Uherská poštovní spořitelna

Miroslav Štefek a Jan Kypast (pro Infofila PREMIUM 2026)

Ve smyslu zákona čl. IX/1885 o královské uherské poštovní spořitelně byla na územích patřících pod uherskou korunu založena Uherská královská poštovní spořitelna, která byla podřízená Uherskému královskému ministerstvu veřejných prací a dopravy se sídlem v Budapešti. V souladu se zákonem spravovala a zúročovala vklady spořitelů. V čele spořitelny stál ředitel, personální zabezpečení a obsah činností koordinovalo ministerstvo. Ministr jmenoval ředitele, sedmičlenný výbor a jeho předsedu. Výbor spořitelny byl zároveň kontrolním orgánem a vykonával úlohy dle pověření ministra. Organizační strukturu spořitelny a potřebné kompetence stanovoval ministr veřejných prací a dopravy ve shodě s ministrem financí. Jako zprostředkovatelské úřady Uherské královské poštovní spořitelny sloužily všechny poštovní úřady, které k tomu byly pověřené ministrem, který zároveň stanovil jejich pracovní náplň v souladu se zákonem.

Prostřednictvím Uherské královské poštovní spořitelny bylo možné uložit finanční prostředky do úročených uherských státních dluhopisů, úročených uherských státních losů a dalších ministerstvem určených uherských dluhopisů nebo na nákup dluhopisů Rakousko-Uherské banky. O možnostech nákupu a prodeje těchto cenných papírů vždy rozhodoval ministr veřejných prací a dopravy ve shodě s ministrem financí.

Dluhopis Rakousko-Uherské banky z roku 1908 na 10000 Korun

Z výnosů vkladů byly kromě úroků hrazeny všechny výdaje spořitelny. Po založení, dokud spořitelna nezačala být zisková, byly výdaje spojené s jejím fungováním placeny zálohově z peněz poštovního provozu. Když hospodářské výsledky spořitelny začaly vykazovat zisk, byly výdaje placené zálohově bezúročně splaceny. Veškerý zbytek výnosů, který zůstal po zaplacení závazků (úroky, půjčky) sloužil v první řadě ke tvorbě základního jmění spořitelny, které bylo stanoveno na 1 milión forintů, které byly určeny na pokrytí případných ztrát. Hodnota základního jmění musela být udržovaná v zákonem stanovené výši. Základní jmění spořitelny se stalo majetkem státní pokladny, kam mělo připadnout v případě zániku spořitelny.

Z vkladů byl vyplácen úrok 3,6%, tento úrok mohl být snížený nebo zvýšený jen na základě výnosu ministerstva. Změny úroků platily pro všechny vklady a upravovaly se vždy po uplynutí kalendářního měsíce. Vklady nižší než 1 forint se neúročily.

Každý spořitel dostal při prvním vkladu vkladní knížku, vystavenou na jméno spořitele, ve které byly následně vedeny všechny potřebné údaje a pohyby peněžních částek. Spořitel byl povinný prokazovat svou totožnost způsobem stanoveným ministerstvem. Spořiteli se mohly stát i nezletilé osoby a osoby v pěstounské péči. Tyto osoby mohly finanční prostředky vkládat a také je vybírat, s výjimkou případů, kdy proti tomu zákonný zástupce písemně protestoval. Vkladateli mohly být i právnické osoby, spolky a sdružení. Přijímání a vyplacení jejich vkladů koordinovalo ministerstvo formou nařízení.