Poštovní historie Černé Hory II.

Převzato se svolením pana J. Vomela ze stránek sweb.cz/crnagora

---

Historický vývoj Černé Hory

Černá Hora byla malým státečkem mající rozlohu 9 500 km2 s počtem asi 250 tisíc obyvatel na přelomu minulého století. Rozkládal se u západního pobřeží balkánského poloostrova na uzemí dnešní Jugoslávie a bojující za zvýšenou samostatnost.

Byla to chudá, hornatá a skalnatá země, do roku 1878 neměla přístup k moři, řídce obydlená, místy až pustá. Celkový ráz krajiny vtiskl obyvatelstvu osobitý charakter vyznačující se nezlomnou láskou ke svobodě a nezávislosti o níž Černohorci po staletí bojovali. Národ byl znám svojí statečností, a to nejen proto, že po celá staletí odolával náporu tureckých vojsk na Balkánu, ale mnohdy dokázal obrátit na útěk velká turecká vojska i v dobách jejich největšího rozmachu.

Původní obyvatelstvo náleželo k starověkým Illyrům jejich posledními zbytky jsou Albánci. V 6. století počali do těchto krajin pronikat Slované, kteří se tu v následujícím století trvale usadili. V dávných dobách se území nazývalo Zentou podle stejnojmenné řeky. V 10. století vzniká knížectví Zeta. Pod vedením vynikajícího bojovníka, knížete Vojnislava rozdrtili Černohorci roku 1040 a 1043 byzanská vojska a osvobodili celou oblast z byzanské podřízenosti. Za vlády knížete Michaila 1051 – 1081 a jeho syna Konstantina Bodina 1081 – 1101 byla ke knížectví Zeta připojena řada srbských zemí a měst. Zeta si zachovala po celou dobu skutečnou samostatnost, zatím co Srbsko se rozpadlo na několik samostatných částí. Slované po krizi i následném hlubokém úpadku opět zabezpečili ovládnutí celé oblasti. Stali se velmi dobrými mořeplavci, řemeslníky a zdatnými obchodníky. V té době již se rozšířila slovanská abeceda - hlaholice, dochovaly se i některé písemné památky, zatím co v horských, těžce dostupných oblastech Černé Hory existovalo kmenové zřízení a zachovalo se mnoho z prvotně pospolného řádu. Neustálé vojenské napětí a slabé spojení se světem přispívaly k uchování hospodářské zaostalosti a patriarchálně rodových přežitků.

Rozpínající se stmelující knížectví srbské, kde měla obrovskou moc církev prostě koncem 12. století zabralo knížectví Zeta. Pobřežní města však nebyla považována politicky za důležitá, byl jim jen přikládán hospodářský význam. Tento postoj jim zabezpečil větší samostatnost, a tím mohla dosáhnout významných úspěchů v architektuře - pevnostní i církevní stavby vynikaly monumentalitou a krásou. Zeta i v této době zůstala svým způsobem nepokořena.

Když Osmanská říše dobila srbská území ve 14. a 15. století, častými vojenskými výboji se pokoušela převzít nadvládu nad pobřežními městy nebo získat tučné kořisti. Vojenská síla Benátek dokázala udržet nadvládu nad Kotorem. Turci naopak získali přístup k moři u měst Ulcinj a Bar.

V 15. století se dochoval na listinách první zápis o "catuni Crnagorae" – jako první zmínka o Černé Hoře, která se pak v následujících dobách z malého území rozrůstala.

Od roku 1514-18 spravoval zemi jako sandžak Crnohorski a Primorski poturčený Skanderberg. Od té doby se datuje namnoze problematická turecká svrchovanost nad Černou Horou.

Metropolita Danilo Petrovič z Njegošů brzo nabyl v zemi velké vážnosti a stal se světským náčelníkem. Od té doby byli cetinští vladykové voleni z rodu Njegovičů a také od té doby byl úřad metropolity spojen se světskou vládou. Danilo Petrovič navázal na přátelské styky s Ruskem, které pak Černou Horu podporovalo politicky i finančně.

Nástupcem se stal Sáva Petrovič (1735-1781). Byl slabým a neúspěšným vládcem. Po něm následoval Petr I – Petrovič (1781-1830) za velmi neutěšených poměrů v zemi zavedl některé reformy, ale jinak zůstalo v zemi vše při starém. Po něm následoval Petr II – Petrovič (1830-1851), který byl slavným černohorským básníkem. V roce 1834 založil první černohorskou tiskárnu v Cetinji. Následoval Danilo I (1851-1860), který nechtěl být metropolitou. Se svolení Ruska a Rakouska byl prohlášen jako první světský kníže. Byl dobrý diplomat a administrátor, doplnil a vydal nový zákoník, zakládal školy a jeho snahou bylo udržet si přátelství všech tehdejších mocností. V té době převládal vliv Francie a udržel se do I. světové války. Po porážce Turků u Grahova roku 1858 dosáhl výhodné úpravy hranic mezinárodní komisí. Vláda Danila I netrvala dlouho. Byl v srpnu 1860 v Kotoru při nástupu na loď do Persagna zavražděn černohorským emigrantem.

Následníkem Danila I byl Nikola I jako kníže od roku 1860 do 1910, od roku 1910 jako první černohorský král. První roky jeho panování byly ve znamení pohraničních válek s Tureckem se střídavými úspěchy. Brutální činy Turků vedly až k vypovězení války Turecku od Černé Hory a Srbska. Po úspěších berlínský kongres upravil hranice a Černá Hora získala přístup k moři . Na Balkáně došlo k uklidnění které trvalo až do balkánských válek v roce 1912-13. Výstřely v Sarajevu daly podnět k I. světové válce. Černá Hora byla po boku Srbska okupována na začátku rojku 1916. Král souhlasil s kapitulací a opustil zemi. Tím končí historie plně samostatného království Černé Hory.




Vnímání poštovní historie Černé Hory

Každý poštovní historik, který se pokusí sumarizovat poštovní historii a poštovní razítka i jiné atributy pošty určitého právního celku stojí před rozhodnutím jaké omezující podmínky si určí. I já jsem mnoho let tápal, radil se s významnými filatelisty, několikrát materiál předělával než jsem dospěl ke konečnému rozhodnutí, které je v tomto materiálu presentováno. Netvrdím, že můj názor je ten nejsprávnější, ale je kompromisem několika možných pojetí s ohledem na historické podmínky Černé Hory.

Historické jádro Černé Hory bylo velice malé území. V druhé polovičně XIX. století se toto území začíná rozrůstat vedením významných bojů proti tureckému nadvládí. Tady nastává problém pokud chceme podat soupis poštovní historie období Černé hory v jeho hranicí tak, jak byl státním útvarem té doby. nebo poštovní historii popsat z určitého území v hranicích státního útvaru k určitému datu bez ohledu na statní útvary doby předcházející, které v té době na tomto území úřadovaly a nepatřily Černé Hoře.

Většina filatelistů považuje za dobu "předcházející" - předznámkovou pouze činnost poštovních správy na daném území, které patřilo poštovní správě té země, která byla předchůdcem poštovní správy v době známkové. S tímto zjednodušeným pohledem nesouhlasím.

Za dobu "předchozí" považují činnost všech poštovních správ vyskytujících se na územím, které je vytýčeny hranicemi v určité době. U Černé Hory lze vybrat datum zániku království Černé Hory . Každé pravidlo má svoji výjimku., kterou jsem musel použít i v tomto případě. Za balkánských válek se Černá Hora rozšířila o území Skutari, San Giovanni di Medua apod., která pouze dočasně patřila Černé hoře a je lze považovat pouze za dočasnou válečnou kořist a nelze je počítat do "předchozí poštovní správy" Černé Hory. Tyto území vlastně nikdy nebyla trvale připojena k území Černé Hory. Proto za území, které budu sledovat považují území vyznačené v hranice království Černé Hory z roku 1914. "Předchozí poštovní činnost Černé Hory" považuji činnost všech poštovních správ na územní vyznačené hranicemi Království Černé hory z roku 1914.