Tomáš Garrigue Masaryk
Datum vydání: 20. 1. 2003
Že Anglie měla na svých prvních známkách desítky let portrét královny Victorie, je zcela pochopitelné. Narodila se v roce 1819, a již jako osmnáctiletá, v roce 1837, převzala korunu Velké Británie a Irska. Roku 1877 se stala císařovnou Indie. Až do roku 1901, roku jejího úmrtí, byla královnou Britského Impéria.
Na další anglickou královnu musíme čekat až do roku 1952. Ten rok nastoupila na trůn Velké Británie královna Elisabeth II., Alžbeta II. Též mladá, 26ti letá, stala se královnou Velké Británie a Severního Irska. Dodnes snad ani jedna známka Anglie a Britického společenství není bez portrétu královny Alžbety. Také ona sedí na trůnu již dlouhé léta. Přesněji 51 let!
Ta léta na trůně a samotné království snad vysvětlí všechny jejich portréty na známkách. Ale v Československu jsme od roku 1918 neměli krále ani královnu a žádný z našich prezidentů ani zdaleka nebyl tak dloho ve funkci. Jak tedy vysvětlit to množství známek s portrétem T. G. Masaryka? Kdo on vlastně byl a proč byl dokonce tak zbožňován?
Narodil se v Hodoníně, 7. 3. 1850 v chudé rodině Josefa Masaryka. Do reálky ho rodiče poslali až na přímluvu místního děkana! V roce 1872 složil maturitu a v roku 1876 zakončil univerzitní studia. Na univerzitě v Lipsku roku 1877, se sešel se svou budoucí manželkou, Charlottou Garrigue, dcerou bohatého amerického podnikatele z New Yorku.
V roce 1882 přijal místo na pražské univerzitě. V následujícím roce vyšlo prvé číslo kritického, vědeckého listu Athenaeum, založené Masarykem v oborech: filozofie, psychologie, politika, náboženství, dějiny kulturní, sociologie, etika a estetika. V této době vzrostl Masarykův zájem o politický život. Založil nový politický směr, který nazval "realismem".
V devadesátých letech vydává řadu spisů - "Česká otázka", "Naše nynější krize", "Jan Hus", "Karel Havlíček", "Moderní člověk a náboženství" a "Otázka socialní". Roku 1897 byl jmenován profesorem Karlovy univerzity.
V době vypuknutí 1. světové války měl už Masaryk za sebou úctyhodnou dráhu vědeckou, pedagogickou a kulturně politickou, ale na české politické scéně ještě nebyl uznávaný. Po vypuknutí války Masaryk odjel v prosinci 1914 do exilu, aby proti Rakousku bojoval v zahraničí. Nejdříve do Itálie, potom do Švýcarska později do Francie, kam přijel i E. Beneš. Po celou dobu války nesl na sobě odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa, při jednání v Anglii, v Rusku a poté v Americe, až po podpis Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace. Masarykovi se též podařilo získat pro vznik nového státu podporu amerického prezidenta W. Wilsona.
Po válečných letech pokračoval v práci organizační, agitační a s diplomatickou činností, s nejbližšími spolupracovníky, M. R. Štefánikem a E. Benešem. 14. října 1918 se stal předsedou prozatimní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa. 14. listopadu jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromaždění prezidentem republiky.
Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy. Po prvním dvouletém funkčním období byl znovu zvolen prezidentem v letech 1920, 1927 a 1934 a u přiležítosti jeho 80. narozenin byl přijat zákon: "T. G. Masaryk se zasloužil o stát".
Po nástupu Hitlera k moci Masaryk ještě v roce 1934 přijal prezidentskou kandidaturu - ale již v přístím roce, v prosinci, na svůj úřad abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví a i neschopnosti demokrata a humanisty plně pochopit něco tak odpudivého jako totalitární diktatura, nepovažoval za možné stát v čele státu v době hrozících nebezpečí.
Co by mě osobně zajímalo? Jaký vztach by měl T. G. Masaryk k dnešnímu rozvoji Evropy? Mám na mysli blízký vstup České a Slovenské republiky do EU. Pomyslete na citát Masaryka po první světové válce: "končí se éra absolutistickeho ovládání Evropy jednou velmocí, nebo spolčením velmocí".
T. G. Masaryk zemřel 14. září 1937.
Český vědec, filozof, pedagog, politik, žurnalista, zakladatel novodobého československého státu a československý prezident, si ty známky zaslouží!
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz