Komentáře ke článku

Kdo zná pozadí vzniku těchto aršíků (pěkný článek R. Fischera v M-R 6 a 7/97) pochopí, v jaké složité situaci se vydavatel známek ocitl, zrovna tak autor návrhu a rytiny. Logický sled událostí zavinil, že se z vcelku pěkného aršíku stal řadou změn a úprav takový aršík, který má snad každý sběratel československých známek ve sbírce. Můj osobní názor na nevydané známky a také prokazatelně "vynesenou" makulaturu z rotačky, které se v aukcích a na burzách objevuje čím dál víc je takový, že by se s tímto materiálem vůbec obchodovat nemělo, sběratelé by ho měli striktně odmítat a pořadatelé aukcí do nich vůbec nezařazovat vždy s patřičným oznámením výskytu na SČF. Vydavatelé katalogů by o takovém materiálu měli podávat stručnou informaci, že se u té a té známky objevuje zcizená makulatura bez sběratelské hodnoty. Vím, že pro řadu sběratelů to je nepředstavitelná situace, že by se měli dobrovolně vzdát svých "skvostů", ale přátelé, kdo zná výrobní postup známek ví, že různé najížděcí makulatury vzniká v tiskárně spousta, a ta je také ve většině případů před expedicí vyřazena a skartována. Nevím, jak se někomu může líbit sbírat nehotové známky nebo známky s rozjetým soutiskem a perforací současně. Jiná situace nastává v případě, kdy výstupní kontrola něco nezachytí a dostane se materiál na poštovní přepážku a lze jej řádně koupit. Pak se jedná o prokazatelnou výrobní vadu a s ní je třeba zacházet jako s každým druhým filatelistickým materiálem - obchodovat s ním. Je někdy složité prokázat původ nálezu - VV kontra "vynesené" makualtury, ale většinou se to pozná. Odmítejte takové zboží, sami takoví "obchodníci" záhy zjistí, že vlastní bezcenné potištěné papírky. A nevydaný aršík L. Svoboda patří jen do Poštovního muzea jako důkaz poštovní historie a známkové tvorby ČSSR. Každý, kdo je ochotný investovat do kradeného zboží peníze a různým překupníkům rozdávat vysoké finanční částky, je přinejmenším dobrodruh. Časem se ukáže (a především na poctivých obchodnících a vydavatelích katalogů to záleží) že se jedná o sběratelsky bezcenný materiál.

Moc jsem se pobavil diky zmenenym jmenum:))) autor zrejme rad sleduje politiku:))) jeste mi tam chybel karel Gross;-)))

tento názor je samozřejmě zcela opodstatněný a osobně s ním i souhlasím - sám sbírám emisi Legionářské 1919 a to pouze její nefilatelistické poštovní použití. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl se zaměřit jen na tuto úzkou oblast je právě cena a ceněnost "kradených" a různě manipulovaných známek této emise. Nejde však jen o tuto emisi. Dovedeno do konce - drtivá většina ZT, makulatur, nezoubkovaných a dalších nevydaných známek, výrobních vad atd, atd, byla z tiskárny vynesena nelegálně (tj. ukradena) a u těchto prvorepublikových emisí to nikoho netrápí. Například u Legionářských - kolik lepších zoubkování se vyskytuje na celistvostech či alespoň razítkovaných? Kolik lepších zoubkování se v chaosu při jejich výrobě ve skutečnosti "udělalo" bokem? Jak bychom vlastně měli hodnotit filatelistický materiál první republiky? Chceme-li zamítnout kradené a manipulované filatelistické materiály, proč to neudělat úplně a do všech důsledků? Co emise PČ 1919? Co mnoho dalších "rarit"?

Dle mého názoru se mohou nevydané známky, zkusmé tisky, atd. oficiálně vyskytovat jen v archivu příslušné tiskárny, případně v archivech institucí, které návrhy a vydání schvalovaly. Zde maji samozřejmě dokumentační hodnotu. Odtud se mohou tyto materiály oficiální cestou dostat do Poštovního muzea, pokud o ně projeví zájem. V tomto okamžiku však tyto dotyčné materiály získají poštovně historickou hodnotu a zcela logicky o ně projeví zájem i sběratelé, kteří je budou chtít zařadit do svých sbírek také. V tuto chvíli asi vyzní naprázdno proklamace, že se jedná jen o bezcenné kousky potištěného papíru, to prostě není pravda.
Co se týká legálnosti prodeje materiálů z období Československa, odcizených v tiskárnách před 20 a více léty, jsou trestné činy s tím spojené dnes již promlčené, takže tyto materiály, získané třeba z pozůstalostí, mohou být dnes legálně prodány. Takže nakonec zůstává jen morální problém, prodat či neprodat, koupit či nekoupit kradenou věc. A to si musí v dnešní době, kdy morální hodnoty jsou zatlačeny do pozadí hodnotou peněz, vyřešit každý sám...

Dnes odpoledne jsem v poště měl mimo jiné aukční katalog 24. aukce Filatelie KLIM. S hrůzou jsem zjistil, kolik prokazatelných najížděcích makulatur z rotačky Wifag (evidentně vynesených z tiskárny)je v této aukci v nabídce. O to je to horší, že tyto tisky nejsou správně jako makulatura označeny, ale jsou nabízeny jako normální známky s posunem tisku či velkým posunem perforace,... (jako řádné VV) !!! Kde je tedy morální hranice takto význačného obchodníka? Za kousek potištěného papíru bez perforace 1.200,- Kč !!! To si normální sběratel přece do sbírky nezařadí. Dovedu si představit specializovaný exponát dokumentující výrobu známek na rotačce, kde se může s patřičným komentářem takovýto kousek papíru objevit, aby si druzí sběratelé mohli prohlédnout, jak vypadá tisk, než dojde k seřízení stroje (soutisk HT barev, soutisk s OTr barvou, umístění perforace). Přesto je třeba proti takto nabízeným materiálům bojovat a nepřijímat je. Nemohu souhlasit s názorem pana Mirka, že když se jedná o materiál z pozůstalosti, je legálně prodejný, tudíž obchodovatelný. Pane Mirku, koupil by jste evidentně padělanou celistvost třeba za 120.000,- Kč? Vždyť jaký je rozdíl mezi padělkem ke škodě sběratele a ukradenou makulaturou nehotové známky, která se nemohla dostat do prodeje skrze poštovní přepážku? Já soudím, že žádný. Oba materiály poškozují dobrou pověst filatelie a poškozují samotného sběratele, který třeba z neznalosti zaplatí za takovéto bezcenné papírky nemalé peníze. Tvrdím, že je třeba proti takovýmto položkám na aukcích bojovat třeba jen tím, že je budeme odmítat ze zásady! Když to dodržíme všichni, přestanou je majitelé do aukcí nosit. Smutné je, že je obchodníci do aukcí vůbec zařazují. V tomto ohledu by mohla pomoci Komise znalců SČF. Velice by pomohlo, kdyby všechny losy na aukcích znalec prohlédl a označil správným názvoslovím s tím, že padělky a evidentní ukradené makulaturní tisky by z aukcí vyřadil, zabavil a předal tiskárně či poštovnímu muzeu (a prodávajcího třeba nahlásil Policii ČR, jak mu ukládá Statut komise znalců). Není to vhodný námět pro jednání valné hromady SČF?
Jsem rád, že se určitá diskuse ohledně tohoto příspěvku rozpoutala. Vyzývám i ostatní čtenáře ke zveřejnění svých názorů na tuto problematiku.

Zaujala mě myšlenka provádět cenzuru aukčních losů na aukcích filatelistického materiálu. Není mi jasné, na jakém právním základě by znalec provedl cenzuru nabízeného materiálu a zejména jeho případné zabavení?! Myslím si, že zde by spíše měl sehrát svou úlohu SČF formou osvěty mezi sběrateli. Platí zde totiž tržní pravidla: co zákazníci nebudou kupovat, to obchodníci nebudou nabízet. Pokusy o zavádění cenzury bychom se jen vrátili o 20 let zpět.

náhodou jsem sem zabrousil. Čili, když má hlavní filatelistický časopis v úvodu upoutávku: koníček a výhodná investice, tak to mnohé napovídá. V dnešní době je třeba být pragmatický. To proto, že specializovaní sběratelé makulatur, výrobních vad, falz, zmanipulovaných znánek apod, jednoduše vymírají. Vědí to dobře a proto chtějí dnes trhnout, co se dá. Za dvacet to bude tak prodejné, jako víčka od piva. Ovšem dnešní investoři, v uvozovkách, platí. Tak o co jde?

Jsem rád, že můj článek vyvolal diskusi na téma "kradeného filatelistického materiálu" jako jsou v tomto případě nevydané aršíky L. Svobody před prezidentskou standartou. Sleduji se zájmem příspěvky pana Mirka a pana Fronce. Pan Fronc zastává názor prohlédnutí aukčního materiálu znalcem a pochybné "věci" dát k vyšetření, pan Mirek toto odmítá jako cenzuru a navrhuje osvětu ze strany SČF. Já souhlasím s názorem pana Fronce, ale uznávám právní problematiku na kterou poukazuje pan Mirek. Nevím jen jak by byla důvěryhodná osvěta ze strany vedení SČF, když aféru s padělanými obálkami řešila způsobem, že odvolala i nevinné znalce, čímž je dala do stejného "pytle" s viníky. Postiženému Sv. Šablatúrovi neumožnila v časopisu Filatelie a na webu Japhila ospravedlnění. Když měl Zdeněk Jindra odvahu zveřejnit dopis Sv. Šablatúry na svých stránkách INFOFILA, tak za to sklidil ze strany vedení SČF kritiku. Takže bych rád uvítal co nejvíce názorů i ze strany neorganizovaných filatelistů.

Po delší době se zde objevil článek, který rozpoutal určitou diskusi, i když zatím jen několika málo čtenářů.
Organizovaní filatelisté předpokládám znají platné dokumenty SČF, konkrétně Statut komise znalců, který z velké většiny tvořil právník a v něm jsou zakotveny právní úpravy, dle kterých by (dle mého názoru) postupovat šlo. Jde jen o to, jak zařídit, aby se obchodníci řídili nějakými doporučeními SČF. Určitě by také pomohlo, kdyby více pomohli jurymané a na výstavách by exponáty s těmito materiály diskvalifikovali. Znalci by zase upozorňovali sběratelskou veřejnost, o co se jedná. Prostředky k tomu mají dostatečné. Máme odborné zpravodaje společností SČF, máme Filatelii, Merkur-Revui,... S osvětou by tedy problém neměl být. Problém bude možná s ochotou se pro dobrou věc prát. Já osobně v rámci působení ve Společnosti sběratelů českoslovensých známek SČF bojovat nepřestanu. Takovéto materiály stavím do stejné polohy, jako jsou padělky, a těch je třeba se zbavit, zrovna tak, jako jejich autorů. Byl bych rád, kdyby se v tomto fóru vyjádřil i nějaký představitel vedení SČF nebo obchodník, abychom poznali i názory ostatních skupin. Ne jen sběratelské veřejnosti. Já bych byl jako potenciální kupec za cenzuru, která by mi uspořila značné prostředky, velice vděčný. Když mi může jako spotřebiteli pomoci organizace SOS nebo ČOI, proč by mi nemohl pomoci odborník SČF, když se jedná o specifický obor. I filatelistický materiál je zboží, tudíž se na něj vztahují obecně platné zákony. Stačí jen správně formulovat. Myslím si, že jsem se již vyjádřil dostatečně a nechci se opakovat. Děkuji každému, kdo se doposud vyjádřil a očekávám, že se ještě někdo další vyjádří. Nebo zvítězí lhostejnost?

Tento článek mě zaujal a musim se přiznat, že i diskuze. Je dobře, že se o těchto praktikách mluví.

Jen se chci přidat na stranu pana Petříka ale možná trochu razantněji.
Zde ještě někdo věří "novému" vedení ČSF ?? Já tedy ne. Poznám pana Šablatúru osobně a když se mu stalo takovéto zlo, to mne opravu naježilo a rozpálilo do červena. Pak se nedivte, že pokud obchodníci budou v čele ČSF, tak s "osvětou" na toto téma počítejte jen jako slovní repliku. Opak bude pravdou.
Se stave I.ČSR se už tato společnost řekněme to mírně, smířila, ale proč si kazit to krásné dalším marasmem, to nechápu.

Kde tancují vášně, jde rozum do háje. Pokud si někdo připustí alespoň pár drobností, uvidí problém v jiném světle. Platné poštovní známky, mají svojí výplatní hodnotu danou, vše ostatní má hodnotu „starého papíru“. Ale, uvědomíme li si, že světem hýbe zákon nabídky a poptávky, tak cena se stanovuje vždy znovu a znovu v okamžiku směny. Čím více a více se bude tlačit na nějaké morální a zákonné mechanismy, tím více se bude zamlžovat sběratelský (filatelistický) rozměr a narůstat spekulace s tajemným a zakázaným ovocem. Domnívám se, že nelze čekat upřímný a jasný postoj obchodníků, vždy se budou hájit tím, že nabízí co si zákazník žádá, ( dovedete si představit opak: „Nabízím to, co nikdo nechce !“) A u funkcionářů také nečekám svatozář. Jsou to lidé z masa a kostí, nejsou morálnější, moudřejší a ani z Měsíce. Filatelie je opravdu koníček a investice, pro každého z nás něco více něco méně, pro mne také lék na osobní trauma. Každý z nás jsme metrem tohoto světa a každý můžeme …………. Doplňte si každý, jak to cítíte.
Pavel Lukavský

Pokud bych měl to štěstí a narazil bych někde na poště na nějaký „tiskařský zmetek“ (např. výplatní 3,- Kč zelená secese bez nápisu Česká republika), tak koupím celý arch. Stejně tak bych udělal, pokud bych měl tu možnost něco takového koupit za výhodnou cenu třeba na burze známek od „neznámého prodejce“. V prvním případě by se jednalo „hodnotný filatelistický materiál“, protože z tiskárny unikl nedopatřením. V druhém se dá předpokládat, že se jedná o „spekulativní tisk“ záměrně vyrobený a z tiskárny odcizený. Kdo ale později dokáže rozlišit tyto dva případy? Vždyť i já bych mohl být podezírán z prodeje kradených výrobků, až bych rozprodával známky z archu koupeném na poště. A naopak, známky mnou zakoupené od „neznámého prodejce“, by mohly mít stejný původ jako v prvním případě.
Jedenkrát jsem štěstí měl. Koupil jsem na poště deset korespondenčních lístků. Jeden byl vytištěný z obou stran. Škoda, že ne všechny. „Oboustranný zmetek“ jsem zařadil do sbírky, ostatní jsem použil ke korespondenci. Vím, že u tohoto korespondenčního lístku se různé makulaturní tisky, např. dvojité tisky, vyskytují poměrně často. Pokud bych svůj lístek chtěl někdy prodat třeba v aukci, mohl bych být v podezření, že prodávám makulaturu ukradenou z tiskárny.
Nevím, zda v případě aršíků L. Svoboda s prezidentskou standartou se jedná z filatelistického hlediska o aršíky nevydané (z nezničené části již vytištěného nákladu), o zkušební tisky, tiskovou makulaturu či o něco jiného. Osobně si myslím, že se jedná o zkušební tisky, protože pokud se nemýlím tak aršíky nemají lep a jsou vytištěny na nažloutlém papíru. Pokud všechny vytištěné aršíky měly být zničeny tak jejich původ asi nemůže být z právního hlediska legální. Přesto se domnívám, že i takovéto věci do specializované sbírky patří a sbírku zhodnocují jak filatelisticky, tak i finančně. Navíc jsou tyto aršíky graficky mnohem zdařilejší než ty, které byly přidělovány (nezoubkované po jednom kusu na člena SČF) v novinkové službě. Proto by byla škoda, kdyby byly všechny zničeny.
Původ většiny světových i československých filatelistických vzácností (snad s výjimkou klasických vydání), které si obyčejný filatelista nemůže do své sbírky dovolit (např. přetisky „Pošta československá 1919“) je dost pochybný. Přesto získávají na filatelistických výstavách zlaté medaile.
Na závěr si dovolím konstatovat, že jen málo z nás filatelistů by asi odolalo, když by se naskytla možnost něco takového výhodně koupit.