Zpravodaj 2/2005: 60 let od Košického vydání – čekání na verdikt

Kdo očekává od tohoto článku nějaké zásadní převratné informace, bude asi zklamán. O známkách Košického vydání – oficiálně první naší poválečné emise, toho bylo napsáno hojně. Vzpomeňme namátkově monografickou studii (autoři Š. Kassay a B. Pásztor) z roku 1972, zajímavý článek „Půlstoletý plagiát“ od Rudolfa Fischera viz Merkur Revue 5/97 s. 5-6, poslední odstavec článku Ofsetem k vítězství ocelotisku v dnešním Zpravodaji s. 39 od stejného autora, nebo článek z poslední doby autora R. Klímy – Košické vydanie – 60 rokov viz ZBERATEL 3/05 s. 34-35, kde se autor zmiňuje i o výtvarné chybě ztvárněné československé zástavy na známkách „ruce“ od Jána Gajzera. Těmto známkám je věnovaný dnešní článek.



Na titulní straně obálky Zpravodaje je zobrazena celistvost vyplacená těmito známkami druhé části Košického vydání - hodnoty 9; 13 a 20 K. Záměrně je vedle této celistvosti zobrazena i známka hodnoty 13 K vyskytující se v podobné barvě hodnoty 1,50 K (na zadní straně obálky je možnost posouzení). Tato známka v odlišné barvě se začala objevovat v exponátech sběratelů této emise relativně nedávno. Existuje celý neupotřebený přepážkový arch v této barvě, zrovna tak jako několik celistvostí či výstřižků z celistvostí s touto známkou, proto se majitelé těchto exemplářů právem ptají, jaký je původ těchto známek, když literatura uvádí, že neexistují žádné dobové nátisky ani zkušební tisky. Vše bylo údajně skartováno. Jedním ze znalců, který se této „záhadě“ věnuje již delší dobu, je Ing. Pavel Pittermann, o jehož názor na věc jsme pro naše čtenáře požádali.



Košické vydání – hodnota 13 K v odlišné barvě

Pavel PITTERMANN

Třináctikorunová košická známka v barvě hodnoty 1,50 K (růžová, obr.1 (obrázky k článku jsou dole) je specializované sběratelské veřejnosti známa několik desítek let a právě tak je známo, že se o její existenci, původu a sběratelské klasifikace vedou letité diskuse. Publikováno však bylo vcelku velmi málo a veřejné sběratelské ohlasy jsou spíše ojedinělé. Já sám jsem o její existenci věděl zhruba od začátku sedmdesátých let a osobně jsem měl možnost poprvé ji vidět na Světové výstavě poštovních známek HAFNIA v roce 1986 v Kodani. Výstava to tehdy pro mě byla památná – po téměř dvaceti letech jsem znovu obdržel cestovní pas a směl jsem vyjet „na západ“ poprvé od roku 1969 a poprvé vůbec na světovou filatelistickou výstavu mimo území Československa. Kdo prošel podobnou zkušeností ví, že všechny tehdejší dojmy působily jako malý zázrak a že ty filatelistické se do paměti vryly naprosto nesmazatelně.



Zmíněná známka tehdy byla vystavena ve velmi pěkném exponátu košických známek kanadského sběratele českého původu Karla Fischera. Hned na místě jsme s přítomným a dnes už bohužel nežijícím Jiřím Kuldou začali znovu probírat všechny naše společné vědomosti jak o známce samé, tak o okolnostech a informacích které její existenci provázely. Stanovisko tehdejší Komise čs.známky bylo velmi ostražité, nechci-li použít slovo odmítavé pro názory některých tehdejších našich významných specialistů. Ty se projevovaly především ve vyslovovaném podezření, že by se mohlo jednat o padělek vzniklý úpravou původní známky v barvě okrové. Tento názor bylo třeba v té době chápat, nedostatek vlastního studijného materiálu na našem území v té době nedovoloval přesnější závěry. Stanovisko J.Kuldy však bylo laděno pozitivně, od samého začátku zastával názor, že taková známka může existovat. Opíral ho především o osobní zkušenost, protože sám známku viděl a znal ji již z doby krátce po skončení 2. světové války. Ve své sbírce ji neměl a jejím majitelem, od něhož se ji pokoušel získat, byl jeden známý plzeňský sběratel, který se později často objevoval i na pražské filatelistické burze „U Nováků“ (myslím, že J.Kulda zmínil jméno R.Mísař, ale za tuto informaci ručit nemohu). Existenci známky dále potvrdili v sedmdesátých letech i slovenští kolegové Sv.Šablatúra, B.Chovan a Lad.Novotný, kteří známky buď viděli nebo dokonce i jednotlivé exempláře ojediněle vlastnili (bohužel v kvalitě, která nedovo-lovala podrobnější zkoumání). Zarážející na všem byla celková absence informací ve filatelistické literatuře a to i v monografii na svou dobu vynikající, tj. v knize Košické známky (1) od Št.Kassaye (pamětníci však tehdy tvrdili, že autor o existenci známek v barvě růžové věděl, ale do knihy tuto informaci nezařadil, protože neměl dostatek možností k jejímu ověření). Existenci známky ústně potvrzovali i jiní sběratelé, nikoliv však mně osobně a proto je na tomto místě neuvádím. Prohlídka exemplářů vystavených na výstavě v Kodani ukázala, že známka si bezesporu zaslouží zvláštní pozornost a podrobnější zkoumání. Jakost a celkový vzhled vystaveného materiálu rozhodně nepotvrzovaly vědomý pozměňovací zásah, tj. záměrnou padělatelskou činnost, nebylo možno ji však na místě vyloučit. Vystavovatele známek, K.Fischera zřejmě jako první kontaktoval J.Kulda a ten prokázal mimořádnou vstřícnost tím, že studijní materiál J.Kuldovi věnoval či zapůjčil. Druhým z okruhu mých známých, kdo uvedenou známku získal v době po výstavě PRAGA 1988, byl Frant.Hutyra a třetím v řadě jsem byl v roce 1998 pravděpodobně já. Tím pochopitelně netvrdím, že K.Fischer neumožnil v průběhu let i jiným, aby se s uvedenou známkou podrobněji seznámili. Existence několika nových exemplářů mezi čs.sběrateli specialisty změnila výrazně studijní situaci a bylo proto možné formulovat základní otázky spojené s existencí známek:

1) Jaký je původ známek?
2) Jaký je zdroj známek?
3) Nakolik souhlasí obraz, barva, papír a lep známek s originály ostatních známek Košického vydání?
4) Existuje možnost padělání původní okrové známky tak, aby vznikla známka růžová?
5) Je možno považovat známku za produkt regulérně vyrobený v tiskárně WIKO?
6) Jestliže ano, jaká je sběratelská klasifikace takové známky?

O dopovědi na předchozí otázky jsem se pokusil v uplynulých letech, v době relativně velmi dlouhé, v níž bylo třeba použít nejen standardní metody filatelistického zkoumání, ale také měřicí metody, které nejsou ve filatelii běžné, jsou jen velmi obtížně dostupné a vyznačují se i mimořádnou finanční náročností. To se nedařilo vždy tak rychle, jak by bylo možno si přát, přesto však lze dnes uveřejnit některé z hlavních výsledků pozoro-vání. Jasně však přitom říkám, že se jedná o mé závěry a názory osobní a že, jak níže ukáži, existuje ještě značný prostor pro upřesnění a doplnění. V dalších částech článku používám terminologie uvedené v (2).

1) Původ známek

Hovoříme-li o původu známek, máme pochopitelně na mysli, zda známky pocházejí přímo z tiskárny WIKO v Košicích kde se tisk Košických známek prováděl. Slovenští sběratelé B. Chovan, L. Króner a Lad. Novotný mně, J. Kuldovi a H. Ondráškovi ústně potvrdili, že pravděpodobnost vzniku známek přímo v této tiskárně je vysoká. Z hlediska původu zůstává ovšem nejasný důvod, proč byly známky v tak odlišné barvě vůbec vytištěny. Vycházíme-li z údaje publikovaného v (1), pak základní úkol pro tiskárnu byl jasný – vyrobit prvotní množství známek v době cca 48 hodin. Přihlédneme-li ke zvolenému způsobu tisku a především pak ke způsobu zhotovení tiskové formy v tehdejších podmínkách, lze s výhradami předpokládat, že zhotovení tiskových forem pro některé hodnoty mohlo sice při mimořádném pracovním vypětí sice v tak krátkém časovém intervalu proběhnout, rozhodně však vůbec nebyl čas na provádění jakýchkoliv výrobních zkoušek technologického charakteru, zejména pak zkoušek barevných. Sám časový interval 48 hodin vyvolává určité pochybnosti a za rozumnější pokládám předpoklad, že zajištění přípravy i výroby známek zabralo minimálně několik dní. Podle literárních údajů to mohlo být kdykoliv v období od 21.2.1945, kdy potřeba vydání vlastních známek objektivně vznikla zřejmě při prvním zasedání předsednictva Slovenské národní rady (to jmenovalo kromě jiného i pověřence pro poštu) a 26.3.1945, což je datum ke kterému bylo oficiální vydání známek oznámeno. V této době již bylo technicky možné zabezpečit nejen tisk všech hodnot, ale také dostatečnou přípravu výroby včetně odzkoušení. Jedině tak lze připustit, že bylo možno zkoušet jak jednotlivé fáze přípravy tiskové formy (např.otisky litografických kamenů základních známek či pomocných čtyřblokových sestav), tak otisky celých tiskových forem (např. podání jednotlivých barev na různých druzích papíru, které byly v té době v tiskárně dostupné). Ani toto prodloužení časového intervalu výroby a dodávky známek na veřejnost však původ růžové třináctikorunovky nevysvětluje jednoznačně, říká pouze cosi o tom, že v prodlouženém časovém intervalu bylo možno takový produkt vytisknout, ať už byl původ a smysl takového tisku jakýkoli. Ve hře stále zůstávají minimálně tři možnosti: klasická zkouška barevnosti pro hodnotu 1,50 K, zkouška celkového tiskového podání s ohledem na odlišný použitý papír pro tutéž hodnotu a konečně záměrný tisk, ať už měl sloužit k jakýmkoliv účelům. Problém přitom nevyřešíme, nebude-li k dispozici časová posloupnost jednotlivých tisků a nasazování jednotlivých tiskových forem do výroby. V tomto směru jsou naše informace velmi kusé a nedostačující. Detaily pravděpodobně jen těžko bez konkrétních archivních záznamů zjistíme. Je tu však jeden zajímavý fakt: nikdy nebyla předložena celistvost s touto známkou. K.Fischer sice uvádí, že on sám ví o pěti kusech razít-kovaných známek, to však ještě skutečné poštovní použití nedokazuje.

2) Zdroj známek

Skutečný zdroj známek, tj.ten, kdo známky uvedl na filatelistický trh (jak už jsem uvedl, poštovní užití ve skutečném poštovním provozu nebylo až doposud dle mých informací doloženo), zůstane pravděpodobně zahalen tajemstvím. Nikdo zatím nebyl schopen seriozně popsat situaci v tiskárně těsně před koncem války a v prvních týdnech po osvobození, kdy Košické známky vznikaly. Verzí jsem se doslechl několik, některé z nich byly až téměř detektivní, ale dle mého soudu nelze považovat za věrohodnou ani jednu z těch ušlechtilých. Způsob, jakým se známky dostaly z tiskárny ke sběratelům asi zůstane zahalen tajemstvím, už jen proto, že oficiální tvrzení všech úředních činitelů striktně hovoří o tom, že veškeré přípravné, zkušební a makulaturní tisky byly komisionelně zničeny za dohledu pracovníků tehdejšího Povereníctva pošt. Ale kdoví…… Byl konec války, situace byla velmi zmateční a nejasná a o kontrole v tiskárně nemáme prakticky vůbec žádné záznamy a nevíme, zda v některém z méně známých archivů nejsou deponovány bez povšimnutí dodnes. Zdá se, že až na několik informací o sběratelské existenci známek již v roce 1945, doloženého však jen ústními svědectvími, většina až doposud známých známky pochází ze sbírky K.Fischera, který byl tak laskav a v roce 1996 mi v průběhu světové výstavy poštovních známek CAPEX 1996 umožnil prostudovat jeho kompletní známkový materiál obsahující známku 13 K v růžové barvě. Viděl jsem tehdy kompletní přepážkový arch i další materiál. Od této schůzky nemám pochybnosti o tom, že by se jednalo o nahodilost či o náhodu, či o záměrnou individuální produkci a tvrdím, že se jedná o systematický a jednoznačně regulovaný profesionální tisk. Jeho účel mi však až dodnes není zcela jasný. Nechávám na K.Fischerovi, zda se vyjádří k tomu, jakým způsobem známky získal a jaké bylo jejich množství. Zveřejnění takové informace je výhradně jeho osobní záležitostí.

1) Provedení

Pokud jde o srovnání jednotlivých charakteristických znaků známek s originály, je možno uvést následující výsledky pozorování:

a) Obraz známek je zcela identický s originály původní třináctikorunové známky v barvě okrové (hnědé, obr.2). Měl jsem možnost porovnat relativně velké množství známek a mohu konstatovat, že souhlasí jednotlivé deskové vady na známkových polích i ostatní pomocné tiskárenské značky, pokud se na zkoumaném materiálu vyskytly. Rozměry známek souhlasily rovněž s originálem, žádné statisticky významné odchylky jsem nezaregistroval. Způsob tisku je shodný, detaily rastru viditelné v obrazové části jsou rovněž shodné. Lze spolehlivě tvrdit, že v daném případě se nejedná o přetisk známek zreprodukován-ním původní předlohy či kompletních přepážkových archů známky 13 K v barvě okrové (hnědé).

b) Zkoumání papíru známek použitého k tisku představuje samostatnou kapitolu, která není zdaleka ukončena. Obecně se traduje, že tiskárna WIKO nevlastnila papír s lepem potřebný pro kvalitní tisk známek a že proto tehdejší pověřenec SNR pro poštu ve spolupráci s příslušníky sovětské armády zabezpečil potřebný papír jednak v Rimavské Sobotě, jednak ve Slavošovicích. Tato tvrzení je potřeba přijímat s určitými výhradami. Údaje o váze použitého papíru (80 a 100 g/m2 ) lze přijmout, pokud nemáme na mysli statisticky nevyznám-né odchylky od obou shora uvedených průměrů. Horší už je to s údaji o tloušťce papíru, hladkosti jeho povrchu, formaci (průhledu), jeho zbarvení, průsvitnosti, lesku a luminiscenci, případně dalších zvláštních znacích. O těchto parametrech nemáme doposud žádný souhrnný a především jednoznačně prokázaný podklad, kromě původního sběratelského rozlišení papíru na bílý silný a bílý tenký. Jemnější rozlišení všech těchto parametrů se vymyká rozsahu tohoto článku, řekněme proto jen, že každý z nich může za jistých okolností mít velmi výrazný vliv na celkové barevné podání známky. Značnou důležitost přitom může mít fakt publikovaný časopisecky již dříve např. Sv. Žampachem, J. Weissensteinem či některými slovenskými kolegy o existenci hodnoty 1,50 K, jejíž papír obsahuje nezáměrně přidaný luminofor (zvýšené množství opticky zjasněné textilní vlákniny), který se svým efektem plně vyrovná luminoforu záměrně přidávanému do papíru používaného pro tisk čs.známek v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Upozorním níže na možnou souvislost mezi výslednou barevností růžových známek 1,50 K a 13 K. Pro vlastní sběratelské účely pak doporučuji hovořit u Košických známek jako o základní variantě o strojovém papíru matném, hladkém, bezoblačném (s rovnoměrně rozloženou papírovou hmotou v průhledu) a neprůsvitném, v tloušťkách od tenkého přes střední (normální) až po tlustý, v barvě bílé (s odstíny od jasně bílé přes nažloutlou až po našedlý) nezáměrně vzniklých v důsledku použité technologie výroby, bez záměrně přidaného luminoforu (2). U poslední charakteristiky – luminiscence papíru – se ještě na chvíli zastavím. Variabilita luminiscence zejména u hodnoty 1,50 K je pod UV lampou velmi dobře zjistitelná a lze u ní zjistit typické znaky jak luminoforu nezáměrně přidaného, tak ale luminoforu, který vykazuje všechny znaky luminoforu záměrně přidaného. Z tohoto hlediska je rovněž zajímavá informace o původu papíru dodaného do tiskárny WIKO z obou shora uvedených lokalit. Je známo, že papír pro tisk sloven-ských známek během válečných let pocházel m.j. i z Německa (ústní sdělení L.Krónera a L.Novotného), kde už technologie výroby opticky zjasněného papíru byla známa a bylo by účelné potvrdit, zda takový papír nebyl i součástí nouzových dodávek do tiskárny WIKO. Jestliže ano, pak jsou dle mého názoru splněny všechny podmínky pro hodnocení papíru jakožto papíru opticky zjasněného a zůstává otázkou, zda takto zjištěné rozdíly nekatalogizovat a sběratelsky nerozlišovat.

a) Pro použitý lep košických poštovních známek a jeho rozlišování platí v celém rozsahu prakticky vše, co bylo uvedeno v předchozím odstavci o papíru. Údaje o jeho barevnosti jsou přitom často zkreslovány tím, že jsou v průhledu ovlivňovány základním zbarvením papíru. Pokud se tedy tisklo na papír předem opatřený lepem, pak je třeba při posuzování barevnosti a odchylek v ní vzít přiměřeně do úvahy i vliv použitého lepu na celkové barevné podání známky. To platí především při vlastním měření a při volbě metodiky měření k posouzení barevnosti a jednotlivých použitých barev.

Souhrnně lze základní údaje o papíru a lepu mnou zkoumaných známek shrnout takto (Tab.1):



b) Otázka posouzení barevnosti obou „růžových“ známek – 1,50 K a 13 K – se kromě vizuálního pozorování musí opírat i o výsledky některých speciálních měření. Pokud jde o výsledky vizuálního srovnání na tlumeném a dobře rozptýleném denním světle, lze říci, že obě barvy jsou si velmi blízké. Liší se sice jen nepatrně, přesto však pozorovatel s dobrou vnímavostí vůči změnám barevných odstínů tento rozdíl vidí. V barevném podání je dobře pozorovatelný i další rozdíl – tisk známek hodnoty 1,50 K je celkově sytější a jasnější než u hodnoty 13 K, rozdíly vidíme rovněž v hladkosti povrchu papíru a v jeho zabarvení. Pokud jde o lep známek, jde v naprosté většině srovnávaných případů o lep bílý, průzračný a lesklý s hladkým povrchem. Vizuální pozorování pod UV lampou vede k efektu zřejmému z následující tabulky (Tab.2):



Známka 13K (Pof.358) se jeví jako hnědá trvale, obdobný efekt pozorujeme u známky 1,50 K (Pof.353), avšak u známky 13 K doposud nekatalogizované pozorujeme ve vlnové délce 254 nm jak změnu barvy samotné, tak změnu zbarvení papíru. Tyto rozdíly jsou velmi dobře pozorovatelné a zdá se, jako by nekata-logizovaná známka byla kombinací barev známek 1,50 K a 13 K.

Pokusíme-li se o zatřídění barev obou známek podle barevného názvosloví a vzorníku barev uvedených v (3), pak známku hodnoty 1,50 K lze přiřadit k názvu šedočervená (v uvedené publikaci barevné pole 10B5, v katalogu POFIS č.353, hnědokarmínová) a známku 13 K k názvu růžová (barevné pole 11A5, katalogy známku neuvádějí). Shrnutí vizuálních pozorování vede vcelku jednoznačně k závěru, že v celkové barevnosti se obě známky poměrně málo liší, nelze však jednoznačně rozhodnout, zda jde o barvy odlišné nebo pouze o změnu odstínu či sytosti barvy, navíc ovlivněnou dalšími shora zmíněným vlivy a vlastnostmi papíru použitého pro tisk. Již zmíněný vliv luminiscence papíru běžné známky 1,50 K se projevuje při vizuálním pozorování velmi výrazně, právě tak jako kolísání odstínu její barvy a sytosti. To se podle dosavadních sběratelských zvyklostí pohybuje od tmavě šedočervené až po velmi světlou (od tmavě hnědokarmínové až po velmi světle hnědokarmínovou v terminologii katalogu POFIS). Uvedených problémů si byl jistě vědom i K.Fischer, který nechal známky podrobit prvnímu analytickému měření /1/.

/1/ V dalším textu budu hovořit o některých analytických metodách použitelných při zkoumání filatelistického materiálu a pokusím se o jejich zjednodušený výklad způsobem co nejpřístupnějším laické veřejnosti a jen v míře nezbytně nutné pro základní porozumění. Ve skutečnosti jde o procesy velmi složité, jejichž přesný průběh i popis se vymyká rozsahu tohoto článku a je nutno jej hledat v odborné literatuře, např. (4). Jméno autora tohoto prvního měření bohužel neznám a snad ho bude moci v citaci upřesnit K.Fischer.

Jednalo se o klasickou spektrální fotoanalýzu, při níž ze světelného zdroje vychází světlo o definované intenzitě a dopadá na zkoumanou známku. Na jejím povrchu se část světla absorbuje a část se odráží. Ze změřeného rozdílu v intenzitě dopadajícího a odraženého světla lze stanovit percentuelní podíl jednotlivých barevných složek, z nichž je barva zkoumané známky namíchána a výsledky takto získané je možno porovnávat. Výsledek tohoto prvního měření je uveden na (Obr.3 a v Tab.3).



V tabulce jsou shrnuty výsledky měření percentuelního podílu jednotlivých základních barev obsažených v barevné směsi, jimiž byly známky tištěny. Sloupce 2-4 jsou určeny běžným známkám 1,50 K(Pof.353) a to ve třech sběratelsky dobře rozlišitelných odstínech – tmavě, středně a světle růžová, v pátém sloupci jsou uvedeny hodnoty naměřené pro čtyřblok známek 13 K v barvě růžové, velmi blízké hodnotě 1,50 K a konečně v šestém sloupci pak tytéž údaje pouze pro jednotlivou běžnou známku hodnoty 13 K (Pof.358). Tabulku pak pro názornost provází výsečové grafy výsledků měření. Nejsou bohužel k dispozici přesné podmínky prováděného měření ani typ přístroje, na němž měření bylo prováděno a nemůžeme tudíž ocenit ani případnou chybu měření. Přesto však lze z výsledku vyvodit několik obecnějších závěrů:

a) hodnoty barevných podílů běžné známky 1,50 K (Pof.353, třetí sloupec) a čtyřbloku zkoumané růžové známky 13 K (pátý sloupec) jsou si velmi blízké;

b) naopak, hodnoty barevných podílů standardní známky 13 K (Pof.358, šestý sloupec) a čtyřbloku zkou-maných známek (pátý sloupec) se výrazně liší, především v podílu zelené a červené barvy;

c) z uvedeného vyplývá, že známky Pof.353 a 13 K růžová mohly být tištěny stejnou či velmi podobnou barvou, která základními souřadnicemi nesouhlasí s barvou standardní známky 13 K (Pof.358). Takový předpoklad však platí jen s určitou pravděpodobností. Z uvedeného totiž stále ještě nevyplývá, že známka 13 K růžová nemohla vzniknout záměrně provedenou změnou či úpravou původní známky Pof.358.

K vyloučení či k potvrzení takového předpokladu bylo použito jak některých nedestruktivních metod, tak byly provedeny některé zkoušky záměrně provedených změn a úprav barvy známky 13 K (Pof.358). Zatímco všechny předchozí vizuální zkoušky ( s výjimkou zkoumání pod UV lampou) byly prováděny ve viditelné části světelného spektra a opíraly se především o vyhodnocení souhrnných charakteristik pozorovaných známek bez praktické možnosti jejich kvantitativního hodnocení (stanovili jsme např. název barvy, ale nemohli jsme stanovit např. její vlnovou délku), opíraly se další použité metody o určení specifických jednotlivých charakteristik, umožňujících ve svém výsledku posoudit přímo složení použitých barev z jednotlivých chemických prvků. Byly použity dvě takovéto metody. První vychází z postupné filtrace infračerveného záření v prostředí ultrafialového pozadí, druhá se pak opírá o využití rentgenovské fluorescenční analýzy. Metodu infračervené filtrace na ultrafialovém pozadí lze stručně popsat takto: zkoumanou známku ozáříme současně přesně definovaným zdrojem ultrafialového a infračerveného světla. Ultrafialový obraz sám o sobě zvýrazní barevné diference dané odlišnou primární fluorescencí typickou pro jednotlivé přísady (resp.chemické prvky). Přídavné infračervené záření je přitom postupně filtrováno speciálními filtry. Změny způsobené filtrací přitom měříme a z výsledků odvozujeme, zda porovnávané známky jsou identické (změny jsou stejné) nebo ne (velikost změn se liší). Druhá metoda, metoda rentgenovské fluorescence vychází z faktu, že každý chemický prvek, je-li vystaven primárnímu rentgenovskému záření, vysílá sekundární rentgenovské záření a to může být speciálními detektory přesně měřeno. Přitom je toto záření zcela specifické a typické právě pro jeden jediný konkrétní prvek. Výsledky použití obou metod jsou velmi zajímavé, k veřejné prezentaci přijatelnější a svým způsobem i průkaznější jsou výsledky získané metodou rentgenovské fluorescence. Proto na následujícím obrázku (Obr.4) uvádím souhrnný záznam měření, porovnávající vzájemně výsledky analýzy známek 1,50 K (Pof.353), a 13 K růžové. Je z něj zřejmé, že se jedná prokazatelně o dvě různé, avšak velmi blízké barvy, protože růžová známka hodnoty 13 K vůbec neobsahuje rtuť (Hg), a oproti známce 1,50 K (Pof.351) má převážně výrazně nižší koncentrace řady identifikovaných chemických prvků. Některé z nich jsou naopak vyšší. K obdobným výsledkům vede i použitá metoda infračervené filtrace na ultrafialovém pozadí. Pokud se pozorný čtenář vrátí ke shora uvedené pasáži o klasickém filatelistickém posouzení pod UV lampou s oddělitelnými vlnovými délkami (Tab.2), i k provedenému spektrofotometrickému měření (Tab.3), zdají se být výsledky těchto kvalitativních metod potvrzeny i dalšími dvěma metodami, tentokrát kvantitativními. To však pouze za jediného předpokladu: je třeba prokázat, že při existenci shora naměřených hodnot nelze růžovou známku 13 K vyrobit uměle z okrového originálu.



Obr.4 Výsledné porovnání hodnot naměřených pro známky 1,50 K (Pof.353) a 13 K růžová metodou rentgenovské fluorescence. Křivka 2 platí pro hodnotu 1,50 K, křivka 3 pro hodnotu 13 K růžovou

1) Dodatečné pozměnění barvy

Až doposud jsme se koncentrovali ve svých úvahách na zkoumání shodnosti či alespoň podobnosti barev použitých pro tisk známek 1,50 K (Pof.353) a „růžové“ známky 13 K. Zbývá zodpovědět otázku, zda soudobé metody pozměňování barev originálních známek dovolují změnit (resp.padělat) originální známku Pof.358 z barvy hnědé (okrové) na barvu růžovou. Na tomto místě jistě nelze popisovat návod, jak lze barvy košických známek měnit. Uvedu proto jen, že v tomto konkrétním případě bylo využito poznatků o chemických změnách barev (např. v parách některých chemických prvků či jejich sloučenin, resp. v lázních chemických látek nepo- škozujících papír a lep známek), změnách barev způsobených dodáním většího množství tepelné či světelné energie, změnách barev mechanickou cestou a konečně změnách barev vyvolaných kombinovanými účinky shora zmíněných vlivů. Pro úplnost dodávám, že změny barev pouze zářením jádra atomů či jejich elektronového obalu nejsou za normálních podmínek okolí fyzikálně možné a proto nebyly posuzovány (to pro čtenáře, kteří si položili otázku zda zmíněná metoda rentgenovské fluorescence nemůže při zkoumání měnit barvu známek). Žádná z metod použitých mnou, či těmi, kdož se mnou spolupracovali, neprokázala, že by taková změna byla možná. Naprostá většina výsledků skončila snadno rozpoznatelnou destrukcí známky (barva, papír, lep) v několika případech skončily pokusy změnou barvy, která sice nemá mnoho společného s barvou původní třináctikorunové známky, avšak v žádném případě nepřechází na barvu typickou pro 1,50 K (Pof.353), či barvu jí blízkou. I přes všechny provedené zkoušky však nelze tvrdit, že taková změna možná není, protože jistě nebyly vyčerpány všechny možnosti fyzikálně chemických změn. V uvedeném směru je třeba ještě toto zkoumání doplňovat a přihlížet přitom jak k dobovým, tak technickým možnostem zhotovení padělku.

1) Regulérní tisk

Po posouzení všech uvedených skutečností i úvah považuji osobně za možné, že růžové známky 13 K mo-hly být vyrobeny v tiskárně WIKO a to v době výroby všech ostatních košických známek. Nasvědčuje tomu především existence velkého kompletního celku známek ve sbírce K.Fischera, dále pak jejich profesionální technické provedení shodné s originály všech ostatních košických známek a konečně fakt, že všechny až doposud pozorované rozdíly a diference jsou technicky vysvětlitelné i bez předpokladu záměrného padělatel-ského zásahu. Svůj názor opírám rovněž o tvrzení některých slovenských sběratelů specialistů, kteří tvrdí, že tisk známky 1,50 K následoval bezprostředně po tisku hodnoty 13 K (Pof.358). Je-li to pravda, pak s při-hlédnutím ke způsobu tisku a manipulaci s tiskovými formami podle (1), je velmi pravděpodobné, že v mezidobí přípravy tiskových forem pro obě známky mohla být růžová 13 K vytištěna.

2) Sběratelská klasifikace

Vlastní sběratelská klasifikace známky není dodnes bezproblémová. Absence skutečně průkazných celistvostí s použitou známkou zužuje možnosti na dvě varianty: buď zkouška tisku, specielně barvy (je-li důvodný předpoklad o následném tisku hodnot 13 K a 1,50 K, jinak je nutno předpokládat nepříliš věrohodnou vícenásobnou manipulaci s tiskovou formou a jejím upínáním do stroje) nebo záměrně zhotovený tisk pro další účely než čistě výrobní či poštovní a to zřejmě až po skončení tisku známek. Pro první variantu hovoří to, že na základě provedené barevné zkoušky byla jednak upravena tisková barva, jednak bylo rozhodnuto o použití papíru s výrazným zjasněním a teprve poté byl tisk hodnoty 1,50 K proveden. Pro druhou variantu lze připustit využití pro nepoštovní účely (např.dárkové, s blížícím se příjezdem čs.exilové vlády do Košic), které nejsou blíže známy a které se nakonec ani nemusely realizovat. Bez ohledu na nejasnost tohoto určení lze podle mého názoru hovořit o nevydané známce. Pokud by bylo prokázáno regulérní poštovní použití, lze uvažovat minimálně o klasifikaci známky v odlišné barvě a za jistých okolností dokonce o barevném chybotisku. To vše ovšem za předpokladu, že bude uzavřeno zkoumání v tom směru, zda se přece jen nejedná o padělek. Osobně takový názor sice v této době nezastávám, je však třeba ho otevřeně říci a s takovým rizikem ještě nějakou dobu počítat, zejména dokud neproběhnou ještě některé zkoušky a některá opakovaná měření vylučující náhodnou možnou chybu.

Závěr autora:

Předkládám tento příspěvek do Zpravodaje Společnosti sběratelů čs.známek 2/05, vydávaný k Mezinárodní filatelistické výstavě BRNO 2005 v naději, že bude brán tak, jak vznikal, tj. jako pracovní materiál. Názory v něm uváděné nejsou dogma a jsou míněny jako podklad pro diskusi v širším okruhu sběratelů a znalců. Své poznatky i výsledky měření rád k diskusi poskytnu. Považuji pochopitelně za svou povinnost poděkovat všem těm, kdož mi v dlouholeté práci pomáhali nebo se na ní jakkoliv podíleli. Dík především patří K. Fischerovi za nezištné poskytnutí informací a studijních podkladů. Své přátele a vynikající české i slovenské filatelisty (dnes už bohužel většinou zemřelé) jsem jmenoval přímo v článku. Zvláštní dík bych rád vyjádřil RNDr. M. Musilovi, který mi pomáhal s interpretací některých měřicích metod a pak několika kolegům z autorizovaných pracovišť používajících především zmíněné nedestruktivní metody měření, kteří si v této fázi publikace výsledků zatím nepřáli být jmenováni.

Literatura:

1) Kassay Št., Pásztor, B.: Košické známky, Východoslovenské vydavatelstvo, Košice, 1972
2) Československá filatelie, Základní filatelistická terminologie, Rapid, Praha, 1988
3) Kornerup A., Wanscher J.H.: Taschenlexikon der Farben, Musterschmidt Verlag, Zurich-Gottingen, 1963