Jindra Schmidt

Naše známková a bankovková grafika již od svých počátků vždy patřila a patří mezi světovou elitu. Je to dáno především vynikající řemeslnou a uměleckou prací našich předních výtvarníků. K jedním z nejlepších rytců bez pochyb patří Jindřich Schmidt.

Jindřich Schmidt se narodil 24. července 1897 v Račicích u Jaroměře jako třetí syn Marie a Leopolda Schmidta, majitele zlatnické dílny v Karlíně. Na jaře 1898 se Prahou prohnala prudká povodeň, jenž strhla několik pilířů Karlova mostu a zaplavila rozlehlé ulice královského města. Záchranných prací se účastnil i Jindřichův otec Leopold, který však již nazítří dostal těžký zápal plic, kterému 9. dubna 1899 v devětatřiceti letech podlehl. Jeho žena Marie ho přežila jen o půldruhého roku. Jindru si poté vzal do opatrovnictví jeho dědeček Václav. Po absolvování měšťanské školy nastoupil na přímluvu své tety do učení ke Kubelkovi do dřevorytecké dílny v Šafaříkově ulici na Královských Vinohradech.


Zde se poprvé setkal s grafickým uměním. Po tomto důkladném řemeslnickém vyučení přešel na konci první světové války na Umělecko-průmyslovou školu, kde studoval u prof. Dvořáka, Beneše a především malíře Arnošta Hofbauera. V těchto letech navštěvoval i soukromou školu u malíře Karla Klára, tvůrce přírodních scenérií a restaurátora (opravoval např. staroměstský orloj). Po studiu získal zaměstnání v tiskárně Politika, která se společně s dalšími závody podílela na tisku prvních československých papírových platidel. V této době docházel i k malíři Rudolfu Váchovi, vynikajícímu portrétistovi. V září 1929 odchází z Politiky do Tiskárny bankovek NBČS.

Zde se podílel na nové bankovce 50 Kč vzoru 1929. Byla to první bankovka připravená a tištěná v nové tiskárně. Podle návrhu Alfonse Muchy ji původně ryl Karel Seizinger, novou a definitivní rytinu však vytvořil Karel Wolf, Jindřich Schmidt pak na ní retušoval některé partie po leptání a dokončoval různé drobnosti. Po Alfonsu Muchovi, který vtiskl platidlům osobitost svého alegorického a secesního ducha, byl získán pro tvorbu nových bankovek Max Švabinský, který měl vytvořit ucelenou sérii od 10 Kč po 5 000 Kč. Ovšem vzhledem k nastalým událostem se do oběhu dostaly jen 100 a 1 000 Kč vzorů 31/34. Na obou těchto bankovkách se Schmidt rovněž podílel drobnými pracemi. Kupříkladu na tisíci koruně vytvořil rozety, ozdobnou část s tulipány a podtisk se znaky. V této době tvořil i několik novoročenek, lept Karlova mostu nebo rytinu sv. Václava podle Mánesovy kresby.

Od poloviny třicátých let začíná Německo stupňovat svou agresi vůči sousedním státům. Součástí příprav na válku nechala centrální banka vystavět v Turčanském sv. Martině náhradní tiskárnu bankovek. Současně započala příprava na nových státovkách 1 a 5 Kč, které měly sloužit pro případ přepadení republiky. Pro 1 Kč tištěnou offsetem bylo využito kresby Bohumila Heinze ze starší novoročenky SBČS. Pro 5 Kč se použila podobizna Josefa Jungmana od Antonína Machka, kterou ryl právě J. Schmidt. Obě tyto státovky však již ve svobodném Československu nejsou vydány, jen omylem se část dostává do oběhu. Tragické události však poznamenaly i další Schmidtovu tvorbu, spjatou s návrhy Maxe Švabinského. Ryje již v roce 1937 hlavu republiky s frygickou čapkou na bankovce 50 Kč a na jejím rubu státní znak a lva. Rytiny jsou hotovy, má se začít tisknout, ovšem německý dozor na Národní bankou nařizuje, aby rytec znak revoluce odstranil. Sebemenší symbol nesměl Čechům připomínat hesla francouzské revoluce – Rovnost, Volnost, Bratrství. Upravenou bankovku poté vydávají do oběhu 30. září 1941. Po okupaci Českých zemí vedení banky připravuje pod německým dohledem nové vzory bankovek. Měly vycházet z německé jednoduchosti, žádné velkolepé prvky jako na předválečných bankovkách nebyly vítány.

K vrcholům bankovní rytiny třeba zařadit pěti set korunovou bankovku vydanou 29. září 1942 na které Jindřich Schmidt rozvinul své rytecké umění transkripci autoportrétu Petra Brandla. Zde navrhl i figurální vodotisk. Po deseti koruně vytvořené společně v ateliéru tiskárny a vytištěné v  TB a v tiskárně V. Neuberta vyšla tisíci koruna s ryteckým podáním autoportrétu busty Petra Parléře z chrámu sv. Víta. Následuje vydání bankovek 20, 5 000 a 50 K.

Tiskárna bankovek však netiskla jen protektorátní platidla, nýbrž i některé bankovky slovenského státu. Zde Jindřich Schmidt pro vybrané nominály vytvořil kresby a rytiny. Kupříkladu na 20 Ks vytvořil dřevorytem Štefánikovu mohylu na Bradle, či na 1 000 Ks knížete Svatopluka se syny.


Od druhé poloviny roku 1942 byla v Protektorátu očekávána inspekce Mezinárodního červeného kříže v terezínském ghettu. Zde se nacisté rozhodli, že celému světu představí, jak si židé v ghettu šťastně žijí. V Terezíně byl povolen poštovní styk a vydány táborová platidla v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 K. Vydala je fiktivní Banka židovské samosprávy. Na všech byl vyobrazen portrét Mojžíše s desaterem. Jednotlivé nominály se lišily jen barvou a rozměry. Nutno podotknout, že narozdíl od jiných táborových poukázkách známých například z Dachau, Ravensbrücku, Osvětimy a mnohých dalších, byly ty terezínské na neskonale vyšší úrovni, což je dáno vynikající prací právě tiskárny bankovek a Jindřicha Schmidta. Schmidt původně pojal Mojžíše coby studii vznešenosti ušlechtilosti. Takto navržený portrét však pověřenec Říšské banky, který na tiskárnu dozíral, zamítl a přikázal jej přepracovat tak, aby vypadal jako „skutečný žid“, tj. podle nacistických představ. Schmidt tak do tváře přidal vrásky kolem očí a na čele, čímž celý obraz zhrubl, ale stále zůstával portrét za který se nemusel stydět. Z portrétu stále vyzařovala oduševnělost a navíc tvář získala vážnější a tragičtější tón. Ovšem i tento návrh byl zamítnut. Nakonec však vzhledem k časové tísni byla tiskárna nucena tuto verzi použít.


S blížícím se koncem války se i v tiskárně snažili při tvorbě každé nové bankovky řešit text takt, aby šel rychle a snadno zaměnit a bylo tak po válce možné rychle tisknout nová platidla svobodného státu. Roku 1944 však nacistické vedení nařídilo, aby tiskárna vydala všechny staré tiskové desky a originální předlohy bankovek, čímž hrozilo, že budou zničeny a dlouholetá práce tak přijde na zmar. Tehdy Jindra Schmidt zůstal tajně v tiskárně od pátku do pondělí, kde zhotovil v galvanoplastické lázni z původník desek bankovek 10, 50, 50, 100 a 1 000 K nové matrice. Po víkendu pak skutečně nacisté shromážděné původní tiskové desky přikázali zničit. Nové matrice pak Jindra Schmidt schovával až dokonce války u sebe doma. V tomto období ryje i rytinu sv. Jiří podle kresby Josefa Mánesa u které předpokládal, že by mohla být po válce využita jako kolek, protože předpokládal, že stejně jako po I. světové válce dojde k okolkování stávajících bankovek. Československá exilová vláda v Londýně však nechala vytisknout vlastní kolky a tak nakonec po válce bylo rytiny použito pro poštovní známku.

Po osvobození pak v rámci měnové reformy vychází 100 Kč v ryteckém podání Jindry Schmidta a roku 1946 se ještě také tiskne korunová bankovka s dívčí hlavou, společné dílo J. Schmidta a B. Vojtíška, která jak jsme již zmínili měla původně vyjít roku 1938 coby mobilizační, ovšem nebyla dána do oběhu a stejný osud ji potkal i po osvobození,tehdy však již pro nadbytečnost. Schmidt však nepracoval jen na československých bankovkách, nýbrž i na zahraničních. Jeho nesmazatelnou stopu tak můžeme zaznamenat kupříkladu na 100 lei 1947, 100 zlotých 1950 (hlava dělníka), podílel se také na rytinách kubánských platidel emise 1961 – slavnostní shromáždění a portréty, podle návrhů Vladimíra Kovaříka a Františka Hudečka připravil tři kresby domorodých motivů pro guinejské bankovky z roku 1961 a další.

Krom toho tvoří liniový přepis líce nerealizované 100 Kčs 1958 od autorů Cyrila Boudy a Josfa Lieslera.
Své rytecké umění pak uzavírá dvěma bankovkami. 1. prosince 1958 vychází 25 Kčs Karla Svolinského a 1. prosince 1962 pak 100 koruna vzoru 1961 podle návrhu Františka Heřmana. Zde Schmidt nakreslil postavu ženy se snopem a slévače, na ostatních částech s ním poté spolupracovali Jan Mráček a Ladislav Jirka. Tentýž rok pak Jindra Schmidt odchází po dvaatřiceti letech z tiskárny na zasloužený odpočinek, kde tvoří další slavné rytiny, tentokrát však pro potřeby československé pošt.

Literatura: J. Hořec: Jindřich Schmidt
Život mezi rytinami
Časopisy Filatelie, Bankovka a Lidová demokracie