Rozhovor s Michalem Kurzem nejen o sbírání pohlednic - filokartii

Michal Kurz je čtenářům Filokartie.cz znám jako redaktor, který čtenářům přináší zajímavé články o naší historii (většinou o nějakém významném výročí) s ilustračním doplněním krásných pohlednic z jeho sbírky. Jeho články se staly, tzv. dá se říci přes noc, velice populárními a je na ně vždy pouze kladný ohlas. Není se čemu divit, jsou vždy čtivé a poučné.

Řekněte prosím čtenářům něco více o Vaší osobě. Takové menší představení do začátku našeho rozhovoru.

Narodil jsem se v roce 1989 v Českých Budějovicích, kde také stále žiji. V současné době už čtvrtým rokem studuji historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze – odtud vlastně plyne můj zájem o témata z českých dějin, ale i o pohlednice jako takové.

Jaké byly Vaše sběratelské začátky?

Pamatuji si, že určitou systematičnost a snahu vytvářet sbírky jsem v sobě měl už od dětství. Jen poměrně dlouho trvalo, než jsem našel oblast, která by mě bavila opravdu dlouhodobě. Takže jsem prošel vším možným, od telefonních karet po pivní tácky. Delší dobu jsem se věnoval českým a československým známkám, ale i s nimi jsem nakonec před asi deseti lety skončil. Při sbírání známek mi začal scházet moment překvapení, protože, když to řeknu jednoduše, všechno bylo možné vyčíst v katalozích, takže člověk sice získal dokonalý přehled o tom, co mu ještě do sbírky schází, ale zároveň neměl moc možností objevovat něco nového. A na zkoumání zoubkování a výrobních vad s lupou v ruce jsem pravděpodobně neměl dost trpělivosti :-). To samozřejmě neberte jako nějaký výpad vůči filatelistům, každý sběratel prostě jen hledá oblast, která mu nejlépe „sedne“. Ostatně třeba současných českých známek si dost cením a zvláště některé z nich považuji za skutečně mistrovská díla. Na druhé straně stále platí, že pohlednice a známky k sobě mají blízko a i jejich sběratelé mohou celkem dobře spolupracovat.

Kdy jste začal sbírat pohlednice a co Vás na tomto koníčku okouzluje? Měl jste někoho, kdo Vás k filokartii přivedl?

Pohlednice jsem začal soustavněji sbírat přibližně v roce 2001, hlavní roli přitom sehrály asi návštěvy antikvariátů, kde jsem při hledání konkrétních knih na pohlednice často narážel, také některé regionální místopisné publikace, první návštěvy na místních sběratelských burzách, po čase pak i pražský veletrh Sběratel.

Co mě na pohlednicích baví, jsem vlastně už trochu naznačil. Zvlášť u staršího období se prakticky není možné dopátrat, kdo všechno pohlednice vydával. Tím pádem je jejich sbírání vlastně nekonečným příběhem, ve kterém nikdy nevíte, jaký nový záběr nebo námět se vám ještě podaří najít. Ale těch důvodů je samozřejmě víc. Vzhledem k mému zájmu o historii a místopis mohou pohlednice často posloužit jako cenný dokumentační materiál. Jsou na ně navázány nejrůznější lidské osudy – a nemusí jít jen o slavného odesilatele nebo adresáta, protože svůj půvab má i úplně neznámý mladík, zasílající v době c.k. Rakouska pozdrav nějaké té „spanilomyslné slečně Mařence“. A je tu i jednoduchá skutečnost, že pohlednice jsou prostě samy o sobě krásné a celá řada litografií, körbrovek, bellmannek nebo prvorepublikových fotopohledů stojí za to už jen kvůli svému provedení.

Sbíráte pouze pohlednice nebo i něco jiného? Případně jaké pohlednice sbíráte?

V současné době vedle pohlednic cíleně sbírám už jen propagační leporela nakladatelství Pressfoto ze 70. a 80. let (svou rozšiřující se knihovnu bych za sbírku nepovažoval). Z pohlednic mě zajímá jihočeský místopis (České Budějovice, Novohradské hory) a pražské Hradčany, historické náměty sbírám spíš namátkově. Někdy je nicméně těžké odolat, když narazíte na nějaký skutečně pěkný kousek a říkáte si na jednu stranu „to je krása“ a na druhou stranu „nekupuj to, tohle ty přece nesbíráš“ :-)

Z Vašich článků je znát zájem o historii i láska k pohlednicím. Publikujete na tato témata rád? Můžete čtenářům nějaké své práce představit, či máte další publikační záměry?

Publikačně jsem zatím na začátku, některé drobnosti jsem doplňoval třeba na web Zaniklé obce. Pohlednice ze své sbírky bych moc rád využil pro knihu, ale to je zatím hudba daleké budoucnosti, protože taková práce vyžaduje kromě jiného dostatek času a toho se mi obvykle příliš nedostává.

Ukazuje se, že pohlednice můžou velice dobře sdělit mnohé našim historikům i zájemcům řekněme nejen o naše města, hrady, zámky, ale i různě námětově jsou zajímavé. Jaké máte s tímto zkušenosti a sledujete tuto spolupráci mezi sběrateli a zájemci o historii?

Já doufám, že taková spolupráce se bude do budoucna jen prohlubovat, protože pohlednice mohou být velice zajímavými dokumenty své doby – a rozhodně je nesmíme redukovat jen na místopis. V tomto směru mě příjemně překvapila před několika lety vydaná kniha historika Rudolfa Jaworskeho, nazvaná „Deutsche und tschechische Ansichten“ s podtitulem „Kollektive Identifikationsangebote auf Bildpostkarten“. Jaworski se v ní pomocí rozboru českých a německých pohlednic s „národními“ motivy z doby před 1. světovou válkou vyjadřuje k problematice tehdejších nacionálních poměrů u nás, ukazuje, jaké charakteristické symboly a hesla využívali Češi a čeští Němci při vytváření své kolektivní identity.

Z jaké pohlednice jste měl v životě největší radost a proč?

Vážně nedokážu jmenovat jen jednu jedinou, a na druhou stranu zase nechci odpovídat mnohařádkovým seznamem. Obecně mi udělá radost každý kousek, který něčím rozšíří moje dosavadní povědomí – neobvyklý záběr, neznámý vydavatel, snímky zaniklých nebo přestavěných lokalit, zajímavá výtvarná úprava. A koneckonců, zvednout náladu dokáže i tak přízemní aspekt jako příznivá cena :-). Abych byl aspoň trochu konkrétní – moc si cením třeba několika snímků staré Prahy z produkce známého antikváře Zikmunda Reacha nebo pražského fotografa Tomáše Vojty.

Která kniha o pohlednicích je pro Vás tou nejzajímavější a naopak, která Vám doposud schází?

Na prvním místě zcela jednoznačně kniha Romana Karpaše „Pohlednice: historie lístků, které zmenšily svět“. Jak provedením, tak množstvím a strukturou informací je skutečně inspirativním čtením a zároveň užitečnou praktickou příručkou. Na druhém místě asi kniha „Praha na dobových pohlednicích 1886-1930“, záslužná mi připadá i edice „Album starých pohlednic“. Jinak s knihami o pohlednicích mám často ten problém, že kromě pěkných reprodukcí nenabízejí nic moc „navíc“. Ono je samozřejmě těžké využít pohlednice o trochu víc než jen jako anonymní ilustrace, ale myslím, že bychom se o to měli snažit. Mezi filokartisty se jistě najde dostatek kvalifikovaných znalců a možností je i určitá mezioborová spolupráce.

Navštívil jste nějakou místní výstavu pohlednic a jaký máte na vystavování pohlednic názor?

S pohlednicemi jako exponáty se pravidelně setkávám na různých výstavních projektech pražských a jihočeských muzeí, jejich úroveň je samozřejmě proměnlivá, ale v zásadě je taková prezentace a popularizace podle mě užitečná. Pohlednice jsou návštěvnicky vděčné téma, záleží jen na organizátorech výstav, jak naloží s připraveným materiálem tak, aby byla výstava co nejzajímavější.

Jaký je Váš názor na dnešní dobu co se týče sbírání pohlednic? Je filokartie jako koníček spíše na pokraji zájmu nebo se pomalu rozšiřuje mezi další zapálené sběratele?

Tedy něco jako „Quo vadis, filokartie“? Já bych optimisticky řekl, že pohlednice jsou dostatečně širokou, pestrou a koneckonců zatím stále ještě i relativně cenově dostupnou záležitostí, takže solidní sběratelskou „základnu“ si uchovají i v následujících letech. Otázkou je, jestli mají potenciál na to oslovovat i nejmladší generaci nebo jsou něčím, k čemu člověk častěji dospěje až v pozdějším věku.

Jakou sbírku pohlednic považujete za nejzajímavější, a kterých lidí si ve filokartii vážite – považujete?

Úžasným souborem je pro mě jako pro regionálního patriota sbírka pana Jiřího Dvořáka, který za svůj život shromáždil ohromnou kolekci fotografií a pohlednic Českých Budějovic. Sbírka je dnes uložená jako fond v budějovickém archivu a čerpají z ní mnohé místní výstavy a publikace. Ze jmen známějších i v širším povědomí mě momentálně napadají dvě: paní Květuše Veselá (už tak dlouho se chystám do pardubického muzea!) a pan Milan Degen, jehož články o pražských pohlednicích v časopise Sběratel a na webu Stará Praha mě dlouhodobě inspirují.

Máte nějaký nápad, jak magazín Filokartie.cz opět obsahově oživit? Přiznám se, že v redakci pamatujeme lepší obsahovou dobu než je dnes.

Tady je každá rada drahá a já si netroufám soudit, co by bylo nebo nebylo tím správným tahem. Myslím, že z provozního hlediska Filokartii nic neschází, má přehledné členění, utříděné články, odkazy na související weby. Tím pádem je to všechno víceméně o lidech – ochota k tvorbě článků a ochota o nich diskutovat. Vzhledem k tomu, že mě samotnému trvalo velmi dlouho, než jsem našel dostatek vůle, času a vhodné téma pro první článek, nechci nikomu radit.

Naopak na portálu Sberatel.com se docela rozjela diskuze i u sběratelů pohlednic. Nevypadá to tedy s naším koníčkem až tak špatně. Je diskuze užitečná?

Jistě, užitečná je každá diskuze, kde jen nelétají urážky. A to v případě Filokartie nebo diskuzního fóra na Sběrateli nehrozí, protože se tu lidé nemusejí hádat o politice, ale můžou spíš vzájemně diskutovat o tom, co je zajímá, vyměňovat si rady a zkušenosti. Prostě smysl může mít i obyčejný pokec o tom, že sběratelství pohlednic má smysl a že nás tak nějak baví.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

Doufám, že pohlednice mě budou bavit tak, jako dosud, a že vedle studijních a jiných povinností se mi podaří ušetřit sem tam čas i pro nějaký další článek. Vzkazy pro čtenáře Filokartie by snad byly dva: určitě zachovejte těmto stránkám přízeň (protože stojí zato) a nebojte se do nich přispívat, i kdyby to byly jen drobnosti (protože v pestrosti je krása a žádný názor není nepodstatný).

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci pro Filokartii.cz i na téma historie.

Za redakci Filokartie.cz - Zdeněk Jindra