TemaFÓRUM 46/2006: Časová souslednost při uplatnění OVS v tematických exponátech

Při zpracování doprovodných textů pro příručku „Otisky výplatních strojů námětu kolejová doprava železniční z území Československa (1926 – 1992) a České republiky (1993 – 2004)“, která vyšla jako 15.svazek knihovničky „Doprava ve filatelii“ v březnu 2005, jsem zjistil některé skutečnosti, které považuji za zajímavé a zajímal by mne i Váš názor k této problematice.

Otisky výplatních strojů fy.Křižík jsou obvykle v tematických železničních exponátech používány k dokumentaci výroby elektrických vozů touto firmou v letech 1903 až 1908, kdy postupně probíhala výroba a dodávka 4 ks, pro dráhu Tábor - Bechyně. Pomineme-li skutečnost, že pro „Elinku“, jak se důvěrně říká dodnes provozuschopnému elektrickému motorovému vozu M 400.001 ve sbírkách NTM v Praze z roku 1903, firma Křižík dodávala jen elektrickou výzbroj, skříň dodala firma Ringhoffer Karlín, je tu ještě jedna skutečnost na kterou bych chtěl poukázat, je však třeba jít trochu hlouběji do historie firmy Křižík.

František Křižík, (* 6. 7. 1847, † 22. 1. 1941), 1883 založil vlastní podnik, který se svou produkcí významně podílel na elektrizaci městských drah, podniků a obcí. 1891 uvedl do provozu první elektrickou dráhu v Praze, z Letné do Stromovky; v letech 1902 – 03 postavil meziměstskou elektrickou dráhu Tábor-Bechyně. Při své činnosti však narážel neustále na konkurenci, na velkolepé podnikání neměl dost kapitálu, a tak byl nakonec v roce 1917 nucen přistoupit k vytvoření akciové společnosti a ztrátový podnik zcela ovládly banky.

Z výše uvedeného vyplývá, že OVS z roku výroby „Elinky“ tj. 1903 neexistuje, první otisk výplatního stroje na našem území je až z roku 1926. Není snad tedy vhodné či je přímo chybou dokumentovat ve výstavním exponátu výrobu „Elinky“ či jejího provozu otiskem z let 1932 až 1942, byť od firmy Křižík a.s.


Pokud by snad bylo možné prokázat, že podniky fy.Křižík se podíleli na rekonstrukci trati Tábor – Bechyně včetně elektrických vozů, v roce 1938, pak použití při odpovídajícím tematickém popisu by nebylo v tematickém exponátu „napadnutelné“ výstavní jury!

V žádném případě to neznamená, že zajímavé otisky fy. Křižík nejsou použitelné pro tematický železniční exponát, ba naopak. Můžeme jimi bez problémů také dokumentovat výrobu kabelů využitelných i pro železnici, především v oblasti sdělovací a zabezpečovací.

Na závěr jen připomínám, že obraz „Elinky“ existuje na novějším poštovním otisku výplatního stroje z roku 2001.


Otisk výplatního stroje Severní dráha Ferdinandova nemá nic společného s filatelistickou dokumentací železnice „Vídeň - Přerov - Krakov“, která byla uvedena do provozu v roce 1841 a později zestátněna. Otisk využívala průmyslová dráha / síť průmyslových drah, která zbyla po zestátnění na Ostravsku v soukromých rukách.


Otiskem výplatního stroje ČKD Slaný snad nelze „beztrestně“ filatelisticky dokumentovat výrobu parních lokomotiv, protože jejich výroba byla ve Slaném ukončena krátce po II.světové válce a podnik převzal jinou výrobu. Tato výroba však také našla uplatnění na železnici, neboť jedním z výrobků jsou i jeřáby na automobilním podvozku či železničních kolejových vozidlech.


Pokud tedy zamýšlí vystavovatel použít OVS Slaný pak rozhodujícím kritériem je datum použití v poštovním provozu, který by měl být co nejvíce shodný s výrobním programem, který je jím v exponátu dokumentován.

Pokud by popsané skutečnosti v tematických exponátech nebyly na závadu, pak mohu filatelisticky dokladovat také výrobu kolejnic pro železnici otiskem výplatního stroje Vítkovických železáren a strojíren i když tato skončila snad v druhé polovině 19.století..


Z uvedeného vyplývá, že je potřeba věnovat výběru otisků pro filatelistickou dokumentaci v tematických exponátech trvalou pozornost; správnost souvztažných údajů (rok používání otisku by měl přibližovat co nejvíce popisované skutečnosti) by mělo být prestižní záležitostí každého vystavovatele.

Ing. Jaroslav Rubišar