Rozhovor se sběratelem pohlednic Miroslavem Malouškem

Naše čtenáře určitě bude zajímat jak jste se k pohlednicím dostal a co Vás na nich tak zaujalo, že se jim věnujete?

Pohlednice jsem sbíral již v dětství. Prvopočátky byly asi stejné jako u každého, sbíral jsem všechny pohlednice, které mi přišly do rukou. Nejvíce mne zajímaly ty, které byly ze vzdálenějších končin. Pomáhaly mi poznávat celý svět. Za velký úspěch jsem tehdy považoval to, že se mi dostaly do rukou pohlednice zemí, které nebyly tehdy s námi zrovna spřátelené například Izrael nebo Jihoafrická republika. Později s dospíváním mé sběratelství částečně vyprchalo, přišlo období jiných zájmů. Dokonce jsem lepší část své původní dětské sbírky zcela neuváženě a hlavně pod cenou prodal. Jednalo se o dobu, kdy jsem ještě neměl žádný vlastní příjem a potřeboval peníze z dnešního hlediska na něco úplně nepodstatného. Dnes již jen zbytečně zpytuji své svědomí, že jsem tehdy souhlasil s tím, že prodám nějaké pohlednice. Skočil jsem doslova a do písmene na špek jednomu "opravdu serióznímu a vážnému" kupci. Nejen že mne tento "dobrodinec" připravil o to nejlepší co jsem v té době na pohlednicích měl, ale dodnes mi mimochodem dluží i část peněz, které slíbil obratem poslat. Potom se několik let okolo mého vlastního sbírání pohlednic nedělo vůbec nic. Renesance se dostavila až v roce 1990 po shlédnutí jedné výstavy sestavené ze starých fotografií a pohlednic. Týkala se mého rodiště, města Třebíče. Vždy mne zajímala regionální historie a pohlednice byla jedním z prostředků jak ji poznávat. Z části může také za mé dnešní sbírání i má manželka. Chtěla vyklidit nástavec, kde jsem měl uschované své dětské poklady. Dodnes mi s úsměvem říká, že tehdy měla raději vše v tichosti někam přemístit sama. Při tomto úklidu jsem znovu objevil několik starých pohlednic Třebíče. Další z náhod bylo i to, že jsem ještě ve stejném týdnu koupil několik dalších pohlednic v jedné prodejně starožitností a bylo to...

Publikujete velmi hezké články jak v časopisu Filokartie tak i na našich internetových stránkách www.filokartie.cz, nyní i v časopise Český sběratel. Jste tedy velice pilný a aktivní na tomto poli. Píšete rád o pohlednicích?

Když už jsem něco někdy sbíral, nešlo mi nikdy jen o hromadění nějakých cenných věcí nebo mít něco nejvzácnějšího a nejcennějšího. Spíše šlo o poznání toho co s danou problematikou souvisí. Pohlednice mne mimo jiné zaujaly i proto, že nám jsou schopny dokumentovat snad všechny obory, na které si můžeme pomyslet. Vždy jsem byl vděčný za jakýkoliv zdroj případných nových informací. Měl jsem velkou úctu před lidmi, kteří vytvořili něco z čeho bychom mohli dále čerpat. To co jsem se pokusil někdy napsat bylo jen takovým malým polínkem přiloženým do celkového ohně poznání.

V roce 2004 vydaná a tedy ještě stále horkou novinkou je vaše kniha Třebíč ve starých pohlednicích. Jak jste na ní pracoval a co všechno Vás to stálo za námahu vytvořit takto zajímavé a čtenářsky užitečné dílo?

S odstupem času nám ubývá pamětníků, kteří by nám mohli osvětlit minulé události. Staré pohlednice města, které jsem měl možnost poznat, zasloužily zveřejnění touto formou. Nedílnou součástí chystané publikace samozřejmě musel být i komentář, který by nějakým způsobem dokumentoval vznik místních pohlednic i jejich tehdejší tvůrce. O tom, jak tuto knihu sestavit, jsem přemýšlel několik let, ještě předtím než začaly vlastní práce. Kniha obrazově vychází ze čtyř sbírek místních sběratelů. Jen díky jejich nezištné pomoci mi bylo umožněno tuto knihu uspořádat tak jak jsem si přál. Největší poděkování patří mému kamarádovi PhDr. Františkovi Gregorovi za jeho užitečné rady a další odbornou pomoc. Někdy se stává, že realizace je snad i složitější než vlastní přípravné práce. Jako zcela základní věc si musíme uvědomit, že pokud bychom chtěli vytvářet něco podobného jen pro finanční efekt, nemá smysl vůbec začínat. Kolik hodin jsem nad knihou strávil raději nechci počítat. Vše nám ztěžuje dnešní uspěchaná doba, která je nakloněna spíše konzumu. Lidé si odvykají číst a sedí spíše u obrazovky. Všeobecně se dá konstatovat, že je na trhu velký přetlak publikací ze všech oborů. Náklady pod 1 000 ks nejsou nijak ekonomicky ziskové. Zajímavé náměty na knihu nosí v hlavě nebo je má dokonce i sepsané určitě více lidí, horší je to s jejich prosazením. Vznik jakékoliv knihy je v současné době poměrně obtížný a bez vnějších investic se tak stává spíše malým zázrakem. Zařazení třebíčských památek na seznam UNESCO přineslo najednou během poměrně krátkého období opravdu nebývalou úrodu nových publikací včetně reedicí starších knih, které se zabývají tímto městem. Stalo se, že téměř současně vyšly dvě různé knihy shodného názvu vycházející obrazově ze starých třebíčských pohlednic. To by mi až tak nevadilo jako "fair play jednání" konkurence. Představte si, že se můžete dostat do situace, že na něčem pracujete již delší dobu. Do všeho vložíte nemalé vlastní prostředky, úsilí a spoustu volného času, které by jste mohli určitě využít i jinak, například pro svou rodinu. Pak zcela pouhou náhodou přijdete za svým nakladatelem a dozvíte se, že tu byla konkurence, donesla svou novou publikaci a lobovala proti té vaší knize s tím, že: "Ta vaše je úplně zbytečná!!! My máme tu svou již na pultě, vy tu vaši již raději nedělejte, proděláte kalhoty...". Když jsem si až po jistém čase vše srovnal, dospěl jsem k tomu, že konkrétní informace měli přímo od člověka, se kterým jsem se setkával po delší dobu ve stejném spolku... Nakonec se vše v dobré obrátilo. Sice jsem za knihu nezískal mimo autorských výtisků žádný honorář. Podstatné pro mne bylo to, že nakladatel dodržel svůj původní slib a tak jak jsme se dohodli vše realizoval a hlavně mi při tvorbě knihy nechal volné ruce, nezasahoval mi nijak do textové ani obrazové části. Za to mi nezbývá nic jiného než mu poděkovat. Zadostiučiněním pro mne bylo i to, že podle toho kolik knih bylo již prodáno to až tak hrozný prodělek pro mého nakladatele zřejmě nebyl.

Věnujete se především pohlednicím Třebíče? Jak rozsáhlá je vaše sbírka? Sbíráte ještě něco kromě tohoto města na pohlednicích?

Jak již bylo řečeno, sbírám hlavně pohlednice Třebíče. Soustředím se také na nejbližší okolí města. Nemusí to ale být vždy podmínkou a tak někdy zařadím do sbírky i něco jiného. Při získávání pohlednic pro mne není hlavním kritériem jejich cena a stáří. Sbírám je hlavně jako obrazový dokument doby v níž vznikly. Předraženým pohlednicím se klidně vyhnu a do své sbírky s opravdovou radostí založím i kvalitně provedenou kopii. Musíme si uvědomit, že stejně neexistuje žádná místopisná sbírka, která by byla kompletní. Na rozdíl od jiných sběratelských oblastí jsou pohlednice pro své množství až na některé výjimky dostupné každému. Snad i proto je sbírá tolik lidí na celém světě. Myslím si rovněž, že mnoho sběratelů zcela zbytečně přehlíží fotografie a sbírá ke své vlastní škodě jen oficiálně vydané pohlednice. Má sbírka se co do počtu s těmi opravdu významnými nedá vůbec srovnávat. Přesto neznám sběratele, který by si nepřál vlastnit ty nejzajímavější "kousky" v oboru. Nemyslím si ale, že sbírání by mělo být jen o množství, unikátech a ceně, ale spíše o radosti z přírůstků a vlastním osobním obohacení.

Jak se vám líbí magazín www.filokartie.cz a máte nějaké náměty k vylepšení těchto stránek?

Internetový magazín www.filokartie.cz hodnotím velmi kladně. Je jedním z mála českých serverů, který se úzce zabývá touto zdaleka ještě ne zcela probádanou a popsanou problematikou. Určitě by si zasloužil hlavně více aktivních přispěvatelů. Jen si vezměme jak se dnes sbírají určití nakladatelé a my o nich vlastně vůbec nic nevíme. Někdy nemáme ani možnosti jak tyto informace získat. Pro mne jsou velmi cenné i další případné odkazy, například na prezentace stránek jiných sbírek nebo na prodejce. Hlavní výhodou oproti klasickému tištěnému časopisu je i to, že může být velmi aktuální. Přínosem je i umožnění uveřejnění různých ohlasů čtenářů.

Co by jste si rád přečetl v novém časopisu o pohlednicích a filatelii Český sběratel? Jaký by časopis měl být aby Vás zaujal?

Pro mne jsou nejzajímavější články o nakladatelích pohlednic a její historii. Dalšími možností by byly různé kuriozity a zajímavosti. Propojení filatelie i filokartie se nedá opomíjet. Mezi filatelisty a filokartisty je snad jen rozdíl v tom, z které strany se na pohlednice dívají. Pro mne je podstatnější obrázek, nicméně o zajímavějších věcech spojených s filatelií si také velmi rád něco nového přečtu.

Na čem teď pracujete? Je to nová knížka o pohlednicích?

Prozatím se další knihou o pohlednicích nezabývám, nicméně do budoucna nevylučuji nějaké její pokračování. V současné době se s kamarádem zabýváme pátráním na vzniku profesionální fotografie v Třebíči.

Jak jste se seznámil s vašim kamarádem F. Gregorem, se kterým si vzájemně vypomáháte publikačně mezi sebou a tím jsou vaše příspěvky ještě výše odborně položené?

Seznámili jsme se vlastně díky našemu společnému koníčku tj. sbírání pohlednic. Nikdo nemůže vědět úplně všechno a já jsem opravdu rád, že jsem s ním mohl různé záležitosti konzultovat.

Co by jste rád vzkázal svým kolegům sběratelům pohlednic a našim čtenářům?

Přání mnoha osobních úspěchů v životě a více radosti nad novými sběratelskými přírůstky.

Děkuji Vám za přátelský rozhovor a pomoc při našich vydavatelských záměrech.

Poznámka redakce Infofily: převzaté z našeho partnerského magazínu o pohlednicích Filokartie.cz. Pomožte tento projekt pro sběratele pohlednic znovu oživit. Uvedené články, které na Infofile hodláme zveřejňovat, ukazují jaký kvalitní obsah tento magazín má.