Alšovy pohlednice - III. Ze života

Velmi častým námětem pro Alšovy kresby byly běžné výjevy a situace ze života, které pozoroval a nebo sám přímo zažil.

Jeho sedláci jsou skutečnými sedláky, kteří vyrůstají organicky z české země. Zná jejich furiantství i šelmovství a cítí s výměnkáři sílu života. Výjevy dětské mají všechnu bezstarostnost a údiv mládí, vroucí cit lásky vyzařuje ze šťastných milenců, ale na druhé straně dovedl zachytit i bolest a žal, jehož byl často svědkem.

V roce 1897 zastavil v Praze na Bojišti u č. 8, v jehož prvém poschodí Aleš bydlel kočí s párem statných koní, které měli na sobě bohatě zdobené postroje. Aleš byl ozdobou koní tak zaujat, že si ji vykresli tužkou na papír, aby na druhý den koně s bohatým postrojem věrně vykreslil v písni "A ty panský koně."


Z bytu na Vinohradech měl Aleš vyhlídku na kousek městské přírody, na lidi spěchající do práce, dělníky obědvající na trávníku. Jednou spatřil chudou rodinu spěchající do Prahy a hned vytvořil kresbu známou pod názvem "Za chlebem".


Říkadlo "Sluníčko sluníčko" vykreslil v roce 1904, ale zachytil v něm plný žár letního dne z roku 1986, kdy na svých cestách Valašskem stoupal se svým přítelem, vsetínským stavitelem Michalem Urbánkem na Radhošť. Před chalupou spatřil sedící holčičku, jak upjatě pozoruje sedící kobylku na své ruce. Alšovi se tak zalíbila, že ji potom nakreslil, jen na místo kobylky dal Sluníčko sedmitečné.


Při návštěvě muzea v Olomouci v únoru 1888 upoutala Alše stará hanácká výšivka. Po příjezdu do Prahy pak vykreslil hanáckou dívku i zajímavou výšivku do písničky "Na tom našem dvoře".


Jako mladík vídával za večera koupající se mirotické dívky v říčce pod mlýnem Bohmovým. Bývala mezi nimi i dívka jím toužená, která mu byla určena šťastným osudem za štěstí celého jeho života. V písni "Koupala se má panenka" vykreslil vzpomínkově cudný dívčí akt v šátečku v jeho českém půvabu.


Aleš si dokázal během malého okamžiku vrýt do paměti sebemenší detail, který pak dokázal zachytit na papíře. Jak sám říkal: "To se nesmí studovat - to v mžiku musí býti vypozorováno". Myslím, že je oprávněně nazýván malířem svého lidu.

Příště: Písně a říkadla