Znalosti z filatelie lze uplatnit i při studiu na VŠ
Datum vydání: 19. 3. 2006
To, že známky zasahují do řady oblastí života každého správného filatelisty, není zřejmě potřeba moc připomínat. Ovšem to, že znalosti z filatelie využiji při svém studiu na vysoké škole, jsem opravdu nečekal. Stalo se tak v předmětu Obchodní logistika, kde jsem měl za úkol zpracovat seminární práci na téma Logistický řetězec výroby jakéhokoliv výrobku. První co mě jako zapáleného filatelistu napadlo, bylo zpracovat téma, jak vlastně vzniká poštovní známka. Svoji práci jsem nazval Logistický řetězec výroby poštovních známek v České republice se zaměřením na ocelotisk z plochých desek. Celá práce byla laděna spíše tak, aby ji pochopil i běžný laik, který se o známky nezajímá. Přesto se domnívám, že může být přínosná i pro mnohé začínající filatelisty.
Jak to tedy vlastně je…
O tom, co se na našich známkách objeví, rozhoduje vydavatel, jímž je Ministerstvo informatiky ČR. Když jsou motivy vybrány, začne se s přípravou vlastního výtvarného zpracování známky. To má na starosti komise, která pracuje při generálním ředitelství České pošty. Výtvarník pak připraví návrh konkrétní známky, což je vlastně její obrázek, ale obvykle v šestinásobném zvětšení. Výtvarník už musí postupovat podle určitých pravidel, např. aby po zmenšení jeho návrhu byla dobře viditelná hodnota známky, označení státu apod.
Část známek se tiskne na rotačce technikou zvanou rastrový hlubotisk kombinovaný s ocelotiskem. Pokud jde o rastrový hlubotisk, návrh výtvarníka se přenáší na tiskové válce běžnými metodami: naskenováním a úpravou obrázku v počítači a fotochemickou cestou.
Mnohem kvalitnější a na celém světě ceněný je ale ocelotisk. Tato technika vyžaduje zhotovení rytiny. Podle černobílé kopie obrázku rytec „přemaluje“ původní návrh výtvarníka do soustavy černých čárek a teček. Výsledkem je tzv. liniová kresba na papíru v šestinásobném zvětšení. Tato kresba se fotochemickou cestou přenese na ocelovou destičku – již do originální velikosti budoucí známky. Podle této kresby pak rytec začne vyrývat do oceli tečky a čárky. Je to titěrná práce. Rytec musí pracovat s lupou; k dispozici má sadu rydel. Příprava rytiny je nesmírně zdlouhavá. Obraz je zpracováván stranově převrácený. Pokud by rytec udělal tečku nebo čárku v místě, kde nemá být, může destičku většinou vyhodit a začít s prací znovu. Obecně platí, že právě rytec nejvíc ovlivňuje konečnou podobu známky.
Když je rytina dokončena, destička s rytinou se zakalí v kyanidové směsi, čímž ztvrdne. Ve speciálním lisu se pak reliéf „otiskne“ do válečku z měkké oceli, čímž vznikne tzv. pozitiv. Tomuto válečku se říká moleta. Moleta se poté zakalí a reliéf se pod velkým tlakem vytlačí přímo na tiskový válec nebo desku. Říká se tomu moletování. Opakováním tohoto postupu se podobných otisků vytvoří tolik, kolik jich bude na budoucím tiskovém archu (čtyři, osm, dvacet, padesát nebo i sto). Nyní je tiskový válec nebo deska dokončena a konečně může být zahájen vlastní tisk.
Poté dojde k vlastnímu tisku. Používají se dvě základní tiskové techniky: rotační tisk a tisk z plochých desek. Rotační tisk při výrobě známek je velice náročný. Jde vlastně o rastrový hlubotisk kombinovaný s ocelotiskem. Jedním průchodem strojem se vytiskne kompletní tiskový arch, který je navíc perforován, opatřen datem výroby a pořadovým číslem.
Unikátní je ocelotisk z plochých desek, který ve světě nemá při tisku známek obdoby. Touto technikou se vyrábí malé množství známek, zvláště ty, které vyžadují naprostou dokonalost tisku. Protože papír se do strojů vkládá ručně, je zde nutná absolutní přesnost, pro kterou byly právě ceniny vytištěné na těchto strojích celosvětově vysoce oceňovány. Každý kus se kontroluje a všechny listy s jakoukoli vadou se vyřadí a zničí.
Proces tisku při ocelotisku z plochých desek – na každou barvu je potřeba vyhotovit samostatnou tiskovou desku, tiskne se od nejsvětlejší po nejtmavší barvu.
Díky tomu, že naše známky navrhují přední výtvarníci, jejich konečnou podobu dotvářejí prvotřídní rytci a tiskne je špičková tiskárna, patří české známky k nejhezčím na světě. Důkazem je i řada ocenění z nejrůznějších mezinárodních výstav.
Na závěr bych rád podotknul, že kromě zpracování samotné práce proběhla ještě prezentace v PowerPointu na toto téma a všem přítomným se velice líbila. I když většina slyšela o této oblasti poprvé v životě a jejich výrazy ve tvářích tomu také odpovídaly. Proto všichni mladí, kteří uvažujete, zda se věnovat známkám, neváhejte. Jde o krásného koníčka, který vás bude provázet celým životem.
Jiří Dvořák, KMF 56-83 F. Horniaka Znojmo, www.kmf.znojmo.net
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz