Slavní padělatelé III. - Jean de Sperati
Datum vydání: 26. 3. 2005
JEAN de SPERATI přišel na myšlenku „napodobit“ některé exempláře známek ve filatelistickém obchodě svého bratra. Sám později řekl: „Když jsem viděl, že jsou někteří lidé ochotni zaplatit za jeden pestrobarevný papírek astronomické částky jen proto, aby ho měli ve své sbírce, přišlo mi líto těch, co na koupi těchto známek nemají. Začal jsem se věnovat zhotovování uměleckých napodobenin“.
Sperati vydával dokonce katalogy svých napodobenin a měl kolem sebe okruh filatelistických spekulantů pro které pracoval. Když se o něj začala zajímat policie přestěhoval se do Francie. Ovšem jen pár kilometrů od hranic Itálie a Švýcarska. Zařídil si nevelkou, ale velmi dobře vybavenou tiskařskou dílnu. Napodobeniny, které prodával obchodníkům ve Francii i v Itálii vyvolaly vrásky na čele nejednoho znalce. Sperati zhotovoval falza staroitalských i staroněmeckých států, napodoboval klasické známky Anglie, Francie, švýcarských kantonů, britských i francouzských kolonií.
Všechny s patřičnými razítky odpovídající době.
Byl tak dokonalý falzifikátor, že když ho v únoru r. 1942 navštívila policie, že prý odeslal zásilku vzácných pravých známek do zahraničí, tak jen uvedl, že odeslal bezcenné napodobeniny. Policie dala zadržené známky zkušebnímu policejnímu znalci dr. Locardovi k přezkoumání. Ten měl u sebe zadržené známky skoro celý měsíc. Zkoumal kresby, tisk, průsvitky, barvy, papír i zoubkování a posléze napsal: „Předložené známky jsou zcela bezpečně a mimo vší pochybnost pravými exempláři“.
V době policejního zkoumání zhotovil Sperati tři shodné napodobeniny staroněmeckého Oldenburku a ty zkoumal další znalec. Ten oldenburské rarity prozkoumal ve všech směrech a napsal:“ Známky jsou nepochybně pravé, nemohu však pochopit, že tři tak vzácné kusy se náhle objevují během krátké doby na trhu“.
Když byl potom Sperati předvolán před soud, předložil žalobci další své výtvory společně s vyjádřením znalců, že se jedná o imitace. Soud se nekonal a Sperati se cítil za svou činnost nepostižitelným.
Časem se Sperati zaměřil i na klasické známky zámoří
Když bylo další soudní líčení v květnu 1948 za větší podpory veřejnosti použil ke své obhajobě slova jeho falzifikátorského kolegy Meegerena (geniální malíř, který napodoboval nizozemského malíře Veermera van Delfa a jehož padělky prohlásili největší znalci za pravé a Meegeren ve vězení před zraky mnoha svědků namaloval padělek Veermera van Delfa
a znalci jej opět prohlásili za pravý): „Necítím se vinen. Měl jsem odvahu prodávat nacistům své napodobeniny, čímž jsem oslaboval ekonomiku třetí říše a zároveň podrýval autoritu jejich pohlavárů, kteří platili za mé bezcenné výrobky horentní částky. Každý se musel nad jejich hloupostí jen smát…“
Soud ho sice podmínečně odsoudil, ale Sperrati se cítil vítězem. Horší bylo, že mu zakázali vyrábět napodobeniny a Sperrati se chtěl přestěhovat do Velké Británie. Jeho pomůcky však byly zabaveny, ale Britská filatelistická asociace rozhodla, že od něj odkoupí všechny napodobeniny, nástroje, výrobní materiál a ostatní zařízení dílny.
Krátce nato Sperrati zemřel.
Speratiho tiskařský lis
Tolik o dvou nejznámějších a dá se říci na svoji dobu geniálních padělatelích. Další známější padělatelé byli Belgičan Raul Charles de Thuin, z našich padělatelů můžeme zmínit otce a syna Hrdinovy, kteří padělali aršíky „Kde domov můj“ a kromě toho padělali i bankovky britských jednolibrobek.
Tolik o padělatelích, kteří přes svoje záporné vlastnosti měli rozhodně odbornou úroveň. Tohle se například nedá říci o padělcích celistvostí, které se u nás začaly vyskytovat v nedávné době a byly nabídnuty dokonce do mezinárodních aukcí. S patřičnými značkami a atesty znalců.
Převzaté ze stránek znamkovezeme.wz.cz
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz