasovému humoru, by se měl nejdříve zamyslet a dřív než se začne smát, by se měl začít stydět..
Akcí, která za dlouhé roky své existence naše společnost zorganizovala je velmi dlouhá řada a povídání o společnosti a o Vlastovi Burianovi by vydalo na další rozsáhlý rozhovor, který by ale pochopitelně patřil na úplně jiný portál. Mohu ale zmínit aspoň zajištění převozu ostatků Vlasty Buriana a jeho ženy Niny na vyšehradský hřbitov, nebo vybudování centra Vlasty Buriana v jeho rodném Liberci.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

Pracovních plánů mám v hlavě vždy dostatek, v současné době kulminuje zájem o veškeré bytové projekty, takže jako developeři nevíme co dřív.
Co se týče filatelie, mým největším přáním je, aby zájem o ní teď po výstavě neklesal, naopak, aby si nás právě na základě jejího úspěchu a mediálního zájmu všimlo mnoho nových, zejména mladých zájemců, ať již z okruhu budoucích sběratelů, nebo i bohatých investorů diverzifikujících svá majetková portfolia, protože je to fantastický barevný svět a koníček, který vám vydrží celý život a v mnoha případech vás díky vašim následovníkům a pokračovatelům i přežije.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra