Docela obyčejná pohlednice

Taková docela obyčejná prvorepubliková fotopohlednice z Bratislavy. Co mne na ní zaujalo? Není statická. Tak třeba ten mládenec, který na žebříku něco dělá s komínem parníčku. V tom mne napadá, že by to mohlo zachycovat přemalování komínu. Proč? Totiž každá lodní společnost, ať námořní nebo říční si dá záležet na tom, aby komín (nebo komíny) sloužily k identifikaci, z dálky naznačovaly, komu loď patří. Možná, že právě toto zachycuje naše fotopohlednice. Historie tohoto parníčku, po několik desetiletí patřícího ke koloritu Dunaje pod zříceninou bratislavského hradu (ale i později, po jeho renovaci) by tomu mohla nasvědčovat.


Parníček měl totiž pohnutý "život". Byl postaven v roce 1911 v bavorské loděnici v Řezně pro Bavorský říční úřad a pokřtěn na DS "DONAU". V roce 1930 jej koupilo město Bratislava, aby plul pod československou vlajkou jako "DUNAJ". V roce 1937 přešel do vlastnictví Československé plavby dunajské a byl pokřtěn na "DEVÍN".

Pak nastalo válečné období. Od roku 1939 sloužil parníček pod maďarskou vlajkou u firmy MFTR jako "TABÁN". V roce 1945 skončil jako součást válečné kořisti Rusů v jejich rukou. Ti jej překřtili na "ŠURA".

V roce 1947 to byl opět maďarský "TABÁN". V roce1948 je na parníčku po létech vztyčena opět československá vlajka, vrátil se do služeb Československé plavby dunajské. Byl překřtěn na "BRATISLAVA", později mu bylo navráceno předválečné jméno "DEVÍN". Sloužil opět jako osobní přívozní loď mezi bratislavským Starým Městem a Petržalkou, říkávalo se mu (sice technicky nepřesně, ale všichni tomu rozuměli) "propeler". V roce 1966 byla loď prodána a přebudována na restaurant zakotvený na bratislavském dunajském nábřeží. V sedmdesátých létech dvacátého století dosluhoval jako vodácká základna v jednom z dunajských ramen a ještě o něco později skončil ve starém železe. Ze sběrných surovin jej po roce 1990 v poslední chvíli zachránil jistý podnikatel, aby po necitlivé přestavbě v bratislavské loděnici, z něj opět byla restaurace zakotvená na bratislavském dunajském nábřeží.

Před pár léty však definitivně skončil ve starém železe. Jako parník sloužil úctyhodných 55 let. Při větší úctě k technickým památkám mohl sloužit dál. Naše těžko definovatelná doba však zpečetila jeho osud.

Poznámka redakce Infofily: převzaté z našeho partnerského magazínu o pohlednicích Filokartie.cz. Pomožte tento projekt pro sběratele pohlednic znovu oživit. Uvedené články, které na Infofile hodláme zveřejňovat, ukazují jaký kvalitní obsah tento magazín má.