Vzájemná nevraživost rodiny Taxisů, kteří si z organizování poštovských služeb dokázali udělat zlatý důl, a habsburských císařů vyvrcholila na počátku 17. století.

Ještě v nedávné minulosti prakticky každý malý předškolák dokázal zazpívat Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán… Časy se ale změnily a dnes to všichni jejich vrstevníci asi už nesvedou.

Za počátek novodobého poštovnictví v Čechách je považován rok 1526. 23. října tohoto roku byl ve Svatováclavské kapli Svatovítského chrámu zvolen českým králem Ferdinand I. Habsburský

V době na přelomu prvního a druhého tisíciletí společenský život v našich končinách zaznamenal další pokrok. Mnohem častěji než v dřívějších dobách docházelo k setkávání lidí z různých zemí

Pádem říše západořímské roku 476 vzal za své i proslavený římský cursus publicus a to byl i konec starověkého dobře fungujícího poštovního spojení.

Snad nikde na světě ve starých státech a říších nebyl poštovní kurýr tak dobře odlišen od ostatních pocestných jako v Indii. Měl totiž uniformu, či spíše její primitivní zárodek, který se sestával z jednotného barevného šátku ovinutého kolem krku.

Za vrcholného císařství (1. - 3. století n.l.) sahala římská říše od Atlantiku k Perskému zálivu, od Rýna a Dunaje k egyptským pyramidám.

Dopravování zpráv v antickém Řecku se lišilo od praxe zavedené v jiných starověkých státech. Kurýři na koních nebo povozy se při doručování poštovních zásilek prakticky téměř nepoužívali.