Výstava Sběratel Praha 2006 očima sběratele známkových zemí

Již tradiční výstava Sběratel probíhala v Praze na výstavišti ve dnech 15. – 17. 9. 2006.

Rozhodl jsem se pro pátek – první den výstavy, protože je známo, že první den se toho vždy nejvíce sežene. Dosud jsem na této výstavě nebyl a nevěděl mnoho o návštěvnosti, tak pro jistotu jsem auto zaparkoval na okraji Prahy a na místo jel metrem. Samozřejmě plný očekávání nových přírůstků do sbírky.

Když jsem míjel parkoviště, byl jsem překvapen, že naprosto zelo prázdnotou. Asi hodinu po otevření výstavy jsem očekával alespoň nějakou frontu před pokladnou, ale lístek jsem si kupoval osamoceně.

Po vstupu do budovy mi chvilku trvalo než jsem se zorientoval, setkal s několika známými a potom začal s vlastní prohlídkou a nákupy.

I když jsem geografilatelista, tak bych rozhodně neměl minout bez povšimnutí naši nejdražší známku - obrácený přetisk Pošta československá 1919 na rakouské čtyřkorunovce na žilkovaném papíře. Jedná se o unikát a nyní je v majetku známého sběratele Ludvíka Pytlíčka, který zde tuto známku vystavoval. Tato známka je oceněna na 4 miliony Kč a pojištěna dokonce na 10 milionů Kč. Známka je navíc opředena mnoha dohady a nejasnostmi, tak se pokusím napsat alespoň to, co je mi o této známce známo.

Prvně snad o vzniku této známky. Je všeobecně známo, že rakouské 4 korunovky a 10 korunovky na žilkovaném papíře byly natištěny až někdy v druhé polovině roku 1919 v Rakousku a nikdy neplatily na území ČSR.
Jak se potom oficiálně dostaly do pražské tiskárny k přetiskům?
Další otázkou je původ těchto známek. Jediný legální nákup těchto známek byl na Hlavní poště v Praze a to s padesátiprocentní přirážkou k nominálu. Věc dost podivná, protože který člověk- nefilatelista by dobrovolně platil padesátiprocentní poštovné navíc?

Ale nyní ke zdroji těchto raritních přetisků na žilkovaném papíře. Není skutečně známý jediný případ (alespoň autorovi), že by někdo tyto známky na Hlavní poště v Praze koupil.

A co se týká unikátu s obráceným přetiskem? Literatura až dosud uváděla, že známku jako první objevil pan Šula (byl předsedou Klubu českých filatelistů) a to prý nákupem od neznámého pána v prosinci 1919 ve dvoraně Hlavní pošty za 60 korun. Teprve později prý poznal, že jde o unikát.

Nyní jsem si poslechl reportáž v televizi při představení tohoto unikátu panem Pytlíčkem, kde reportér uváděl, že část těchto známek ukradl syn nějakého meziválečného ministra a tím se dostaly do oběhu. Věc velmi podivná, protože při krádeži se přece majetek vrací původnímu majiteli a nemůže se dále dát do aukce.

V tisku jsem ještě četl, že známku prý měl nejdříve v držení Jaroslav Lešetický (někdejší c.k. poštovní úředník) a od něj prý ji získal Jan Šula. Ještě jsem četl v knize Filatelistický pitaval, že tyto přetisky zhotovoval v tiskárně tiskař Vojtěch Šplíchal. Říkal prý jak za ním v roce 1920!!!!!!!! ( údajně od jara až do října) do tiskárny chodili tehdejší významní filatelističtí funkcionáři, aby jim za „pětku“ zhotovoval tyto přetisky.

Co je z toho skutečná pravda a jaký je skutečný původ i tohoto unikátu? Pokud o tom někdo má nějaké důkazy nebo hodnověrné informace, určitě bych osvětlení tohoto případu uvítal nejen já, ale i ostatní filatelisté…


A nyní již k vlastní výstavě spojené s burzou. Kromě filatelie zde byly i ostatní obory jako bankovky, mince, telefonní karty, kuriozity, antikvariáty, ale tím se zabývat jako geografilatelista nebudu.

Ze známých zahraničních firem zde byl např. zástupce Harmers, ale hlavně celá řada obchodníků. Viděl jsem hodně krásných exemplářů známek Německa, celistvosti Zurichu a Ženevy z roku 1843 a mnoho prvotřídních aukčních materiálů. Ze známých a drahých materiálů zde byla nabídka slušná.

Já se hlavně zajímal o známkové země, které nejsou příliš drahé, ale z vlastní zkušeností vím, že bývají nesnadno dostupné. Protože jsem viděl 2 firmy, které prezentovaly Argentinu, tak jsem zajásal, že by mohli mít za nějaký levnější peníz např. Cordobu, Corrientes nebo Buenos Aires. U jedné z firem uváděli, že tyto známky sice znají, ale nemají, protože jsou vzácné a drahé a prodávají jen současné známky. U druhé firmy s uznáním pokývali hlavami a pochlubili se, že mají Buenos Aires (ovšem za vyšší cenu, než se v ČR dá běžně mezi sběrateli sehnat). Potom jsem se zajímal o staroindické státy, ale byly jen ty nejběžnější, vzácnější vůbec.

Velmi slušná však byla nabídka známek Osmanské říše a pozdějšího Turecka.

Co se týká vzácnějších ZZ Afriky, na ty jsem nenarazil vůbec (např. Ruanda, Urundi, Mafia, Witu). Z vzácných známkových zemí se tam údajně vyskytla obálka Mosquitského Pobřeží (území Nicaraguy).

Také jsem se těšil, že trochu rozšířím svoji sbírku Indických kolků. Nenarazil jsem ani na jeden. Zato moje celkem bídná sbírka těchto kolků vzbudila svojí atraktivitou mezi některými sběrateli údiv a hlavně čím jsem byl příjemně překvapen, když jeden filatelista v mojí sbírce narazil na Karauli s odkazem na příhodu na Palmáre v Karlových Varech, kde se jeden juryman v údivu tázal, zda někdo kdy slyšel tento název. Příjemné překvapení pro mne ještě bylo, že název Karauli je známý i filatelistům, kteří nejsou specialisty na známkové země.


Také jsem se zajímal o nově vydané známky na území bývalé Jugoslávie, které prodával chorvatský obchodník, ale byl nepříjemně překvapen cenami. Většinou se pohybovaly od 3 Euro nahoru. Např. soukromé vydání aršíku J.B. Tita (které není v žádném katalogu) se prodával za 10 Eur.

Co říci závěrem? Určitě to byl sběratelský zážitek, ovšem pro pokročilejšího sběratele známkových zemí zde byla nabídka slabá. Osobně jsem jen doplnil pár známkových zemí, které jsem měl zastoupené málo exempláři. A navíc všechny tyto materiály jsem sehnal od našich obchodníků, od zahraničních nic. Pro opravdu pokročilé sběratele ZZ zbývají zahraniční aukce, zahraniční firmy nebo Ebay.

Také jsem čekal více návštěvníků při takové události, kterou pořadatelé označují za největší sběratelský veletrh ve střední a východní Evropě což dokládají i moje fotografie. Den nato, tj. v sobotu 16.9.2006 jsem totiž byl v malém moravském městečku Kunštátě na hrnčířském jarmarku a návštěvníků mi tam připadlo podstatně více. Ale možná účast na Sběrateli napravila sobota 16.9. a neděle 17.9.2006, protože věřím, že sběratelství ať už jakékoliv je zakořeněno v lidské povaze a kromě soutěživosti pomáhá i k poznávání historie a zeměpisu zároveň. Bez těchto vědomostí se neobejde žádný špičkový sběratelský obor.