Rozhovor s Lumírem Brendlem – dlouholetým předsedou SČF

Datum vydání: 9. 8. 2011

---

Každý organizovaný (ale i řada neorganizovaných filatelistů) ví, že Ing. Lumír Brendl byl dlouholetým předsedou SČF, v letech 1995 – 2011. S jeho jménem lze hlavně spojovat úspěšné výstavy PRAGA 1998, mezinárodní výstavu BRNO 2000, první evropskou výstavu u nás BRNO 2005, a hlavně výstavu PRAGA 2008, zatím poslední naší světovou výstavu.

Podílel se na stabilizaci SČF po rozpadu Československa v r. 1993, kdy situace nebyla lehká a SČSF se rozdělil na dvě organizace SČF a ZSF. Společně s výkonným výborem a členy předsednictva SČF odvedl velký kus práce, za který mu patří více než jen poděkování.

Ještě v prosinci 2010 byl znovu zvolený do funkce předsedy SČF, v dubnu 2011 však nečekaně oznámil svoji rezignaci. Dovolili jsme si požádat pana L. Brendla o rozhovor pro naší Infofilu.


Jáke byly Vaše filatelistické začátky? V kolika letech jste začal sbírat známky a kdo byl Vaším filatelistickým učitelem?

Známky jsem jako mnozí jiní začal sbírat coby osmiletý školák. Tehdy, za protektorátu, neexistovaly kroužky mladých filatelistů. Ale otec byl učitel a známky sbíral. Uchovával je nalepené podle známkových zemí v sešitech. Těmi jsem se probíral a vícebarevné známky exotických zemí obdivoval. Tento obdiv ke známkám mi zůstal. Později můj zájem upevňovala maminka, rovněž učitelka. Při cestách do Plzně jsme navštěvovali obchod se známkami pana Jaromíra Votrubce pod divadlem J.K.Tyla. Vybíral jsem si motivově zajímavé britské a portugalské koloniální známky. Maminka mi zde koupila i můj první velký zásobník. Vše dosud schraňuji. Asi v roce 1947 jsem se na poště v Plasích přihlásil k odběru jedné série československých známek. Novinky mi při roznášení pošty přinášel listonoš. Tak prostá byla má cesta ke sbírání známek.

Které filatelistické osobnosti, myslíme tím i funkcionáře jste poznal během let, kdy jste dělal předsedu SČF? Kdo Vás nejvíce zaujal jako osobnost?

Funkci předsedy SČF jsem vykonával v letech 1995-2011. Během té doby, a ještě předtím, jsem jako výjímečné filatelistické osobnosti poznal přátelského Jana Karáska, Vladimíra Bernáška, Františka Crhu, námětáře a skauta Jaroslava Justýna a skvělého organizátora Františka Lněničku. A stále se setkávám s pracovitým a obětavým Karlem Pechem, poštovními historiky a publicisty Pavlem Hauznerem a Karlem Holoubkem, s úspěšným vystavovatelem témat výtvarného umění Václavem Staškem. Ze zahraničních funkcionářů a filatelistických odborníků mě zaujali Alan K. Huggins z Velké Británie, čestný prezident německého svazu BDPh Michael Adler, Kurt Kimmel ze Švýcarska, Knud Mohr z Dánska a Jos Wolff z Lucemburska, stejně jako gentlemani filatelie José Ramón Moreno ze Španělska, Ludwik K. Malendowicz z Polska, propagátor maximafilatelie Nicos Rangos z Kypru a Bernard Jimenez z Francie. Nechci však pominout ani mé dlouholeté kolegy – Ľubomíra Flocha ze Slovenska a Sándora Kurdicse z Maďarska.


Jste velmi aktivní i jako autor mnoha článků a příspěvků. Vaše první práce začala v legendárním Mladém filatelistovi, nebo již mnohem dříve?

S psaním drobných příspěvků jsem začal mnohem dříve. Bylo to někdy v roce 1952, kdy jsem jako student poslal do časopisu Filatelie příspěvek o universitách na poštovních známkách. Mnoho tematických článků a rozhovorů s úspěšnými mladými filatelisty jsem psal do Mladého filatelisty, který vedl prof. Kristian Tesařík. Pak jsem z popudu Jana Karáska a Aloise Duška psal do brněnského časopisu MERKUR od roku 1968 až do jeho zákazu v roce 1970. Nejvíce článků jsem však uveřejnil v časopisu Filatelie a psát častěji jsem v poslední době začal i do brněnské MERKUR REVUE. Díky pomoci mého „domovského klubu“ 03-13 v Plzni jsem mohl napsat a v roce 1982 nákladem klubu vydat knížku o 92 stranách s názvem „Příklady táhnou i v tematické filatelii“. Vyšla v nákladu 2 500 výtisků a během několika měsíců byla rozebrána. Klubem vložené peníze se mu tak i s menším výnosem vrátily. V r. 1988 jsem knížku soukromě přihlásil do mezinárodní soutěže filatelistické literatury Muzea kardinála Spellmana v USA a získal jsem za ni postříbřenou medaili.

Máte ještě nějaký publikační záměry?

Chtěl bych se opět věnovat psaní odborných článků z teorie a hlavně praxe tematické filatelie. Ta s využitím všech současných poznatků z oblasti tradiční filatelie, poštovní historie, poštovních celin, aerofilatelie, maximafilie a fiskální filatelie (kolků) prožívá v Evropě i ve světě neobyčejný rozkvět – i když u nás to tak nevypadá. Dokazují to od roku 2006 mj. výsledky Mistrovství Evropy v tematické filatelii, každoročně pořádaných z iniciativy německých tematických vystavovatelů v německém Essenu a v Paříži. Nechtěl bych však opominout ani zajímavosti v budování jednorámových exponátů, které se od roku 2008 staly úspěšnou součástí každé soutěžní výstavní třídy.

Jaký je Váš názor na dnešní mládežnickou filatelii? Ukazuje se, že na internetu funguje velké množství mládežníků, ale nemají potřebu se organizovat a vstupovat do KMF. Dalo by se s tím něco dělat?

Dnešní mládežnická filatelie je v mnohém odlišná od té z 60. a 70. let 20. století. Tehdy jsem se během již legendárního semináře o tematické filatelii, který v Choceradech u Prahy v roce 1966 organizovali dr. Boh. Řehák a Alois Dušek, nechal předsedou komise mládeže SČSF ing. Antonínem Oktábcem přesvědčit, abych se kromě námětové filatelie začal věnovat i filatelii mládežnické. Vedl jsem spolu s Milošem Hezkým KMF při základní škole v Plasích a současně působil jako krajský metodik plzeňské komise mládeže. V té době neexistovalo tolik jiných možností a zájmů jako dnes. A tak zejména učitelé a další nadšenci-filatelisté se obětavě a s dobrými výsledky věnovali dětem a mládeži v KMF. Poutali jejich pozornost k motivům známek z celého světa, který pro nás, obyčejné smrtelníky, tehdy nebyl dostupný. Proto také kvetlo dopisování školáků, byť jen se žáky sousedních, tzv. socialistických zemí. Dopisování se západními zeměmi bylo již problematické, což jsem sám na vlastní kůži pocítil. Dnes písemná korespondence z denního života téměř vymizela stejně jako používání poštovních známek. O kdysi vděčný skart nelze zavadit. V trafikách na děti již také nečekají lákavé obálečky s celofánovým okénkem, za nímž se skrývaly pestrobarevné razítkované známky z celého světa, a to za pouhých pár korun. Proto obdivuji všechny ty současné vedoucí KMF, kteří navzdory nepřízni kolem sebe stále na schůzkách shromažďují děti školou povinné a posilují v nich zájem o poštovní známku a filatelii. Dětí již nejsou tisíce jako před dvaceti lety, jsou jich jen stovky, někde jen desítky. Nejsou již dokonce ani organizovány v tradičních kroužcích. Sdružují se však nezávisle na sobě před obrazovkami počítače, z něhož čerpají alespoň kusé informace o filatelii. Ono totiž i v naší době pro současnou filatelii platí, že „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“.

Komise mládeže SČF a její obětaví členové jistě hledají možnosti, jak situaci zlepšit. Chtělo by to možná účinnější propojení filatelie s internetem při různých atraktivních soutěžích, jakou je např. již tradiční, ale rozhodně větší modernizace schopná Filatelistická olympiáda mládeže. Také filatelie a sbírání známek prostřednictvím internetového časopisu pro mládež by mohlo vzbudit zájem; snad právě INFOFILA KLUB by mohl kolem sebe seskupit tuto jinak neorganizovanou mládež se zájmem o filatelii. A zapojit se do tohoto úsilí by se měla i Česká pošta,s.p., ať již budoucí poštovní regál bude takový či onaký. Však si může vzít příklad i ze zahraničí – ze Slovinské pošty, něco i z Rakouské pošty, ba i z Jihokorejské pošty. Další možností zvýšení zájmu o filatelii je již ve světě známý a u nás Břetislavem Janíkem založený EXPONET.

Váš obor je námětová filatelie. Nebo sbíráte i něco jiného?

Začal jsem sbírat generálně USA, Itálii, Velkou Británii a SRN – hlavně prostřednictvím nelehkého dopisování, spojeného s cenzurou. Sbírání Československa jsem zpočátku pojal podle mých tehdejších představ - jaksi poštovně historicky. Souběžně jsem od roku 1963 budoval svoji první námětovou sbírku a exponát „Francie včera a dnes“. Byl vystaven na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1964. Když mi z ní dr. Severín Zrubec přivezl diplom o účasti, byl jsem nadšený. A tak jsem na exponátu dále pracoval a přijímal rady zkušenějších. Stejný, ale zdokonalený exponát jsem vystavil v šesti rámech pod číslem 1113 na světové výstavě PRAGA 1968. To již byla stříbrná medaile a radost ještě větší. Z poštovně historického exponátu z našich národních dějin jsem postupně vytvořil tematický exponát s názvem „Z temna k národnímu probuzení a vzniku Československa“. To jsem měl již větší zkušenosti a proto i jeho hodnocení bylo vyšší. V roce 2001 začal FIP hledat nové cesty k oživení zájmu o sbírání a vystavování. Vyzval k experimentálnímu budování jednorámových exponátů. A tak jsem se také do jednoho pustil. Měl název „Vývoj adresy k poštovnímu směrovacímu číslu PSČ“. Protože jsem však celý život pracoval v podniku státního obchodu, chtěl bych se pokusit ještě vybudovat, pokud mi to zdraví dovolí, exponát na téma „Obchod“.

Váš nejsilnější zážitek z výstav? Který exponát Vás osobně nejvíce zaujal a proč?

Nejsilnější zážitek jsem měl z návštěvy světové výstavy PRAGA 1968. Za tematický exponát „Francie včera a dnes“ jsem získal nečekanou stříbrnou medaili a poprvé na vlastní oči viděl a pečlivě si prohlédl exponáty z celého světa. Dalším zážitkem bylo setkání s legendou Umberto Nobile, jehož autogram jsem do výstavního katalogu získal, stejně tak jako získání autogramu olympioničky Věry Čáslavské. Na mezinárodní výstavě WIPA 2000 ve Vídni mě nejvíce zaujal tematický exponát „Společnost národů – záruka míru?“ Nizozemce Antona van Deutekoma, který byl oceněn velkou zlatou medailí. V roce 2006 ve Washingtonu mě stejně zaujal tematický exponát německého vystavovatele Daniana Läge, věnovaný ptactvu asijsko-pacifické oblasti, který dokonce po velké zlaté medaili kandidoval na velkou cenu výstavy. Čím mě oba exponáty zaujaly? V prvním případě využitím dosud nám málo známých celistvostí od členů Sněmovny a Kongresu USA, osvobozených od poštovného, ve druhém případě to byl neuvěřitelně hluboký filatelistický a tematický výzkum variant známek a celistvostí.

Byl jste nebo stále jste aktivním vystavovatelem? Se kterým exponátem jste získal největší ocenění?

Jsem stále aktivním vystavovatelem, byť po dobu patnácti a půl roku ve funkci předsedy SČF a osmi let ve funkci ředitele FIPu jsem sbírání a vystavování poněkud zanedbával. Mým prvním velkým úspěchem byla zlatá medaile FIP ze světové výstavy GENOVA 1992 v italském Janově, kde jsem si konečně mohl svůj tematický exponát „Z temna k národnímu probuzení a vzniku Československa“ prohlédnout na vlastní oči při soukromé návštěvě. Výstava WIPA 2000 pak tento stupeň medaile stvrdila. Zúčastnil jsem se však i výstav ve třídě filatelistické literatury. Na mezinárodní výstavě tematické filatelie TEMBAL 1993 ve švýcarské Bazileji jsem za knížku „Příklady táhnou i v tematické filatelii“ ve třídě bez časového limitu dostal stříbrnou medaili za 2. nejlepší tematickou publikaci. A za soubor mých odborných článků ve Filatelii jsem na mezinárodní výstavě JERUSALEM 3000 v Izraeli získal v prosinci roku 1995 postříbřenou medaili.

Které země světa jste v souvislosti s filatelií navštívil a co považujete za svůj největší úspěch?

Po sametové revoluci jsem do roku 2000 jako vystavovatel nebo juryman FIP pro třídu tematické filatelie na svůj náklad nebo na náklad organizačního výboru příslušné výstavy navštívil Itálii –JANOV 1992, Polsko – POZNAŇ 1993, Nizozemí – FEPAPOST 1994, Izrael – JERUSALEM 3000, Maďarsko – HUNFILEX 1996, Norsko – NORWEX 1997, Jihoafrickou republiku – ILSAPEX 1998 Johannesburg, Francii – PHILEXFRANCE 1999, Německo – IBRA 1999, Rakousko – WIPA 2000 a Španělsko – ESPAŇA 2000.


Na základě doporučení delegátů kongresu FEPA ve Vídni v létě 2000 jsem byl 66. kongresem FIP v Madridu v říjnu 2000 zvolen ředitelem FIP. V této funkci jsem pak byl v rámci kvóty pro FIP delegován jako člen jury světových nebo mezinárodních výstav FIP na výstavy v Austrálii, v USA, v Thajsku, Jižní Koreji, Singapuru, ve Španělsku (v Salamance jako koordinátor FIP a v městě Malaga jako juryman), v Dánsku, v Portugalsku, ve Francii, na Kypru (jako národní komisař SČF), v Rusku (PETROHRAD 2007) a v Rumunsku (EFIRO 2008). Žádná z těchto mých cest nestála Svaz českých filatelistů ani korunu, neboť náklady byly hrazeny z prostředků FIP na financování příslušných výstav, pokud jsem na ně nepřispěl z vlastních peněz.
Za největší úspěchy považuji zvolení do funkce ředitele Mezinárodní filatelistické federace FIP, pověření odpovědností za projekty FIP č. 18 (otevřená třída) a č. 20 (jednorámové exponáty, udělení Medaile FIP za službu filatelii v roce 2008 a udělení sošky PRYMUS (tzv. filatelistický Oskar) v roce 2004 Svazem polských filatelistů. Za úspěch svůj a celého SČF však považuji nejen ve spolupráci s Českou poštou, s.p.,uspořádání výše zmíněných čtyř mezinárodních výstav, ale i následující: uskutečnění 2. česko-německé výstavy OSTROPA 2003 v Jihlavě za podpory BDPh, Ministerstva zahraničních věcí ČR a Česko-německého fondu budoucnosti, skutečnost, že do roku 1988 měl SČF pouze dva mezinárodní jurymany – L. Dvořáčka a P. Pittermanna, zatímco v současnosti jich má šest (čtyři s akreditací FIP –B.Helm, V. Vaníček, L. Brendl, Zd. Tőpfer, dva s akreditací FEPA – J. Petrásek a V. Kopecký), a konečně vyznamenání FEPA za příkladnou činnost a podporu filatelie, které získaly v letech 1999 – 2011 čtyři české kluby filatelistů ve Žďáru nad Sázavou, v Kroměříži, v Brně (klub Alfonse Muchy) a letos v Jihlavě.




Z jakého filatelistického přírůstku jste měl v životě největší radost?

Měl jsem a mám radost z každého filatelistického kusu, který je filatelisticky a tematicky vhodný do mých sbírek a exponátů. Ale zvláštní radost jsem měl z lístku, který mi před léty daroval přítel Karel Majer z Klenčí p.Č. Byla do pohlednice ze zámku Habsburg s razítkem poštovny na zámku Habsburg, která mi konečně pomohla dokumentovat téma Habsburků a to, odkud vlastně pocházeli.

Zcela nečekaně jste podal jako předseda SČF rezignaci. Vaše vyjádření asi všichni čtenáři Infofily znají, ale mohl byste nám k tomu podat další a podrobnější vysvětlení? Pro všechny to byl velký šok a minimálně to vypadá na nějaký konflikt a nátlak ze strany F. Beneše. Jak to tedy bylo?

Důvody mé, pro mnohé nečekané rezignace, jsem vyložil v elektronické odpovědi na e-mail Františka Beneše z dubna 2011, který byl určen členům VV SČF, členům nedávno zvoleného předsednictva SČF a členům revizní komise SČF. Objasnil jsem to i dalším elektronickým dopisem všem členům vedení SČF. Důvodem byla opakovaná urážlivá prohlášení Františka Beneše k mé osobě. Již v polovině června 2010 na řádné schůzi VV SČF obvinil mne a Víta Vaníčka „z komplotu proti SČF“. Podle významového slovníku znamená komplot „domluvení se na společném spáchání zlého nebo trestného činu“.Myslím, že soudní znalec a právník by si měl uvědomit plný dosah takového obvinění.
V bezskrupulózních tvrzeních pokračoval František Beneš otevřeným dopisem, zveřejněným ve vlastním časopisu Filatelie, v č.11/2010, a dalšími otevřenými dopisy členům vedení SČF po mém čtvrtém zvolení předsedou na 4. valné hromadě SČF. Ani psané, ani tištěné či elektronicky vznesené výtky Františka Beneše proti mé osobě nemají oporu v platných Stanovách SČF. Bohužel, nikdo z mých spolupracovníků, kteří měli a mohli vědět, zda jde ze strany Fr. Beneše o obvinění opodstatněná či neopodstatněná, však na ně nereagoval. Protože jsem jako řádně zvolený předseda SČF ani takovouto skromnou podporu nedostal, rozhodl jsem se v zájmu SČF a jeho nezatahování do případných právních sporů na funkci, která se stala terčem hrubých a neférových útoků majitele Filatelie s.r.o., rezignovat. Spolu s oznámením rezignace jsem však sdělil, že chci dále působit ve prospěch SČF jako řadový člen výkonného výboru a předsednictva SČF. Předsednictvo, které 30.5.2011 moji rezignaci projednalo, ale na základě stanoviska revizní komise rozhodlo jinak: byť zvolen delegáty valné hromady SČF, nemohu v žádném zmíněném orgánu působit.

Velkým a aktuálním problémem ve filatelii jsou padělky ke škodě sběratelů. SČF má ve svých stanovách Ochraňovat sběratele před padělateli poštovních známek a dalšího filatelistického materiálu a spolupracovat s příslušnými orgány při odhalování padělatelů. Musíme konstatovat, že se tak doposud dařilo. Před několika lety byla dokonce odvolaná celá komise znalců v čele s jejím předsedou P. Pittermannem, když se prokázaly omyly znalců. Byla jmenovaná nová komise s novým předsedou F. Benešem. Nyní se ale ukázalo, že F. Beneš se mýlil podstatně více než znalci Karásek a Pittermann a minimálně eticky selhal, když prodal padělky do sbírky p. Fischmeistera, další padělky v aukci PROFIL – PRAGA 98 a nepodnikl nic proti odhalení a dopadení padělatelů. Nepodal ani žádné trestní oznámení, i když byl padělky napálen asi jako první. Jaký je Váš názor na uvedenou padělatelskou aféru, která se dlouhodobě řeší na Infofile?

Ano, máte pravdu, Stanovy SČF ukládají vedení Svazu, všem jeho odborným komisím včetně komise znalců, i odborným společnostem a jejich členům chránit své členy a sběratele před padělateli a jejich padělky. Zdá se, že František Beneš právě v souladu s tímto ustanovením začal od roku 2003 uveřejňovat články, obviňující P. Pittermanna, Jana Karáska, Ludvíka Pytlíčka a později i znalce Jiřího Škalouda z omylů při zkoušení známek. Svoje obvinění však vznášel bez ohledu na případné stanovisko státních orgánů. Komise znalců SČF, vedená P. Pittermannem, který nikdy nebyl z ničeho obviněn a byl jenom vyslýchán jako svědek, byla proto z rozhodnutí předsednictva SČF pod tíhou této mediální kampaně časopisu Filatelie zrušena a byla jmenovaná nová komise pod vedením Fr. Beneše. Je tudíž s podivem, že v poslední době se na stránkách INFOFILY objevila závažná znalecká pochybení, v nichž figuruje i jméno současného předsedy komise znalců SČF a majitele časopisu Filatelie s.r.o. Františka Beneše.
Protože já jsem nikdy znalcem nebyl, necítil jsem se oprávněn do vysoce odborné práce komise zasahovat. Navíc je komise znalců a SČF jako znalecký zkušební ústav pod kontrolou Ministerstva spravedlnosti České republiky. Seznámil jsem se však s publikací „Philatelic Expertizing“, příručkou A.I.E.P. (Mezinárodní asociace filatelistických expertů) z roku 2004. Sestavil ji prezident AIEP Wolfgang Hellrigl. Na stranách 47-53 obsahuje v plném znění Statut A.I.E.P., viz www.aiep.net. V článku 5 nazvaném Etické principy jsou v sedmi bodech uvedeny etické a morální principy, jejichž plnění má být členy AIEP bezpodmínečně dodržováno. Mezi členy AIEP jsou v této publikaci jmenovitě uvedeni L. Dvořáček, Jan Karásek, P. Pittermann a jako předseda komise znalců SČF František Beneš. Navíc, A.I.E.P. je přidruženou organizací FIP a SČF je členskou organizací FIP. Dle bodu c) je expert vázán profesionálním tajemstvím, dle bodu f) etika profese vylučuje veřejnou debatu experta s jinými experty ( v případě časopisu Filatelie šlo o debatu, určenou znalcem Fr. Benešem širší veřejnosti), kteří mají opačný názor. Expert může vyjádřit svůj názor veřejně na různé zkoumané položky, ale NESMÍ VYJADŘOVAT ÚSUDEK O PRÁCI KOLEGY, ANIŽ O TO BYL POŽÁDÁN PŘÍSLUŠNÝM STÁTNÍM ORGÁNEM (autoritou).
Mediální kampaň, vedená časopisem Filatelie od roku 2003, nebyla podle mého mínění v souladu se Statutem AIEP a mlčení členů komise znalců SČF, jak tehdejší, tak i současné, považuji za nesprávné a nesloužící objasnění podstaty věci. Proto jsem počátkem roku 2011 poslal dotaz Svazu německých filatelistů na to, jak je řešena činnost filatelistických znalců tam. Odpověď: znalci mají svůj vlastní, na BDPh nezávislý Svaz filatelistických znalců BPP, podobně jako v Rakousku a dalších zemích. V budoucnu by proto nemělo být v zájmu občanského sdružení SČF, aby zastřešovalo znalce – podnikatele, kteří v případě vlastního pochybení zatahují do vzniklých problémů celý SČF, včetně nežádoucích důsledků.
Mé stanovisko k další padělatelské aféře, která je v současnosti řešena zatím bez spolupráce se SČF na stránkách INFOFILY, je totožné s mým vyjádřením na předchozích řádcích.

Jaký je Váš názor na odpověď nového předsedy SČF W. Müllera, že se případem velké padělatelské aféry nehodlá jakkoliv zabývat? V rozhovoru s P. Hiršem byl vysloven názor, že by ale SČF měla stát v čele těchto snah při ochraně našich sběratelů.

Odpověď nového předsedy SČF Waltra Müllera neznám a neslyšel jsem ji. Jistě by ji nejlépe zdůvodnil sám. Pokud však k této další aféře s padělky došlo, je podle Stanov SČF přinejmenším žádoucí,aby se podobně jako v roce 2004 předsednictvo touto aférou zabývalo, zvláště když je už nám znám Statut AIEP. Především by však komise znalců SČF a její členové měli být požádáni o věrohodné vysvětlení a následně, pokud by se pochybení potvrdila, by měly být učiněny podobné kroky, jaké učinilo předsednictvo SČF v roce 2004.

Pokud se zamyslíme nad minulostí, tak znalec J. Karásek byl v době, kdy už se nemohl bránit pro své stáří, zlikvidován stejným typem padělků, které mu předával k odzkoušení i F. Beneš – PROFIL (ne pouze pár kousků, ale větší množství, jak sám přiznal) a které následně ve svém PROFILu prodával. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?

Můj názor na nemorální a neetické znevážení činnosti znalce Jana Karáska je opět totožný s mým předchozím vyjádřením. Celá ta mediální kampaň Filatelie z roku 2003 a let následujících, vedená proti Janu Karáskovi a jeho kolegům, teď ve světle Statutu AIEP působí jako cílený útok, bez právních podkladů, na dobrou pověst nejen výše jmenovaných znalců, ale i členů a vedení SČF.

Jaký je Váš názor na odcizené znalecké značky nežijících znalců a jejich možné zneužití, které se dle všeho bohužel děje. Mluvím teď například o značkách Gilbert, Mrňák, Karásek atd. Jakým způsobem proběhlo protokolární zníčení znalecké značky Karáska?

O možném odcizení znaleckých značek a jejich zneužití se psalo ve Filatelii mnohokrát. Pokud se pamatuji, i Ludvík Pytlíček byl s domnělým zneužitím značky Gilbert spojován. Proto by měl být postup pro zajištění ochrany značek před odcizením a zneužitím a jeho důsledné dodržování jasně stanoveno jak v případě soudních, tak i svazových znalců.
Pokud jde o znaleckou značku Jana Karáska, byl jsem při schůzi VV SČF na jaře roku 2010 ústně požádán Františkem Benešem, abych paní Aleně Karáskové předal požadavek komise znalců o její vrácení na adresu SČF. Učinil jsem tak doporučeným dopisem ze dne 9. června 2010 na její adresu v Brně-Šlapanicích. Pokud je mi známo,žádná odpověď, zřejmě i vzhledem k urážlivému postupu Filatelie s.r.o. vůči jejímu zemřelému manželovi, nepřišla. Při některé další schůzi se však František Beneš letmo ústně zmínil, že mu značka JK byla vrácena. O jejím protokolárním zničení však mi není nic známo. Více by o tom měli sdělit členové vedení komise znalců SČF František Beneš, Jaroslav Maleček a Pavel Aksamit.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

Jak jsem již dříve naznačil, chci nadále pracovat ve prospěch SČF, jehož organizovaným členem, nejprve v ZK ROH Velo Stadion v Rakovníku od roku 1953 a poté v KF 03-13 v Plzni již plných 58 let jsem. Novému vedení SČF přeji, aby důsledně kontrolovalo plnění přijatých úkolů, nedopřávalo sluchu různým nereálným slibům, pracovalo na zásadní, nejen kosmetické úpravě Stanov SČF, po příkladném vzoru Zpravodaje SSČSZ SČF či Spravodajcu ZSF připravovalo postupně namísto INFORMACÍ SČF nezávislý filatelistický časopis, snažilo se vydávat žádoucí filatelistickou literaturu a nadále podporovalo v rámci možností filatelistickou mládež a její obětavé, odborně i pedagogicky zdatné vedoucí. Čtenáři by pak měli stát za svým občanským sdružením SČF, které jediné může a chce hájit jejich kulturní zálibu a zájmy. A měli by ho svými články, stanovisky i věcnými kritickými připomínkami podporovat v úsilí o poctivou a radost přinášející filatelii, kterou naše záliba přece je a jistě ještě dlouho bude!


Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci pro SČF.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra a Jaromír Petřík

---

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz