Sbíráme knihy - 10. část

V posledním pokračování našeho seriálu si povíme něco k tématům, které se nám obsahově nepodařilo zařadit do některé z předchozích částí. Začneme tím, že si vysvětlíme, jak kvalifikovaně sepsat pro jiné sběratele či antikvariát nabídku knižních a časopiseckých publikací. Nebyl by to až takový problém, kdyby všechny knižní publikace a časopisy byly katalogizovány a oceněny, jako je tomu např. u známek. Jenomže realita je zcela jiná.

Pokud prodáváme knihy nebo časopisy antikvariátu a chceme se vyhnout jejich zbytečnému nošení knih a časopisů do prodejny, což se stává poměrně často, je vhodné si doma v poklidu sepsat seznam nabízených publikací. Antikvariáty obvykle chtějí u knih jenom tyto základní údaje: autora, název a rok vydání. U časopisu název a ročník. Knihy či časopisy nesmí být poškozené. Co nám v našem nabídkovém seznamu zaškrtnou, to fyzicky přineseme a ve finále podle stavu materiálu a jeho dalších atributů antikvariát stanoví celkovou výkupní cenu, kterou akceptujeme nebo neakceptujeme. Běžně se vykupuje za 20 až 50 % ceny, za kterou bude náš materiál prodávat. V praxi to znamená, že když výkupní cena je 50 % prodejní ceny, tak nám antikvariát vyplatí 100 Kč a prodává za 200 Kč. U 20 % nám antikvariát vyplatí 100 Kč a prodává za 500 Kč. Zatím znám jenom jediný antikvariát, který běžně vykupuje za 50 % prodejní ceny, je to antikvariát Alfa v Brně na Veselé, ale jsou poměrně nároční, hodně si vybírají. Pochopitelně pokud prodáváme něco extra kvalitního, hledaného, jistě se každý antikvariát s námi rád dohodne na vyšší výkupní ceně než je obvyklé. Jinak platí, že držet v knihovně knihy, o které nemáme zájem ani my, ani antikvariát, případně ani jiní potenciální zájemci, je docela zbytečné. Většinou patří do sběru papíru. Tím si uvolníme v knihovně drahocenné místo pro kvalitnější publikace a navíc podpoříme vydavatele a nakladatele v jejich další ediční činnosti. Některé antikvariáty praktikují prodej materiálu, o který zájem nemají, z velikých krabic na banány, které jsou obvykle vystavené na volném placu před obchodem. Pokud s takovým prodejem souhlasíme, skončí takové publikace v zmíněné krabici a zájemce si pak může materiál z krabice zakoupit za jednotnou cenu, obvykle 5 Kč za jeden kus čehokoliv. Někdy lze knihy darovat nadaci nebo různým ústavům. Ovšem neměli bychom jim nabízet knihy, které již dnes někdo těžko bude číst, to se jaksi nesluší.

V případě, že sestavujeme seznam svých knih a časopisů k prodeji, a potenciální zájemce si nemá možnost námi nabízený materiál prohlédnout a chceme předejít mnohým nedorozuměním, měly by být údaje podrobnější než při nabídce antikvariátu. Zásadně neuvádíme popisy typu: stav knihy odpovídá jejímu stáří! Naučme se ctít základní pravidlo nabídky materiálu: stav knihy či časopisu je stav knihy či časopisu bez ohledu na jejich stáří, tj. rok vydání. To, že knih v luxusním stavu např. z 16. století až tak moc na trhu nebude, je věc zcela jiná. Zkušený sběratel dobře ví, že u starých knih průměrné stavy jsou zcela běžné.

Jistě jste již slyšeli nebo četli o tom, že v bibliografických citacích v knižních publikacích, časopisech, vědeckých nebo kvalifikačních pracích na vysokých školách se musí dodržovat určitá citační pravidla. Od 1. 4. 2011 tyhle pravidla stanovuje aktualizovaná norma ČSN ISO 690, která je českou verzí mezinárodní normy ISO 690:2010. Mechanické aplikování uvedené normy do naší sběratelské praxe by nebylo dobrým řešením. V některých bodech jsou v normě zmíněná pravidla detailnější, než potřebujeme ve své sběratelské praxi a pro změnu řada informací, jež jsou pro bibliofily velmi důležité, uvedená norma vůbec neřeší. Není to tím, že by autoři normy na něco zapomněli, ale jednoduše proto, že mnohé není z hlediska citací literatury až tak důležité, je např. zcela jedno, zda autor cituje z poškozené nebo nepoškozené knihy.

Než si položky, které bychom při nabídce nebo poptávce knižních či časopiseckých publikací měli uvádět, lze konstatovat, že dnes se situace proti minulosti v mnohém značně zjednodušila. Při nejasnostech lze publikaci rychle nafotit, případně naskenovat a elektronickou poštou lze zájemci obrázky pohodlně zaslat, případně stejnou poštou lze pružně vyřídit i případné další dotazy. I přesto všechno u vyloženě drahých položek je nejvhodnější způsob zjištění kvality nabízeného materiálu osobní prohlídka. Při prodejích nebo nákupech přes aukční portály, např. Aukro, je výhodou, že existuje možnost zpětné vazby, pokud nabízený materiál neodpovídá popisu, kupující může cestou komentáře „ocenit“ nesolidnost prodávajícího. Obecně zpětné komentáře jsou velice šikovným a účinným bičem na nesolidní prodejce. I když dle mého názoru, před udělením negativního hodnocení bychom se měli pokusit s prodávajícím domluvit na vrácení peněz a poštovného nebo na dodatečné slevě. Někdy jsou prodávající laici, kteří si opravdu myslí, že stav knihy odpovídá jejímu stáří nebo že není rozdíl mezi prvním a dalšími vydáními.

Teď již k seznamu položek, které mohou kupujícího zajímat. K některým položkám je uveden stručný komentář a pro každou položku je uveden příklad nebo příklady jejího psaní. Nikde není dáno, že musíme uvést všechny níže uvedené položky či nemůžeme uvést i další položky. Leč platí jednoduché pravidlo: čím má náš protějšek kvalitnější a úplnější informace o daném titulu, tím kvalifikovaněji se může rozhodnout. Příliš kusé informace mohou někdy o úmyslech prodávajícího i něco vypovídat, tedy pokud se nejedná o naprostého laika.

- Číslo položky nabízeného materiálu; uvádíme pouze v případě, že nabízíme na prodej více položek.
- Autor nebo autoři knihy; nejčastější podoby psaní: J. Verne; VERNE, J.; VERNE, Jules.; VERNE J.
- Název; např. Patnáctiletý kapitán, Dobrodružný svět.
- Nakladatel; např. Vilímek, TaM, Hynek.
- Edice; řada titulů vyšla v rámci určité edice, ten stejný titul mohl vyjít i mimo edice, např. Živá díla minulosti.
- Rok vydání, číslo vydání nebo u časopisů ročník, náklad; např: 1948, VII. Vydání, náklad 6 000. U některých knih rok vydání ani náklad není uveden. Někdy se můžeme pokusit alespoň o kvalifikovaný odhad podložený dalšími informacemi, pak můžeme např. napsat: rok vydání kolem 1925. Když není uveden rok vydání, ale číslo vydání, tak jej uvedeme. Zkušenému sběrateli obvykle tento údaj bohatě postačí. U časopisů je důležité uvést, zda se jedná o kompletní ročník, pokud některá čísla chybí, tak uvést která, případně uvést jenom čísla a ročníky, z kterých čísla jsou.
- Provedení knižní vazby; v případě původní vazby uvedeme zkratku PV, v případě nepůvodní vazby NV, když se jedná o původní brož uvedeme původní brož, u nepůvodní brože napíšeme převazba nebo vyvázáno. Když je provedení knižní vazby něčím typické nebo má vazba své sběratelské označení, tak jej uvedeme, např. malé vydání, stužková vazba. Případně uvedeme rozměr knižní vazby. U NV je důležité si všimnout, jak knihař ořízl knižní blok. Veliký ořez knižního bloku je závadou, proto je férové naň druhou stranu upozornit. U časopisů uvést, zda se jedná o původní desky, které nakladatel k vyvázání celého ročníku vydal, nebo desky nepůvodní.
- Použitý materiál na pevnou vazbu; např. poloplátno, celoplátno, karton, lamino. Zvlášť upozorníme na uměleckou vazbu a jméno knihaře nebo firmy, která vazbu provedla.
- Zda má kniha přebal nebo obálku; když kniha nemá, jednoduše nic neuvedeme. V případě, že kniha má zajímavý přebal nebo obálku, uvedeme také jejího ilustrátora. Zápis může vypadat např. takto: PV + přebal (il. Z. Burian).
- Ilustrátor, ilustrace; tam, kde se nejedná o vyhledávaného ilustrátora, tak se údaj často neuvádí, ale se jenom uvede, že se jedná o ilustrovanou knihu a uvede se druh ilustrací, tj. barevné nebo černobílé ilustrace. Když jsme znalci, můžeme uvést i použitou reprodukční techniku. U bibliofilií s původní grafikou je důležité uvést grafickou techniku, např. litografie, suchá jehla, a nezapomenout na počet grafických listů a zda jsou grafické listy vlastnoručně signovány výtvarníkem.
- Počet stran případně přílohy; např. 384 str. + 2 volné barevné přílohy + 14 volných černobílých příloh. Když některé přílohy chybí, upozorníme na to.
- Stav; velmi důležitá položka, jelikož stav knihy či časopisu výrazně ovlivňuje cenu knihy. Pouze u velmi vzácných titulů si lze dovolit luxus a nezohlednit stav knihy. Existují různé stupnice kvality jak vyjádřit stav knihy. Uvedeme si jednu takovou stupnici, když se vám bude líbit, jednoduše ji používejte, když ne, buď si vytvořte vlastní, nebo si převezměte takovou, která je vám sympatičtější. Intaktní nebo perfektní stav (kniha při listování doslova praská, nikdo ji nikdy ještě celou nelistoval či nečetl, vazba i přebal nebo obálka jsou naprosto bezvadné); výborný stav (kniha je čistá, přebal nebo obálka jsou naprosto bezvadné, ovšem je zřejmé, že kniha již byla několikrát listována, překládána z místa na místo apod.); průměrný stav (kniha není ušpiněná apod., je na ní ale poznat, že již byla několikrát čtena či listována, vazba, přebal, obálka také nesou běžné stopy používání); slabší stav (celá kniha nese výrazné znaky a stopy používání, je na mnohých listech ušpiněná, může mít i pokrčené listy, vazba je odřená, přebal či obálka jsou poničené); salátové vydání (to, co držíme v rukách se nepodobá knize, ale salátu, listy nemusí být kompletní).
- Cena; důležitý údaj, který při prodeji nikdy nevynecháme. Poznámky typu: nejvyšší nabídce, cena dohodou apod. podle autora do nabídkového seznamu nepatří. Je to projev nekvalifikovanosti a možná i něčeho jiného. Když si myslíte, že máte sběratelskou vzácnost, tak knihu dejte do knižní aukce, kde její cena může narůst v důsledku soutěže kupujících. Pokud materiál sháníme, je rovněž dobré uvést, kolik jsme ochotni za hledaný materiál zaplatit.
- Další poznámky; např.: typografická úprava, u méně známého titulu můžeme stručně uvést přehled obsahu. U cizí poezie je důležitý překladatel, kupříkladu Puškinova Evžena Oněgina existuje několik různých překladů.

Tři možné příklady popisu nabídky knižního materiálu:


U 1. příkladu jsme neuvedli nakladatele J. R. Vilímka proto, že každý sběratel knih J. Verna ilustrovaných Z. Burianem dobře ví, že u daného titulu se jedná o uvedeného nakladatele. Ale upozornili jsme na okrový podtisk ilustrací, jelikož dodává ilustracím neopakovatelné kouzlo.
U 2. příkladu jsme neuvedli nakladatele proto, že u tohoto typu publikace nehraje tento údaj až tak podstatnou roli. Na druhé straně jsme uvedli, že sborník obsahuje soupis jednotlivých vydání Karafiátových broučků, a to je velice zajímavá sběratelská informace.
U 3. příkladu jsme zdůraznili poškození přebalu. Neuvedli jsme nakladatele, u tohoto typu publikací to není až tak důležitý údaj. Je zajímavé, že v knize není uvedeno jméno ilustrátora. Holt v té době se na autorská práva až tak nehledělo.


Sběratelé knih či časopisů nesbírají jenom tyhle materiály, ale obvykle i materiály nějak související s hlavním zájmem. Obvykle se jedná o různé reklamní materiály, plakáty, nakladatelskou či vydavatelskou korespondenci související s vydáním toho kterého materiálu, korespondenci autora. Takovou třešničkou na dortu, ale obvykle pěkně drahou, jsou originály zajímavých knižních ilustrací. Ty jsou obvykle majetkem nakladatele nebo vydavatele příslušného ilustrovaného titulu. Sehnat je, nemusí být až tak levné. Ale jednotlivé knižní nebo časopisecké ilustrace se v různých aukcích občas objevují.

A nastal čas rozloučení, i když věřím, že ne definitivního. Příležitostně bych chtěl napsat i nějaký ten specializovanější článek, který by zase o kousek zvýšil odbornost začínajících sběratelů knih a časopisů. Věřím, že seriál „zdravě vyprovokuje“ k předání svých zkušeností a znalostí i jiné sběratele. Nemusí se jednat o žádné dlouhé vědecké traktáty, kupříkladu stačí zveřejnit soupisy vydání různých nakladatelství, edic, ročníků časopisů apod. Mnozí sběratelé je mají k dispozici, jenomže žijí v tom, že drží v ruce trumfové eso. Je to omyl. Platí, co jsem již jednou uvedl, sběratelský obor, který se úmyslně uzavírá před širší veřejností, to nebude mít nikdy jednoduché. Vzorným příkladem publikování informací pro sběratele jsou filatelisté. Také díky jejich kvalitním informacím zájem o kvalitní filatelistický materiál opět roste. Že zatím neroste o organizovanou filatelii, je podle mne sekundární. Pokud bych na úplný závěr mohl něco popřát našemu současnému knižnímu trhu, tak to, aby se na něm daleko více objevovali kvalitní nízkonákladové bibliofilské tisky s původní a zajímavou grafikou. Těch se našemu současnému knižnímu trhu příliš nedostává, což je docela škoda. Bez nich totiž knižní trh nikdy nebude trhem kvalitním. Je pravdou, že se občas objeví i zajímavé projekty, viz např. běžící projekt, jehož detaily najdete na stránkách http://www.biblereynek.cz/. Nejsem si ale zcela jistý, zda až tak finančně náročné bibliofilie jsou tím pravým soustem pro většinu milovníků bibliofilií, ale můj skepticismus berte jenom jako jeden možný názor. Nakonec i tak sudím bude trh. V každém případě pozitivním obohacením bibliofilského trhu tenhle projekt bez jakékoliv diskuze je.