Sbíráme knihy - 2. část

Při dnešních vysokých cenách knih je sbírku knih rozumné budovat finančně uvážlivě a tak, aby odrážela naše poznávací, kulturní a estetické zájmy. Jenom tak má šanci stát se sbírkou systematickou a celoživotní. Těžko považovat za opravdové sběratele ty, kteří příliš často mění své sběratelské zájmy nebo se operativně vrhají na sbírání toho, z čeho kouká rychlý zisk. Tím nemoralizuji, jenom chci upozornit, že si povídáme o systematickém dlouhodobém budování sbírky a ne o tom, jak levně koupit a draze prodat.

Hlavně u nových knih při nákupech platí: raději méně, ale kvalitní tituly nejen po stránce obsahové, ale i po stránce polygrafického provedení, tj. kvality papíru, tisku, provedení vazby a nezapomenout dbát na kvalitu ilustrací. Většinou platilo a platí, že nádherně ilustrovaná kniha bude s velikou pravděpodobností sběratelsky zajímavější než neilustrovaná. Je zřejmé, že se vždy najdou výjimky, kdy tomu bude jinak, ale to jsou opravdu výjimky. Cenu knihy u starších vydání výrazně určuje stav knihy, poměr ceny mezi intaktním stavem hledaného titulu a silně poškozeným stavem stejného vydání může dosáhnout klidně až stonásobku.

V dalším si budeme povídat o tom, jaké sbírky si naši sběratelé knih nejčastěji budují. Nastíníme si pestrost výběru, kterou má k dispozici při rozhodování o zaměření své sbírky začínající sběratel. Uvedený výčet není a ani nemůže být úplný, stačí, když si uvědomíme, že jenom v Evropě ročně vychází několik desítek tisíc nových titulů knih z různých oborů a s různým zaměřením a v minulosti jich vyšly statisíce. Zaměření sbírek se často překrývá, což je obvykle dáno finančními možnostmi sběratele, kupříkladu někdo sbírá dobrodružné knihy, ale jenom od určitého autora, jiný zase sbírá erotiku, a jestliže mu nejde jenom o levný brak, asi bude chtít mít ve sbírce i erotickou grafiku a erotické ex libris od Mistra Oldřicha Kulhánka.

Fantastická literatura a science fiction. Uvádět další podrobnosti k těmto dvěma žánrům by nemělo valný význam, protože sběratelství právě uvedených žánrů je silnou doménou hlavně mladších sběratelů a ti se vyznají určitě lépe než autor. K tomuto tématu u nás vyšlo po roce 1989 několik souhrnných publikací. Za všechny si uveďme Slovník české literární fantastiky a science fiction od Ivana Adamoviče. Vydalo jej Vydavatelství a nakladatelství R3 v roce 1995. Stejný autor vydal i antologie mapující českou sci-fi povídku. Obrovský boom zažívá tento žánr po roce 1989. Považuji jej za perspektivní, protože nás smrtelníky budou vždy přitahovat možnosti a perspektivy budoucnosti. To, co žijeme se nám nejednou zdá býti běžné. A bez snílků a fantastů si jenom těžko představit technologický pokrok. Přiznám se, že i já, třebaže tenhle žánr vůbec nemusím, jsem neodolal, a v roce 2000, na podnět šéfredaktora portálu Svět namodro (již dávno není), jsem jen tak pro vlastní potěšení napsal formou seriálu jakýsi prolog k špičkovému dílu tohoto žánru A. C. Clark: 2001: A Space Odyssey, viz http://dusanpolansky.cz/odysea/serial.html.

Ale teď opět vážně. Kvalitu knih tohoto žánru u nás by měl výrazněji ovlivňovat výtvarný doprovod, ilustrace. Že tomu tak často není, je dáno tím, že tenhle žánr od ilustrátorů vyžaduje značnou představivost a schopnost nakreslit něco, co často je v samotném díle popsáno autorem jenom mlhavě. Někdy stojí v pozadí i důvody pragmatické, náklady na kvalitně ilustrovanou knihu a neilustrovanou jsou z pohledu nakladatele výrazně rozdílné, ale to platí paušálně pro každý nakladatelský počin.

Fantasy literatura. Fantasy je umělecký žánr založený především na užití magie či jiných nadpřirozených prvků. Často se obrací do minulosti a využívá teorii archetypů a představy o prazvláštních schopnostech bytostí a tajemných technologiích. Protagonisté jsou nejednou nadměrně inteligentně vyvinuté, moudré či zlé a extrémně silné bytosti, opět v dobrém nebo zlém a často s vzezřením a chováním netypickým pro lidi. Tento žánr opět výrazně ovlivňuje výtvarný doprovod, ilustrace. Tady je, tedy podle mne, situace na rozdíl od fantastiky velice dobrá. Nádherně, výpravně ilustrované knihy tohoto žánru jsou na trhu k mání hlavně v zahraničí. Myslím si, že zájem o ně bude i do budoucna přetrvávat.

Dobrodružná literatura vydaná zhruba do roku 1948. Jedná se u nás o jeden z nejoblíbenějších sběratelských žánrů. Tituly vydané po roce 1948 se ve větším měřítku zatím nesbírají, přesněji řečeno, i když se sbírají jejich ceny dosahují většinou jenom zlomky cen starších titulů. Žánr dobrodružné literatury v českém jazyce do roku 1948 se obvykle dělí na tři veliké skupiny: knihy Julese Verna (tzv. verneovky), knihy Karle Maye (tzv. mayovky) a sbírání ostatních dobrodružných knih. Tenhle celý žánr se často překrývá se sbíráním knih podle edic a ilustrátorů knih (viz dále). Doplňme si, že u některých solventnějších sběratelů se těší zálibě i sbírání mayovek a verneovek v původních jazycích obou autorů. Ovšem tímto zcela specializovaným směrem bych nedoporučoval začínajícímu sběrateli se vydávat. Ceny prvních vydání knih K. Maye a J. Verna v původních jazycích autorů dosahují značných částek. De facto se jedná o investiční činnost. Pěkný přehled českých vydání knih K. Maye do roku 1948 je na webové stránce http://karelmay.internetstranky.cz. Kompletní bibliografii J. Verna lze nalézt např. na stránce http://jv.gilead.org.il/biblio/. Soupis všech původních ilustrací děl J. Verna na stránce http://verne.jules.free.fr/illustra.htm.

V posledních dvaceti letech lze vidět i řadu pokusů o reedici různých titulů dobrodružné literatury. Většinou se záměr nepodaří dotáhnout do šťastného konce, ale přesto bych si dovolil upozornit zájemce o tituly J. Verna na kvalitní malonákladovou reedici vydávanou Nakladatelstvím Josef Vybíral, podrobnosti lze nalézt na stránkách http://verneovky.cz. Doufejme, že panu Vybíralovi se podaří dotáhnout celou edici do plánovaného cíle, což mu všichni, co máme rádi svět klasické papírové knihy v hezkých vazbách, upřímně přejeme.


Sbírání knih podle edic. Edicí rozumíme řadu děl obdobného tematického zaměření, jejich souvislost je obvykle naznačena i podobnou typografickou úpravou. Mezi oblíbené sběratelské edice v českém jazyce patří např.: předválečné edice Puškou a lasem, Romány J. Verna; poválečné edice Knihy odvahy a dobrodružství, Podivuhodné cesty (romány J. Verna), 3x (detektivní edice). Systematické sbírání knih podle příliš široce koncipovaných edic je dost problematické. Příkladem je například známá edice Světová četba (brož s růžicí na přebalu). Kompletní edice s takovou pestrostí autorů a obsahu, přičemž knihy neobsahují ilustrace, je na sběratelském trhu dost těžko prodejná. Nemluvě o tom, že náklad byl u většiny titulů této edice vysoký. Zajímavou edicí z minula byla edice TKI, Teoretická knižnice inženýra, vydávaná SNTL, v níž vycházely velice kvalitní tituly, ale jak již název říká, byla orientována na specifickou skupinu čtenářů, ale přesto její odborný záběr byl dost široký. Známa je edice nakladatelství SNKLU Umělecká fotografie zaměřená na vydávání profilů fotografů 20. století. Edic různého zaměření jsou desítky, u těch rozsáhlejších musíme počítat i s větší finanční náročností. Pokud se rozhodnete pro tento typ sbírání, doporučuji se zaměřit na kvalitní malonákladové edice s jasně vymezeným obsahovým zaměřením.

Sbírání knih podle Mistrů knižní ilustrace. Jedná se nejen u nás o velmi oblíbený žánr. U nás je to dáno hlavně třemi opravdovými Mistry knižní ilustrace: Zdeňkem Burianem, Josefem Ladou a Alfonsem Muchou. U prvních dvou lze začít levnějšími poválečnými tituly a postupně, s přibývajícími léty sběratele, a tím obvykle i většími finančními možnostmi, se zaměřit na starší či první vydání. V případě A. Muchy levných poválečných vydání knih s jeho ilustracemi je málo, proto bych doporučil odsunout sbírání knižní a časopisecké tvorby tohoto autora až na dobu, kdy bude sběratel na tom finančně velmi dobře. V každém případě není na škodu si pořídit publikace, které obsahují soupis jejich díla: Prokop, V.: Ilustrátor Zdeněk Burian, Monografie a soupis díla, Praha 1995, Ostrov nebo novější monografický titul Prokop, V.: Zdeněk Burian, Praha 2005, Gallery; Novotný, J. A.: Ladova ilustrace, 1957, Nakladatelství československých výtvarných umělců a Kolektiv: Alfons Mucha (1860-1939), Národní galerie v Praze, 1980, vydáno v edici Katalogy. Pochopitelně by bylo nesprávné, kdyby naše povídání vyznělo v tom smyslu, že se sběratel musí omezit pouze na tyto tři jména. Určitě ne, čtenáři dobrodružné literatury jistě znají jména ilustrátorů Gustava Kruma a Jaromíra Vraštila, ale si je dobré uvědomit, že dílo výše zmíněných třech ilustrátorů je základním pilířem naší knižní ilustrace, která má u nás bohatou tradici. V minulosti i teď tvoří řada dobrých ilustrátorů. Volba ilustrátora, jehož knižní ilustrace chceme začít sbírat, je dána především vkusem, zájmy, rozhledem a výtvarným citem sběratele. A nesmíme ani na chvíli opomenout cit sběratelský. Určitě i dnes jsou na trhu k dostání knihy s ilustracemi výtvarníka, jehož ilustrační dílo bude za 30, 40 let vyhledáváno. Jen vědět, který je ten pravý! A právě schopnost vidět do budoucna je v každém sběratelství největší kumšt. To, co znají skoro všichni sběratelé, je jenom rutina. Asi se teď usmíváte nad těmi 30, 40 lety, že již tu možná nebudete, já jistě ne, ale o tom to je, sbírku nebudujeme pouze pro sebe, ale i pro ty, co přijdou po nás. Kvalitní sbírka je tudíž i určitou formou našeho duchovního odkazu budoucnosti. Pokud bude sbírka zajímavá i v době, když tu již nebudeme, jistě si dědici řeknou: Ten táta, děda, strejda, to vám byl ale koumes, ten viděl i to, co ostatní v jeho době přehlédli. No a když se zcela náhodou, ale opravdu jenom náhodou, netrefíte, skončí sbírka v lepším případě v levném antikvariátu. Ale co na tom, žít v jistotě je vlastně nuda.

V příští části si dokončíme povídání o tom, jaké sbírky si sběratelé knih v našich podmínkách nejčastěji budují.