Základy notafilie - výroba a ochrana bankovek

Datum vydání: 11. 11. 2011

---

Tisk prvních bankovek byl poměrně jednoduchou záležitostí. Stačil obyčejný knihtisk a jako ochranné znaky suchá pečeť a ručně psané originální podpisy a čísla. Technika se však vyvinula natolik, že by běžné bankovky byly snadno napodobitelné. Proto se současné papírové peníze tisknou hned několika technikami zároveň. Liniový hlubotisk, zvaný také tisk z hloubky, je tradiční způsob tisku a ochrany bankovek a dalších cenin nebo dokumentů. Při tisku je barva zatřena do vrypu na tiskové desce a pod vysokým tlakem je přenášena na papír. Nejčastěji se pro liniový hlubotisk používají tříbarevné archové stroje, na kterých se všechny barvy tisknou z jedné desky najednou. Je také možné použít i barevný přechod, tzv. iris, nebo slepotisk.

Ofset, tisk z plochy – pracuje na principu odpudivosti vody a mastné barvy (tzv. mokrý ofset). Kromě této klasické ofsetové techniky existuje také tzv. suchý ofset, který potiskuje obě strany papíru najednou. Tato technika umožňuje dokonalé sladění tisku přední a zadní strany bankovek a dokladů, a proto se využívá zejména při tisku soutiskové značky.


Tisk z výšky je jedna z nejstarších technik. Místa určená k tisku jsou na desce vyvýšena a na ně se nanáší barva. Tato technika se užívá převážně u číslovacích strojů. Samotné číslování např. bankovek je složitým procesem, při kterém číslovací stroje mohou tisknout čísla sestavená podle tajného klíče. Před 2. světovou válkou se dalo kombinací čísel bankovky zjistit, zda je bankovka pravá.

Ražba neboli vodotisk (vodoznak) je jedním z nejstarších a nejznámějších ochranných prvků bankovek.Velmi častý je rovněž termín průsvitka¹ .



V 90. letech byly zavedeny nové technologie, při kterých se zatepla razí hologramy nebo různobarevné a zlaté fólie. Ražby se užívá také při výrobě slepotisku neboli tzv. suché pečeti – jedná se o grafický prvek vytlačený do papíru bez použití barvy.

Ochranné znaky

Jak už jsme zmínili v předchozí kapitole, doba a technika pokročily. V dobách prvních rakouských bankovek byla poměrně dostatečnou ochranou před penězokazci hrozba trestu smrti. Současní výrobci bankovek mají mnohem těžší práci. Bankovky musejí vybavovat ochrannými prvky, které mají za úkol znesnadnit případným padělatelům práci a současně umožnit snadné rozeznání padělku od pravé bankovky.

Materiál bankovky. Už samotný papír (případně jiný materiál – polymer) odlišuje pravou bankovku od falza. Má jiné složení (příměsi bavlny apod.), jinou pevnost. V současné době se však již nejedná pouze o papírové klasické bankovky , ale vedle nich také o bankovky polymerové a plastové.

Pokud jde o bankovky plastové, jsou používány rovněž v kombinaci s polymerovou technikou (vkládáním polymerových oken; např.Hong-Kong). Australané vyrobili plastové bankovky již pro devět zemí a dalším dodávají polymerový substrát. Dodavatelem je společnost Securency, společný podnik Reserve Bank of Australia a belgické chemické firmy Union Chimie Belge. Za bankovky hybridní4 jsou považovány bankovky, při jejichž výrobě se používá kombinace papíru a polymeru.

Figurální (portrétní) rytina má nejen vysokou estetickou hodnotu, ale je také jeden z nejvýznamnějších ochranných prvků. Protože její ruční zpracování je graficky velmi náročné, používá se především při tvorbě bankovek. Ruční rytina je velmi specifickým prvkem a např. Státní tiskárna cenin je jedna z mála firem, která tento prvek nabízí i pro jiné účely než tisk bankovek.

Bankovní papír je nejhmotnější částí bankovek. Na papír určený k tisku bankovek jsou samozřejmě kladeny náročnější požadavky, než jaké by mohl splnit obyčejný konzumní papír. Pro tisk se používá speciální bankovní papír, který se od běžně používaného papíru liší silou, strukturou i zabarvením. Tento papír musí mít větší pevnost a pružnost, musí být odolný vůči rozlámanému při prohýbání i proti natržení (i vyprání v pračce). Současně české bankovky jsou tisknuté na přírodně zbarveném papíře. To znamená, že papír není čistě bílý, ale má velmi slabý, světlo - okrový nádech.

Zvuk bankovek (tzv. akustický bezpečnostní prvek), zmuchlání nebo tření , je ovlivňován vhodným složením vláken papíru. Papír bankovek zní jinak než papír na psaní, zvuk je tvrdší.

Giloš je složitý obrazec, složený ze spojitých jemných linek (kruhové, elipsovité, či jiné geometrické linie) jejichž uspořádání se opakuje v pravidelných intervalech. Dříve se tiskly na gilošérce, zatímco dnes je tvořen za pomocí softwaru. Při kopírování na domácích kopírkách se linky rozruší na jednotlivé segmenty a je patrná mezera mezi jednotlivými úseky.

Giloše rozlišujeme irizující , mající barevný přechod, tmavočarý s patrnou černou linkou, běločarý , u kterého je patrná bílá linka, gilošovou výseč a giloš běločarý s kolorovanou výplní. Do kovové desky se ručně vyrývá kresba (tzv. ruční rytina) , která se poté přenáší na tiskovou formu. Výsledné linky jsou trojrozměrné o různých tloušťkách od silných po nepatrné linky. Díky ručnímu zpracování je její grafické napodobení velmi náročné, používá se především právě v bankovkové grafice.

Na rozdíl od ruční rytiny prostřednictvím tzv. mechanické rytiny je linka do kovové desky přenesena strojem.


Mikropísmo (mikrotext) , k jehož tisku se používá ofset nebo hlubotisk. Tisknou se jím linky, vyplňují obrazce nebo se z nich skládá samostatný obrazec. Pravost bankovky nebo šeku je možné ověřit pouhým okem nebo s pomocí lupy. Kopírky stroje neumí mikrotext napodobit.


Iris je technologie tisku se vyznačuje plynulým přechodem jednotlivých odstínů barev. V kombinaci s gilošem nebo podtiskovým rastrem se výrazně zvyšuje stupeň zabezpečení bankovek a dokladů. Irisový přechod barev se obtížně tiskne na tiskárnách, které k tomu nejsou určeny a které nelze běžně pořídit.


Rastr se vytváří kombinací různé struktury a orientace linek. V podtiscích je patrný jako linie různé hustoty, které způsobují dojem odlišných odstínů dané barvy. Při kopírování dochází k jeho nezobrazení, nebo porušenosti na falzifikátu. Někdy je rastr rozčárkovaní, nebo vytváří skrytý nápis.Plošný relief je ve své podstatě mechanická rytina, která vytváří dojem plasticity zobrazovaného grafického obrazce. Vytváří se jím různé ozdobné pásy, ale i samotné figury, jako na našich bankovkách vzoru 1953. Při kopírování dochází k deformaci takovéhoto obrazce.


Fluorescenční (=luminiscenční) tisk je obdobným principem jako opticky proměnlivá barva. Obrazec vytištěn luminiscenční barvou je pod běžným světlem obtížně viditelný, nebo zcela neviditelný. Luminiscenční tisk je patrný buď pod UV světlem, nebo i pod horským sluncem. Tohoto tisku bylo využito již na protektorátních bankovkách a dnes je patrný na současných bankovkách. O vodoznaku jsme se již krátce zmínili. Jde o značky nebo obrazce v papíru bankovky, které jsou viditelné proti světlu. Vytváří se pomocí síta, nebo válce, který vytlačuje, nebo naopak stlačuje papírní hmotu. Rozeznáváme následující druhy vodotisků:

1) průběžný - po celé ploše bankovky
2) lokalizovaný - jen v určitém místě bankovky
3) tmavočarý - papír je v místě grafiky zesílen
4) běločarý - papír je v místě kresby zeslaben
5) kombinovaný
6) stupňový - vytvořeny polotóny
7) figuriální (=figurální) – s tiskem (vodoznakem ) portretu, obrazu, který může mít různý charakter
Figuriální trojrozměrný vodoznak, vyrobený pomocí síta, se užívá převážně pro bankovky vyšších nominálů. Jednodušší vodoznaky jsou vyrobené vytlačením vzoru do hmoty papíru během jeho výroby.


Dalším významným ochranným prvkem je tzv. kovový okénkový proužek. Jde o kovový nebo pokovený plastový proužek, který je zapracován zcela nebo v různé vzdálenosti do papírní hmoty během výroby. Ten může být v papíru zcela skryt (seu kompaktní ochranný proužek^A), nebo nejčastěji jako u současných bankovek může částečně vystupovat (prominovat) na povrch; poté mluvíme o tzv. okénkovém ochranném proužku^B. Proužek často obsahuje i mikropísmo nebo,avšak méně často, hologram. Tvar prominujících částí okénkového proužku může být obdélníkový, čtvercový nebo kosodélníkový. Okénkový proužek je hodnocen jako vyšší stupeň ochrany, proto se používá při výrobě papíru pro tisk bankovek.



Mezi významné ochranné prvky patří bezpochyby vkládaná vlákna. Ty lze diferencovat na chemická a syntetická (barevná) vlákna. Pomocí chemických vláken dochází k chemické citlivosti papíru na určité látky, nebo jde o ochranu tiskové barvy, kdy při nanesení chemické láky dochází rovněž k nevratné změně barev. Tento způsob ochrany je poměrně levný a proto se s ním lze setkat např. i na jízdenkách. Do papírové hmoty jsou ve fázi zplsťování vláken přidávané ochranná syntetická vlákna. Část z nich může být při normálním světle neviditelná, avšak při použití ultrafialového světla jasně zazáří.



Podobně se mohou chovat i vlákna, která jsou běžně viditelné, avšak pod zdrojem UV záření zcela mění barvu. Chemická vlákna jsou vlákna v papírní hmotě, která jsou citlivá na UV světlo, nebo obsahují fluor, čímž ve tmě světélkují. Starší obdobou jsou barevná vlákna, která jsou obsaženy např. na 100 Kč vzoru 1931. Zde jde o barvená vlákna, nebo např. chlupy, zapracované v papírní hmotě. Zajímavým ochranným prvkem jsou tzv. konfety.


Jde o obarvené částečky papíru, které jsou zapracovány v papírní hmotě. Konfety mohou být monokoloriální nebo poly (=multi )koloriální.

Významným prvkem ochrany bankovek je hologram. Ten může být buď z kovu, nebo částečně demetalizovaný. Hologram je vlastně ochranná kovová fólie, na níž je laserem vypálen určitý motiv. Často obsahují mikroprvky ve formě mikropísma, nebo i grafického obrazce (např. štítek u starých řidičských průkazů). Jde o moderní způsob ochrany v domácích poměrech naprosto nenapodobitelný. Mohou být průběžné (= netopické) , tj. po celé délce, nebo kusové (= topické ), tj., nalepeny, či vyraženy v určitém místě bankovky³.


Tisk je nejlepší ochranou proti padělání. Rozlišit totiž tiskařské techniky, dosáhnout jejich skladbu, která se využívá pro tisk moderních chráněných bankovek, není ani pro dobře vybavenou padělatelského dílnu možné. Mezi legálně vytištěnou bankovkou a padělkům, tak potom vznikají evidentní rozdíly a to nejen v technologických postupech, ale také v samotných tiskových technikách, které byly použity. Tyto rozdíly pak představují exaktní základ pro konečný verdikt, zda se jedná o legální bankovku nebo padělek.

Tisk z výšky^A (knihtisk) je nejstarší z používaných tiskových metod. Jeho pojmenování vystihuje skutečnost, že na tiskové desce jsou tisknoucí místa vyvýšený. Je to podobné jako u běžně používaných gumových razítek. Tisk z výšky se v dnešní době používá k číslování bankovek nebo k tisku některých doplňujících prvků. Těmito doplňujícími prvky mohou být např. na amerických dolarech pečeť ministerstva financí USA a razítko federální banky. Vyznačuje se tmavším orámováním na okraji, které vzniká utřeným barvy tiskovou deskou. Tisk z plochy^B (ofset) se používá především na tisk pestrobarevných podtisku až hlediska ochrany má nejmenší význam. Na výrobu podtisková se také využívá sběrný tisk z výšky, který je kombinací tisku z výšky a tisku z plochy. Ten umožňuje s velkou přesností různobarevně potiskovat obě strany papíru. Tím vzniká jeden z dalších ochranných prvků, tzv. sítotisková značka.

Sítotisková ( = soutisková )značka, jako další ochranný prvek, se skládá z obrazce, který je rozložen na obě strany. To znamená, že část obrazce se nachází na lícní straně bankovky, druhá část na straně rubové. Z jedné strany bankovky je tedy viditelná jen část značky, až druhé strany je viditelná část zbývající. V dopadajícím světle však žádná z nich nedává smysl. Avšak při pohledu proti světlu se obě části spojí do jediného kompletního obrazce. Sítotisková značka je považována za ochranný prvek z toho důvodu, že padělatelé nemají k dispozici simultánní tisknuci stroje, a proto musí tisknout zvlášť lícovou a zvlášť rubovou stranu. Obrazce se pak rozcházejí a nevytvářejí jediný kompletní obrazec, který by byl jasně čitelný.


sítotisková značka

Tisk z hloubky^C je třetím základním druhem tisku. Už název napovídá, že tisknoucí místa jsou pod úrovní povrchu tiskové desky. Pomocí něj jsou vyrobeny především tiskové obrazce, číselné označení hodnot, portréty a texty. Tiskový obrazec, který je tisknutí touto technikou je vizuálně mnohem plastičtější. To je způsobeno tím, že vrstva nanášené barvy je proměnlivá podle hloubky, do jaké byly prvky vryt do tiskové desky. Ochranný prvek, který vzniká při hlubotisku je tzv. sklopný efekt.

Sklopný efekt, jako jeden z dalších ochranných prvků, je také jinak zvaný skrytý obrazec. Vzniká speciálním uspořádáním plastických linek, na které dopadá světlo. Je viditelný tehdy, pokud bankovku zvedneme do výše očí a sklopí do vodorovné polohy.

Opticky proměnlivá barva ( =Optical Variable Ink) je podobně jako sklopný efekt založená na optickém efektu. Segment vytištěný speciální tiskovou barvou mění své zabarvení v závislosti na tom, v jakém úhlu se bankovka sklopí proti dopadající světlo. Barva, kterou vidíme při běžném přímém pohledu na bankovku se při sklopení bankovky proti světlu


změní na barvu zcela jinou. Například zlatá se mění na zelenou. Jelikož se jedná o barvu finančně velmi nákladnou, bývá většinou používána jen na malé ploše. Barva je výrobcem dodávána jen prověřeným ceninového tiskárnám. Tisk opticky proměnlivé barvy pro nedostupnost speciálních barev padělatelé většinou ignorují.

Iridiscence se u bankovek vyskytuje v několika variantách. Základní a nejčastější variantou iridiscence je tzv. iridiscenční pruh. Protože se však vyskytuje celá řada variant iridiscenčních prvků, hovoříme o iridiscenci kompaktní (nejčastěji v podobě pruhu; vertikální a horizontální podoba)) a iridiscenci solitární (viz dále). Poprvé takovéto dělení iridiscenčních ochranných prvků zaznělo v příspěvku Norges Bank´s Printing Works ; IBNS Journal;Vol.47,No 1, 2008. Klasickým příkladem kompaktní iridiscence je iridiscenční pruh na celé řadě bankovek. Je patrné, že kompaktní iridiscenční pruh může obsahovat některé upřesňující informace , nebo je naopak veškerých doplňujících informací prostý. Nejčastěji se jedná o vyznačení nominálu konktertní bankovky, označení emitenta v systému mezinárodních kódů nebo reprodukce seriového čísla bankovky, avšak bez prefixu či sufixu⁴.

Iridiscenční pruh je opět prvek založený na optickém efektu, který se při běžném pohledu na bankovku jeví jako průhledný, slabě okrově zabarvený pruh. Ten při sklopení bankovky proti světlu získává slabý barevný nádech s kovovým odleskem.



Dalšími prvky technické ochrany bankovek jsou i různé druhy číslování a sériovaní. Číslo a série bankovky jsou tisknuté tiskem z výšky. Není možné, aby dvě bankovky měly shodné číslo. Tím se podstatně zhoršují podmínky pro padělání bankovek ofsetovým tiskem. Pro tisk jsou v používané v některých oblastech speciální barvy, které leží mimo barevný gamut CMYK tiskárny, proto nemůžou byt věrně reprodukovaný. Ostatní odstíny jsou mimo barevného prostoru RGB, a proto nejsou přesně zachyceny skenerem. Určité častí bankovek se dají otřít o obyčejný papír a zůstanou šmouhy, třeba použito u Švýcarských bankovek. Inkoust dolarových bankovek obsahuje magnetické pigmenty ( = magnetické ochranné prvky), což lze zjistit vhodnými senzory. U některých bankovek jsou sériové čísla (většinou černá) značené inkoustem obsahujícím magnetické pigmenty. Magnetické barviva jsou podobné jako povlak magnetické pásky. Některé prvky bankovek mohou být elektricky vodivé. Inkoustu mohou být vhodnými vodivých částic.

Samostatným oborem zabývající se vývojem hologramů je tzv. holografie⁴. Holografie je vyspělá forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu. Hologramy mohou mít různé formy a způsoby aplikace. Užívají se kusové, průběžné, aplikované ražbou nebo lepením, v případě unity v okénkovém metalickém proužku mohou být zapracovány do hmoty papíru. Hologramy jsou buď plně metalické, částečně demetalizované, nebo plně transparentní. V hologramu je spojena vysoká technická náročnost s výtvarnou a estetickou hodnotou. Pro ochranu cenin jsou využívány ceninové hologramy, které jsou mezinárodně registrovány. Tyto speciální hologramy obsahují mikroprvky a nanoprvky, dále kinetické efekty a skryté prvky kontrolovatelné laserem.

Tato technologie může být využita i ke skladování binárních dat. Termín holografie vznikl sloučením dvou řeckých slov holos (úplný) a grafie (záznam). Dennis Gabor dal v roce 1948 holografii teoretické základy, avšak plného rozvinutí dosáhla až s vynalezením laseru v roce 1960, který dodal dostatečně bodové a koherentní světlo. První trojrozměrný záznam, zobrazující vláček, se podařilo vytvořit vědcům na michiganské univerzitě (Emmett Leith a Juris Upatnieks) v roce 1964. Následný vývoj se ubíral přes holografický záznam pohybu, trojrozměrné obrázky na obálkách knih a časopisů až k datovému záznamu. Pro ochranu bankovek se používá několik forem hologramů (např. 2D hologram; flip - flop hologram apod.).  

Mezi poměrně nové metody ochrany bankovek patří tzv. profilometrie,verifikace bankovek použitím 3D profilometrické techniky. Jde v podstatě o bezkontaktní měření výškového a šířkového 3D profilu.Laserová profilometrie využívá známý tzv. triangulační princip. Na měřený objekt je promítána tenká laserová čára. Obraz laserové čáry je snímán pod úhlem CCD kamerou. Ze snímaného obrázku je následně vyhodnocen  profil objektů v průřezu, určeným laserovou čarou.

Především pro badatelské účely se v současné d obě používá vedle profilometrie také morfometrie.  Jedná se o metodu široce užívanou v mnoha oblastech lidské činnosti (lékařství, geografie apod.). Jde v podstatě o měření různých veličin v předem stanovených jednotkách nebo v absolutních číslech. U předem stanovených jednotek se nejčastěji používá mm nebo μm, s následným možným přepočtem na jiné jednotky (v případě notafilie nejčastěji cm).  Prostřednitvím morfometrie je možné měřit délkové hodnoty veškerých atributů na bankovce, včetně jejich jednotlivých prvků. Z výsledků lze pracovat ve smyslu statistiky a komparace (kupř. porovnání morfometrických ukazatelů dvou emisí bankovek, bankovky).

---

1. Průsvitka (též filigrán, vodotisk nebo vodoznak) je ochranný prvek listin, bankovek, kolkových známek, poštovních známek i jiných (nejen papírových) dokumentů. FLODR, Miroslav: Filigranologie. Úvod do studia filigránů. Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1974.

2. Tisk z výšky je jedna z nejstarších tiskových technik, kde místa určená k tisku jsou na tiskové desce vyvýšena a na ně se nanáší barva. Tato technika se užívá převážně u číslovacích strojů. Samotné číslování např. bankovek je složitým procesem, při kterém číslovací stroje mohou tisknout čísla sestavená podle tajného klíče. Před 2. světovou válkou se dalo kombinací čísel bankovky (součet a odečtení číslic z přesně určených pozic čísla) zjistit, zda je bankovka pravá

3. detailní rozbor metalografiky, kam se řadí rovněž hologram, je uveden v samostatné kapitole; podobně také zmínka o samotných hologramech

4. holografie je nedílnou součástí tzv. metalografiky bankovek, které bude věnována samostatná kapitola (viz dále)

---

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz